Strike Suit Zero

Pomalu by se mohlo zdát, že arkádovým vesmírným simulátorům odzvonila hrana. Bohužel, piloti vesmírných stíhačů se stali pro herní průmysl příliš nezajímavými a už to bude nějaký pátek od doby, kdy jsme naposledy mohli usednout do kokpitu vesmírné lodě a zažít pořádnou vesmírnou bitvu. Strike Suit Zero mělo tento fakt změnit, ale narovinu říkám, že se mu to povedlo jen částečně.

Začněme ale od začátku. V úvodním intro videu se dozvídáte, že v daleké budoucnosti se lidem podařilo opustit naši rodnou planetu a vydat se za kolonizací dalších hvězdných systémů. Jenomže, lidé by nic takového nesvedli bez pomoci záhadného signálu, který pozemšťanům zprostředkoval pokročilé technologie nutné k opuštění Sluneční soustavy (trošku to evokuje zápletku filmu Kontakt s Jodie Foster). S nastávající érou kolonizace došlo k mnoha politickým konfliktům a mimozemské kolonie začaly požadovat svoji nezávislost na Zemi. Válka byla na spadnutí, když vše změnil nález zdroje onoho záhadného signálu na jedné ze vzdálených kolonií.

Vnější kolonie tedy sepsaly se Zemí dohodu, že výměnou za svoji nezávislost dovolí pozemšťanům prostudovat tento záhadný artefakt. Následně nastalo období relativního klidu, které přerušil až nenadálý útok na jednu z planet patřících pod zemskou správu. A stejně jako mnoho dalších, i vy jste byl povolán jako pilot vesmírného stíhače, abyste hájil zájmy Země.

Strike Suit Zero je arkádová střílečka a tak nepřekvapí, že vás bude čekat spousta akce. V praxi to vypadá asi tak, že po příletu do oblasti ovládané nepřítelem začnete nahánět jednotlivé letouny a snažit se je zasáhnout některou z primárních zbraní. K dispozici jsou vám plasmové kanóny, různé druhy laserů a rakety. Ty se dělí na naváděné a nenaváděné. Pokud se rozhodnete pro naváděné střely, budete muset po určitou dobu udržet nepřátelský cíl v zaměřovači, než budete moci vypálit. U nenaváděných raket se zase musíte spolehnout pouze na svůj odhad.

Co Strike Suit Zero poněkud odlišuje od ostatních titulů, je přítomnost tzv. “Strike módu”. Ten se vám zpřístupní po několika úvodních misích a pro vás to znamená, že za ničení nepřátelských jednotek akumulujete energii, díky které se vaše stíhačka může na určitý čas proměnit v mecha, který dokáže zaměřit více cílů najednou a poslat jejich směrem salvu velmi silných raket. Další věcí, kterou bych rád zmínil, je způsob uhýbání nepřátelským raketám. Pokud vás nepřítel zaměřil a vaším směrem se řítí raketa, poznáte to podle toho, že váš alarm začne varovně pískat a čím je raketa blíž, tím větší je frekvence onoho pískání. Na vás pak je, abyste těsně před zásahem aktivovali EMP výboj a vyhnuli se tak přímému zásahu.

Strike Suit Zero na první pohled působí jako nadějná hra. Jenomže, obsahuje i spoustu hloupých chyb, které vám hru dokáží znechuit. Jako první zmíním stereotypní náplň. Ačkoliv budete po vašem prvním souboji s nepřátelskými stíhači nejspíše nadšeni, po sestřelení padesátého stíhače vám začne docházet, že tady něco nehraje. Situace se navíc postupem času moc nezlepšuje. Když se například dostanete k ničení obraných věží, které bývají umísťovány na větších stanicích, začne ta pravá nuda. Řekněme, že zničíte prvních deset věží, zkusíte si na nich všechny zbraně a pak přichází ten moment, kdy si začnete říkat, že už by to chtělo něco nového. Jenomže, vaše velitelka vám pogratuluje k úspěšnému splnění úkolu a pošle vás na protější stanici zničit dalších třicet věží. Tento stereotypní trend se vykytuje napříč celou hrou a prakticky jakoukoli činnost si vyzkoušíte o něco více, než je zdrávo.

Asi největším přešlapem autorů je však způsob doplňování/nedoplňování munice během jednotlivých misí. Funguje to asi takhle: Na začátku každé mise dostanete určitý počet raket a projektilů do laserových zbraní, který během mise nemůžete nijak obnovit. To ale znamená, že když si během prvních deseti minut vystřílíte všechny rakety, tak vám nezbyde nic jiného, než používat plasmový kanón, který má sice neomezenou kapacitu, ale je také velice slabý a jeho používání je zároveň velice nezáživné. Tento fakt je poměrně frustrující, když vezmete v potaz, že některé mise mohou trvat i kolem půl hodiny a když vlastně nikdy nevíte, co na vás čeká. Velmi často se mi tak stávalo, že jsem pomocí nenaváděných raket zničil například obrané věže v domnění, že mise brzy skončí. Jenomže, hned poté vlétly do systému tři křižníky, které jsem musel zničit. Jak už asi tušíte, ničit jedny z nejsilnějších nepřátel ve hře bez pomoci raket je doopravdy nereálné.

Pojďme ale na chvíli zpět ke struktuře misí. Každá mise je rozdělena do několika “checkpointů”, ze kterých můžete začít hrát, pokud budete v nějaké fázi hry zabiti. To je celkem normální, nenormální je ale fakt, že když některého “checkpointu” úspěšně dosáhnete, tak se vám munice nedoplní, zatímco když vás během mise sestřelí a vy začnete “loadovat” poslední “checkpoint”, tak se vám všechna munice obnoví. Jinak řečeno, je daleko lepší mezi “checkpointy” alespoň jednou umřít, než se snažit celou misí projít bez sestřelení, neboť v takovém případě byste měli pouze zásobu munice ze začátku mise.

Asi nejšílenější recenzentské doporučení, které jsem kdy vydal, tedy zní: Abyste si hru užili o něco více, vždy se nechte po dosáhnutí nějakého “checkpointu” dobrovolně sestřelit, doplní se vám všechna munice a hra se tak stane mnohe zábavnější. Dalším drobným problémem je fakt, že když se rozhodnete hru vypnout během mise, tak se vám váš poslední “checkpoint” neuloží a jakmile hru znova zapnete, bude si muset konkrétní misi zopakovat od začátku.

Je převeliká škoda, že si autoři tyto chyby neohlídali, protože jakmile pochopíte fungování hry a přestanete se bát používat rakety, ze Strike Suit Zero se stává poměrně zábavná hra. Obvzlášť v pozdějších fázích hry, kdy se zůčastníte soubojů s křižníky nebo letadlovými loďěmi. Tyto souboje patří mezi nejlepší zážitky ze hry a všem milovníkům vesmírných simulátorů určitě udělají radost. Je tedy škoda, že doopravdy zvláštní způsob doplňování munice a stereotypní náplň může spoustu hráčů odradit hned na začátku.

Co se audio-vizuálního zpracování hry týče, Strike Suit Zero rozhodně nepatří mezi špičku, ovšem nutno podotknout, že v tomto ohledu se autoři hodně snažili a například modely vesmírných lodí a stanic vypadají velmi působivě. To stejné se dá říct i o zpracování vašeho okolí a např. mise odehrávající se kolem zničené planety, v mlhovině nebo kolem vesmírných stanic působí velmi autmosférickým dojmem. Ten navíc doplňuje skvělý soundtrack, který vyniká i v porovnání s vysokorozpočtovými tituly.

Vynášet verdikt nad Strike Suit Zero je poměrně smutná záležitost, neboť se jedná o zajímavou hru, která disponuje kvalitním audio-vizuálním zpracováním, ale bohužel i početnými chybami v hratelnosti. Nezbývá mi tedy nic jiného, než doufat, že se autoři ze svých chyb poučí a zkušenosti z tvorby Strike Suit Zero zužitkují například při tvorbě dalšího dílu. Dnes recenzovaný titul si od nás odnáší 69 %.