Special Forces: Team X

Taky si občas říkáte, že on je vlastně ten multiplayer ve střílečkách pořád na jedno brdo, a že už by to konečně chtělo něco aspoň malinko jiného? To je pořád samé Call of Duty, Battlefield, do toho Counter-Strike, ale ve finále jsou si strašně podobné. Ovšem s čím novým přijít? Troufneme si tvrdit, že autoři dnes recenzované hry, pánové ze Zombie Studios to dokázali. To se takhle vezme Gears of War, řízne se to trochou Borderlands, přidá pořádná dávka akčnosti a máte před sebou zajímavou hru, kterou by byla škoda minout. No, a protože není času nazbyt, dneska na to půjdeme hned od začátku pěkně zostra.

   

A ze zmíněných Gears of War si hra bere skutečně hodně. Hraje se z pohledu třetí osoby, není to žádná first person střílečka. Pokud se pohybujete rychle, obraz se zběsile klepe ze strany na stranu a v dálce je poměrně rozmazaný, takže můžete klidně někoho přehlédnout. Samozřejmostí jsou schovky za stěny a vlastně všechno, za co se dá přikrčit. A na všechno vám bude stačit jedno tlačítko a to mezerník. Takže stačí přiběhnout k překážce, zmáčknout mezerník, přisajete se a jste pěkně v zákrytu. Pomocí mezerníků překážky taky přeskakujete a taky pomocí něho skáčete do stran, pokud už jste ke stěně přimáčknutí.

   

A tím pádem jsme hned u jedné z největších slabin hry. Pokud má jedna klávesa hned několik funkcí, většinou to ne zrovna dobře funguje. Takže se často nemůžete od stěny odtrhnout, skáčete u patníku jako ratlík po třetím kafi a nejste schopní ho přeskočit. Zkrátka nesmíte moc vymýšlet zběsilé kombinace pohybů, ale pohybovat se co nejvíc přirozeně. Což tedy pořád znamená, že to autoři nemají zmáknuté a rozhodně by se to mělo udělat lépe. 

Když jsem začal hru hrát, byl jsem několik prvních kol pořád mrtvý, pořád na chvostu tabulky. Po dalších pár kolem mi to konečně došlo, takhle to chlapče dál nepůjde. To bude chtít změnit herní styl a to celkem zásadně. Krytí se stane vaším nejvěrnějším druhem. V podstatě pořád je dobré se někde schovávat za překážkou a zbytečně nevystrkovat prd***. A tím nemyslím někde kempovat, to byste si tuhle hru už vůbec neužili. Nejlepší je se rychle přesunout přes volné prostranství, přicucnout se ke stěně, vykouknout co se před vámi děje, postřílet všechno co se pohne a není ve vašem týmu of course, a pokračovat dál.

   

Ale nebyla to jen moje neschopnost, co zapříčinilo, že jsem byl ze začátku pořád poslední v tabulce. Hra vám totiž nedá nic zadarmo a po hodně velké době jsem zažil, že si s vámi nebere žádné servítky. Ve hře totiž klasicky funguje levelování, tedy za úspěšné akce ve hře získáváte body, za počty bodů se vám odemykají levely, které vám zpřístupní lepší zbraně, vybavení a funkce. A ze začátku na tom budete opravdu bídně. Zbraň na levačku, žádná pořádná ochrana, neznáte mapy. Zkrátka ze začátku se hodně zapotíte. A navíc se to do nějakého 4 levelu v podstatě vůbec nezmění. A než se do něj dostanete, protože za poslední místo v tabulce nezískáte zrovna velký počet bodů, bude vám to trvat klidně i 3-4 hodiny.

   

Na druhou stranu musím uznat, že je to tak dobře. Na co je potom ve hře levelování, když hned od začátku jste skoro jako superman a jenom s vyšším levelem dostáváte silnější zbraně? A když už jsme u těch zbraní, zaměříme se hned na ně, co říkáte? Dostanete klasickou sbírku těch nejznámějších vraždících hraček, jaká si dokážete představit. Od jednoduchých samopalů, po AKčka, těžší kulomety atd. Vedle hlavní zbraně můžete nést ještě sekundární, což je ze začátku jednoduchý kvér typu Colt 1911, později se k tomu přidá i brokovnice atd. Dostáváte ovšem i další vylepšení, jako jsou vedle základních granátů třeba psi. Ti jsou bohužel naprosto tupí, takže pokud je vypustíte někde u stěny, zůstanou u ní stát a nehnou se ani o píď. Ale pokud s někým bojujete a oběma vám dojdou náboje, právě psi jsou tím rozhodujícím činitelem, který vám pomůže zvítězit.

   

A aby toho nebylo málo, občas narazíte i na trochu bláznivé zbraně. Ty jsou rozesety různě v bednách po celé mapě a jde třeba o rotační kulomet, nebo zdaleka veselejší motorovou pilu. Když najednou uslyšíte její řev těsně za sebou, přitisknutí ke stěně, věřte že ještě budete vděční za pevný svěrač. Hra si pak hodně libuje v popravách všeho druhu. Abyste tomu rozuměli, pokud se k někomu dostanete na dosah, máte možnost ho efektně sprovodit ze světa nějakou zvláště brutální metodou, která se liší podle vaší sekundární zbraně. U pistole to bude zkroucení ruky za záda s lehnutím na zem a pár kulkami do hlavy, u brokovnice o ni rovnou přijdete a u nože podříznutí hrdla s gejzíry krve.

   

Zajímavý způsob zvolili tvůrci při změně mapy. Po každém skončeném kole můžete jednak ladit svou postavu, kdy si volíte zbraně, doplňky atd. To může trvat až minutu, což se může zdát hodně dlouho, ale limit může být nastaven taky na 10 vteřin a to je zase zatraceně málo. A konečně tedy k těm mapám. Máte v podstatě jen jednu mapu, která je rozdělena na tři části. Každou část máte možnost změnit, takže vlastně ze tří skládaček, kdy každá má až 5 možností, kombinujete jednu finální mapu. Tedy abychom byli přesní. Hlasujete, jakou mapu byste chtěli, protože vyhraje ta, která dostane od nejvíce hráčů nejvíc hlasů. Nevýhoda je jasná. Mapa je v podstatě skoro stejná. Chtělo by to trochu víc variací a rozdílných prostředí.

   

O grafice už řeč byla. Je krásně pastelová a opravdu se mi její pojetí líbí, ostatně srovnání s Borderlands je celkem výstižné. Navíc si všimnete drobných detailů, jako třeba když zaostříte, zvýrazní se vám okraje černou linkou. Vypadá to dobře a navíc se to ke stylu hry a provedení perfektně hodí. Hra pak není ani nijak náročná na grafiku. V podstatě pořád se počet snímků pohyboval kolem 60 za vteřinu, což je naprosto dostačující. A to grafická karta nebyl žádný rychlík, ale už postarší GeForce 275.

   

Hlavní háček, na který s hrou narazíte se ovšem skrývá někde trochu jinde. Hra vyšla v podstatě bez nějaké větší propagace a věřím, že většina z vás o ní asi nikdy ani neslyšela. A to se zásadně projevuje na počtech hráčů, které najdete na serverech. Budete mít velké štěstí, pokud narazíte na 3 aktivní hry. Nejspíš budete rádi, pokud budou v provozu dva a zahrajete si i něco jiného, než jen klasický Teamdeathmatch. Pokud navíc půjdete hrát v nějakou nestandardní dobu, třeba ve dvě ráno, nenajdete na serverech nikoho. A to je si myslím velká škoda a hlavním důvodem není to, že by hra byla špatná, ale to, že o ní skoro nikdo neví.

   

Proto se až nyní dostávám k jednotlivým modům, které ve hře jsou. Díky obsazenosti serverů jsem hrál v podstatě jen dva. Teamdeathmatch, který prostě ničím nepřekvapí a variaci na Domination, kdy se na mapě různě objevuje místo k obsazení, které musíte najít, po určitou dobu udržet a získat tak body. Z dalších známých modů zde najdete hlavně CTF, které mezi stávajícími hráči není bohužel oblíbeno a neměl jsem možnost jej hrát.

   

Je to škoda i proto, že hra je na Steamu dostupná za hodně pěknou cenu a to jen necelých 11 €, tedy méně než 300 korun. Tím pádem vám můžeme směle doporučit, pokud chcete zkusit něco netradičního a neutratit za to moc peněz, Special Forces: Team X rozhodně vyzkoušejte. Hra má svoje chyby a bugy, hlavně co se týká skrývání za překážky, ale na druhou stranu je hodně zábavná a hratelná a vydržíte u ní určitě mnoho hodin. Zároveň by si zasloužila i více možností a rozdílných map, ale tomu by už asi neodpovídala nízká prodejní cena. Na základě všech těchto skutečností je naše hodnocení 65%