The Guild 2

Řekněme si to na rovinu, Europa 1400: The Guild nebyla hrou pro každého. V mnoha recenzích byla označovaná jako středověké The Sims, ve skutečnosti se však jednalo o komplexní simulaci života, která by se milovníkům jednoduchého vypiplávání vlastní moderní rodinky asi těžko líbila. Zatímco v The Sims totiž provedete veškeré denní potřeby pomocí několika kliků v user-friendly menu, v The Guild byste se ztráceli a utápěli v celé řadě tabulek a nastavení, což ale má pro určitou hráčskou skupinku své neupiratelné kouzlo. A právě pro podobné je určena série The Guild, která se právě dočkala svého pokračování.

Co očekávat od The Guild 2? Těžko odpovídat, vzhledem ke komplexnosti prvního dílu, který by se směle dal označit za jednu z nejlepších obchodně strategických her vůbec, na což aktuální díl s dvojkou v názvu navazuje. Přináší mimo jiné nový grafický kabátek, stejně jako poněkud upravený koncept. I přesto ale hra jako celek vypadá jako jeden velký omyl.

Bez patche ani ránu
Nebývá zvykem hanit hru hned takto ze začátku, v případě The Guild 2 si to však nelze odepřít. Představme si situaci, kdy si nadšený milovník středověku pár dní po vydání běží s nedočkavostí v očích do obchodu pro svou krabici s The Guild 2. Zaplatí, poprvé si ji k sobě přitiskne, načež se rozběhne domů. Musí ji přeci co nejdříve vyzkoušet! První obrazovka instalace, několik předlouhých minut, a je to tady. Hra je kompletně umístěna na vašem hardisku. Jaké ale čeká překvapení ve chvíli, kdy se ji rozhodnete spustit. U původní prodávané verze se vám to v podstatě ani nemusí povést. Nutnou výbavou pro všechny The Guild 2 hráče je totiž celá sbírka patchů, které začali autoři hned po vydání hry vypouštět do světa. Není se co divit, na mnoha konfiguracích hra nefunguje a když ano, tak po malé chvíli pravidelně padá. Další problém pak spočívá v tom, že většina záplat je v němčině a na jejich předělání na anglické verze se čeká až nezdravě dlouho. Na plnohodnotný požitek z The Guild 2 si ještě budeme muset nějaký ten pátek počkat.

Středověký život není žádný med
Dříve než se budete moci vůbec zapojit do plnohodnotného středověkého života čeká, na vás sedmička tutoriálů, které je radno si projít. Ačkoliv zaberou trochu více času než je obvyklé, pomohou vám vštěpit si alespoň základní dovednosti, které jsou zejména pro neznalé původní hry zcela nezbytné. Poté již můžete směle tvořit vlastní postavu, s níž se následně vydáte do samotného města. Na výběr je mezi mužem a ženou, dále je možno dotvořit jejich celkový vzhled, oblečení, pokrývku hlavy, stejně jako základní schopnosti, do nichž se mimo jiné řadí i charisma, zručnost, síla ap. Ty ovlivňujete klasicky rozdělováním bodů a je jen na vás, jakým směrem se s postavou rozhodnete vydat.

Netypickou věcí vůči klasických strategiím zůstává absence kampaně, tedy nějakého příběhem poslepovaného bloku misí, což může víkendovým hráčům připadat jako fatální nedostatek. Ve skutečnosti to autoři nahradili širokou škálou levelů, mezi nimiž si sami volíte. Základem je několik herních módů. Z této nabídky opravdu zajímavě zní kupříkladu položka „Missions“, která se takové kampani v podstatě podobá, jelikož v ní plníte nastavené úkoly. Mezi další zajímavé kousky patří kupříkladu ty, v nichž je třeba zachovat rod či hrát dokud sami nezemřete. Pokaždé se můžete taktéž nastěhovat do kteréhokoliv z nabízených měst s odlišně rozestavenými budovami a spoustou dalších odlišností.

Poctivým obchodníkem nebo chamtivým zlodějem?
Ať už si zvolíte cokoliv, daleko důležitější bude volba některého ze čtyř povolání. Jedním ze čtveřice je možnost vydat se na dráhu poctivého dělníka prodávajícího pracovní náčiní. Jeho hlavní budovou bude kovárna, do níž je třeba zaměstnat nějaké ty pracanty, starat se o odvoz a prodej vyrobeného materiálu na trhu a spoustu dalšího. Podobný postup uplatníte i v případě potravinářského odvětví, pouze se pochopitelně obchoduje s odlišnými komoditami. Pro mnoho Čechů bude nepochybně zajímavou možností kariéra zlodějíčka, který nemusí ani prstem hnout a přesto se mu peníze do kapes doslova hrnou – pochopitelně je-li dostatečně šikovný. Pokud vás neuspokojí žádná z trojice popsaných povolání, může být vaším záchraným kruhem učenec, který doplňuje konečnou čtveřici.

Jedním z možných důvodů, proč je pro někoho klamně The Guild přiřazován k The Sims, může být také to, že vedle kariérní oblasti musíte obstarávat taktéž vlastní rodinu. Celý proces probíhá takřka stejně jako jsme ze simulací života zvyklí. Základem je tedy potkat na ulicích vašeho města vhodný protějšek, dát se s ním do řeči – a pak jen klábosit, nakupovat dárky, chválit a dalšími procesy naklánět na svou stranu do doby, než se do vás osůbka zamiluje, vy jí požádáte o ruku a je ruka v rukávě, obrazně řečeno. Následně se nastěhuje do vašeho skromného příbytku. Není radno dlouho čekat a se svou čerstvou manželkou/manželem upalovat do ložnice, kde zase začne něco nového, nový život. Nemusíte ani dlouho čekat a vaše rodina bude o jednoho člena větší. Ten bude zpočátku nucen absolvovat několik výukových let, po nichž jej budete moci ovládat jakožto plnohodnotného zástupce vlastní rodiny.

A byli šťastni až do smrti
A tak to jde v The Guild 2, stejně jako v normálním životě, stále dokola. Zatímco vylepšujete vlastní kovárnu či zaostřujete na jinou pracovní činnost, nakupujete nezbytné suroviny na trhu a budujete kariéru mezi vysoce postavenými úředníky na radnici, vaše postava postupně stárne a tak jednoho dne neodvratně nastane den, kdy opustí svou drahou polovičku a ratolesti – virtuální život vašeho středověkého rodu však naštěstí pokračuje úspěšně dále, vzhledem k tomu, že jste dozajista neopomněli zapracovat na svých potomcích. A to je dalším styčným bodem mezi The Guild a simulacemi jako The Sims. Obě totiž můžete hrát doslova do zblbnutí a nevadí-li vám trochu složitější principy v The Guild, budou hodiny plynout dál a dál bez toho, abyste to nějak výrazněji zaregistrovali.

Tady že mám bydlet?
Z technické stránky hry jsem již od samotného počátku měla lehce rozporuplné dojmy. Ačkoliv na první pohled vypadá rozhodně příjemně, detailně a okolní město žije i bez vašeho přičinění, nebudete se ve virtuálním městě cítit jako doma. Prvotní dobrý dojem totiž posléze vystřídá pocit neskutečné sterility a minimální interakce prostředí, k němuž si prostě nějaký vážnější vztah budete budovat jen velice těžko. Pro mě byly vcelku neuspokojivé i interiéry – v každém městě, v každé chvíli jste nuceni navštěvovat na chlup stejnou hospodu, pracovat ve stejně vypadající kovárně a to ani nemluvím o naprosto stejném uspořádání hlavní radnice. Na druhou stranu si moderní detailní grafika žádá jisté nároky co se týče herního železa. A tak ač si vystačíte s 1.8 Ghz a 512MB RAM, pro plnohodnotný zážitek s plnými detaily a dalšími náležitostmi doporučuji každopádně přidat – na druhou stranu i s výše popsanou konfigurací si The Guild 2 vychutnáte bez sekání.

Resumé
The Guild 2 by mohla být dobrou hrou. Je tu ale jedno velké 'ale'. Těžko říct, komu připsat na účet vinu na tom, že se mezi koncové zákazníky dostala natolik nedokončená hra, kterou by omluvila snad jen nálepka „betaverze“. Místo kýžené středověké simulace života tak na ty, kdož za tuto hru skutečně utratí své peníze, čeká aplikace patchů, která asi ještě po dlouhou dobu nebude znát konce. Skalní fanoušky podobně komplexních strategií ale rozhodně ani tento fakt nějak výrazněji nerozhodí – v takovém případě se budou dozajista radovat s do detailů propracovanou středověkou simulací, která si i přes zmiňované obrovské problémy 61% zaslouží.