Supreme Commander: Forged Alliance

Únorový nepřímý nástupce legendární strategie Total Anihilation od geniálního stratéga Chrise Taylora hodně rozčeřil vody realtimových strategií a do her přinesl nové, do té chvíle vůbec, nebo málo používané postupy. Ať už mluvíme o neomezeném zoomu, přítomnosti stovek až tisíců jednotek, nebo gigantických herních mapách, vše sebou neslo hodiny neskutečné zábavy, zvláště při hře po síti. O oblíbenosti svědčí i průměrný rating 88% na serveru gamerankings.com. Jediné, co bylo hře celosvětově vytýkáno, byly obrovské hardwarové nároky, jimiž hra předběhla svou dobu a ještě dnes není standardem počítač, který by Supreme Commander (dále jen SC) bez problému rozběhal na plné detaily. I přes tuto poměrně velkou překážku se SC velmi slušně prodával a bylo jen otázkou času než se objeví datadisk. A že se objevil vám asi došlo, jinak by tato recenze byla k ničemu, ostatně, kdo přečkal titulky po konci SC, mohl se namlsat pohledem na krátké video naznačující pokračování příběhu.

Předně je třeba říci, že se Gas Powered Games vydali správným směrem a datadisk realizovali jako stand-alone a ten je tak dostupný všem, bez omezení na majitele původní hry. Příběh, který pro hraní není důležitý a na který si za pár dní rozhodně nevzpomenete, se točí okolo bájné rasy, která se začala nečekaně roztahovat během tisíce let trvající války. Všechny tři stávající rasy se tak musí spojit a čelit tak novému nepříteli. Nic nového pod sluncem. Příběh je vyprávěn formou videosekvencí mezi misemi a během misí se tu a tam dočkáte videozprávy nebo textové informace, často související se změnou nebo upřesněním úkolu. Skrze kampaň čítající šest misí, můžete projít za každou ze stávajících ras – UEF, Aeony nebo Cybrany. Možná se šest misí může zdát jako malá porce, ale vězte, že každá zabere minimálně tři herní hodiny, podle zvolené obtížnosti. Dostáváme se tak na úctyhodnou dobu více než osmnácti hodin, přičemž nepočítáme desítky dalších hodin strávených u multiplayeru.

      

Celkový pohled na mapu / O něco detailnější pohled / Největší možný zoom

První zásadní a již zmíněnou novinkou je nová, v multiplayeru hratelná, rasa Seraphimů, o které se matně zmiňoval i příběh původní hry. Nová rasa znamená zhruba čtyři desítky nových jednotek a budov, ke kterým je třeba připočítat několik desítek nových jednotek pro ostatní tři rasy. Mimo přidání jednotek došlo také na jejich vyvážení a optimalizaci. To se především týká experimentálních jednotek, které se i nám zdály přeboostěné, konkrétně robot Colossus byl silný a takřka nezničitelný čímkoliv krom desítek bombardérů. Právě tento robot ztratil několik bodů života a je na hodnotě 99 999 HP. Některé jednotky získaly nové vlastnosti – například dříve málo využitelná letadlová ponorka rasy UEF získala do vínku schopnost stavět letadla a je tak plnohodnotnou mobilní základnou, kterou si můžeme schovat někde v rohu pod vodou a tiše si ji naplnit letadly.

      

Bojové lodě UEF / Několik továren na lodě / Letka letadel

Aby se zvýšila využitelnost obyčejných jednotek, byl přidán systém bodování jednotek. Pokud jednotka dobře bojuje, získává postupně hvězdičky (maximálně pět), které zvyšují některé její statistiky, hlavně body života a bonusy k útoku. Lze tak například Colossa vypracovat takřka na jeho původní statistiky a i menší parta dobře vycvičených jednotek může porazit vetší armádu plnou nováčků. Dodává to hře nový strategický rozměr, kdy si musíte rozmyslet zda se vám vyplatí vycvičit si vojáky na lepší nebo raději stavět co nejvíce. K optimalizaci patří také snížení účinnosti jaderných zbraní. Důvodem optimalizace je, že rasa Seraphimů vlastní jako svou specialitu také jednu z takových střel a ta je o hodně účinnější. Dokáží jí zničit jen dvě střely protijaderné obrany. Mimoto vlastní ještě speciální bombardér s malými nukleárními bombami.

      

Torza zničených budov nořících se z mlhy / celkový strategický pohled / Budovy Aeonů jsou skutečně povedené

Pokud si vzpomenete, jak bylo složité získat během hraní nějakou speciální zbraň (třeba dalekonosná artilerie se stavěla asi hodinu) zajásá, protože čas pro stavbu se zrychlil a zmíněné dělo se postaví dokonce rychleji než odpalovač jaderných střel. Po hratelnostní stránce zůstalo naštěstí vše při starém, jen interface dostal do vínku nějaké ty změny a je nutno říci, že k lepšímu. Nejenže je interface menší a zabírá menší plochu obrazovky, ale je i přehlednější a čitelnější (citlivější použití barev a vyostření tabulek). Vylepšení budov již nejsou zamíchané mezi stavbu jednotek a stále je možné využívat geniální systém stavěcích front. Jedinou drobnou výtku bychom směrovali k přepínacím tlačítkům, která při přepnutí změní pouze lehce svou barvu a na první pohled není jasné zda je zapnuté nebo vypnuté (například tlačitko pro opakovaní fronty stále dokola).

      

Námořní základna / Stavba bitevní lodě v detailu / Námořní souboj

Umělá inteligence je dle mého názoru ještě lepší než v původním díle a ve skirmishi i na nejnižší obtížnost dokáže rychle a účinně útočit, než se stihnete do začátku zaopatřit, pak už ji ovšem porazíte jednoduše. Avšak na nejtěžší obtížnost (těch je opět více podle typu svých vlastností) je počítač velmi obstojným protihráčem a porazit ho již vyžaduje určité zkušenosti a cvik ve hře. Nejvyšší obtížnost je ještě lepší, než byla dostupná v původním SC – přibyla takzvaná adaptivní umělá inteligence, která citlivě přepíná mezi útokem a defenzívou a když si k tomu zapnete ještě možnost cheatingu, je umělá inteligence skoro nepřekonatelná. Pokud dohrajete kampaň, máte k dispozici skirmish hru, které společně s multiplayerem dokáže zabrat nejeden podzimní večer.

      

Řada těžkých obranných věží / Designově povedená nepřátelská základna / Bitva desítek jednotek

Multiplayer lze hrát jak přes lan tak přes utilitu gpgnet, která je implementovaná přímo do hry a zdá se být lépe optimalizovaná než dříve. Síťová hra vydrží minimálně na desítky hodin a celkový počet map stoupnul na zhruba tři desítky ve velikostech 5km x 5km až po 80km x 80km. Mapy jsou přísně symetrické a většina je dobře navržená. Při založení hry si lze nastavit nespočet voleb a hra přímo podporuje i modifikace. Multiplayer je zajímavý i pro ty, kdo hráli původní SC – nová hratelná rasa Seraphimů pořádně zahýbala možnostmi a hraní jak za ni, tak proti, požaduje zcela jiný přístup. Rovněž zmíněné hvězdičkové ohodnocení mění hratelnost k lepšímu.

      

Krušné začátky s nedostatkem surovin / Továrny na letecké stroje / Výbuchy jsou skutečně excelentní

Grafická stránka se dočkala změn hlavně co se týče zvýšení rozlišení textur a jednotky z blízkého pohledu vypadají opět o něco detailněji a pohybují se reálněji. Subjektivně se mi zdá, že obraz lze snížit o něco níže než v původní hře a hra se tak dostává skoro do pohledu třetí osoby. Grafika je jinak stále na vysoké úrovni a výbuchy jsou skutečně excelentní. Když se na obrazovce rozjede bitva stovek jednotek, kdy se vše hýbe, zemí otřásají výbuchy a všude je slyšet střelba, je hra skutečně něco úžasného. Zvukově jsou na tom dobře zejména efekty, hudbu ani moc při hře vnímat nebudete ač orchestrální soundtrack vyloženě není špatný.

      

Jaderný výbuch na celkové mapě / Jednotky samy drží formaci / Přehledně zobrazený dostřel a dosah

Pokud jsem na začátku mluvil o hardwarové náročnosti původního dílu, musím vás bohužel zklamat i v tomto případě. Na průměrném počítači hru snad ani nezkoušejte pustit. Na mém Core2Duo E6300, 2GB ram, ATi Radeon X1900GT jsem hru spustil na 1280*1024, ale vše na low a měl jsem co dělat, abych dosáhl 30-40 fps při menším počtu jednotek najednou. Pokud se na obrazovce pohybovaly stovky jednotek a zazoomoval jsem až k zemi, dostal jsem se klidně na 10 fps. Ještě více hra začne cukat, pokud hrajete po síti a zapnete si nějakého počítačového protivníka – výpočet umělé inteligence zabere podstatnou část výpočetního výkonu. Hardwarovou náročností hra opět předběhla svou dobu a hodně lidí si na ní zatím musí nechat zajít chuť.

Video: V akci…

Supreme Commander rozhodně není hra pro každého a sváteční stratég by měl radeji sáhnout po nějakém Command and Conquer než po této taktické simulaci, ale je nutno říci, že datadisk Forget Alliance na nás zapůsobil velmi slušně a je to jeden z nejlepších datadisků ke strategiím, co kdy vyšel. Desítky nových jednotek a možností znamenají desítky hodin zábavy vpravdě královské. Nebýt skutečně brutálních hardwarových nároků, dostal by se datadisk o hodně výše. Takhle bohužel zůstane těsně pod vrcholem, avšak původní hru překonává takřka ve všech směrech. Za nás udělujeme výborných 89%.