Supreme Commander

Jak už jsem zmiňoval v prvních dojmech, za Supreme Commanderem (dále jen SC) stojí veleúspěšný gamedesigner Chris Taylor, tvůrce někdejší strategické pecky Total Annihilation, která hráče dostala především svým přístupem k realističnosti a vyváženosti. SC je vlastně nepřímým pokračovatelem této strategie. Práva na jméno Total Annihilation totiž vlastní společnost Atari, která nemá v plánu ho využít ani prodat, a tak se tvůrci rozhodli založit značku zcela novou. A na rovinu si řekněme, že je to základní kámen jak se patří.

Příběh SC se odehrává na počátku třetího tisíciletí, kdy byla konečně objevena možnost přesunu pevných částic na dlouhé vzdálenosti v krátkých časech – jakési meziprostorové brány. Díky tomu si mohlo lidstvo začít přivlastňovat i vzdálené planety. Za tímto účelem byli vytvoření pololidé-poloroboti, kteří se vyznačovali obrovskou inteligencí. Bohužel díky velké inteligenci si brzy začali uvědomovat své otroctví a převzali vládu sami nad sebou a vznikla rasa Cybranů, která se zaměřuje primárně na roboty všeho druhu. Proti jejich útoku se zformovaly zbytky lidské rasy do UEF (United Earth Force), která je strukturou svých jednotek a budov nejvíce podobná současnosti a lidem. Aby konflikt byl úplný, je tu fanatická rasa Aeonů, která je proti všem a je tak trochu mimozemského původu, když povstala z lidmi vyhubené rasy Serafimů. Aeoni chtějí jako ostatní všeobecný mír a harmonii, ale za jakoukoliv cenu. Jak je vidět, je zaděláno na pěkný konflikt o nadvládu nad známým vesmírem.

Ovládnout vesmír ale nejde během pár minut, je nutné kolonizovat pomalu jednu planetu za druhou. Každá z planet má jiný povrch a vzhled. Jako první jednotka je na planetu transportován commander, což je veliká robotická jednotka. Její schopnosti jsou do začátku hry velmi důležité – dokáže postavit základní budovy, ubránit chatrnou základnu před prvním útokem a v neposlední řadě „těžit“ i základní suroviny a pomoci tak trochu do začátku. Suroviny jsou dvě – masa (česky přeloženo jako hmota) a energie. Energie se dá vyrábět kdekoliv pomocí elektráren, masa se těží z přírodních nalezišť. Zdroje jsou neomezené a je jen důležité vyvážit příjem a výdej, aby nedošlo ke krizi v jedné nebo druhé surovině. Pokud se vám povede dostatečně zajistit přísuny, můžete se vrhnout do boje a o další těžení se vůbec nestarat (v praxi to tak úplně nebude, ale obrazně se to dá říci).

Takže suroviny máme zajištěné a stavíme první továrny. Těch jsou tři typy – pozemní, letecké a námořní a každá je po postavení na první technologické úrovni. Úroveň se dá posléze zvýšit až na level tři, přičemž každý level má specifické jednotky (například tech level 2 umožňuje stavět letecký transport a tech level 3 zase těžké bombardéry). Skvělou funkcí je opakování stavby, kdy si navolíte, které jednotky se mají stavět a ony se staví pořád dokola bez potřeby dohledu. Krom jednotek dokáže každá továrna vyrobit inženýra (ženistu). To je malá stavební jednotka, která posléze převezme kompletní starosti o stavbu budov. Dle toho, v jaké technologické úrovni továrny byl inženýr postaven, odvíjí se i jeho tech level a dokáže stavět různé budovy od základních tech level 1 až po experimentální superjednotky (tech level 3).

Další důležitou funkcí inženýra je schopnost zrychlit stavbu – když budete stavět budovu dvěma a více inženýry naráz, stavba se podstatně zrychlí (samozřejmě za cenu větších nákladů). Krom toho dovede i těžit základní suroviny, ale to již by nemělo v této fázi být nutné a je to spíše nouzovka. Skvělou funkcí při stavbě je možnost zařadit pomocí klávesy shift stavby do fronty – můžete si tak nastavit stavbu klidně na půl hodiny dopředu a dále se o to nestarat, stavebníci udělají vše za vás. Nemyslete si ale, že v této fázi hry již nevyužijete své robotické já, není to pravda. I ACU (základní stavební robot) se dá vylepšit, zvlášť se mu vylepšují paže a hrudník. Pokud do něj zainvestujete, nejen že dokáže stavět nepoměrně rychleji než inženýr (za cenu razantně vyšších nákladů), ale také se umí teleportovat, střílet rakety nebo si kolem sebe vytvoří ochranný štít.

Když máme postavenou základnu, je třeba ji trochu opevnit. K tomu slouží čtyři typy věží a dalších obraných mechanismů, které se dají také stavět na různých technologických levelech. Věže máme jednoduché pozemní (point), protiletecké (anti air), podvodní (torpedo) a dalekonosné (artilery). Každá má svou nezaměnitelnou funkci a jen správná kombinace dává smysl. Krom toho můžete obranu vybavit jednoduchými zdmi, ochrannými štíty, rušičkami radaru a třeba i ochranou před balistickými raketami.

Během toho všeho je samozřejmě nutné zbrojit armádu, což není až taková sranda. Krom toho, že je jednotek zhruba 30 typů u každé rasy, je nutné volit správnou kombinaci jednotek. Každá jednotka má totiž protijednotku, která ji bezpečně zničí – laseroví roboti jsou silní na zemi, ale letadla je smetou jako nic a podobně. Stejně jako u stavby budov i stavba jednotek se dá frontovat a sousedící továrny si dokonce dokáží vzájemně vypomáhat a rozdělovat si práci. Ve hře vám hodně pomáhá velká míra automatizace. Jednotkám lze nastavit neomezené množství waypointů, dokonce je lze propojovat do vzájemných “cestovních sítí”, kdy se jednotky sesynchronizují a například zaůtočí v jednu chvíli. Šikovnou funkcí je zobrazení času, za jak dlouho jednotka dorazí na místo, nebo postaví budovu.

Protože se boje odehrávají i na mapách velikosti 80x80km, jakýkoliv transport jednotek je velmi zdlouhavou záležitostí a tak velmi oceníte možnost transportu letectvem. I zde funguje automatizace – vezmete transport, naložíte ho vozidly a dáte mu příkaz transport. Letadélko zanechá na zemi aktivní bod, na který můžete odkazovat další jednotky a případně i výrobu z továrny a letadélko (nebo i více) vesele pendluje tam a zpět a nosí. Hezkou vlastností letadel je, že jim v rámci možností dochází i palivo. Není to nijak zásadní, ale občas je třeba natankovat, k čemuž slouží pozemní letiště a případně některé speciální jednotky.

Boje v SC jsou něco fantastického. Nečekejte souboje 10v10 jednotek, kdy vyhraje ten, jehož jednotka má kliku a je jich o jednoho více. Tohle je válka a bojuje se tu často i se stovkami jednotek najednou. Velmi dobře to vystihují slova mého kamaráda v jedné ze síťových bitev, kdy obětoval letku čítající 30 letadel se slovy „vždyť to nic není, podívej na armádu nad tím“, aby konečně prorazil nepřátelské štíty. Nejde ale jen o množství jednotek, důležité je i složení. Pošlete li pouze tanky, nemáte šanci projít, je nutné spojit dohromady výhody všech jednotek, jen tak máte šanci na úspěch.

Zvrat na bojišti často mohou způsobit experimentální jednotky. Ty má každá z ras tři. Například u Cybranů je to obrovský robotický pavouk s laserovým dělem, u UEF je to Fatboy, pojízdná základna, která umí i za chodu stavět jednotky, u Aeonů je to yase třeba velká letecká loď jako ze Dne nezávislosti, nebo velký robot, který dokáže libovolnou jednotku přitáhnout a rozdrtit. Žádná z jednotek není nijak extra přeboostěná, až na (dle mého názoru) zmíněného robota, který kolikrát zničí polovinu základny než se ho povede anihilovat. Ale je to detail.

K dispozici máte tři kampaně po šesti misích, za každou rasu jednu, a to ve třech různých obtížnostech. Cíle misí nejsou pevně dané, ale v průběhu mise se mění a současně se rozšiřuje i herní plocha. Během chvilky tak zcela musíte změnit taktiku, protože se objevily hory, nebo nová voda, zkrátka podmínky hry jsou najednou jiné. Nemělo by tak rychle dojít ke stereotypu, i když záleží na vkusu. Pro začátek vřele doporučuji projít si přehledným tutoriálem, který vás seznámí se základy hraní a správy základny.

Asi si říkáte, jak se to všechno na mapě může hýbat. Odpověď je nasnadě – jak na čem. Na mém osobním počítači Intel Core2Duo E6300, 2G ram, ATi Radeon X1900GT to jde poměrně dobře. Dle mých zkušeností záleží na počtu počítačových protivníků, protože více jednotek = větší nutnost výpočtu umělé inteligence. Například při hře po síti 2v2 všichni živí hráči to jde v pohodě. Ale když hraji sám se třemi počítači tak FPS klesne i na 5, což je nehratelné a nic s tím neudělá ani změna rozlišení, detailů nebo jiných nastavení, protože hru nestíhá procesor, ne grafika. Další nešvar náročnosti se projevuje (nevím jestli je to jen u mě, nebo i jinde) při hře po síti s kamarádem se slabším počítačem. Jakmile je na mapě cca přes 2000 jednotek, začne hra vypisovat hlášku o chybě synchronizace a hra se nám začne rozcházet. Ale možná je to jen u nás.

Grafika hry je věcí vkusu. Někomu přijde nedetailní a ošklivá, ale mě se osobně velmi líbí. V jednu chvíli si prohlížíte ohromující detaily pochodujícího pavoučího robota, kterak svým laserem smaží tábor nepřítele a dlouhýma nohama rozšlapává davy protivníkových tanků a o chvíli později už prohlížíte celé bojiště z vesmírného orbitu. Tak velký je rozsah zoomu. Nejvyšší pohled je vpravdě generálský, kdy posouváte po mapě značky symbolizující celé armády, naopak nejdetailnější pohled je na sledování krás boje, výbuchů a operováním na úrovni jednotek.

Síťová hra je vypilovaná téměř k dokonalosti a snese i takové věci jako je výpadek spojení, kdy hra zamrzne a počká až se vypadnuvší napojí a vše pokračuje dále (když si vzpomenu těch nadávek u Command&Conquer Generals, kdy každý výpadek spojení automaticky znamenal konec hry, mno …). Hrát se dá jak po LAN tak po internetu přes specializované, poměrně přehledné rozhraní. Je možné nastavit si vše od limitu počtu jednotek (maximum je 1000), přes typ výhry až po nastavení mlhy, to vše na několika desítkách přísně symetrických mapách. K dispozici je také takzvaný sandbox režim, kdy si můžete stavět jak chcete bez konce – vhodné pro seznámení s rasami.

Díky CDProjektu si u nás můžete užít profesionální českou verzi, kde jsou přeloženy všechny texty včetně titulků. Občas jsou překlady trochu zvláštní (inženýr se jmenuje ženista, skirmish – přestřelka a podobně) a někde úplně chybí – třeba u textu upgradu Cybranských štítů – ale jinak je překlad příjemný a těm, co neumí dobře anglicky, určitě pomůže v orientaci.

Supreme Commander se přiřítil jako vlna bez velké předchozí mediální masáže a velmi mu to pomohlo. V opravdu super úspěchu mu brání jen obrovské (i když možná zasloužené) hardwarové nároky. Také to není hra pro každého, ale spíše pro opravdové stratégy, kteří rádi vymýšlí různé taktiky a piplají si základnu a jednotky. SC totiž není hra na půl hodiny, ale na několik hodin. Kdo se však do hry ponoří, zamiluje si ji stejně jako já, a na každou jinou strategii se bude dívat zcela jinak. My hře udělujeme za skvělé skloubení všech nápadů a řemeslnou dokonalost 85% a až půjde více lidem naplno a bez problému, můžeme pár procent i přihodit. A navíc pro našince, který má rád hry, které s ním komunikují česky je, tu dobrá zpráva v podobě kompletní lokalizace za cenu 899,- což je v dnešní době stále spíše výjimka. Navíc v krabici s hrou dostanete velký plakát s kompletním technologickým stromem všech tří ras a plánem vesmíru, ve kterém boje se odehrávají.