The Scourge Project – Episodes 1 and 2

Začali s tím úspěšní vývojáři z Valve, ovšem ti sami později uznali, že to byla chyba. O čem že to mluvíme? No přece o epizodickém vydávání her. Zmínění vývojáři velmi brzy zjistili, že aby každá z epizod byla opravdu kvalitní a dobře prodávaná, vezme jim neskutečně mnoho času a její vydávání se protahuje a protahuje a prot… Takže by ve finále bylo daleko lepší, aby vydávali rovnou plnohodnotné tituly s vyšším pořadovým číslem, i když na značku Half-Life 2 hráči hodně slyší. To je ovšem spíše výjimka potvrzující pravidlo. My samozřejmě netvrdíme, že epizodické vydávání her nemůže fungovat. Třeba u takových jednodušších her, řekněme arkádovek, to funguje velmi dobře, jenže tam se vývoj jedné kapitoly počítá na týdny a ne na měsíce, jak tomu je u áčkových her. Pokud tedy nyní někdo vydá jen část hry s tím, že později přijdou na řadu další části, je to vždycky značně podezřelé. 

    

Člověka hned napadne, že vývojářům začaly docházet finance, a tak alespoň dodělali co mohli s toužebným přáním, že si jejich polovýtvor koupí dostatek lidí, aby mohli dál pokračovat ve vývoji. Nebo snad autorům krutě křivdíme? Vědí, že jejich hra je tak dobrá, že si ji klidně můžou dovolit vydávat po částech za cenu kolem čtyř stovek, takže ve finále ještě rádi zaplatíme daleko víc, než za plnohodnotný titul. Dost bylo spekulací, dost bylo dohadů, vrhněme se konečně na hru samotnou.

    

Jste jedním ze čtveřice elitních zabijáků. Vaším revírem je dálnice… uups, to vlastně patří jinam. Takže správně. Opravdu jste jedním ze čtveřice zabijáků. V blízké budoucnosti se dostáváte na planetu, kde musíte vyřešit celou řadu úkolů. Musíte najít a zachránit doktora Reisbecka, odhalit dvojitého agenta a hlavně získat část tajemného meteoritu, který by se dal využít jako nový zdroj energie. Jakou z postav si vyberete, záleží čistě na vás. Ať už to bude voják US Army, drsňák či spíše hora svalů, co si ráda hraje s bezbolestnou (čti rotační kulomet), sličná dívenka nebo rychlý zabiják. Je sice fajn, že máte na výběr, i když vymodelovat si vlastní postavu by jistě bylo daleko lepší, ale proč to proboha musí být zase takový squad, který je k vidění snad v 90% všech her? Proč zase voják, svalovec, holka a tichošlápek?

    

No ale dobrá, nebudeme hned na úvod tak přísní. Vyberete si postavu dle svého gusta, nasednete do přistávacího modulu a šup dolů na povrch. Co ale čert nechtěl, či snad někdo jiný, to už si musíte zjistit sami, přistání se poser.. nepodaří a vy jste rádi, že si alespoň zachráníte holý život. Dáte tedy rychle skupinu dohromady a vypravíte se prozkoumat okolí. Ještě štěstí, že hned za rohem najdete vypadnuvší bedny z municí a zbraňovým arzenálem, kterou jsou navíc krásně poskládané do dokonalé přímky. Budou se hodit, protože hned o pár metrů dál narazíte na první partičku ostrých hochů, kteří jsou na obchůzce a nesou si sebou i pár ostrých zbraní. Schováte se tedy za kmen stromu, a v tichosti počkáte, třeba si vás nakonec nevšimnou. 

A tady že jo, chlápci se otočí a kráčí si to pryč. Když v tom… nic se sice nestane, ale jeden z nich se otočí a začne to po vás pálit. Ehm. No dobrá, slabší úvod bychom mohli autorům odpustit. Máme sice rádi, když to právě hned na začátku stojí za to a autoři hned dají najevo, že tohle dobrodružství bude skutečně něco, ale tentokrát se to nepovedlo. Ale mohli si dát pozor alespoň na základní věci. Jako, že ve videu, které všemu předchází, jsou tři strážní a v útoku, který hned po skončení videa pokračuje, jsou najednou čtyři. Takové chyby by se stávat neměly.

    

Začnete si totiž dost citelně uvědomovat, že tady něco nehraje. Ale co? No je to nakonec jednoduché. Ono se to celé totiž dobře nehraje. Autoři do vás hned na začátku začnou bušit strašně moc informací. Chápu, chtěli ten příběh udělat hodně košatý a zajímavý. Ale to nejde udělat tak, že například pojedete dvě minuty ve výtahu, kde se naprosto nic neděje a jen vám suchý hlas pořád cosi mele do ucha. Stejně tak některé postupy, které autoři použili, jsem doufal už nikdy v žádné hře neuvidím. Jako třeba, že splníte nějakou misi a opět vás přes vysílačku zaplaví lavina informací. Ta skončí a nejednou se, z ničeho nic, otevře výtah či dveře v druhé části místnosti a můžete pokračovat do další části mapy. Takhle ne, takhle přece ne, vždyť je to jako pěst na oko.

    

Přitom se hra tváří celkem použitelně. Nehrajete z vlastního pohledu, ale ala Gears of War. Vaše postava je v levé části obrazovky, nikoliv uprostřed. To rozhodně chválím, máte dobrý přehled o tom, co se před vámi děje. Pořád ve mně ale převládal pocit, že je to uděláno spíš jen na efekt a pohled z první osoby by hře vyhovoval lépe. Použitelně střílet, tedy tak abyste něco trefili, musíte jedině po zaměření. Tehdy se vám obraz přiblíží a objeví se zaměřovací kříž. I to je uděláno povedeně a nemám proti tomu námitek. Co je ovšem kámen úrazu, je spolupráce dalších postav. Postupujete, jak již bylo napsáno ve čtveřici. Hra nabízí vedle singleplayeru, možnost hrát ji i v coop režimu, tedy s dalšími třemi živými lidmi po internetu. Nejdříve si tedy něco řekneme o úskalích singlu, a proč byste se mu raději měli zdaleka vyhnout.

    

Pokud jste hráli Left 4 Dead, rozhodně jste velmi ocenili, že i při single kampani se postavy chovají velmi spořádaně a výborně spolupracují. V The Scourge Project to je ovšem naprostá katastrofa. V podstatě pořád budete narážet na nesmyslné chování vašich spolubojovníků. Zamíříte na nepřítele, začnete ho kropit, co to dá a najednou se před vámi mihne postava. A další. No samozřejmě, vaši spolubojovníci se vypravili na procházku. Před zaměřovač vám lezou v podstatě pořád, ovšem často narazíte i na další nesmyslnosti. Vlezete do místnosti, kde je na levé straně bedna. Východ z místnosti je v její protilehlé části, odkud sice pálí nepřátelé, ale na bednu vůbec nevidí. Vaši kolegové přes ni ovšem přeskakují, jako by šlo o život. I to by ještě docela šlo. Vůbec nejhorší je absolutně předskriptované chování. Schyluje se k nějakému opravdu tvrdému souboji? No abyste to neměli tak lehké, tak jeden z vašich společníků se vždy a bez výjimky vrhne rovnou do místnosti plné nepřátel, kde ho okamžitě přizabijí. 

    

Toto místo jsem musel opakovat asi 20x. Spolubojovník vždy umřel na tom stejném místě, cca 3 metry od dveří. Přesně proti ochozu, kde se, když jsem dveřmi prošel já, objevili těžkooděnci a ti mě okamžitě zastřelili. A teď si vemte, že tato situace následovala po videu, které trvalo 74 vteřin – přesně. A hádejte co? No samozřejmě, že nejde přeskočit a budete tak na něj koukat znovu a znovu. Ptáte se, jak jsem toto místo nakonec překonal? Byla to buď náhoda, nebo bug, ale zkrátka jsem se už v zoufalství vrhl do místnosti smrti vstříc a najednou, aniž bych vystřílel všechny nepřátele, se objevilo další video a byl jsem jako zázrakem dál. Co proto rozhodně nepotěší, jsou docela dlouhá místa automatických checkpointů. I když jsem hru dohrál v podstatě na jeden zátah, přece jen jsem ji párkrát musel ukončit a bil hlavou o stůl, protože jsem musel opakovat 10 – 15 minut již odehrané části hry.

    

Debilitou pak trpí i vaši protivníci. Většinou mají přesně dáno, kam mají běžet a co tam mají dělat a nedej bože, abyste udělali něco nepředpokládaného. Třeba se mi podařilo proběhnout prostor, který ostřeloval schovaný voják. Ten s tím ovšem nepočítal, takže když jsem ho přeběhl a schoval se za něj, vůbec ho to nerozhodilo a dál se pravidelně vykláněl a střílel na moje kolegy. To by ještě šlo pochopit, co ovšem pochopit nejde, jsou situace, kdy voják vběhne do místnosti, kde jsme byli opevnění, všechny nás přeběhne a jako by se schová za nás do kouta. Tam chvilku počká a zezadu nás začne ostřelovat. To už ovšem není ani úsměvné, to vás vyloženě naštve. Jak už jsem psal, hra obsahuje i možnost zahrát si singleplayer s ostatními po netu, v tzv. coop režimu. Pokud už si hru chcete zahrát, rozhodně se vykašlete na singla samotného a jdete rovnou na coop. Vyhnete se zásekům se spolubojovníky a hlavně, osobně nevidím jediný důvod, proč by někdo měl hrát hru dvakrát. Nenabízí totiž vůbec nic extra, prostě úplně normální střílečka, navíc s výše popsanými nedostatky.

    

Můžete si zkusit zahrát i několik map po internetu, v klasických režimech jako je Deathmatch, Team Deathmatch či Capture the Flag. V době testování ovšem hru hrálo všeho všudy 5 lidí celkem, takže na nějaké důkladné otestování nebylo příliš prostoru. Ve hře mě překvapilo, že vidíte na mapě, kde jsou všichni vaši protivníci, a abyste je náhodou nepřehlédli, tak přímo nad postavou je i její nick – znovu opakuji, u protivníků! Multiplayer zkrátka není nic, po čem byste museli nutně toužit. Po stránce grafické je hra celkem povedená, ostatně Unreal Engine 3 už je léty prověřen, a pořád se na něj dobře kouká, i když žádný zázrak to už není. Při rozlišení 1920×1280 (obrázky u článku jsou zmenšené), a při maximálních detailech si v pohodě bez škubání zahrajete na GeForce 275.

    

Bohužel tak musíme potvrdit naše dohady v úvodu článku. Autoři chtěli, moc a moc chtěli napodobit Gears of War, ale nepovedlo se jim to. Pokud nemáte na víkend co dělat a žádná jiná hra už vás nebaví, na pár hodin s kamarády byste se mohli zabavit, ale rozhodně nečekejte nic extra. Prostě jde jen o úplně obyčejnou a nudnou střílečku, s několika zásadními chybami, především v umělé inteligenci. A i za takovou hru dát skoro čtyři stovky je příliš, a pokud chcete mermomocí utrácet, najdete určitě zajímavější hry. Hodnocení 55%