Sniper: Ghost Warrior

City Interactive má ošklivou pověst. Tato polská společnost vstoupila do širšího povědomí díky uspěchaným budgetovkám, jež si pořizují jen masochisté nebo lidé, kteří vůbec netuší, co je pro ně dobré. O tom, že tací lidé existují a že jich není málo, vypovídá fakt, že City Interactive působí na trhu už od roku 2002 a jen tak ho opustit nehodlá. Už delší dobu jsem si na nějaký – jakýkoli – počin této vykutálené firmy dělal zálusk. Chtěl jsem si v recenzi pořádně zanadávat, aniž by mi to kdo vyčítal. Chápejte, každý občas potřebuje vypustit páru, a doma ji vypouštět nemohu, přítelkyně by mě hnala. Jenomže Sniper: Ghost Warrior mi udělal čáru přes rozpočet, a pořádně tlustou. Ghost Warrior se totiž běžné produkci CI vymyká tak moc, až se člověku nechce věřit, že ji vydali právě tito vývojáři a žádní jiní. Jistě, trailery vypadaly slibně, velice slibně, ovšem dosavadní praxe plodných Poláků nabádala k obezřetnosti.

Nuže, přestaňme chodit kolem horké kaše a povězme si to hezky na rovinu. Sniper: Ghost Warrior je celkem povedená FPS. Neprobojuje se do žebříčku nejlepších stříleček roku, to ani náhodou. Z pohledu recenzenta, traumatizovaného – s prominutím – sračkami typu Battlestrike však jde o přemolový titul, který ukazuje, že i z ošklivého káčátka může vyrůst docela pohledná labuť. Hra retrospektivně mění můj názor na City Interactive: jestliže předchozí projekty studia stály za prd, nemohl za to nedostatek talentu, nýbrž nedostatek času a peněz. Jak ukazuje Ghost Warrior, když vývojářům poskytnete obojí, dočkáte se solidního výsledku. Snipera nicméně tíží dědictví budgetových předků, často proto narazíte na podivnosti, které v tříčáčkových titulech nespatříte. Jako pěst na oko působí podivné animace (postavy se chovají, jako kdyby chodily po kluzkém povrchu) a díry v herní logice; na dojmu nepřidá ani nepokryté vykrádání cizích nápadů. Ano, tvůrci si často a rádi “půjčují” nápady slavnějších kolegů, jmenovitě těch z Infinity Ward. Příkladem budiž vylamování dveří, kdy vtrhnete do místnosti a čas se zpomalí, abyste mohli vykydlit enemáky, zachránit rukojmí a spasit svět. Ahoj, Modern Warfare 2, proč ta náhlá změna jména?

Nad počínáním vývojářů nelze mávnout rukou, ke cti jim však slouží, že obšlehnuté nápady alespoň dobře fungují, a tak se – kromě ostřížího zraku nepřátel, k němuž napřu pozornost za chvíli – jediným vyloženým negativem stává délka, která opravdu není optimální (hrou se dá prolétnout na posezení, za 6 hodinek jsem neměl co dělat). Mise spojené béčkovou story se střídají v rychlém sledu a než se nadějete, přichází konec. Děj vás zavede na tropický ostrov Isla Trueno, kde proběhl vojenský puč. K moci se prostřílel generál Vasquez, jehož máte – coby příslušník elitní americké jednotky – odkráglovat hned v úvodní misi. (Jistě nepřekvapí, že atentát nevyjde.) Zápletka se snaží působit epicky, příběh je vyprávěn z několika perspektiv; zažijete zvraty, komplikace, stanete se obětmi zrady. Tím ale vývojáři nikoho neošálí, a tak nejpozději ve chvíli, kdy do děje vstoupí jaderná hlavice, budou mít i intelektuálně deficitní hráči jasno: tohle je béčko jak vyšité. Zatímco třeba u Bad Company 2 šlo o tvůrčí záměr a béčkovost bavila, Sniper se bere smrtelně vážně a béčkovost poněkud nudí. Oproti jiným počinům CI zde ale máme co dočinění s clancyovským majstrštykem.

Hra se prezentuje jako “odstřelovačská FPS”, jde nicméně o zavádějící termín. Přestože je pravda, že po většinu času máte k dispozici sniperku (výjimku představuje např. mise na ropné plošině, která mimochodem nápadně připomíná ropný level z MW2), Ghost Warrior se dá hrát jako běžná střílečka a tvůrci k tomu vlastně i nabádají. Tato FPS má ambice, a ambicózní projekt nemůže mít příliš vysoký faktor “hárdkórovosti”. Dobrá, jistá sorta vývojářů si nekompromisní přístup dovolit může, jenže hoši z CI k nim – bez urážky – nepatří. Ačkoli hra samotná tedy není příliš realistická, simulaci ostřelování pojali tvůrci velkoryse. Hra bere v úvahu tepovou frekvenci (po delším sprintu se zaměřovač brutálně rozkýve), sílu větru (zanášení) i gravitaci (balistická křivka). V souhrnu to znamená, že kulka letí všude, jen ne tam, kde se protínají nitky zaměřovacího kříže. Na to však tvůrci mysleli, a tak pro dvě ze tří obtížností připravili berličku v podobě červené tečky, jež ukazuje, kam kulka poletí doopravdy. Život virtuálního snipera usnadňuje též možnost zpomalit čas zadržet dech (neplatí pro multiplayer). Když se vám podaří headshot, kamera se odpoutá od vašich očí a efektně sleduje let náboje, přičemž jste obdařeni pohledem na spršku mozkomíšní tkáně. Vzato kolem a kolem, odstřelování je zpracováno moc pěkně.

Vysoké ambice bohužel tvůrce nedonutily vyvarovat se školáckých chyb. Vezměte si třeba nepřátele. Ti se sice nechovají zrovna jako Einsteinové, ale úplně tupí také nejsou (i když mají slabší chvilky, a mají je o dost častěji než, řekněme, enemáci z FEAR 2). Když recenzuji nějakou střílečku, umělou inteligenci obvykle podrobuji kritice, neboť jen málokdo ji dokáže pojmout uspokojivě. To beze zbytku platí i o GW, jenže zde se objevuje také druhý, horší problém: nepřátelé mají neuvěřitelný zrak a absurdně přesnou mušku. Enemáci vás spatří i z dvou set metrů a vůůůbec jim nevadí, že právě ležíte ukryti ve vysoké trávě, potíte se v maskáčích a pušku máte opatřenou kvalitním tlumičem. Ne ne, kdepak, tyhle stealth prkotinky nikoho neošálí. Jakmile protivníky něco (např. mrtvola kolegy) vytrhne z letargie, sesypou se na vás jako vosy. Že nevíte, jak vychládající mrtvola koreluje s polohou ukrytého odstřelovače? No, já taky ne, ale zjevně tam nějaká souvislost bude. A dost těsná. Jak jinak si totiž vysvětlit nadpřirozené smysly enemáků? Pokud jste snili, že Ghost Warriora projdete nikým nezpozorováni, tiše a obezřetně jako opravdový profík, sněte dál.

Počínání AI jde navíc z extrému do extrému. Titíž panáci, co vás identifikují a zasáhnou (!) na libovolnou vzdálenost, si často ani nevšimou, že jim stojíte metr za zády. (Zpozorují vás ovšem jejich půl kilometru vzdálení kolegové, takže si nedělejte naděje.) Ani s designem misí (resp. s logikou misí) to nedopadlo úplně nejlépe. Dejme tomu, že musíte nepozorovaně infiltrovat nepřátelskou základnu. Pokud vás nepřítel byť jen koutkem oka zahlédne, rozezní se sirény a následuje reload uložené pozice. Jakmile však dosáhnete checkpointu, utajení už najednou – a zdůrazňuji, že naprosto bezdůvodně – není prioritou. Před nepřáteli se můžete promenádovat, budou po vás sice sborově střílet, ale poplach nevyhlásí nikdo. Přitom v rámci mise nenastala žádná změna, prostě jste jen proběhli checkpointem…

Chcete-li se dozvědět něco technickém provedení a nestačí vám screenshoty a “výcvikový trailer”, pak vězte, že Chrome engine verze 4 (Call of Juarez 2, Nail’d) odvádí špičkovou práci. V jednotlivostech hra nemusí nutně oslňovat (hlavně stíny by si zasloužily zjemnit), ale jako celek vypadá úchvatně. Úchvatně. Obzvľáště atmosférická panoramata pohladí po duši; S:GW vypadá o třídu lépe než nedávno recenzované Singularity. Smekám.

Ještě než přikročím k závěrečnému zhodnocení, věnuji pár řádků multiplayeru. Zatímco v sigleplayeru jsou levely koridorovité a až na výjimky se nelze odchýlit od vytyčené cesty, šestice multiplayerových map překvapí svou rozlehlostí. Hra nabízí tři módy (klasický deathmatch, TDM a VIP, kdy se všichni snaží odprásknout konkrétního uživatele, úspěšný střelec se stává VIP a tak to jde pořád dokola). Multiplayer rozhodně stojí za vyzkoušení; nabízí nekonvenční a překvapivě intenzívní zážitek, navíc odpadají problémy s AI. Kempování není považováno za neetické, nýbrž přímo vyplývá z povahy věci. Mapy obsahují spoustu míst, kde můžete tiše spočinout, jenže v bezpečí nejste nikde. A nepočítejte s tím, že byste jen tupě leželi za smrčkem, protože v tom případě vás vyhmátnou zkušenější uživatelé, kteří už mají mapy v malíku, a jste v háji. Hloupý camper = mrtvý camper.

Mám-li parafrázovat Armstrongův výrok, Ghost Warrior je malým krokem pro hráče, ale obrovským skokem pro City Interactive. Nedostatky, jež jsem popisoval, mohou někomu připadat jako chyby zásadního významu (zvláště nemilosrdná AI). Nicméně i přes to je hra zábavná a o mnoho koňských délek předčí ostatní tituly z portfolia společnosti, pročež uděluji rekordní hodnocení: 60%. Sniper: Ghost Warrior se nevyrovná moderním AAA střílečkám, na nichž pracují stohlavé týmy, ale skrývá v sobě obrovský potenciál. Ten se nepovedlo úplně proměnit ve skutečnost, jenže co není, může být. Pokud budou vývojáři v nastoleném trendu pokračovat, máme se na co těšit.