The Royal Marines Commando

Je až s podivem, kolik opravdu nepropracovaných, odfláknutých a celkově hratelnostně bídných stříleček z pohledu první osoby neustále vychází, přestože velké společnosti si každou chvíli stěžují, jak se jim vůbec nedaří prodávat ani své známé značky. Příkladem budiž například nejnovější Tomb Raider Underworld, který vydala společnost Eidos. Očekávali prodejnost 1,5 milionů (což celosvětově, navíc vzhledem k verzím na všechny platformy, není až tolik) a ani tento bídný předpoklad se nepodařilo naplnit. Může za to skutečně pirátství? Nebo jen hra nikoho nezaujala? Toť otázka, ovšem kolik pak může vydělat naprosto nezajímavá a nezábavná FPS, když ani hity netáhnou? Po pravdě řečeno je dost možné, že takovýchto odpadů se nakonec prodá docela dost v různých hypermarketech, apod., navíc náklady nejsou tak vysoké. A kdo by pirátil špatnou hru, když si může stáhnout dobrou?

Už v úvodu vám asi došlo, že právě The Royal Marines Commando se řadí mezi ty horší hry. Nebudeme vám od začátku nic nalhávat, jde skutečně o zplodinu žánru FPS. Rozeberme si spíše důvody, kvůli kterým jsme se odvážili vyřknout takto rázné tvrzení. Tvůrci z City Interactive spackali dohromady akční titul, který jakoby navazoval na jejich předchozí produkci. Ano, svoji kvalitou prostě naprosto odpovídá třeba Code of Honor: Conspiracy Island z poloviny loňského roku (viz. recenze) nebo celé sérii Terrorist Takedown. Prostě úplně obyčejná a nezajímavá akce. Novinka Royal Marines Commando nás však přeci jen v jednom směru docela potěšila, zajímá vás v jakém?

Začněme prvním slabým místem Royal Marines Commando, kterým je samotná příběhová linie. Všechno se odehrává v roce 1941, kdy se německá vojska postupně rozrůstají po celé Evropě. Hráči v roli britských vojáků  musí právě proti nim bojovat. Celým cílem je přitom zničit speciální německou ponorku, s níž by mohli nacisté nadělat pěknou paseku. Podávání příběhu probíhá jednak krátkým (pouze čteným a psaným) úvodem před každou misí, ale i videi. Ty jsou hodně ošklivě zpracovaná a stejně nezáživná, ať už kvůli podání nebo obsahu. Zkrátka vždycky stačí ve finále jít jedinou možnou cestou dál za nosem a dostanete se k tíženému cíli, který povětšinou prostě musíte zničit umístěním trhaviny. Úplně poslední mise pak spočívá v umístění výbušnin právě do zmíněné ponorky. V následném videu se dozvídáme, že válka ještě nekončí, ale záhy přicházejí finální titulky. Ano, skutečně jsme se překonali a celou hru dohráli, byť to v tomto případě skutečně nebyla žádná zábava. Trvalo to (naštěstí) docela chvíli, tipujeme nějakých 5 hodin hraní, videa jsme však později povětšinou přeskakovali.  Doufejme, že jsme tímto nikomu neprozradili očekávaný spoiler. Dejte zkrátka na nás a tomuto titulu se raději obloukem vyhněte.

Zavítáme do různých zemí, ale poznáme to prakticky pouze na úvodní mapě při loadingu nové mise. Jinak působí všechna prostředí skoro úplně stejně, s tím, že občas tedy jdete někde venku (ale trasu máte stejně pořád pevně vytýčenou), někdy v interiérech. A ve finále vám může být úplně jedno, jestli jste ve Francii, Africe, Skotsku nebo závěrečném Norsku, prostě sami bychom rozdíly nezpozorovali. Aby se skrylo neustále stereotypní okolí, žalostně málo detailů i nekvalitní textury, hodně často chodíte ve tmě. Místy až tak obrovské tmě, že se motáte pořád dokola, nevíte kudy se dostat dál a jen a jen se tím rozčílíte. Bohužel v nastavení hry jsme ani nenašli možnost trochu si obraz zesvětlit, tak jsme museli upravovat ručně nastavení monitoru, jinak bychom se snad přes několik míst ani nedostali.

Na začátku jsme naznačili, že alespoň v jednom směru jsme byli s touto hrou jakžtakž spokojeni. Na mysli jsme měli arsenál zbraní, který čítá skutečně docela dost kvalitně zpracovaných kousků. Zbraně jsou jak za stranu Britů, tak potom německých jednotek. Od padlých vojáků je přitom můžeme sbírat. Všechny zbraně jsou dělány podle dobových originálů a předloh a zaujaly nás i vcelku solidním vymodelováním a hlavně chováním. Nechybí například Bren, Delsle, MG42, Winchester nebo klasická MP40, kterou jsem si nakonec oblíbil asi nejvíce. Kromě klasických střelných zbraní máte k dispozici i granáty – dva typy (klasické smoky a fragy). Ani v tomhle směru nenajdete nic převratného, ovšem alespoň tady si Royal Marines Commando drží nějakou průměrnou úroveň.

Prostředí misí už jsme trochu nakousli. Tak tedy nesmíme zapomínat, že jde o prostou lineární střílečku, ve které nejde o nic hlubšího nebo zásadnějšího. Prakticky vůbec s žádnými předměty nefunguje interakce, chybí příjemné detaily a jen postupujete koridorem stále dál a dál. Abyste se přitom neztratili, poslouží vám určitě i mini-mapka v levém dolním rohu. Ehm, neztratili? Vždyť to v této hře ani není možné! Takže oprava – ona mini-mapka se nám zdála opravdu zbytečná a k ničemu. Tu a tam jen v chodbách a místnostech narazíte na nějaké překážky, za něž se můžete schovat, pokud jste obstřelováni protivníky. Nějaký systém krytí ani nic podobného zde však nečekejte a ono schovávání je i zbytečné, stačí na ně prostě naběhnout a pořádně pálit. Protivníci jsou opravdu stupidní, takže ti se vám klidně hrdě a téměř v pozoru postaví skoro přímo do rány. Jen málokdy jsme zpozorovali, že se nějakým způsobem také kryjí. Ještě bychom určitě měli zmínit systém uzdravování, který funguje po vzoru moderního trendu, takže prostě stačí chvíli počkat a jste zdraví jako rybka. Ukazatel zdraví absolutně chybí, těžké zranění poznáte pouze podle červenajících okrajů monitoru. Pokud byste náhodou někdy umřeli, nemusíte zoufat, protože poměrně často procházíte skrz checkpointy, na nichž se hra automaticky ukládá, savovat však lze manuálně naprosto kdykoli a bez omezení.

Naprostou většinu herního času pak neprocházíte sami, nýbrž se svými dvěma spolubojovníky. A právě oni jsou snad největším kamenem úrazu celé hry. Jejich umělá inteligence se vyšplhala tak maximálně na bod mrazu a nejednou zapříčinili naše nemalé rozhořčení. Samozřejmostí se stalo to, že vám neustále lezou přímo před hlaveň zbraně, i když zrovna střílíte. Jejich blbost, na druhou stranu oni jsou nesmrtelní, takže utrpíte spíše vy, protože je pak problém strefit protivníka. Čas od času se něco podobného podaří i vašim parťákům, ale na pomoc skutečně příliš nejsou. Rozhodně bychom raději pořád procházeli sami. Nejvíce nás pak dokázali rozčílit, když si stoupli přímo do dveří a my jsme nemohli projít. Právě blokády dělají hodně s oblibou a pod nohy se pletou pořád. Před deseti lety to bylo vcelku běžné, v dnešní době je už něco podobného nepřípustné.

Na svých oficiálních webových stránkách tvůrci lákají hlavně na tři věci – parádní intenzivní mise na různých místech světa (nemůžeme souhlasit), realistické originální zbraně (snad jediný pozitivní aspekt hry) a na závěrem také na okouzlující grafiku, dynamická světla, dechberoucí efekty a solidní umělou inteligenci. V tomto posledním bodě vidíme jednu lež za druhou. O inteligenci jsme se již bavili, teď se zaměřme na onu vizuální stránku. Jak můžete sami vidět na okolních screenshotech, grafika na dnešní dobu vypadá značně odpudivě. Prostředí bývalo hodněkrát stejné nebo podobné, chyběly jakékoli detaily, vymodelování postav i objektů grafici odflákli, včetně textur. Velmi často jsme naráželi i na různé bugy v zobrazení. Inu, prostě nedá se jim vůbec věřit. Minimální HW nároky naštěstí nejsou nejvyšší (CPU 2.0 GHz, 512 MB RAM, resp. 1 GB pro Windows Vista, GeForce FX5700 nebo Radeon 9700 se 128 MB RAM), na druhou stranu očekávali bychom ještě o něco nižší.

The Royal Marines Commando opravdu zklamalo. Ale jak jsme nastínili v úvodu, tvůrcům vydělá možná více než kdejaký hit. Své místečko si patrně ani tak nenajde v běžných herních obchodech (a tudíž u klasických hráčů), ale spíše jen u opravdu příležitostních neználků her. Takový typicky supermarketový titul, který však mnozí určitě pouze podle několika málo nejasných obrázků a honosných řečí na krabici hodí do svého košíku. Pokud jste však za poslední rok hráli snad jakoukoli trochu známější a lepší střílečku, tomuhle kousku doporučujeme zdaleka se vyhnout. Pouze byste se rozčílili, protože Royal Marines Commando zaspalo svoji dobu o pěkných pár let. 31% tak od nás získává spíše z milosti.