The Mark

Existují akční hry s až nucenou snahou přijít s novou koncepcí hratelnosti. Když se povedou, sklidí zasloužené vavříny, což ale ještě samosebou neznamená, že se budou i dobře prodávat. Pak je tu ještě riziko, že se nepovedou a jejich autoři si zavřou dveře do budoucna. Proto mnohá začínající studia mnohem raději volí prošlapanou cestičku a doufají v to, že se po ní, víceméně z nostalgie, ještě někdo projde. The Mark jednoznačně spadá do druhé škatulky – vůbec se nesnaží vybočit ze zaběhnutých standardu, naopak se jich přidržuje jako spásné mantry, která se sice sama o sobě nezaručí úspěšnost, zkušenost však ukazuje, že většinou přiláká aspoň tolik koupěchtivců, aby se vývoj zaplatil, případně i nějaké to euro vydělal.

Ke své roli přistupuje zodpovědně a hráči akčních her dává zhruba to, co potřebuje. Po příběhové stránce snad i něco navíc. Zápletka má sice k hluboké propracovanosti daleko, to však nic nemění na tom, že staví na vtipné premise. Teroristé chtějí odpálit svou pracně nabytou nukleární zbraň, k čemuž potřebují plovoucí základnu v podobě lodi. Tu jim hodlá poskytnout magnát Ilja Rakov, který návdavkem hodlá zlikvidovat válečného experta, Steva Fletchera, jenž má celé, světový mír ohrožující akci zabránit. Do této chvíle nic zázračného, ovšem na scénu se dostává netradičně i Rakovův otec. Ten se kupodivu se synovými plány vůbec neztotožňuje a za jeho zády rozjíždí vlastní protiakci. Najímá elitního žoldáka Austina Hawka, aby pomohl Fletcherovi jednak zachránit život a pak snad i svět. Do toho se pro jistotu zamotá ještě vojákova sestra a je o zábavu postaráno. Když nic jiného, tak aspoň některé hráče příběh určitě osloví a animace v enginu hry si i pozorně prohlédnou. Kdo se nechce zdržovat dlouhými řečmi, stále je tu pro něj připraven hlavní chod – pořádná akce.

Už na počátku se musíte rozhodnout, za jakého z hrdinů budete hrát. Na výběr je jak Hawke, tak Fletcher, přičemž do valné většiny akcí vstupují společně. Mají však ve zvyku se po čase z nejrůznějších důvodů rozdělit, což hráče pochopitelně uvede do odlišných situací v roli každého z nich. Počáteční volba navíc není definitivní – výběr hrdiny se koná před každou z 6 kapitol rozdělených do 18 misí. Cílem tvůrců bylo přimět hráče, aby si úrovně prošli dvakrát. Ano, skutečně narazíte na menší nuance, avšak ty nejsou takového rázu, aby dodatečný průchod víceméně lineární střílečkou ospravedlnila. The Mark je naprosto ideální k několikahodinovému povyražení (zhruba 5-7 hodin, podle vašich zkušeností) a odinstalování (alternativně lze ozkoušet i průměrný multiplayer). Pak za budgetovou cenu splní svůj účel. Čekat od něj cokoliv světoborného by bylo čirou bláhovostí.

Tvůrci dobře věděli na jakou strunu zahrát. Zavádí nás do atraktivních, jako z Jamese Bonda vystřižených prostředí. Ať už to je základna kdesi v zasněžených horách či spletitý důl plný fanatických muslimů, většinou budete se zvoleným tématem spokojeni. Ostatně prostředí není ničím víc než pasivními kulisami, do nichž je naroubován pokaždé stejný mustr ústící ve striktně lineární střílečku. Na rozcestí, kde bychom se mohli rozhodnout, kudy dále, není možné narazit, vždy jsou otevřeny pouze jedny dveře. Výhodou je, že v akci nestojí v cestě zhola nic. Stinná stránka věci se však po několika hodinách přeci jen vyklube na povrch. Zatímco v počátcích se autorům nenápaditý level design daří maskovat zmíněným prostředím, čím více do hry aktivně vstupujete, tím patrněji vystupují jednotvárně navržené chodby a místnosti. Na několika místech jsem si vzpomněl na podobnou nepříjemností trpící F.E.A.R. Ten to ovšem zvládl dopracovat na skvělou hru díky do té doby nevídaným přestřelkám. The Mark má od počátku skromnější ambice a je to poznat.

Hře však není možné upřít slušnou umělou inteligenci, kterou by jí mnohá konkurence mohla závidět. Zároveň ale není zas tak zázračná, abychom ji nekriticky opěvovali. Příjemné je, že někteří nepřátelé mají jistá specifika – kupříkladu mezi muslimy se čas od času objeví sebevražedný, výbušninou obložený atentátník, který se vrhne vaším směrem. Jelikož kličkuje a vy jste pod palbou mnoha dalších, není úplně jednoduché ho zneškodnit než dorazí k vám. Slušný adrenalin. Ani obyčejné situace však nejsou úplně k zahození. Na otevřenějších prostranstvích, kde je místo k manévrování, se protivníci snaží být neustále v pohybu, což pochopitelně notně ztěžuje míření. Rovněž čile využívají nejrůznějších překážek k tomu, aby se za nimi kryli a vykukovali jen občas. Jakmile se ale padouši někde zastaví, většinou je jakémukoliv dalšímu pohybu konec a z lotra se tak trochu nesmyslně stává snadná kořist.

Na čem se rozhodně nešetřilo, jsou zbraně. Na jednu stranu jich je opravdu hodně, na tu druhou mezi nimi ale nenajdete nic krom zcela konvenčního, pravda, dosti moderního, arzenálu. Munice je také dost, ačkoliv většinou jen pro pár typů, takže se ve frenetické řežbě nemusíte bát vyprázdnit pěkných pár zásobníků. Pykat za to nebudete. Naopak vám to udělá dobře. Hratelnost totiž navzdory předpokladů není nikterak diletantská a méně náročné publikum uspokojí. Je nezpochybnitelným faktem, že u Half-Life 2 nebo zmíněného F.E.A.R. se pobavíte o řád lépe, ale ani taková obyčejná, ničím výrazná střílečka střihu The Mark není zcela na odpis. Zapomenete-li na současný high-end ve všech směrech, hezky se u ní odreagujete. Akce hezky svižně plyne a pořád vás drží u monitoru, přestože už byste dávno chtěli dělat něco jiného. Až by se chtělo prohlásit, že ten pověstný Rambo-feeling nikdy nezevšední. To by ale bylo dost přehnané. My jen chceme říct, že když se vzdáte přehnaných nároků na kvalitu, dokáže se The Mark odměnit několika hodinami nadprůměrné pařby, která je navíc zabalena do příjemného grafického kabátku. Cena v českých luzích a hájích sice ještě nebyla stanovena, počítáme však s přijatelnou sazbou. S přihlédnutím k tomu všemu a s úctou k poctivě odvedené, byť umělecky ne zrovna inspirativní, práci, udělujeme 70%.