Ano, je pravda, že hra The Room Two je pokračováním The Room, který si našel velké množství příznivců. Musíme tak přiznat, že tato recenze nepatří k nejžhavějším, protože dvojka vyšla již v roce 2013. Aktuálnější tak je pokračování The Room Three, který ale zase zatím vyšel pouze pro Android a iOS. Druhý díl je tak dosud nejaktuálnějším na PC. A díky svému stáří vyjde na příhodných 5 euro.
Trocha toho puzzle vlastně zdobí mnoho her nejrůznějších herních žánrů. Ať už je to Valley (viz zde), Jotun (viz zde) nebo Inside (doporučuji!), všude je třeba víceméně plnohodnotně zapojit svůj mozek. The Room Two je však nejen řízlý logickými úkoly, ale je sám ztělesněním křištálově čisté puzzle hry. Nic jiného zde není. Jen spousta hádanek, které je třeba vyřešit. Vzhledem k dobré práci vývojářů je logické, že všechny tři díly vyvíjelo jediné studio, kterým není nikdo jiný, než Fireproof Games.
Samozřejmě se může stát, že si s nějakým puzzle nebudeme vědět rady. Vlastně se to většině hráčů bude stávat poměrně často. Alespoň tedy po určitý čas. Někdy budeme muset přemýšlet déle, jindy je nutná akce jasná jako facka.
Hra pro jistotu neustále vyhodnocuje, jak se nám daří. Používá pro to nejjednodušší možnou strategii – počítá čas, po který jsme nikam nepokročili. Po určitém čase nám vlevo nahoře zabliká otazníček, na který můžeme ukázat myší, čímž se zobrazí nápověda. Samozřejmě ne nápověda, jak se hra ovládá nebo něco podobného, ale jde o indicii, která nám napoví, jak dál. Pokud ani tak nevíme, objeví se další nápověda a tak dále. U každého kroku tak vývojáři připravili obvykle 3 až 4 nápovědy. Poslední indicie už v podstatě říká, co přesně máme udělat. Samozřejmě na otazník nemusíme ukázat a můžeme přemýšlet dále. Načasování jednotlivých nápověd je tak akorát – neotravují ani příliš brzo, ale nás nenechávají na pospas frustraci. Čas se zároveň nikde nezobrazuje, což je skvělé, protože by to zbytečně kazil atmosféru a tlačil na nás, což mně by zrovna poněkud vadilo.
Ve hře se objevíme v místnosti, která zároveň slouží jako tutoriál. Řada bublinek a popisků nám vysvětluje herní ovládání i fungování. Zpočátku tu například máme dva stoly. Na každém z nich jsou objekty. Kliknutím na jeden ze stolů jej přiblížíme. Pak lze kliknout na jeden z objektů, případně dále ještě zaměřit detail na jednu z částí onoho objektu. Nelze však kliknout na cokoliv, ale jen některé části jsou interaktivní a lze je přiblížit právě proto, že s nimi můžeme něco provádět. Pokud se chceme následně podívat na objekt na druhém stole, musíme zase několikrát odzoomovat a několikrát zazoomovat onen objekt. Již z tohoto možná cítíte, že ovládání je poněkud zdlouhavé a ne úplně intuitivní. Zkoušel jsem již z pohledu na celou místnost vícekrát klikat na určitý objekt a přeskočit tak prostředníka – zoomování stolu. Bohužel, takto to přeskočit nelze. Ačkoliv k ovládání mám jisté výhrady, krom zmíněného skoku v podstatě sám nevím, jak jinak to udělat, takže autory zvolené řešení je nakonec dost možná jediné pochopitelné.
Každý z objektů v místnosti si lze prohlížet z mnoha stran. Jedná se o 3D objekt, který jako bychom obcházeli kamerou, což je dost často nutností, protože tak narazíme na záměrně schované nápovědy či menší důležité objekty. Jednou tak najdeme speciální klíč či jiný předmět, který je třeba někam vložit. Tento objekt se nám kliknutím vloží do inventáře, kde sis jej můžeme prohlížet také ze všech stran. Občas je nutné objekt “zpracovat”. Například určitý kus kovu potřebujeme použít jako klíč s jistým tvarem. Původní kov však má jiný tvar. Po čase zjistíme, že lze kov rozevřít, čímž získá tvar, jež potřebujeme.
Občas se našim zrakům přece jen nic neukáže. To je však záměrné. Mnohé je skryto a jediný způsob jak to spatřit, je použít speciální kukátko, skrze které se červenou barvou vše vyjeví. To lze použít úplně kdykoliv.
Z příběhu není příliš jasné, o co přesně tu běží. Neexistuje zde ani intro, které by zdejší dění nějak více vysvětlilo. Jedno je ale jisté. Již po pár minutách ve hře. Nadpřirozeno a až hororové momenty rozhodně chybět nebudou. Právě postup ve hře nám pomalu, ale jistě odhaluje další části příběhu. Jakobychom skládali neznámé puzzle a všemu pomalu přicházeli na kloub. Sice tak má hráč na jednu stranu pocit, že vlastně neví, proč něco řeší, z jiného úhlu pohledu cítíme, že postupné odhalování vytváří tajemnou atmosféru, ve které hráč nikdy neví, co čekat. A to je dobře!
Co je třeba určitě pochválit, je velmi různorodé prostředí. Jednou jsme v temné místnosti, následně ve staré dřevěné lodi a příště zase v jedoucím vlaku. Snad jediné, co prostředí mívají společné, je ponoření do tmy. Skvěle vymyšlené jsou zdejší objekty. Tak třeba model lodi, který se mnohočetně rozkládá a pokaždé odhalí něco nového, zkrátka působí skvěle.
Závěrem si vše zmíněné zrekapitulujeme. Pokud je vaším cílem jen čisté řešení hádanek, bez jakékoliv omáčky kolem, pak je The Room Two ideálním řešením. Přes nedokonalé ovládání na herní scéně nenajdete mnoho her, které by se na puzzle zaměřovaly v takové míře. Hru pro fanoušky hádanek tak můžeme doporučit a hodnotíme na 73 %. Samozřejmě pokud jste ještě nehráli The Room Three a nevadí vám zahrát si na přenosném zařízení, možná vás zaujme ona modernější varianta. Stejně tak dvojka je dostupná kromě Windows také na iOS (tedy iPhony a iPady).
Tip: Hra je anglicky, takže se můžou čeští hráči zaseknout a nevědět si rady, při čemž nápovědě v angličtině neporozumí. Případně nebudou vědět, co dělat v důsledku neporozumění textu různých dopisů, kde se indicie právě skrývá. V takovém případě kromě slovníku lze na youtube najít i tzv. walkthrough, kde je ukázán celý postup.
