Street Fighter IV

Pokud jste o něco staršího data narození, dost dobře se vám mohlo stát, že v dobách, kdy byly počítače výsadou horních deseti tisíc, vám rodiče nadělili televizní hry. Ty se připojovali k televizi přes klasickou anténu a často obsahovaly stovky, tisíce ba i více her rozdílné kvality. Velmi často se mezi těmito hrami objevovaly i různé verze Street Fightera, které si k nám našli tuto cestu z japonských heren, kde se jednalo doslova o kult. Her z této série vyšlo velmi mnoho, ale jen zlomek z toho se dostal do Evropy, potažmo k nám.

Čtyřka si však cestičku k nám našla a tak se na ní můžeme společně podívat. První a zásadní informací bude, že se čtyřka takřka přesně drží klasického hratelnostního modelu. K dispozici je všech dvanáct klasických postav, na které jsme zvyklí, například Ryu, Ken, Blanka, Honda nebo Dhalsim. Jim zdatně sekunduje šestice nových charakterů jako například Crimson Viper s ohnivými útoky nebo profesionální wrestler El Fuerte. Každá postava má dva rozdílné útoky úder a kop a to v třech různých silových provedeních. Kombinací těchto základních útoků může každý hrdina vyvolat nějaké speciální schopnosti, pohyby nebo údery. Odlišnost postav v těchto specialitách je až překvapivá a tak nebudete mít nikdy pocit, že něco hrajete podruhé.

Jednou z mála skutečně velkých novinek je Focus Attack. Ten lze vyvolat v reakci na útok soupeře a oproti klasickému bloku má za následek odvetný protiútok v tom samém okamžiku. Zvládnutí této techniky není jednoduché, ač se jedná pouze o dvě tlačítka středního útoku. Tyto je třeba společně držet a tím nabít Focus Attack do jedné ze tří úrovní. Tu poznáte podle sílícího tmavnutí okolí vaší postavy. Aktivací útoku ve správný čas docílíte současného odražení útoku a nového útoku. Využití této techniky je doslova nutností, protože počítačový hráč ji s oblibou využívá a zkušenější živý protivník vás díky tomu roznese na kopytech. Druhou novinkou jsou ultra komba. Obtížnost jejich vyvolání je ještě o řád nad těmi normálními a krom toho, že budete muset na ovladači hrát bezchybně jako na klavír, budete muset mít nabitý ukazatel energie, který se dobíjí v průběhu souboje. Odměnou vám bude krátká animace, kdy dostane soupeř moc pěkně „na budku” a tomuto útoku se nedá zabránit. Nicméně vyvolat ho je skutečné umění a vícekrát než jednou za kolo se to asi nepovede.

Obtížnost hry je přesně tam, kde má být. Některá místa mohou být pro někoho frustrující, protože některé postavy se zdají silnější, ale celkově je hra hodně vyvážená a pokud se naučíte slušně hrát, není problém s jakoukoliv postavou konkurovat kterékoliv jiné. Navíc je k dispozici osm obtížností od hodně jednoduché až po skutečně krvavě náročnou, takže si vybere každý od úplných nováčků po ostřílené harcovníky. Street Fighter však není hrou pro hráče, kteří se bojí výzvy a kteří po druhé prohře odkládají ovladač i se hrou. Připravte se na to, že některé souboje budete opakovat desetkrát, než se naučíte jak na daného protivníka vyzrát a pokud nejste schopni toto zkousnout, hru si raději vůbec nekupujte.

Cílem hry je za každou z hratelných postav projít mnoha souboji až k hlavnímu soupeři, kterým je Seth. Seth je něco jako Shao Kahn z Mortal Combatu. Umí využívat umění všech ostatních postav a tak vlastně bojujete proti všem protivníkům naráz. Krom toho má každá postava ještě svého sekundárního protivníka, se kterým se utká právě před soubojem se závěrečným bosem. Tímto „před bosákem” bude jedna z hratelných postav a ta je vám představena v líbivé animované videosekvenci před začátkem vaší cesty. Animace je pro každou postavu unikátní, stejně jako případná závěrečná (pokud se k ní dostanete). Animace jsou sice pěkné, ale většinou neobjasňují, proč se vlastně tato postava nemá s tou jinou ráda, ale je to vcelku jedno. Hru neprocházíte jen tak bez smyslu, protože každé dohrání vám otevře novou hratelnou postavu ze šestice fanoušky vybraných, případně doplní nové obrázky do galerie. Vždy tedy dostanete nějaký bonus.

Krom tohoto hlavní „příběhového” modu si můžete zatrénovat v tréninkovém modu, kdy na vás soupeř neútočí a který je vhodný pro nacvičení speciálních dovedností. Rozhodně ne v pozadí postává ještě možnost zahrát také multiplayerový souboj a jako poslední jsou to challenges, což jsou jakési úkoly, které musíte plnit. Často jde o zabití určitého množství protivníků na čas, na jeden život a podobně. Zajímavostí je možnost kohokoliv se přes Playstation Network připojit do vašeho zápasu a sehrát s vámi rovnou souboj, případně pokud budete dobří, bude se na vás stát dokonce fronta. Za vyhrané multiplayerové online souboje získáváte body, podle kterých se poté vypočítává vaše síla a zkušenost a podle jejich hodnot vám systém automaticky přiděluje soupeře, kteří jsou v rámci stejné soubojové úrovně. Trochu škoda je, že není možné si naplánovat klasický turnaj, ideálně rovnou v multiplayerovém pojetí. Snad je toto dočasné, protože bylo oznámeno, že první doplňkový balíček bude obsahovat právě několik nových modů v čele s turnajem a také umožní sdílení videí s přáteli po internetu. Co si budeme povídat, hraní proti kamarádovi je asi to nejlepší, co se dá ve SF IV (a obecně v bojovkách) zažít.

Drobná potíž je s ovládáním. Bojovky se obecně lépe ovládají na křížovém ovladači, který je na Dual Shocku poměrně slušně provedený, ale některá komba vyžadují například obkroužit horní půlkruh, což dokáže je analogový klobouček. Klobouček zase není příliš vhodný pro pohyb a nelze na něm stisknout současně dopředu a dozadu. Skončíte tedy na tom, že budete palcem přehmatávat mezi směrovým křížem a analogovým kloboučkem, což není moc rychlé. Zde mohli autoři věnovat trochu pozornosti ergonomice ovládání a soustředit ho pouze do jediného ovládacího prvku.

Vzhledově je hra zvládnutá na jedničku. Autoři z Capcomu se nechali moderním využitím 3D zlákat jen částečně a ač jsou postavy kompletně ve 3D, stejně jako prostředí, můžete se pohybovat pouze v základních 2D pohybech. Někomu to může připadat jako krok zpět, ale my takovému modelu tleskáme, protože to ubírá na zmatečnosti a přidává na dostupnosti pro každého. Postavy a prostředí jsou ručně kreslené a jasně vytažení jejich okraje jim dodává punc komixovosti. Pokud jste hráli některou z předchozích her, většinu hrdinů zcela jasně poznáte, protože ač jsou převedeni na moderní televizní obrazovky a do HD rozlišení, jejich vzhled zůstal stále stejný. Stejně tak poznáte spoustu prostředí, kde se boje odehrávají a které se volí podle jedné z bojujících postav. Narazíte tak na džungli, tržiště a nebo v případě Guileho také na letiště. Některé prvky na bojištích jsou interaktivní, ale nečekejte nějaké destrukční orgie. Spíše decentní zničení některých prvků.

Hudební doprovod je tradičně silný a narazíte na spoustu klasických melodií z předchozích dílu, ale v modernějších remixech, což rozhodně není na škodu. Hodnocení zvuků se většinou snažíme vyhnout, ale je vidět, že autoři si dali záležet na každé části hry, protože zvuky úderů a ran perfektně sedí do hry a skvěle dotvářejí atmosféru tvrdého pouličního boje.

Ač jsme měli obavy, jak Street Fighter IV nedopadne moc dobře, byli jsme velmi mile překvapeni. Ani čtvrtý díl (dle oficiálního číslování) neztratil nic na klasickém lesku arkádových bojovek a vzdorování modernímu 3D pojetí mu jedině pomohlo. Vše dotváří příjemná grafická stránka se skvělým ozvučením. Co více si přát. Samozřejmě se najdou někteří hnidopiši, kteří budou chyby hledat všude ve hře, ale věříme, že většina hráčů bude spokojena. Za nás hodnotíme vysoko 90%, kdy hra ztrácí hlavně za chaotické ovládání a slabou nabídku modů v základním balení.