Tabula Rasa

Nebylo snad měsíce, aby se neobjevila nová informace o připravované mmorpg z pera slovutného Richarda Garriotta a tak jsme byli všichni napnutí, jak hra dopadne. Naděje přiživovala i myšlenka na Ultimu Online, která v podstatě otevřela světu žánr mmorpg, a za kterou stojí také zmíněný geniální autor. Po důkladném zahrání oficiální verze hry máme dostatek informací k tomu, abychom hru ohodnotili z našeho pohledu.

Příběh je na online hru poměrně propracovaný a dalo by se říci, že se jedná skoro o filmovou zápletku, ač plnou klasických klišé. Země je napadena (zase) mimozemskou rasou (zase) Bane a lidé nejsou na vpád vůbec připraveni (zase) a tak je jejich poslední záchranou dokončení meziplanetárních teleportovacích bran, pomocí kterých se skupiny šťastlivců dostávají na vzdálenou planetu rasy Elos, která je technologicky vyspělejší a tak se agresi poměrně slušně brání. Vybraní jedinci jsou zasvěceni do tajů umění bojů a ovládání prastaré magie Logos a jsou nasazeni do bojů s nepřítelem na různých planetách. Jednoho takového vojáka se ujmete i jeden každý z vás a zasáhnete do bojů. Začátek hry možná překvapí každého, kdo hrál nějakou mmorpg, nečekejte žádná rozsáhlá nastavení hlavní postavy, jedná se pouze o základní volby vzhledu, vše další se odehraje v průběhu hry.

     

Snahou Tabula Rasa bylo přinést revoluci do žánru mmorpg, který je v poslední době dosti stagnující a v podstatě kopíruje jen úspěšné modely fungující ve World of Warcraft. Že se Tabula hraje jinak poznáte hned, jakmile hru spustíte. Nikde žádný kurzor nebo ovládací menu, přítomen je klasický fps zaměřovací kříž a vše se ovládá pomocí klávesových zkratek, s nimiž vám pomohou různé pomocné lišty, které si lze upravit dle libosti. Ne každému se takový způsob ovládání musí líbit, ale na druhou stranu je pravda, že je člověk více vtažen do děje, především co se týče soubojů.

Souboje se nedrží klasického mmorpg schématu, kdy kliknete na nepřítele a váš avatar ho začne mlátit a vy do toho můžete zasahovat pouze volením skillů v pauzách mezi doušky kávy. V TR je nutné aktivně se souboje účastnit, skákat, běhat a uhýbat, což je důležité především u rychlejších protivníků, kteří skáčou proti vám a snaží se vás napadnout. Akce pak slušně ubíhá a každý souboj je v mnohém unikátní, k čemuž přispívá i nutnost sledovat stav nábojů a granátů, které se vyčerpávají a je nutné se dostatečně zásobit. Zbraní je na výběr stovky a tak si každý zvolí co mu vyhovuje nejlépe na likvidování desítek druhů nepřátel. Kvůli akčnějším soubojům funguje svižněji i umělá inteligence nepřátel, kteří spolu dokáží kooperovat a útočit na vás v různých momentech. Respawnování je u mnoha potvor vyřešeno přilétnutím výsadkové lodi a výsadkem na zem, takže nové objevování nepřátel je realističtější než jejich prosté vyskytnutí.

        

Samotné hraní se odehrává na různých planetách, rozdělených na jednotlivé oblasti a sektory, mezi kterými se pohybujete pomocí teleportačních přístrojů. Jedná se o skutečně rozsáhlé oblasti a jejich přeběhnutí zabere mnohdy desítky minut. Mohlo by se tak zdát, že dost míst bude prázdných a nudných, opak je pravdou – všude se něco děje, ať jde o samostatné potvory, zajímavá místa nebo boje mezi npc. Ano, aby svět nebyl prázdný, pohybují se všude i počítačem ovládané postavy, bojují mezi sebou a města (vlastně povětšinou základny) jsou díky nim skutečně živá a nestane se vám jako v některých mmorpg, že jste tam sami s prodavači. I tak je obchodování docela chaotické a při první návštěvě osady jsem asi půl hodiny hledal, kde se koupí výbava. Pokud se jedná o nějakou zásadní bitvu nebo misi, otevře se vám a vaší partě instanční zóna, kde smíte být jen vy a můžete se tak soustředit na hraní a nebát se koho potkáte.

      

Získávání zkušeností je založeno především na plnění úkolů, které by se daly rozdělit do dvou různých délek. Krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé splníte hned a jejich projití zabere maximálně pár hodin. Mezi takové úkoly lze zařadit získávání předmětů, hledání osob, přemlouvání npc, případně klasická donáška ala messenger. Dlouhodobé úkoly plníte například v průběhu celé oblasti a jejich splnění uděláte tak nějak v průběhu průchodu hry – ocenění za ně jsou také lepší. Ač jsou úkoly hodně různorodé, časem se začnou dosti opakovat a občas jsem narazil na skoro úplně stejný úkol. Body za zkušenosti lze rozdělovat mezi tři atributy – mind (mysl), body (tělo) a spirit (duch) a jejich volba by měla korespondovat s vaším zaměřením (například voják bude hodně investovat do body). Na pátém levelu si můžete zvolit zaměření mezi vojákem a specialistou. Voják je, jak název napovídá, bojové povolání, zatímco specialista je zaměřen na nějaké zvláštní schopnosti (například ostřelovač). Po výběru zaměření se vám otevřou klasické stromy schopností. Aby vás pak volba nemrzela, lze si před každým takovým zásadním krokem postavu „uložit", přesněji řečeno naklonovat a při případné potřebě se vrátit do tohoto stavu a pokračovat jinak. Zde řečené je podle mě skvělá funkce pro hráče, kteří chtějí experimentovat, ale nechtějí stále začínat od nuly u každé postavy, což je problém většiny npc, kde je počátek nudný a stále stejný a více jak dvakrát většinu lidí nebaví ho opakovat.

Stromy schopností obsahují spousty možností a k dispozici jsou vám poté taková „kouzla" jako bleskové útoky, rychlý běh, vyvolání bojového robota, postavení střelecké věže a desítky dalších pro každé povolání. Mimo schopností ještě v průběhu hry sbíráte části magických karet magie Logos, které se vám zapisují do připravené tabulky a které daly jméno hře, protože skutečně začínáte jako nepopsaná kniha (tabula rasa). Najít některé díly trvá hodně dlouho a někdy takové úkoly zacházejí až do nudnosti. To se hlavně projeví na druhé pouštní planetě, kde jakoby designérům vypadla invence a prostředí je hrozně fádní a stále stejné, což je škoda, protože první, převážně lesnatá a vodnatá planeta je skvělá a hráče hodně namlsá.

     

Po grafické stránce se nedá hovořit o žádném přelomu a třeba s připravovaným Aionem se hra nedá takřka srovnávat. Jak jsme již psali, první planeta je fantastická a občas se přistihnete jak pouze procházíte kolem překrásných vodopádů, plavete skrze řeku, probíháte loukou, nebo poskakujete od stromu ke stromu v rozsáhlých lesích. Hodně se mísí dva styly. Technický, hodně šedý vzhled vojenských oblastí a budov a na druhé straně propracovaná flóra okolního světa. Grafická stránka rozhodně nikoho neurazí. Pozitivně musím kvitovat komunikační část, protože si lze vytvářet okna pro jednotlivé rozhovory, skupiny kamarádů a vůbec si jednoduchým jazykem vytvořit komunikační kanál jak je zrovna potřeba.

        

Jako většina nových mmorpg je i Tabula Rasa místy zabugovaná. Některé questy nelze dokončit, postavy nejsou, kde by měly být a vytváření předmětů je do začátku velký horor. Sice padá spousty receptů, ale než seženete patřičné suroviny, nebudete mít recepty kam dávat a ani když je seženete, není vše hotovo. Ale nejedná se o nic, co by nevyřešil jeden patch, kterých se objevuje stále dosti. hra je celkově poměrně jednoduchá a navádí vás doslova za ručičku. Nejenže, si při misích můžete zobrazit body, kam máte jít, ale máte tak obrovský inventář, že není třeba skoro prodávat (což je jedna z hlavních činností v online hrách), skillů poberete do lišt také skoro neomezeně a i boje jsou díky neomezenému pohybu poměrně jednoduché, což může vadit vyloženým hardcore hráčům.

         

Ač se bohužel nejedná o herní revoluci, v kterou spousta hráčů doufala, je Tabula Rasa velmi kvalitní mmorpg, která vás za 15 dolarů měsíčně pobaví na hodně dlouhou dobu a neméně déle bude trvat, než objevíte, co všechno se v ní skrývá, což se nám určitě nepovedlo, protože čas vyhrazený pro zahrání na recenzi není bohužel natahovací, ale jako základní pohled nám to určitě stačí. Z počátku vám možná, stejně jako nám, nebude TR připadat nic extra, ale pokud vydržíte, otevře se vám krása světa pana Garriotta. Za nás udělujeme 75%, ale hlavní názor si musíte udělat především sami.