Styx: Master of Shadows

Kdybychom si měli vybrat z žánrů, jež jsou schopné přijít se skutečnou výzvou, před níž by současná generace hráčů zhýčkaná střílečkami, v nichž by vás neohrozila ani atomová bomba vyplivnutá obrovským robotem, který by do vás předtím vystřílel dvě stovky raket, zůstala stát s otevřenou pusou proto, že by nebyla schopná pokořit ani tutoriál, asi bychom se ohlédli za stealth kousky. V dnešní době už jsou klasiky jako Deus Ex a originální pokračování série Thief něčím, s čím si je lepší nezahrávat, protože nikdy nevíte, kdy můžete z frustrace z nepokořitelnosti určitých úseků vyhodit počítač z okna. I plížení se ve stínech se v průběhu let o mnoho zlehčilo, což však neznamená, že by se čas od času neobjevil nějaký ten pořádný kus, který vám nedá zadarmo absolutně nic. Tak trochu jsme doufali, že by mohlo jít o novinku Styx: Master of Shadows. Je tomu ale skutečně tak, nebo šlo jenom o naše nesplnitelná přání?

Titul má na svědomí společnost Cyanide, kterou budou znát především fanoušci závodění na kole a rugby. Právě těmto dvěma sportům se v minulosti věnovalo několik desítek her, které Cyanide vytvořilo, ačkoli se postupem času začalo zaobírat i mnoha dalšími žánry. Své dřívější zkušenosti však dokázalo využít i při tvorbě projektů určených pro širokou veřejnost, k nimž bychom zařadili třeba překvapivě úspěšný Blood Bowl, jehož pokračování je v přípravě právě nyní. Ze známějších titulů stojí za zmínku kupříkladu strategické a RPG zpracování Game of Thrones, velmi slušná hra na hrdiny Confrontation z roku 2012 či RPG Of Orcs and Men, jež mělo velký potenciál, který se bohužel nepodařilo naplnit. Jak si Cyanide zvládá poradit se stealth kousky jsme na základě jeho dřívějších zkušeností zjistit nemohli, teď už to ale konečně víme a rádi se s vámi o tuto informaci podělíme.

Po příběhové stránce bychom novinku měli šanci označit za prequel výše zmíněného kousku Of Orcs and Men, s nímž sdílí hlavního hrdinu Styxe. Tento neurvalý, bezpřestání nadávající goblin se ve hře vydává do obrovské, důsledně střežené věže, v jejímž centru se nachází srdce Stromu Světa, které chce získat jenom pro sebe. Zisk tohoto cenného artefaktu pro něj znamená hlavně rychlý přivýdělek, po cestě se má každopádně šanci dozvědět něco málo o svých vlastních kořenech, které mu nikdy nebyly tak úplně odkryty přirozenou cestou. Skutečný mistr v kradení a vraždění však bude muset nejprve překonat mnoho náročných překážek, než mu budou tajemství, jež se úplných počátků jeho života týkají, odhalena.

Po celou hru se prakticky nikdy nijak výrazněji nezmění prostředí, ve kterém se vše odehrává. Nepohnete se totiž z oné monumentální věže, v níž se lidé sjednotili s elfy jenom proto, aby srdce Stromu Světa uchránili a všechno díky tomu zůstalo tak, jak má. Chladné chodbičky vyzařují velmi specifickou atmosférou, která vás nutí nenávidět prakticky vše, co se v okolí nachází. Určitými pasážemi světa však díky osvětlení a magickým houbám prochází určitý nádech klidu a pohody, ačkoli se v daný moment váš úkol nijak nezmění. Hlavní je se neustále držet ve stínech a ideální by bylo, abyste z nich ani na vteřinku nevystrčili čumák, jímž byste se mohli velmi snadno prozradit.

Vaší jedinou snahou napříč celou hrou je plížit se ve stínech a nenechat se dostat obezřetnými nepřáteli, kteří však po stránce inteligence nijak vysoko také nedosáhli, když se mají problém podívat pod stůl, který mají hned vedle sebe, i když by jim mělo být jasné, že se pod ním ukrýváte. Ke ztrácení se z povrchu zemského lze každopádně využít třeba i různé schovky na způsob kanálů a truhel, odkud lze snadno číst trasy, kterými nepřátelé procházejí. V zásadě by se dalo říct, že hra precizně sleduje postupy, na nichž pracují prakticky všechny zbylé stealth hry. Nepřátelé mají naučené stezky, jež se musíte naučit také, abyste mohli naplánovat každý ze svých pohybů, jež vás vedou čím dál blíže k vašemu vysněnému cíli a zároveň další kapitole zdejšího nepříliš složitého příběhu.

Styx každopádně není žádným obyčejným goblinem a své schopnosti plížení dostává na mnohem vyšší úroveň v porovnání s lidskými hrdiny, kteří se objevují v jiných stealth hrách. Tou nejkrásnější a nejpůvabnější speciální schopností, jíž disponuje, je zaručeně vyvrhnutí svého klona. Toho zpočátku budete používat, abyste se dostali přes speciální mříže, jimiž proleze pouze on, ačkoli v pozdějších fázích hry začnete zjišťovat i mnohé další výhody, které s sebou přináší. Na mysli máme třeba bezstarostný průzkum prostředí, při němž vás nemůže nikdo nachytat, nebo odlákání pozornosti nepřátel. Další specialitkou, která se rozhodně bude hodit, až se dostanete do nějaké nepříjemné situace, je možnost chvilkového zneviditelnění se. Pokud naopak chcete vidět lépe a všechny nepřátele, ať už skryté nebo normální, chcete mít pod dohledem, využít máte možnost zdejší verze „ostřího zraku”, který se stal kupříkladu neoddělitelnou součástí série Assassin’s Creed.

Asi už jste si stihli uvědomit, že Styx: Master of Shadows nepřináší do stealth žánru žádnou revoluci. Jde pouze o menší kousek, s nímž se můžete vydat na příjemné dobrodružství, které přináší decentní výzvu a slušnou porci zábavy v případě, že vám tento typ her sedne přesně na míru. Ačkoli titul samozřejmě stojí o několik úrovní níž, dokážeme si představit, že by si jej skvěle užili fanoušci Dishonored, kteří mají zažité odklízení mrtvol a promýšlení každého tahu. Existují momenty, kdy budete prostě jen sedět na lešení a pět minut přemýšlet nad tím, jak byste všechny protivníky obešli co nejchytřeji a nejefektivněji s tím, že jich zabijete minimální množství, neboť každý usmrcený nepřítel přináší zbytečné obtíže navíc. Skvěle se tvůrcům do stealth postupu podařilo zapracovat prostředí, které vám posyktuje mnohé výhody i problémy, kdy se třeba budete muset na dálku poprat se světly umístěnými na cestě, jíž jste si vybrali jako ideální průchod dále.

Na začátku hry jsme byli se Styxem uvedeni do koridorovitých lokací, které nenabízely žádnou možnost skutečného taktizování a využívání všech speciálních schopností, které hlavní hrdina ovládá. S tím přichází teprve obrovské místnosti plné nástrah a nepřátel, jež jsou náplní zbylých čtyř pětin hry a v nichž se lze skutečně vyřádit, dokud vždy myslíte na to, že si je před každým riskantnějším krokem nutné hru uložit. Obzvláště nepohodlné je dostávat se do zbytečných potyček jeden na jednoho. V mnoha podobných hrách můžete stealth postup snadno nahradit bojem a přímým vyvražďováním nepřátel. Tak to zde ale nefunguje. Pokud si s protivníkem neporadíte zezadu, počítejte s tím, že budete muset číst z jeho útoků, protože sami smrtelné údery neudělujete. Vy pouze vykrýváte nepřátelské rány, načež dostane po pár úspěšných krytech příležitost k protiútoku. Mnohem snažší se je tak jakémukoliv zápasení kompletně vyhnout, což možné v každém případě je.

Vzhledem k tomu, že se titul objevil na konzolích PlayStation 4 a Xbox One, by byl nesmysl, aby nevypadal alespoň trochu dobře. Jestliže vám však doma leží alespoň trochu výkonnější počítač, doporučovali bychom zvolit verzi pro něj, neboť se vám dostane obrovské spousty bonusových nastavení, díky nimž si budete moci vizuální zážitek nastavit přesně podle vašich představ a potřeb. Koupě přes Steam se díky častým slevám navíc vyplatí už sama o sobě.

Styx: Master of Shadows rozhodně není novým kultem pro všechny fanoušky ukrývání se ve stínech. Jde o slušnou hru, která každopádně nenabízí nic, co bychom tu neviděli už stokrát. V mnoha směrech navíc zaostává a různé technické nedokonalosti zajišťují, že si nebudete moci užít toho, co vám naservíruje, naplno. Existuje však mnoho důvodů, proč se ji vyplatí vyzkoušet, a věříme, že si jí mnozí hráči užijí více, než si budou vůbec ochotni připustit. Přesně proto jsme se jí rozhodli udělit hodnocení 70 %. Pokud vás dokázala alespoň trochu zaujmout, doporučovali bychom vám se na ni podívat ještě o trochu blíže, neboť nakonec možná zjistíte, že je pro vás doslova ideální.