SOCOM 4: Special Forces

Série SOCOM se řadí mezi jednu z mnoha akčních značek, které má Sony v rukávu. Takže samozřejmě i čtvrté pokračování přichází exkluzivně jen na platformu PlayStation 3. Hra už se nějakou dobu prodává, dokonce i nám v redakci už nějaký ten pátek ležela, ale museli jsme čekat. SOCOM 4 se zaměřuje do velké míry na multiplayerový zážitek a vzhledem k dlouhému výpadku PlayStation Network jsme ji tak nemohli hned pořádně zahrát a ozkoušet. Na tomto nejaktuálnějším pokračování opět dělalo studio Zipper Interactive, které se vrátilo k SOCOMu po menší pauze a odbočce v podobě MAG. Jak se jim povedla tato další nová akční hra?

SOCOM 4 se vydává po stopách svých předchůdců jen částečně. Dočkali jsme se tak razantního obratu v rámci celé série. V první řadě bychom měli hru jasně žánrově zařadit. Nečekejte žádný další FPS klon alá Call of Duty, protože SOCOM 4 se vydal opět cestou pomalé taktické střílečky z pohledu třetí osoby. Konkuruje tedy spíše taktéž nedávno vydanému Operation Flashpoint: Red River.  Při porovnání třeba s Armou, srdcovkou všech tuzemských herních vlastenců, se liší opravdu hodně. Přestože jste totiž v taktické akci, nejde o nijak hardcore realistickou hru. Zkrátka byla zde dána přednost zábavnosti (nebo snaze o ní), před realistickým modelem.

Ještě než se pustíme do zajímavých online možností hry, tak si přiblížíme klasickou singleplayerovou kampaň a řekneme vám detaily o samotné hratelnosti. V kampani si zahrajete za postavičku Cullen Graye, vcelku běžného a nutno podotknout i nezajímavého operačního velitele. Čeká na vás rovných čtrnáct misí, což zní lákavě, ale co se týká herní doby, jde o tradiční „pětihodinovku”. Takže každá mise zhruba dvacet minut. Bohužel jejich náplň nás trošku zklamala stejně jako celý příběh. Úkoly jsou značně fádní a tuctové, podobné věci (jako prostě na nějaké místo umístit bomby) jsme plnili ve hrách snad stokrát. A nějak se tvůrcům ani nepovedlo navodit dostatečný prožitek a soužití s hlavním hrdinou.

Už jsme trošku nastínili taktické možnosti. Ty mají daleko od propracovaných a složitých příkazů jaké můžete udělovat svému týmu v Armě. To se mi ale nezdá na škodu, osobně totiž hardcore válečné simulátory až tak moc nemusím, SOCOM 4 zkrátka míří na masovější publikum. Během misí odehrávajících se v Jihovýchodní Asii máte většinou při sobě dva týmy o dvou členech. A vystačíte si s jednoduchými příkazy, kdy můžete každý z nich poslat na nějaké místo nebo pro ně označit konkrétního nepřítele. Skuteční nadšenci do vymýšlení taktiky možná budou zklamáni. Prakticky nic dalšího totiž dělat nejde. A jak hodně potřebujete taktizovat a rozmýšlet vhodný způsob na zlikvidování nepřátel? To závisí především na obtížnosti – na lehkou můžete procházet naprosto sami a bez pomoci, s vyšší obtížností už logicky náročnost houstne, ale problém bych nehledal ve špatném taktizování, náročnější je spíše jen zabíjet nepřátele, kteří vás zároveň snáze trefí. Musím se přiznat, že občas jsem své parťáky využíval jen coby živé štíty pro nalákání nepřítele nebo jako vhodný cíl pro snipery, abych je mezitím mohl v klidu oddělat.

 Tvůrci se pokusili hratelnost kampaně osvěžit několika odlišnými misemi. A to vskutku odlišnými – musíte v nich totiž projít úplně nepozorovaně. Konkrétně zde hrajete i za jinou postavu, a to ženskou hrdinku Yoon-Hee-Park přezdívanou Forty-Five. Zakomponování stealth misí do SOCOMu osobně nechápu a vůbec mi to tady nasedí. Navíc kvalitou docela bída. Jednak za to může poněkud nešťastný design těchto misí, ale i hodně podivuhodně fungující samotný stealth systém. Hlavně u poslední této „tajné” mise jsem se dost nazlobil. A všechny pak mají jedno společné – nudu, nezáživnost, obyčejnost… a takhle bychom mohli pokračovat ještě dále.

Klasické „střílecí” mise z kampaní jsou zajímavější, i když jak už jsme řekli, také žádná sláva nebo trhák obsahující nezapomenutelné momenty. Dokonce mohu říci, že už teď jsem zapomněl z kampaně snad všechno a nevybavím si zpětně jediný významný okamžik, který by mi utkvěl v paměti. Ale ohledně misí přeci jen mám ještě jednu připomínku, o níž se s vámi musím podělit. Ani by mi tak nevadila prakticky naprostá lineárnost a nemožnost volby v jakékoli situaci, ale někdy tento fakt zlobil přímo v hratelnosti. Především mi u takovéto takticky laděné střílečky vadí, že se nepřátelé objevují naprosto sporadicky a hlavně nečekaně. Takže stále nabíhají další, respektive se zničehonic objevují; naštve i to, že stačí překročit další neviditelnou hranici, před sebou už vidíte připravenou překážku vybízející se k tomu, abyste se za ni schovali, a právě v ten okamžik nabíhají na scénu před vámi nepřátelé. V klasické tuctové FPS bychom toto snad ani nevytýkali, ale jak máme za těchto podmínek proboha nějak taktizovat a vymýšlet zajímavé strategie?!

Už v úvodu jsme nakousli bohaté online možnosti hry. Kromě klasické kampaně pro jednoho hráče přichází SOCOM 4 také s jednou unikátností – obsahuje totiž příběhové online mise pro více hráčů, samozřejmě i s taktickými prvky. Zatím jsme v dnešní recenzi hodně kritizovali, a tak přichází ten pravý čas na chválení. Ještě že se zrovna začínáme bavit o mutliplayerových možnostech. Ty studio Zipper prostě umí, ostatně jejich poslední projekt MAG byl také výhradně online hrou. A v SOCOMu 4 klasický multiplayer zachraňuje to, co singleplayer pokazil. Zápasy mají šťávu, nabízí se mnoho různých módů a především je to všechno zábavné. V tomto směru musíme jednoznačně jen a jen chválit, takže ideální hra pro ty, kdo hledají na PS3 nějakou novou online zábavu.

Multiplayer obsahuje tradiční systém levelování a získávání zkušeností, podle čehož se vám odblokují další zbraně. Nečekejte od toho nic převratného, ale líbí se nám, že se vaše killy a získané zkušenosti se počítají dohromady v rámci celé hry. Slušně dopadly také zmiňované kooperační mise, tady se sranda přeci jen oproti singlu umocňuje, ale škoda, že nejde hrát v kooperaci na jedné konzoli skrz split-screen.

Za zmínku určitě stojí i podpora pohybového ovladače PlayStation Move a také stereoskopického 3D. Samozřejmě hlavně ovládání s Movem jsme museli taktéž vyzkoušet. A jsme docela spokojeni, protože Move přenáší vaše pohyby dostatečně rychle, přesně a hraní s ním se nám zdálo docela pohodlné. Především s kvalitním nástavcem na střílení si určitě užijete SOCOM 4 ještě o chlup více. Na druhou stranu určitě nejde o titul, kvůli němuž bychom vám výrazně doporučovali pořízení pohybového ovladače. Navíc mnoho hráčů stejně nedá dopustit na klasický Dualshock 3.

SOCOM 4 určitě mohl dopadnout lépe. A musím se přiznat, že mě nakonec trošku zklamal. Zkrátka čekal jsem něco víc. Kampaň máte dohranou během chvilky, taktické možnosti jsou tady minimální a mnohdy i zbytečné a celou hru drží nad vodou především zpracování multiplayerové složky. Ta se tvůrcům povedla, což krapet vybalancovalo naše celkové hodnocení hry, které se zastavuje na 65%. Čekali jsme určitě víc, ale nebýt multiplayeru, museli bychom šáhnout ještě níže.  Jakou alternativu by si měl taktický fanoušek a nadšenec zvolit? Na výběr toho moc nemá, snad jen zmíněnou Operation Flashpoint: Red River, i když to také není žádný zázrak. Arma II je přeci jen pro trošku jinou skupinu hráčů a navíc na PS3 ani nevyšla, ehm, a ani její hodnocení nebylo úplně dokonalé.