Siren: Blood Curse

Pokud se řekne hororové hry, většině lidí se vybaví Silent Hill, Resident Evil a v lepším případě i Alone in the Dark, jehož poslední díl sklidil poměrně rozporuplné reakce. Málokdo si ale vzpomene na hororovou hru Forbidden Sireen, která vyšla na PlayStation 2 před několika lety a zaujala především opravdu hutnou a temnou atmosférou. Hra byla tak úspěšná, že se v Sony rozhodli přetvořit nadějné téma do nové verze pro novou konzoli a jak je dnes moderní, rozdělit příběh do více na sebe navazujících epizod.

Celé pozadí hry se točí kolem televizního týmu, který vyráží do starobylé japonské vesnice Hanuda, která zmizela v roce 1976 při velkých sesuvech půdy a kde podle pověstí byly mohutné oběti lidí, jež neumírali zrovna příjemnou smrtí. Reportéři jsou do lokality vyslání, aby natočili dokument o pověstech, které o tomto místě kolují a dost možná, aby se je pokusili vyvrátit. Jak se však celý tým na vlastní kůži přesvědčí, pověsti nejsou výmysly, ale opravdová skutečnost a nastává boj o holý život. Členů televizního týmu je hodně a v každé epizodě se vtělíte do kůže někoho jiného, což je první dobrý krok k rozmanitosti v herní náplni. V některých misích bude třeba vystřídat dokonce více postav a vaším úkolem bude především zachránit život sobě, případně také dalším osobám. Celý příběh trochu připomíná starší PC hru Devil Inside, kde jste pod zraky televizních kamer čistili prokletý dům od všeho zlého, i když následná náplň se maličko odlišuje.

  

Vaším nepřítelem budou původní obyvatelé, kteří nezemřeli zrovna přirozenou smrtí a jejichž mrtvoly žijí dále svůj „život” v ruinách vesnice. Na rozdíl od klasických hororů však zombíci, kteří jsou nazýváni Shibito, nejsou pomalými a tichými protivníky, ale naopak jsou rychlí a krvežízniví, což ve spojení s malým využitím zbraní značí, že bude třeba našlapovat neskutečně tiše a chovat se skutečně obezřetně. Další zvláštností těchto nepřátel je, že i přes svou „nemoc” stále vykonávají činnosti, které měli na starost před smrtí – dělníci pracují, policisté hlídkují a podobně a pokud je z jejich činnosti vyrušíte, dokáží být velice rychlí a agresivní. Věcí, která je společná pro všechny však je, že se jim musíte co nejlépe vyhnout. Většinová náplň hry se tak omezí na stealth akce se vším, co k nim patří, ale to neznamená, že si neužijete mlácení láhvemi, sekerami, střelbu pistolemi a další agresivní praktiky spadající spíše do akčního žánru. Mimo jiné je možné využít i pastí, do kterých lze nebohé nemrtvé nalákat. Důležité je zmínit, že Shibito nelze v podstatě zabít, pouze dočasně omráčit, s čímž je nutné počítat.

  

Abyste se dostali skrze budovy a ulice naplněné nepřáteli, budete muset využívat v hojné míře nejen zbraně, ale také „sight jacking”. Tato speciální schopnost vám umožní sledovat svět pohledem kohokoliv, kdo je v okolí ať se jedná o přítele, nebo nepřítele. Oproti staré verzi z PS2, kde pohled cizím okem zabral celý obraz, je možné si rozdělit televizi na více dílů a v jednom si promítnout pohled nepřítele a v druhém opatrně postupovat dále mimo jeho dohled. Tato inovace pohledu je skvělou novinkou, ale má i své mouchy, především díky zúžení pohledu, kdy zcela můžete přehlédnou nepřítele, který by jinak v zóně pohledu byl. Pouze správné sledovaní perimetrů pohledu vám umožní dostat se z obležení nepřátel, případně se nepříteli dostat do zad a umravnit ho v jeho činnostech. Systém trochu připomíná stařičké Commandos, kde bylo nutné, jak si jistě pamatujete, sledovat oblasti pohledu nepřátel, aby jste vůbec měli šanci realizovat své aktivity. Zde je to obdobné, ale z pohledu vlastních (respektive nepřítelových) očí.

Epizody jedna až tři, které jsme měli k dispozici, obsahují zcela různorodé způsoby hraní. V první epizodě si pouze nacvičíte základní pohyby, naučíte se bojovat a budete uvedeni do základů příběhu. Tato epizoda je jakýmsi tutoriálem. Epizoda druhá je mnohem delší a slouží především pro využití „sight jackingu”, kdy se budete muset dostat z místa přeplněného potvorami, bez velkého využití zbraní. Třetí a poslední epizoda našeho přehledu je asi nejtěžší a také nejstrašidelnější. Do ruky dostanete ovládání malé, bezbranné holčičky, která se pouze může ukrývat a utíkat. Atmosférou je tato epizoda skutečně na výši a pokud znáte japonské horory, které jsou považovány za jedny z nejstrašidelnějších vůbec, budete doma.

  

Celá hra je velmi atmosférická, čemuž napomáhá nejen kvalitní příběh, ale také grafické a hudební prvky. Jak jsme již zmiňovali, hra je velmi podobná japonským hororům, takže je velmi, ale skutečně velmi temná, plná ohyzdných nepřátel a krví se vůbec nešetří. Nejen že je krev na skoro každé stěně, ale často se v ní doslova budete brodit po kolena a otírat si kapající krev z čela. Právě řečené ve spojení s pohledem z vlastních očí dělá ze Siren hru jen pro otrlejší povahy. Škoda je, že některé lokace byly využity vícekrát, asi z nutnosti minimalizovat náklady. V průběhu průchodu hrou se nemusíte bát záseku díky důmyslnému systému nápověd a popostrčení, které vždy navádí na místo nebo činnost, které je třeba věnovat v dané chvíli pozornost.

  

Jakmile budete mít epizody dohrané, můžete se začíst do rozsáhlého archivu, který přehledně shrnuje vše, na co jste ve hře narazili, uvede do souvislostí předměty, zbraně i prostředí a nezanedbatelnou měrou posune detaily příběhu o něco dále. Je jasné, že zde se vyřádí především ti, kteří vládnou jazykem Shakespearovým. A pokud ani to vás nenaplní, můžete znovu procházet jednotlivé mise a snažit se najít i ty nejzapadlejší nebo nejhůře dostupná zákoutí a případné předměty, které se zde mohou nacházet tak, abyste hru splnili na sto procent.

  

Abychom pouze nechválili, nalezneme i nějaké nedostatky. Umělá inteligence není na závratné úrovni a v podstatě spočívá v tom, že Shibito, který vás zahlédne jde po vás, dokud vás neztratí, nebo se nezasekne o nějakou překážku, což se naštěstí moc nestává. Další věcí, která si zasloužila více pozornosti je ovládání, to zůstalo stejné jako ve staré verzi a občas je trochu chaotické. Důvodem je přiřazení více funkcí jednomu tlačítku, které se mění podle aktuální situace. Občas se tedy stane, že místo jedné akce uděláte zcela jinou, která je v danou chvíli na daném tlačítku.

  

Epizodické hraní se projevuje především v seriálovém pojetí celé hry. Na začátku každé mise se dozvíte, co se událo v té předchozí a také hlavní body toho, na co se můžete těšit v té nastávající. Každá mise zabere asi tak patnáct minut herního času, ale bude to čas, během kterého se nebudete moci vzdálit od televizní obrazovky. Epizody budou postupně vydávány přes Playstation network za cenu nepřevyšující několik stovek a předpokládaný rozsah je dvanáct kusů v balíčcích po třech.

  

Pokud vás naše recenze navnadila, určitě neuděláte chybu, pokud si minimálně první sadu epizod zakoupíte. Za nízký peníz dostanete skutečně kvalitní hru se skvělou atmosférou plnou strachu a nebezpečí, která dost možná posunula laťku hororům na konzolích o něco výše a kterou několik nedodělků rozhodně nemůže zkazit. Po zkušenostech z prvních tří epizod se skutečně těšíme na ostatních devět a doufáme, že autorům nedojde tvůrčí invence a nezabijí kvalitní projekt. Dle nás si myslíme, že hodnocení 89% hovoří o kvalitách tohoto titulu v dané kategorii her.