Specnaz 2

Někteří si myslí, jak práce recenzenta počítačových her obnáší jen samou zábavu a potěšení. Bohužel není to tak úplně pravda. Jistě, vychází plno skvělých her, ale zároveň se mnohdy prostě musíte vypořádat s naprostým odpadem. Doslova. Když si hrajete jen tak pro radost, prostě hru okamžitě vypnete a letí do koše, ovšem takhle u ní prostě musíte vydržet a mnohdy opravdu pomalu brečet nad jejími hrůzami. A právě tohle je i případ dnešního Specnaz 2, které, nebudeme si nic nalhávat, prostě propadlo na celé čáře. Zároveň je zajímavé sledovat a následně si porovnat, co o tomto titulu proklamovali tvůrci před jeho vydáním. Mělo jít o taktickou FPS hru, jejíž hlavní devizou je takticko-akční model, který vám umožní plnit mise bez jakýchkoli limitů. Ehm, zadržet smích opravdu není jednoduché, jak za chvíli poznáte sami. Teď už si totiž povíme, jak to nakonec vypadá v realitě.

Specnaz 2 je svojí bídnou kvalitou opravdu výjimečný titul, který bychom klidně dali jako názornou ukázku do nějaké příručky pro začínající vývojáře. Ano, tady by se všichni měli přiučovat, jak by prostě hra v žádném případě neměla vypadat. Začněme tedy také netradičně. Jednou z velkých hrůz je totiž audio doprovod. Kromě klasických bídných zvuků střelby totiž pořád hraje naprosto úděsná hudba. Zatímco v nějakých FPS za tento prvek chválíme, protože skvěle dokresluje atmosféru (např. Bioshock), jindy se prostě ani o průměrném ozvučení nebavíme. Ve Specnaz 2 neustále hraje na pozadí hudba, která absolutně nijak nesouvisí se samotným průběhem, tedy tím, co vidíte na obrazovce. Kdyby to ještě byla obyčejná hudba, nějak bychom to překousli, ovšem tady slyšíte klasické zpívané písničky. Co je ještě horší, jsou v ruštině a označili bychom je žánrově jako takové lidovky švihlé popíkem. Prostě hrůza, pokud byste snad hru zkoušeli, určitě si je okamžitě vypněte! Textu jsme nerozuměli, jen docela často zaznívalo „Afghánistán”.

První hrůzu máme za sebou, tak se rychle vrhněme na další. Tragédie číslo dvě: příběh. V hlavní roli vystupuje ruský prezident, který nabírá na moci a síle a zapletl se do problémů s Iráckými teroristy, kterým prodal nejnovější tajné proti-tankové zbraně, trouba jeden. Tím se jim povedlo zničit nějaký ten americký tank, a protože jsou si Rusové dobře vědomi toho, co způsobili, vysílají tajný specnaz tým, aby všechno opět napravil. Do větších detailů však zabíhat nebudu, byla by to nuda a navíc sám jsem později ani příběh nesledoval, protože mne prostě nijak nezaujal. Šílené je i jeho podávání, které probíhá jen pomocí textu při nahrávání mise. Nečekejte absolutně žádná renderovaná videa, ani jiný způsob vyprávění. V praxi pak prostě stroze bez jakýchkoli souvislostí dostáváte nové úkoly tak, že se prostě vypíšou na obrazovce.

Zavítáte do různých lokací, které jsou si však v mnohém podobné. Kromě nízké míry detailů (o čemž si povíme později), nás zklamaly i svým designem. Prostě jen stále jdete za nosem a abyste se nikam jinam nedostali, jsou tam dávané překážky. Místy působící opravdu trapně a neskutečně okatě. Inu, představte si, že po schodech nemůžete kvůli tomu, že jsou před nimi sudy. Podaří se vám však nahoru na sud vyskočit, ovšem dál stejně nejde jít, protože je tam neviditelná clona. A na podobné záludnosti jsme naráželi každou chvíli. Celkově nejsou herní mapy ve Specnaz 2 skutečně nijak zajímavé. Ani se nemusíte bát, že byste se ztratili, cesta je opravdu pouze jediná. Zavítáte jak do exteriérů, tak interiérů. V budovách nás ještě navíc rozčarovala docela velká míra nepřehlednosti. Inu, co víc k tomu dodat.

Po vizuální stránce jsme se taktéž okamžitě zděsili. Prostředí jsou vymodelovaná až příliš jednoduše a textury vypadají doslova odporně. Chyběly nám také jakékoli detaily, které se omezily tak maximálně na různě poházené nehezké dřevěné bedny. V oblasti vizuálního zpracování nás jen kupodivu překvapily relativně únosné výbuchy a také efekt rozstříknuté krve na obrazovce. Prohlédnout si to můžete i na některých okolních obrázcích. Velkou tragédií, již jsme už opravdu nemohli vystát, jsou samotní nepřátelé.

Prakticky neustále narážíte na pouhých pár modelů postav, které se prostě jen znovu objevují a běží kupředu směrem k vám. Podobně „krásně” jsou na tom i animace jejich běhu nebo chůze, těžko říct, co to má být. V každém případě jsou při pohybu povětšinou shrbeni jako stará babička, kterou už sakramentsky bolí záda. Ostatně chovají se podobně i v mnohých dalších situacích.

Ano, tím už jsme trošku nakousnuli chování protivníků, tedy umělou inteligenci. Tu byste zde hledali marně, spíše tak umělou demenci. Jak jsme již nastínili, protivníci se chovají opravdu absolutně v rozporu s jakýmikoli pudy sebezáchovy a logickým přemýšlením. Na nějaké krytí zde narazíte jen opravdu zřídkakdy, povětšinou se prostě najednou kdesi objeví a běží přímo k vám. Dost často se přitom ani při „běhu” nesnaží střílet. To začínají obvykle až ve chvíli, kdy jsou skoro úplně vedle vás, což se jim příliš často nepoštěstí a už dávno leží na zemi v kaluži krve. Na druhou stranu místy se mi zdála obtížnost docela přemrštěná, možná právě kvůli hlouposti protivníků, kdo ví. Specnaz 2 je zkrátka ve všech směrech zastaralé, takže například i systém uzdravování působí oldschoolově – prostě sbíráte poházené lékárničky. Dalším ukazatelem v levé dolní části obrazovky je stamina, díky níž můžete držením ALTu sprintovat. Ta se dobíjí průběžně.

Ještě před samotným závěrem, naším shrnutím a vyřčením ortelu, se vraťme k úvodu, kdy jsme si říkali, co tvůrci slibovali. Jaké je ve finále porovnání s realitou? Opět směšné. Taktická FPS? Ehm, za celou dobu hraní jsme nenarazili na jediný taktický prvek. Naopak jde o obyčejnou řežbu, v níž slavíte největší úspěchy s obyčejným „rambo stylem”. Slibovali nám i plnění misí bez limitů. Nevíme asi jak si to vyložit, protože tady naopak nemáte absolutně žádnou volnost, jen jdete tupě za nosem a stejně tupě na vás nabíhají protivníci. Ze všech směrů, jak se jim zrovna zachce. A nikdy nemůžete volit vůbec mezi ničím. Snad jen rychlým vypnutím, nebo pokračováním v hraní. Rozhodně volte první možnost.

Když zavzpomínám na nejhorší hry z žánru FPS, se kterými jsem se kdy osobně měl tu čest setkat, jasně se mi vybaví Conspiracy – Weapons of Mass Destruction někdy z poloviny roku 2005. A teď to nejhorší: přestože Specnaz 2 vychází prakticky čtyři roky poté, je snad ještě horší. Dobře, vizuální stránka je možná o chloupek lepší, ovšem to na výsledku prakticky nic nezmění. Specnaz 2 se pro mne osobně stává nejhorší noční můrou a opravdu odpornou akční střílečkou z pohledu první osoby. Vám nemůžu doporučit nic jiného než se jí velkým obloukem vyhnout. Výsledné hodnocení 10% vás v tom snad dostatečně utvrdí a já jen doufám, že mne nebudou budit noční můry a nebudu v hlavě slýchat zmíněný otřesný zvukový doprovod v podobě ruských lidově-popových songů. Brrr!