Jako blesk z čistého nebe uhodila do herní scény karetní strategie Slay the Spire, která nabízí větší zábavu než kdejaká reklamou propagovaná áčková hra. Parádní hratelnost, napínavé souboje a vysoká obtížnost – to je výzva, která se nedá odmítnout. Pro úplnost už jen zmiňme, že Slay the Spire pochází od nezávislého studia Mega Crit Games, které sídli v americkém Seatlu.
Přímo za nosem
Hned z úvodu hráče poučí několik obrázků, které vysvětlují naprosté základy hry a soubojů. Trvá však několik (desítek) minut, než hru zcela pochopíme a praxe je zde zkrátka nutností. Vývojáře je však třeba pochválit za to, že člověk zbytečně nebloudí a nepřemýšlí, ale vše postupně objevuje a snad pokaždé ví, co jak funguje a jaký má význam. Herní mechanismy jsou jinými slovy velmi intuitivní a hráč se tak může věnovat prožitku ze samotné hry. Žádná frustrace, jen čistá zábava.
Náš postup ve hře znázorňuje mapa, na které jsou nakreslené body. Ty spojují čáry, po kterých se pohybujeme. Každý bod je jedna zastávka a už předem víme, co na ní zhruba najdeme. Například se tak můžeme vrhnout do souboje a získat kýženou odměnu, nebo jít na místo odpočinku, kde si lze buďto vyléčit část zdraví (to se jinak samo nedoplňuje) nebo zdarma vylepšit jednu z našich karet. Další možností je otazník, který značí neznámou situaci. Obvykle narazíme na nějakou tajemnou bytost, která nám buď něco dá, zraní nás, něco nám nabídne nebo vymění něco za něco. Upír například vymění naše karty útoků za karty jiných útoků a to takových, se kterými můžeme nepříteli vysát část života a doplnit si tak zdraví. Symbol truhly na mapě pak značí poklad s penězi i předměty. Na konci každé mapy na nás čeká boss, kterého když porazíme, postupujeme do další mapy, což je mimochodem prakticky jediný moment, kdy se nám automaticky doplní zdraví. A pokud zemřeme? Začínáme úplně od začátku.
Obchodování
Různými způsoby (zejména poražením protivníka) získáváme mimo jiné i zlaťáky. Ty nejčastěji využijeme v obchodu, na který však narazíme opravdu zřídka. Když už ho ale najdeme, můžeme si zakoupit různé karty, z čehož jedna obvykle bývá „v akci“ a nabízí tak výborný poměr cena/výkon. Dále jsou k dispozici různé lektvary, které lze použít kdykoliv během boje. Jejich použití je jednorázové a účinky všelijaké. Jeden nápoj poškodí soupeře, jiný dočasně zvýší náš útok nebo vymění naše karty v ruce. Zapomenout nesmíme ani na relikvie. Jedná se o předměty, které máme neustále u sebe a které nám poskytují pasivní bonus po celou dobu hry. Často nás zvýhodní tak výrazně, že na nalezení/zakoupení určité relikvie do značné míry závisí naše šance na úspěch. Jedna relikvie nám například vyléčí část zdraví po každé bitvě, jiná zvýší množství nalezeného zlata nebo nás oživí při prvním úmrtí.
Hrdinové
Celkem jsou ve hře tři hratelní hrdinové, každý se svým stylem boje. Zpočátku je odemčený pouze klasický bojovník Ironclad, kterého je nejjednodušší ovládat. Zaměřuje se totiž na klasické fyzické údery a fyzickou obranu. Pokud se s ním dostaneme dostatečně daleko, odemkneme si druhého hrdinu jménem Silent, který své nepřátele rád otráví jedem a ti tak dostávají poškození v každém kole. Poslední postavou je antický robot Defect, který kolem sebe vytváří létající orby (magické koule) různých elementů. Jejich limit je obvykle omezen na 3 a každý orb nám opakovaně automaticky pomáhá. Například ledový orb v každém kole o něco zvýší obranu, zatímco orb blesku každé kolo způsobí některému nepříteli poškození. Každý orb však lze také vybít, čímž sice zmizí, ale ještě předtím zapůsobí jeho speciální efekt – například citelně poškodí protivníka. Orby lze samozřejmě také vytvářet, a to pomocí karet. Jedná se o nejsložitější postavu, protože k často už tak velkému počtu efektů je třeba započítat i vliv různého počtu různorodých orbů.
Musím přiznat, že bych uvítal i hrdinu čtvrtého. Tři sice víceméně stačí, ale s čtvrtým nebo dokonce pátým by hráči měli možnost najít přesně toho, který jim sedí nejlépe a se kterým se nejlépe identifikují. Na druhou stranu je obdivuhodné, jak velké množství efektů a karet ve hře vlastně je. Snad poprvé jsem tak měl pocit, že je to chvílemi až přehnané. Přece jen pokud máte vybírat, jakou ze zhruba 6 karet použijete, zatímco máte 3 odlišné orby, působí na vás 6 efektů, na každého ze tří nepřátel zase jiné efekty, plus bonusy artefaktů a možnost lektvarů, je to možná až příliš komplikované. Na druhou stranu se takové situaci nedějí zase tak často a člověk si přece jen může usnadnit život chopením se hrdiny prvního. Postupem ve hře neodemykáme pouze další hrdiny (které ostatně odemkneme zhruba za 1-2 hodiny času), ale také nové úrovně hrdiny, se kterým zrovna hrajeme. To se projevuje tím, že v příští hře bude mít k dispozici zajímavější karty. Ty jsou totiž pro každého hrdinu specifické a v začátku tak máme jen tyto. Díky lepším kartám a vlastním zkušenostem se tak s každou další hrou dostaneme dále a dále.
Když karta udeří
Nejvýznamnější situací hry je samozřejmě souboj. Ten probíhá v kolech, kdy nejdříve hraje jedna strana (ta naše) a pak druhá (nepřátele). V rámci tahu je nám z našeho balíčku karet náhodně vybráno několik karet, ze kterých si vybereme, jakou použijeme. Použití některé z karet stojí určitý počet bodů energie, při čemž v jednom kole máme obvykle body tři. Silnější karty stojí 2 až 3 body energie, ty slabší obvykle 1 (výjimečně 0). Jakmile vybereme karty a vyčerpáme limit, ukončíme svůj tah a na tahu je samozřejmě vojsko soupeře.
K dispozici je solidní množství různých druhů karet, které získáváme po čas jedné hry. Každá postava začíná s určitými typickými kartami a v rámci hry může získávat další. Pokud ale zemřeme, je nutné začít od začátku s těmi původními. Jak jsme již nakousli dříve, hraním s určitou postavou získává zkušenosti, čímž odemykáme zajímavější karty, které sice nemáme k dispozici hned ze startu. Můžeme je ale získat postupem ve hře.
K dispozici jsou karty, kterými lze poškodit nepřátele, obranné karty, které blokují útoky nepřátel a nechybí ani různé kombinace. Jediná karta například zraní nepřítele, udělí mu negativní efekt, aby mu naše útoky příště ubíraly více, zatímco jiná karta nám poskytne ochranu, a ještě zvýší efektivitu našich příštích útoků. Samozřejmostí jsou pak karty zaměřené na silné efekty, například v každém příštím tahu budeme útočit účinněji, ale v tomto kole nezaútočíme vůbec.
O svůj balíček karet se musíme starat i z dlouhodobějšího hlediska. Po každé vyhrané bitvě si můžeme vybrat jednu ze tří nových karet. Pokud se nám žádná karta nelíbí, nemusíme si vzít žádnou. Přece jen si v boji losujeme omezený počet karet a tak je lepší, když mezi nimi nejsou karty slabé. Za určitých okolností lze některou kartu z balíčku vyřadit, je to však poměrně nákladné. Naopak karty lze také vylepšit a to na již zmíněném odpočívadle.
Pro uši a oči
Grafika je průměrná až lehce nadprůměrná. Ocenit je třeba zejména originalitu a množství nejrůznějších nepřátel. Ani po několika hodinách hraní vás tak neomrzí. Jedinou výtku lze mít snad jen k efektům, které v průměru nejsou tak záživné, jako by mohly být. Řeč je zejména o soubojích, kde využití karty útoku nevede prakticky k žádnému pohybu postav, ale objeví méně zajímavý efekt na znamení úderu a čísla ukazující míru poškození. Pokud však znáte například Darkest Dungeon (viz zde), pak víte, jak dynamicky a poutavě takový útoky mohou vypadat. Také od hudební stránky jsem očekával trochu více, zvlášť v době, kdy hudební doprovod her často předčí i hudbu filmů a seriálů.
Závěrečný verdikt
Co je na každé hře zpravidla nejdůležitější je hratelnost a míra poskytnuté zábavy. A to je právě to, čemu se tahle hra věnuje a kde také naplno boduje. Může za to intuitivní a promyšlený systém postupu, originální a rozmanitý obsah, vyzývavá obtížnost i parádní souboje, kterým snad kazí krásu jen průměrné efekty a hudební podkres. To však nic nemění na tom, že je Slay the Spire více než kvalitním počinem, který by neměl uniknout ani vám. Od nás hra dostává solidní hodnocení 8.5/10.
