Street Fighter IV – recenze PC verze

Na konzole vyšel Street Fighter IV už v únoru tohoto roku a nejen v naší recenzi si vydobyl velmi slušné hodnocení. Nutno říct, že nepříliš překvapivě. Tahle série bojovek od japonského gigantu Capcom patřila vždy k těm nejlepším, a to už na automatech. Druhý díl vyšel kromě nich a řady konzolí také na počítačích. Jenže od té doby série přicházela už jen na konzole. Ostatně, Street Fighter III měl být původně vůbec posledním regulérním dílem v sérii. Jakési uzavření ságy čítající kolem dvou desítek titulů (nejrůznějších spin-offů). Potenciální výdělky a žádosti hráčů nakonec ale Capcom přece jen rozhoupali k pracím na čtvrtém díle pro next-gen platformy. A nejen pro ně – po dlouhé době se dočkali také majitelé počítačů, kteří už roky zažívají totální sucho v žánru mlátiček. Nemohlo být přitom přerušeno stylověji než pokračováním jednoho z nejlegendárnějších zástupců této škatulky. Byť přichází se zpožděním, je PC verze Street Fighter IV skutečně povedená a hráči tak mají šanci dokázat, že tenhle žánr nemusí být na počítačích mrtvý.

 

 

Člověka doslova pohltí nostalgické pocity, když se pustí do singleplayerové kampaně Street Fightera IV. Jako se to stalo nám, když jsme ho poprvé rozehráli za notoricky známou postavu bojovníka Ryu. Ten v intru stojí před malebnými vodopády a trénuje. Od prvního Street Fightera z roku 1987 hledá tento japonský mistr karate protivníka, jenž by ho dokázal přemoci. Zatím mu žádný nestačil, i když třeba souboje s takovým Kenem patří mezi legendární a i tentokrát vás jich jistě čekají desítky, ne-li stovky. Zkrátka a dobře, už jen tohle intro dokáže navodit takovou atmosféru, že se sápeme po gamepadu a jen z úcty to celé neodklikáme, abychom se dostali do hry. Ta ale brzy přichází a doslova pohlcuje. Opět tu platí, že kdo Street Fighter IV jednou vyzkouší, bude se mu ho obtížně opouštět. Je s podivem, jak takto jednoduchý herní princip a v podstatě i mechanismy, dokáží zabavit na tak dlouho. Street Fighter IV vás možná ničím nepřekvapí, neužijete si v něm žádné zvraty, postavy a prostředí si prohlédnete za pár hodin, ale stejně – tahle hra vám prostě vydrží.

 

 

Když už jsme nakousli kampaně, tak se na ně pojďme podívat blíže. Jde vlastně o jakousi osu singleplayerové části Street Fightera IV. Za každý z pětadvaceti charakterů, z nichž deset si nejprve musíte odemknout dohráním kampaně za jiné, můžete nastartovat desítku za sebou jdoucích duelů, jejichž obtížnost se postupně zvedá. Za každou z kampaní stojí jednoduchý příběh, otevřený intrem, z nichž jedno jsme si popsali v předchozím odstavci, a uzavřený outrem. V průběhu kampaně se pak perete s protivníky, které stojí vašemu cíli v cestě. Jejich sestava a pořadí se pro každého z bojovníků liší. Pro dokreslení dodejme, že třeba zelená obluda Blanka hledá svou matku, indický mistr jógy Dhaslim pro změnu zkouší zachránit svou hladovějící vesnici. Dá rozum, že příběh není příliš komplikovaný a slouží jen jako jistá zástěrka pro líté souboje. Přesto by ale mohl být o něco prohlouben, když už se autoři pustili do vytvoření padesáti krátkých a nutno říct, že pěkných anime sekvencí.

 

 

Na počátku kampaně, ale i v dalších módech si můžete navolit obtížnost, počet kol i časový limit. Svou míru by tu měli najít jak začátečníci, tak zkušení harcovníci, kteří už nějakou tou bojovkou prošli. Samotný boj funguje v nejlepší tradici série. Máte po třech tlačítkách pro kopy a údery, jež se liší pochopitelně svou silou a rychlostí provedení. Nesmí chybět ani blokace soupeřových ran či jeho chycení a vržení jím. Každá z postav má potom vlastní speciální útok, který pochází z nadpřirozených schopností, ale k sérii už tak nějak pasuje. Je to třeba Ryúv fireball nebo bleskový kop Chun Li. Rozdané údery i utržené rány naplňují odměrku v dolní části obrazovky. Pokud se vám ji podaří naplnit, můžete vyvolat opravdu silnou sekvenci ran, která může mít až dvacet částí. Tomu se pochopitelně dost špatně brání. Energii je ale možné i rozložit a investovat do speciálních úderů. Už ve třetím díle se osvědčil takzvaný „focus“, tedy systém přechodu z obrany do protiútoku. Stačí jen ve správnou chvíli stisknout to správné tlačítko.

 

 

Pro jednoho hráče nabízí Street Fighter IV kromě kampaní a klasické rychlé hry, kdy můžete bojovat proti umělé inteligenci ovládající jakoukoliv postavu, také šest desítek zvláštních výzev. Jejich plnění je zábavné a otevírá nové výzvy. Jedná se například o kosení série předhazovaných soupeřů v daném čase, vypořádání se s nepříjemnými bossy apod. Tyto výzvy otevírají rovněž přístup k novým kostýmům pro postavy a gesta, která mohou provádět. Jsou to sice maličkosti, ale i ty potěší. Samozřejmě hlavní vyžití, jež byste si ve Street Fighteru IV, rozhodně neměli nechat ujít, je souboj s živým protivníkem. V nejlepší tradici mlátiček je možné takovou bitku uspořádat na jednom počítači (stačí klávesnice a jeden gamepad), ale od minulých dílů a dřívějších bojovek je tu jedna velká změna – možnost najít si soupeře na internetu z opravdu široké nabídky. Není už tak třeba složitě shánět kamarády nebo sousedy po baráku. Jenom se připojíte přes účet Games for Windows a můžete bojovat.

 

 

Právě zejména pro boje se skutečnými protivníky je důležitá vyváženost postav. Street Fighter jich nikdy nenabízel tolik jako třeba Tekken nebo Mortal Kombat, na druhou stranu jsou to všechno vyzrálé osobnosti, jež i díky nepříliš povedenému snímku zná mnohem více lidí než jen hráčský okruh. Ryu, Blanka, Vega, Chun Li, E. Honda – to jsou postavy velmi známé a sympatické. Navíc jsou dlouholetým používáním skutečně dobře odladěné a doplňující se. Každá z nich má svůj individuální styl a schopnosti, silné stránky i slabiny. Například rychlost vs. síla je jen jeden ze základních rozdílů. A nakonec – tradičních postav není zase tak málo. I proto si tvůrci mohli dovolit přidat pouhé čtyři nováčky. Ti přitom nejsou příliš přesvědčiví a hráči si k nim nevytvořili tak vřelý vztah jako ke starým známým. Své styly totiž odvozují od postav již existujících, což indikuje, že původní osazení pokrylo prakticky celou škálu.

 

 

Jednoznačně musíme pochválit konverzi z konzolí. Capcom si dal sice načas, ale zato hru převedl skutečně kvalitně. Jistě, narazíte tu na symboly z gamepadů, ale to vůbec nevadí. Ostatně, na hraní se dá gamepad jedině doporučit. Dobrou zprávou ale každopádně je, že hraní na klávesnici nečiní větší problémy, byť je třeba zvládat větší množství tlačítek, které nejsou rozmístěny tak přirozeně jako na gamepadu. Můžete si je ale namapovat tak, aby vám to bylo co možná nejpříjemnější. Hra navíc funguje tak, jako by byla pro počítače zamýšlena už od začátku. Ani na průměrných sestavách se neseká a nevykazuje problémy typické pro konverze. Komiksová grafika je přitom opravdu příjemná. Postavy i prostředí s pohyblivým pozadím jsou pěkně vykreslené. Hudba je rovněž výborná a motivující k boji.

 

 

Je sice pravdou, že mlátičky konzolím sluší přece jen více. Ale Street Fighter IV jednoznačně dokazuje, že ani pro počítače nejde o marný žánr. Díky připojení k internetu a možnosti hrát online je to skvělá platforma k hraní třeba jen několika zápasů v kuse, které budou díky živým protihráčům vždy odlišné. Ale ani v singleplayeru si nebudete připadat ošizeně – umělá inteligence funguje na jedničku a její vzorce chování jen tak neprokouknete. Pro maximální požitek to ale živého protihráče chce. Každopádně bychom na počítačích rádi viděli více takových mlátiček. 90%