The Chosen: Well of Souls

 

Nejsme jistě sami, kdo si myslí, že žánr akčních RPG v posledních několika letech prožívá opravdový boom. Na tak malý výsek herního průmyslu je toho někdy možná až příliš. Sacred, Titan Quest, Loki či momentálně Hellgate: London – to je jen špička ledovce, která stále staví na základech, které svého času položilo Diablo. A to už je přes deset let, přátelé! Druhý díl sice svého předchůdce překonal, od té doby ale stále čekáme na střídání na královském trůně. Mnozí si byli prakticky jisti tím, že ke změně dojde s vypuštěním Hellgate: London. Nedávno vydaná demoverze ale i do tábora ortodoxních příznivců tohoto titulu zasela určité pochybnosti, a pokud se převrat skutečně nepovede, mohli už bychom tady mluvit o kultu nesmrtelnosti. V žádném žánru se faktický zakladatel nedrží na špici tak dlouho. Mnohdy sice žehráme na staré dobré časy, v tomto případě ale bereme opravdovou a ničím neředěnou kvalitu.

   

Proč to všechno omíláme? Jistě tušíte – plotny harddisku nám protáčí zase jedno akční RPG. The Chosen: Well of Souls. Že ho neznáte? Tak to jste na tom podobně jako my před několika dny. Tato skutečnost indikuje často neblahý budgetový status. Ano, i ten je tu jasně patrný. Přesto jsme u hry vytuhli pěkných pár hodin v kuse a po prvním zahrání se k ní s chutí vrátili. Přestože prezentace není valná a všechny ty věci okolo, jako je intro či menu, nestojí za moc, hratelnost nás pohltila. Nechceme říkat, že to bylo tak moc, jako se to povedlo Diablu, ale bylo to věru silné. Dokonce se nebojíme říci, že mít tvůrci řádově více prostředků, mohli se směle postavit po bok všech těch diablo-pronásledovatelů. A kdo ví, možná by i letitý vzor sesadili, ačkoliv to je spíše utopická verze. Každopádně mnoho financí neměli, a tak vytvořili to, co vytvořili. Dobře hratelné, byť na pohled šedé akční RPG, jehož největší předností, pro někoho pak záporem je fakt, že oproti Diablu do konceptu nepřináší žádné změny.

   

Dokonce tu jsou na výběr tři klasické třídy postav – tak moc je The Chosen: Well of Souls tradicionalistické. Prvním je bojovně naladěný mnich s patřičnou kouzelnickou holí v ruce. Spoléhá se pochopitelně na plejádu magických zaklínadel, jimiž nepřátelské šiky kosí povětšinou ze zadních pozic, popřípadě kouzly podporuje příslušníky své partičky. Jedinou zástupkyní ženského pohlaví je Elena, povoláním lovkyně. Není těžké uhodnout, že si rozumí především se zbraněmi na dálku. A do třetice všeho dobrého tu máme mongolského válečníka, jenž sice na pohled nevypadá nikterak osvaleně, ovládá ale bojová umění, a vrazíte mu-li do ruky dýku nebo ještě lépe meč, uvidíte, jak pěkně se s nimi dovede ohánět. Důležité je, že každý charakter má několik poměrně rozvětvených stromů schopností. Dělí se například na útočné, obranné apod., přičemž většina abilit je u různých postav odlišná, některé se sice jmenují jinak, jsou ale prakticky totožné, jiné pak mají naprosto stejné atributy. Jde o nejrůznější údery, styly střelby, kouzla, obranné manévry, ale také schopnosti vylepšující vlastnosti parťáků.

   

Jak už jsme zmínili, intro je opravdu trapné a hned na úvod nás vyděsilo. Pohled na jakýsi se v temnotě točící kruh a poslech příšerného dabingu je svého druhu zážitek, bohužel negativní. V jednom velkém sledu frází se dozvíte toliko, že letitý strážce hodně důležitého artefaktu byl zajat a démonské síly se prostřednictvím sakrálního předmětu chápou moci. Zajímavé. Čekali jste snad něco jiného? Příběh je tím posledním, co by nás na hře zajímalo. O poznání důležitější je, že se The Chosen: Well of Sould odehrává v poměrně netradičním prostředí Eurasie někdy v 19. století. Tomu odpovídá místy vskutku povedená architektura, dialogy mezi postavami (vtipné a částečně nadabované – mnohem lépe než intro), ale třeba i zdánlivá banalita, jako je skutečnost, že v podobných hrách typické luky nahrazují různé bambitky a pušky.

 

Hratelnost je naprosto poplatná principům známým z Diabla. S vybranou postavou pobíháte přehlednými úrovněmi, kde je vždy pouze několik cest a se zapojením mapy (zakryje však polovinu obrazovky a není průhledná) se nelze ztratit. Možná na ní chybí jen jasnější vyznačení pro questy důležitých míst. Autoři nejspíše počítali, že se k nim stejně dostanete, ať chcete, nebo ne a ve většině případů měli pravdu. Úkoly je povětšinou zadán pouze jeden a na cestě ho vždy nějak vyřešíte. Občas ale přeci jen vyvstanou malé komplikace, kterým se dalo předejít. Ať už je zadání úkolů jakékoliv (vězte, že originality stejně mnoho nepobraly), můžete si být jisti jedním: jejich řešení povede přes hromady mrtvol. Typů monster je velmi slušná škála – začíná se obyčejnými zombíky, kteří později maličko povyrostou a dostanou do vínku různé libůstky, jako je oživování padlých soukmenovců, pokračuje se přes vlkodlaky, vampýry či pekelné démony. Obtížnost se nám přitom zdála nastavená velmi slušně. Už po pár minutách bylo nutné před davy nepřátel ustupovat a vytahovat si vždy jen několik z nich, jinak by vás zahltili a zabili. Po celou dobu hry jsme cítili solidní výzvu, frustrace ale naštěstí nevystrčila růžky nikdy, ačkoliv by se to mohlo stát, pokud byste postavu vyvíjeli extrémně špatně.

   

V The Chosen se totiž docela dá na zachovávání třídních priorit, tudíž se opravdu nevyplácí předělávat kouzelníka na mlátičku a opačně. Úrovně přibývají příjemně svižně, což je způsobeno především dobrým rozmístěním patřičně silných druhů kreatur. Zpočátku jsou hodně jednoduché, ale je jich hodně, takže není problém za půl hodiny hry být na páté úrovni. Se sílícím rekem přibývá silnějších protivníků, kteří jsou ale zároveň mnohem lépe dotovaní zkušeností. Přesto je ale na každou další úroveň třeba se nadřít o něco více. Když přeci jen zazní kýžený gong, doplní se zdraví a v menu s vývojem charakteru lze nalézt několik bodů umístitelných do vlastností a bohužel jediný aplikovatelný na vybranou schopnost (tu pak lze dále vylepšovat). Abyste pokryli většinu skillů postav opravdu dobře, musíte hrát vážně hodně dlouho. Lepším přístupem tak je, rozjet novou hru s poněkud odlišným zaměřením charakteru. Za zmínku stojí i parťáci, kteří vás budou na některých místech vašeho dobrodružství doprovázet. Jsou příjemnou, nikoliv však zásadní posilou.

   

Hodně důležitou součástí akčních RPG jsou předměty, které vypadávají z pokořených monster, popřípadě všude rozmístěných krabic, nebo které si lze zakoupit u obchodníků. Je jich hodně, a jak už bylo řečeno, možná nejzajímavější jsou střelné zbraně. Do pušek není překvapivě nutné ládovat náboje, takže stačí mít patřičně vyšponované vlastnosti, abyste se nějakou mohli vůbec vybavit, a pak už jenom z určité vzdálenosti kosíte. Ona vzdálenost je ale zřídkakdy tak komfortní, abyste stále nebyli v ohrožení. Samozřejmě nechybí ani nejrůznější chladné zbraně, zbroj, helmy atd. Práce s tím vším se odehrává v klasicky zpracovaném inventáři, přičemž brzy poznáte jeho nejklasičtější atribut – neustálou přeplněnost. Stále je rovněž nutné se ládovat flakónky, ať už se zdravotní či magickou šťávou.

   

Jak je patrné z obrázků, grafické zpracování by se dalo nejlépe popsat jako průměrné. Není to žádný technologický zázrak, ale díky dobře zvoleným prostředím, jako jsou hřbitovy, hrady, lesy, pouště, vypálená města atd., se na to i tak dívá docela dobře. Navíc hardwarové nároky patří jednoznačně k těm nízkým. Z recenze je jistě dobře patrné, že The Chosen. Well of Souls vůbec nepovažujeme za špatnou hru, naopak. Nabízí slušnou porci diablovské hratelnosti. Nepřináší sice vůbec nic nového a oproti svému vzoru je přeci jen horší, na 69% to ale bohatě stačí. Doporučujeme přinejmenším vyzkoušení demoverze.