Vlnu zájmu o vydání třetí řady vůbec nejsledovanějšího seriálu Netflixu se snaží využít také nezávislé vývojářské studio BonusXP. Právě to vytvořilo titul s názvem Stranger Things 3: The Game, který se zaměřuje čistě na třetí a zatím poslední sérii. Jenže nic nakonec není tak růžové, jak by se na první pohled mohlo zdát. Možná naopak překvapí, že jeden z nejsledovanějších seriálů historie ke zpracování dostali vývojáři, kteří za sebou nemají prakticky žádnou úspěšnější hru.
Hned v úvodu přiznám, že se mi seriál Stranger Things dostal pod kůži. Nadšeně jsem tak přijal úkol zrecenzovat herní zpracování a těšil se, že oblíbené postavy uvidím v trochu jiném pojetí. Dočkal jsem se rozdílu, avšak jinde, než jsem očekával. Zatímco pixelová grafika jednotlivé postavy nezobrazuje kdo ví jak přesně, příběh zcela odpovídá dění třetí řady seriálu. Obojí je však možná spíše na škodu.
I tentokrát se tak vypravíme do městečka Hawkins, kde nově vyrostlo velké nákupní centrum, zatímco temný tvor z druhého světa stále žije mezi námi. S tím si samozřejmě musí poradit naše oblíbené postavy, ať už jde o jedenáctku, Mika a jeho kamarády nebo dospívající (např. Nancy) či dospělé pomocníky, kde nesmíme opomenout vtipného drsňáka Hoppera. Samozřejmě nechybí ani hlavní záporák v podobě Billyho či mnohé okrajové postavy.
Ať už jste třetí řadu viděli či se na to teprve chystáte, přesné sledování příběhu je víceméně špatnou zprávou. I když se určitě najdou ti, kteří si příběh rádi zopakují, největší fanoušci seriál viděli právě v době vydání hry, takže opakovat to, co právě zhlédli, není, kdo ví jak zajímavá legrace. Hráč naopak přesně ví, co se odehraje příště a události tak zavání spíše nudou. Naopak pokud jste seriál ještě neviděli, je pro vás hra masivním spoilerem, který vám následný zážitek ze seriálu pravděpodobně pokazí. Je tu samozřejmě také skupina, která seriál nesledovala a nemá to ani v plánu. Ta však narazí na problém horší hratelnosti, která je spíše podprůměrná a nezachrání je ani nadšení ze známých postav.
Rozeberme si, ale herní mechaniky blíže. Začínáme coby Mike a Lucas, při čemž ve dvojici zůstaneme až do konce. Mezi hrdiny můžeme kdykoliv přepínat, což se hodí zejména pro jejich odlišné schopnosti. Zatímco Mike na protivníky útočí baseballovou pálkou, Lucas využívá svůj prak. Každá postava má navíc i speciální aktivní (někdy i pasivní) schopnost. Takový Dustin umí hackovat počítače, zatímco Lucas zase zvládá zničit kamenné stěny. Díky tomu překonáme nejednu překážku a dostaneme se zase o něco dále. Máte-li raději jiné postavy, obavy mít nemusíte. Postupně totiž odemykáme další a další postavy a celkem je jich k dispozici hned dvanáct. Nejlepší hratelnost pak dosáhneme při lokální kooperaci, protože taková hra ve dvou je zkrátka mnohem zábavnější.
Vedle stejného příběhu se sem tam objeví nějaká změna, která umožňuje určité zpestření. Když například jdeme navštívit starší paní, která nahlásila podivné chování krys ve svém domě, místo obyčejného rozhovoru dostaneme za úkol pozabíjet všechny krysy okolo, při čemž na konci této události nakonec bojujeme proti samotné paní jakožto bossovi. Boj s bossy ostatně patří mezi nejzajímavější momenty hry a jistě potěší i vás. Jak už tomu bývá, každý boss má nějakou slabinu, a tak je nutné ji nejprve najít, po čemž musíme uskutečnit téměř bezchybný plán. Ačkoliv jsem hru nějakou dobu podezříval, že míří především na mladší hráče, vzhledem k obtížnosti a zábleskům brutality tomu tak nakonec není. Tomu odpovídá i minimální věková hranice, která je určena na 12 let.
Ve hře pobíháme v otevřeném světě rozděleném do několika oblastí a plníme různé úkoly, ať už příběhové nebo okrajové. Za „vedlejšák“ si například můžeme vzít úkol koupit fén jedné sousedce, která nám dá peníze a my jí pro fén zajdeme do obchodu. Samozřejmě nechybí ani odměna v podobě pár mincí, za které si lze zakoupit lékárničky či Coca Colu, kterou si zase dobijeme speciální schopnosti. Cestování mezi kusy mapy pak lze tak, že dojdeme na konec jedné mapy a z nabídky si vybereme, kam chceme cestovat. K dispozici je také mapa místa, kde zrovna jsme. Ta je 3D a nutno uznat, že patří mezi nejpřehlednější mapy, jaké naše redakce kdy viděla. Rozhovory probíhají stylem přečti si tento text, a ačkoliv občas rozhovory nabídnout několik možností, nemohl jsem se zbavit dojmu, že odpověď je univerzální.
Co mě osobně vcelku bavilo, byly souboje. Sice na nás útočí možná až příliš stereotypní soupeří (myši a Rusové) a bojovat lze pouze provedením úderu kliknutím, ale k dispozici máme také zmíněné superschopnosti se značným damagem a postavy můžeme kdykoliv vyměnit. Stačí jediný stisk tlačítka a z Dustina stříkajícího sprejem na vlasy je najednou Jonathan, jenž pěstmi rozdává tvrdé rány. Různorodě obtížné jsou také minihry a hádanky. Zatímco hackování počítače spočívá v jednoduchém stisknutí tří písmen v řadě, některé hádanky jsou naopak nečekaně obtížné. Jde například o otevření dveří pomocí spínačů na zdi, které je nutné uvést do určité polohy, a to hned řadu spínačů na dvou místech. A jelikož jsem coby poměrně zkušený hráč jednu hádanku neúspěšně řešil 30 minut, vypadá to, že se člověk může také snadno zaseknout. K dispozici je systém předmětů a craftování, díky kterým si lze například citelně zvýšit damage. Itemy použitelné ke craftingu získáváme zejména z různých okolních objektů, které lze snadno zničit. Možná ještě více toho najdeme v truhlách, které jsou rozmístěny po mapě a často je nutné je vybojovat.
Jak jste si už jistě stačili všimnou, grafická stránka se nese v pixelovém old-schoolovém kabátku. Retro je v posledních několika letech v módě a v této hře to navíc odpovídá i době, ve které se odehrává – tedy osmdesátým létům. Přesto vzhled nemá takové kouzlo, jaké jsme očekávali a působí spíše starším dojmem než moderně pojatým pixelovým kouskům. Od hudební stránky jsme pak očekávali plné využití seriálové muziky, která je vytříbena takřka k dokonalosti. Místo toho jsme bohužel dostali sice hudbu inspirovanou seriálem, avšak bohužel není zdaleka tak dobrá. Nutné je taktéž uznat, že hra do atmosféry nevtáhne do takové míry, jako to umí samotný seriál. Bohužel.
Jakožto zarytého fanouška seriálu a hráče mě tenhle titul bohužel zklamal. Hratelnost je celkově podprůměrná, příběh sice kopíruje slavnou předlohu, ale nepodává ji dostatečně zajímavým způsobem, takže vše naráží na lehce nudnou atmosféru. Hru od propadáku zachraňují jen místy zajímavé hádanky, možnost odemknout a hrát za oblíbené postavy, vcelku fajnové souboje a možnost lokální kooperace. Přesto nemůžeme hodnotit na více než 6,5 bodů z deseti. Stranger Things 3: The Game je k dispozici na PC/Macu, konzolích PlayStation 4/Xbox One/Nintendo Switch i mobilním zařízeních Android/iOS.
