Silent Hunter 5: Battle of the Atlantic

Německá invaze do Polska fakticky odstartovala 2. světovou válku a na stranu bránících se okamžitě přidávají další mocnosti v čele s Velkou Británií, toho času disponující jednou z největších námořních flotil čítajících více než 200 plavidel. Oproti tomu Německá říše má lodí zhruba třicet a vůdce, vědom si této slabosti, spoléhá na své ponorky U-boot, které jsou schopny zasadit nenápadný a rychlý úder. A právě jedna z těchto ponorek se stane po dobu kampaně Silent Hunter 5 vaším útočištěm a domovem.

První mise vás zavedou do pobřežních vod Velké Británie, kde budete potápět obchodní lodě a tím se pokusíte ochromit dopravu na ostrov. Posléze se ale podíváte i na válečné konvoje, budete útočit na přístavy, vyplujete na pomoc bájnému bitevníku Bismarck a ve finále se budete také plavit proti proudu řeky St. Lawrence a útočit na tamní lodě. Bohužel začátek hry přináší první nedostatky, které řadu hráčů rovnou odradí. Hra naprosto postrádá přehledný tutoriál, který by vás seznámil se základy ovládání a navigování ponorky, poučil o stíhání nepřátelských lodí a informuje vás o takových banalitách, jako jak používat tlačítka myši a směrové šipky. Křivka učení je tak dost strmá, možná i kolmá, a pokud jste předtím nikdy takovou hru nehráli, budete dlouho tápat, stejně jako my. Mnoho nepomáhá ani přiložený manuál, který má slabých třicet stránkách, na kterých se rozpovídává o pohnutkách a rodinných zázemích jednotlivých členů posádky, místo aby vás seznámil s tímto hardcore simulátorem. Jediným pozitivem je v tomto směru poměrně povedená česká verze, která pokrývá všechny herní texty.

Celé hře samozřejmě vévodí kampaň, kterou si tentokráte prožijete v kůži jedné ponorky a s jednou posádkou a pěkně budete za jednotlivými misemi dojíždět a ne se objevovat tam, kde je zrovna potřeba. Přítomnost stále stejné posádky by měla přinést prvek sžití a určitý vztah, což rozebereme v jednom z dalších odstavců. Mise jsou tak různorodé, jak zaměření hry dovoluje, ale většinou budete potápět dopravní lodě. Právě tyto mise jsou minimálně podivné, protože máte často za úkol zničit například lodě o celkovém výtlaku 50 000 tun a vypadá to tak, že válka vlastně spočívá v přetahování, kdo toho zničí víc. Kapmaň by celkově měla být dynamická a přidělovat vám úkoly podle aktuální potřeby, ale to nemůžeme posoudit, protože hrát hru znova nás asi nic nedonutí. Úkoly tedy zřejmě můžete dostat v různém pořadí.

Zásadní inovací, která měla za úkol přitáhnout nové hráče je kompletní 3D zpracování ponorky a možnost po ní dle libosti chodit. Můžete si tak prohlédnout všechny prostory od ubytoven vojáků, přes torpédové komory až po velitelský můstek. V celé ponorce můžete interagovat s každým vojákem a prohodit pár slov, nebo udělit nějaký příkaz. Pokud tedy potřebujete zrychlit, můžete skrze ponorku doběhnout do místnosti s pohonem a ručně udělit příkaz, ale již podruhé zjistíte, že je to k ničemu a že raději využijete osvědčenou klávesovou zkratku. Zpracování ponorky je tedy pěkné, ale v podstatě úplně zbytečné, protože po prvním prohlédnutí už budete operovat pouze skrze periskop, tedy vaší bránu do boje.

Předchozí odstavec přeci jen nemá úplně pravdu. Občas budete muset do prostoru ponorky vyběhnout a prohodit nějaké to slovo se členy posádky. Je zde totiž systém morálky, podle kterého se k vám posádka chová, a jistě sami chápete, že po týdnech na moři je nutné posádku povzbudit nějakou dobře mířenou větou, medailí nebo pochvalou. Druhým případem jsou spory mezi členy posádky, které musíte jako kapitán řešit. Problémem je, že nikdy přesně nevíte, co kterým rozhodnutím změníte a i když se snažíte vše řešit racionálně tak, jak byste to udělali v životě, výsledek může být dost špatný a někdy se na vás posádka tak naštve, že už od vás nepřijme ani rozkaz. V takové chvíli je ideální nahrát starou pozici.

S kompletním zpracováním interiéru ponorky se pojí ještě jedna nepovedená věc a to je pohyb. Rozhlížení je řešeno klasicky myší, ale předtím je třeba jej aktivovat stiskem pravého tlačítka, zatímco levým se spouští interakce s postavami a zařízením. Je třeba se ale k danému předmětu natočit tak, aby se kolem něj rozsvítil okraj, a to se vždy povede jen z určitého úhlu. Pohyb po ponorce je neuvěřitelně trhaný a to je grafické zpracování dosti slabé, ale o tom až dále. Občas se mezi misemi můžete také projít po docích. Váš pohyb je zde velmi omezen na malé území a slouží vlastně jen k tomu, abyste s velitelem probrali další mise, získali nové informace a případně nechali na vaši ponorku doplnit nějaké nově vybavení nebo zařízení.

Grafický engine sice nevypadá špatně, ale rozhodně se nejedná o současnou špičku, což se ale nedá říci o náročnosti. Ta je opravdu extrémní, a i když prostředí detaily neoplývá, bude se vám cukat pohyb po ponorce, ale i jízda ponorkou. Asi největší nápor slideshow čekejte na mapě světa, skrze kterou se cestuje na větší vzdálenosti a která poskytuje jinak skvělou funkci komprese času. Ta vám umožní dostat se na velkou vzdálenost během několika minut namísto mnoha hodin, ale při větších rychlostech se hra skutečně změní jen na pomalou sekvenci fotek. Hra zřejmě pod mapou stále naplno běží a náročnost pohledu prostě zasekne celou hru a to testovací sestava nepatří mezi nejslabší – Intel Core i5, 4gb RAM, GeForce 8800GT, Windows 7. Nestoudně dlouhé jsou také nahrávací časy, které se čítají klidně v minutách.

Kapitolou samou pro sebe je nová ochrana Ubisoftu, kterou jsme zmiňovali již u Assassin’s Creed 2. U Silent Huntera 5 prodlužuje dobu startu hry minimálně o 30 vteřin nemluvě o synchronizaci uložených pozic se serverem, která se protáhne klidně na několik minut. Problém samozřejmě nastane ve chvíli, kdy vám vypadne internet, což se nám také párkrát stalo a hra vás nechá čekat na spojení, případně se vypne úplně. Ubisoftí ochrana má prostě řadu much a tak nějak je nám stále trnem v oku, protože se nám nelíbí, že zakoupený produkt prostě není náš, ale pronajímáme si hrací čas.

V neposlední řadě se sluší zmínit multiplayer. Ten umožňuje poměrně lákavou možnost hrát až v osmi lidech v kooperaci a honit společně nepřátelské flotily a přepravní lodě. Problém je, že servery zejí prázdnotou a pokud už se vám povede nějak připojit, hra se často zasekává a občas nás dokonce vyhodila. K dispozici je osm scénářů, ale dá se počítat s tím, že komunita brzy nějaké dobrodružství vytvoří a teprve tehdy si vše naplno užijeme. Silent Hunter 5 v sobě skrývá docela velký potenciál, který je bohužel svázán velkým množstvím bugů, nedodělků a odflaknutí. Všechny díly se ale dostaly do rukou moderů a ti brzy vydali patche, updaty a nové prvky, které by hru mohly „dodělat”. Snad s něčím přijde také sám Ubisoft.

Silent Hunter 5 je velmi rozporuplná hra. Na jedné straně se snaží přilákat nové hráče zahrnutím fps pohledu, ale ihned je zase odežene absencí detailnějšího tutoriálu, opravdu hard-corovou hratelností a dalšími nedostatky. Na druhou stranu je to hra pro milovníky žánru, ale pro ty zřejmě nepřináší nic nového, protože je velmi podobná třetímu dílu a v podstatě tedy není důvod si koupit i pětku. Těžko říct, pro koho je hra určena, ale jedno je jisté – vyžaduje spoustu času na správné zvládnutí a ještě více na zdárné dohrání.

Silent Hunter 5 nás bohužel dost zklamal slabými možnostmi, velkou hardwarovou náročností a dalšími desítkami nedostatků. Na více než 55% to tentokráte nebude, nicméně milovníci ponorek si mohou pár procent přidat…