Spaceforce Rogue Universe

Pokud navštívíte domovské stránky Spaceforce, pravděpodobně se vám rozklepou ruce. Autoři slibují obrovský propracovaný vesmír, možnost přidat se k některé z jedenácti mocností, spoustu povolání a galaktické souboje nevídaných rozměrů. Na podobné žvásty, na kterých je pravdy asi jako masa na kuřeti z Mac Donaldu, jsme si po čase už všichni zvykli a nic velkého neočekáváme. Máme tu ale jedno velké ALE. Je totiž rozdíl, čemu opravdu věříte, a čemu chcete věřit. Proto nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou přiznám, že na Spaceforce jsem se těšil jak pes na páníčkovu nohu.

Počáteční výběr mě věru moc nepřekvapil. Rád si se svým avatarem trochu pohraji, ale nadržen na vesmírnou odysseu jsem se spokojil s jiným jménem a výběrem povolání. Těch je poměrně dost a do výčtu patří i takové lahůdky jako lovec hlav, vědec, vesmírný polišista nebo pirát, ale ono je to ve výsledku stejně jedno. Povolání jsou tu jen pro pocit rozmanitosti. Žádný velký vliv na hru totiž nemají, tudíž nezbývá než se smířit s několika málo bodíky k některé z dovedností a pustit se do hry. Chlapík, který sedí v kokpitu vám může být víceméně ukradený. Důležité jsou parametry lodi a ta se dá za peníze vylepšit až do aleluja, přičemž bych rád podotkl, že sehnat peníze na cokoli, je tu otázkou patnácti minut. Limitováni jste pouze jejími maximálními schopnostmi. Je jasné, že na malinkaté vznášedlo namontujete nosič jaderných raket jen stěží, proto je občas dobré poohlédnout se po něčem hezčím a lepším, ale zas tak moc na výběr také nemáte. V zásadě se rozhodujete jen podle jejího vzhledu a typu štítů či pancíře. To je velice důležité, protože jejich typů je nespočet (takže 6) a každá ze zbraní je efektivní proti tomu či tomu druhu. Celkově vzato je to velice dobrý nápad a vás to motivuje trochu před bojem zapřemýšlet, jestli by náhodou nebylo lepší potyčce se vyhnout, nebo si zavolat kamarády. Když to totiž pálíte dvouhalvňovým kulometem (mimo jiné poměrně univerzální záležitost) do lodi z organických materiálů, nezpůsobíte jejímu majiteli nic jiného než bolest bránice z několika hodinového smíchu.

Takový hazard vás může velice snadno stát život a tak před akcí doporučuji alespoň letmo zkontrolovat podmínky a popřípadě sehnat účinnější zbraně. Zas tak horké to ale také není. Pokud překonáte lenost a oběháte pár obchodů, někde určitě seženete lepší mířící systém, který je schopen vyřešit prakticky všechny vaše problémy. Prodává se za pakatel a zvýší vám rychlost střelby a její účinnost na čtyřnásobek. Kéž by takovou obchodní politiku zastávali i prodejci v našem solárním systému. Nojo, ale kde ty peníze sehnat? Možností je samozřejmě více, od okrádání ostaních lodí, těžby materiálů z asteroidů, až po plnění questů, ale bohužel jen třetí možnost má smysl. Tedy, těžba také není k zahození, zvláště pokud už jste s lodí na maximu a potřebujete se dostat ještě výše. Z materiálů totiž můžete postavit několik druhů pomocných systémů, jenže ty se dají sehnat i od obchodníků, kteří samozřejmě zase hýří štědrostí a nechtějí za ně prakticky nic. Okrádání lodí je pak velice nevýhodným koníčkem. Co do zábavnosti se určitě jedná o nejlepší možnou volbu, jenže to s sebou zase nese určitá rizika, které není zrovna nejvýhodnější podstupovat. To si takhle zaletíte na exkurzi do sousední části galaxie a hned u hvězdné brány na vás čeká deset po zuby ozbrojených maniaků, schopných servat z vám z lodi pancíř a udělat z vás krmení pro rybičky.

Plnit questy je proto asi tím nejlepším, co můžete dělat, pokud se nechcete celou dobu patlat u domovské planety a bavit se sestřelováním meteorů. Většinou za ně dostanete dost slušný peníz na opravu, nějaké rakety a ještě vám zbyde na několik cest bránou a balení doutníků. Musíte se ovšem smířit s jednou malou vadou na jejich schopnosti zabavit. Nejsou schopny vás zabavit. Pokaždé, když se ucházíte o nějakou brigádu, máte možnost si vybrat co budete dělat. Co je mi to ale platné, když mám na výběr zhruba čtyři možnosti, přičemž jedna je nudná a málo placená (aktivování satelitů), druhá je neuvěřitelně těžká (ničení budov) a třetí a čtvrtá jsou nuda a obě spočívají v sestřelování oškliváků.

Aby toho nebylo málo, destination pointy dost často bývají na druhé straně vesmíru a ten je, jak známo, docela veliký. Škoda. Nudné a stále se opakující souboje bych ještě překousl, ale ten let je ubíjející. Často se při něm setkávám s něčím, co by se dalo popsat jako mikrospánek a probouzím se napůl zničen po nárazu do jiné lodi nebo asteroidu. Když pak konečně po deseti minutách doletím na místo, odbydu si minutu boje a letím zase zpátky. Paráda. Možná u simulátoru žehlení bych se bavil víc. Zhruba po třech hodinách hraní jsem se dostal do fáze, kdy si mohu troufnout na každého, prozkoumal všechny možnosti a kupodivu jsem zjistil, že už mě to vlastně ani nebaví. Jinými slovy, nastal čas zažrat se do příběhové linie. Čekal jsem od ní trochu duchaplnější náplň a zase nové možnosti, popřípadě touhu pokračovat ve hraní. Chyba lávky přátelé. Autoři to mírně přehnali a místo jemného okořenění amerikou z vás udělali patriota ochotného obětovat vlastní život na oltář spravedlnosti. Když pak hlavní drsňák vyhrožuje několika evidentně mnohem lépe vyzbrojeným lodím rychlou smrtí, a sem tam do svého monologu zakomponuje i drsňáckou rádobyvtipnou hlášku, začínáte pomalinku přemýšlet, jestli náhodou příběh nespočívá v něčem úplně jiném. Třeba je hlavní hrdina blázen, celé si to jenom představuje a vy nakonec budete muset vyšetřit, co se tomu chudákovi stalo. A nebo ještě druhá varianta, a to že já jsem blázen, protože tohle nikdo jiný hrát nemůže. Nechápejte to špatně, ale to co by mělo být na hře nejlepší, je naprosto stejné jako ten kýbl nudy předtím.

Jediné k čemu mi tedy zbývá upírat svůj zrak jako k pozitivu je technická stránka a ani tam to není bůhvíjak slavné. Spaceforce nevypadá vyloženě špatně, ale také nevypadá nijak úchvatně. Pokud bych měl zvolit nějaké všeříkající slovo, určitě by to bylo průměr, což není ničím neočekávaným, vzhledem k tomu, že by se tak dala označit celá hra. Pravda, moderní efekty jsou podporovány, ale pokud nabalíte to nejlepší z poslední doby na průměrné modely a špatné textury, ve výsledku nedostanete oškluivé kačátko zamaskované vrstvou makeupu, aby to aspoň nějak vypadalo. Dostanete kýč a celek se pak nedá označit jinak, než jako špatný vtip. Celkově všechny aspekty hry spadají do oblasti průměru a nejsmutnější na tom je, že by to tak vůbec nemuselo být. Nápady tu jsou, možnosti by tu mohly být, ale ve výsledku nic nebylo dotaženo dále, než do fáze jakési hratelnostní kulisy. SRU není ničím jiným, než herní variací Potěmkinovy vesnice. Je až k pláči sledovat, jak velice nadějná hra končí v hrobě, místo toho aby byla dotažena do fáze, do které by dotažena být měla a následně zaujala pozici mezi těmi nejlepšími kousky. Co se mě týče, Spaceforce není úplně špatná hra. Je to průměrná hra. Pokud je pro vás synonymem pro hratelnost vypiplávání svého svěřence, v tomto případě kosmické lodi, pak vás to bude bavit. Velké možnosti v nekonečném vesmíru ale neočekávejte, stejně jako pěknou grafiku nebo solidní ozvučení. Takový Raptor ve 3D, jenom bez bosáků. Jen těžko ale po někom dnes můžu chtít, aby pařil tak starou hru, takže raději doporučuji Tyrian 2000. Nějaká ta leta už má sice za sebou, ale stále se na něj dá koukat a pařba je to dost podobná, s tím rozdílem, že už je zadarmo. Spaceforce ode mě má 50% + nálepku s heslem „radši si kupte X3 v češtině”.