Studio Firaxis Games bylo založeno už před více než patnácti lety. Za tu dobu nám bylo schopno nabídnout hromady fantastických strategických kousků, z nichž zaznamenaly největší úspěch zcela jednoznačně tituly ze série Civilization. Naposledy jsme se k jednomu takovému dostali před rokem. Šlo o specialitku Sid Meier’s Civilization: Beyond Earth, jež se od zbytku série významně liší svým zasazením, kterým hra navázala na dřívější Sid Meier’s Alpha Centauri. Do budoucnosti se vydáváme i s nejnovějším titulem Sid Meier’s Starships, jenž se přímo pojí s Beyond Earth svým světem. Jak si novinka, která byla kromě osobních počítačů vydána i na tabletech iPad, vede? Pojďme si o tom něco málo říci v dnešní recenzi.
Podobností mezi posledním dílem série Civilization a Starships si je možné všimnout během tří vteřinek strávených ve hře. Rozhodně bychom to však nebrali jako výtku. Beyond Earth se povedlo na výbornou a vzpomínky na něj při pohledu na design menu a na možnosti před odstartováním nám příchod jedině zpříjemnily. Na výběr máte velitele, velikost herní plochy, počet oponentů, obtížnost a hlavně také spříznění s jedním ze tří duševních směrů, jimiž jsou nadvláda, ušlechtilost a harmonie. Ty byly poprvé uvedeny v Beyond Earth, kde měly každopádně mnohem větší impakt na vaše následné počínání si ve hře, neboť jste jim museli obětovat určité schopnosti a zároveň určovaly vaše cíle. I zde ovlivňují vaše hraní, spíše jde ale o pouhé detaily. Snad největší dopad má výběr spříznění na vzhled vašeho velitele a lodí, u nichž je tak určována kupříkladu jejich paleta barev.
Jakmile vytvoříte svůj první svět a nahlédnete do jeho bran, odhalíte, že kromě designu a světa se novinka nepodobá Beyond Earth téměř v ničem. Místo složitého budování báze a přetahování se o území před sebou máte plnění úkolů, které zpočátku působí skvěle. Může za to fakt, že má každý jiné zadání, a i když se ve výsledku zase až tak moc neliší, přijde nám, že vývojáři udělali dobře, když místo obyčejných soubojů mezi jednotkami vašimi a nepřátelskými do hry vsunuli trochu rozmanitosti. Tu před sebou máte eskortaci speciální dodávky, jindy naopak v tom samém zabraňujete protivníkovi, v dalším úkolu musíte zničit jeho VIP loď, či se třeba setkáte s nutností proletět rojem asteroidů s tím, že máte extrémně omezený dosah vidění. Časem se bohužel úkoly začínají opakovat a přestanou vás tak bavit. Navíc nepůsobí ani trochu dobře, když jde většinu času o procházku růžovým sadem, při níž vás nikdo nemá sebemenší šanci porazit, načež se z ničeho nic objeví úkol, v němž jste rozsekáni během pár tahů a nemůžete s tím udělat absolutně nic.
Vylepšování vašich vesmírných plavidel patří k tomu nejlepšímu, co titul nabízí. Při hraní máte k dispozici pouhých pár lodí, takže není problémem soustředit se na kažou z nich zvlášť. Body vylepšení rozdělujete do celé řádky různých kategorií, což se časem na daném kousku projeví nesmírně výrazně. Právě přidáváním bodů do té a té oblasti si můžete vybrat, zda daný křižník uspěje při boji na delší vzdálenost, nebo bude mít vyhráno spíše v případě, že bude stát hned vedle nepřítele, kam se dostane třeba díky zvýšené rychlosti. Aby toho nebylo málo, každý bod ovlivní, jak loď, jíž byl přidělen, vypadá. Ve výsledku tak po bojiště létá sada unikátních kousků, jež od sebe rozeznáte hned na první pohled, čemuž značně napomáhá i to, že vzhled lodí určuje také již zmíněné spříznění, které si vyberete na úplném startu.
Do jisté míry si ceníme toho, že zvrátit běh celého vesmíru je možné téměř v mžiku oka, na druhou stranu bychom řekli, že je hra nestabilní občas až příliš. Pokud se zrovna nacházíte poblíž nepřítele a podaří se vám zničit jeho jednotku, můžete jej automaticky považovat za mrtvého. Každému hráči totiž přísluší pouhá jedna skupinka lodí. Jakmile se vám tu nepřítelovu podaří sundat, neexistuje způsob, jak by se ubránil, takže jej prostě a jednoduše převálcujete. Tato mince každopádně snadno spadne na druhou stranu a úplně to samé může potkat také vás. Prohrát jednu bitvu v tomto případě znamená prohrát celou válku, čemuž v žádném případě neholdujeme. Dosažení jednoho z cílů a vyhrání celé hry navíc netrvá nijak dlouho, za což může právě to, že si stačí s nepřítelem poradit jednou a už vás otravovat do konce hry nebude.
Vzhledem k povaze titulu jsme od počátku tušili, že by nám mohl nabídnout něco nečekaného, co se v žánru 4X strategií zatím nikdy nevyskytlo. Firaxis nás v tomto směru nezklamalo. Snad nejzajímavější funkcí v celé hře jsou torpéda, která se k nepřátelské jednotce dostávají více tahů. Nevybouchnou však automaticky. Až se k nepřátelské lodi dostanou, musíte je odpálit sami. To vyžaduje dobré reakce a rychlost, což jsou schopnosti, které ve vás tahové strategie obvykle nepěstují. Bohužel svému žánru nedělá příliš dobré jméno zdejší umělá inteligence. V žádném případě nemůžeme říci, že by byla špatná, není ale na takové úrovni, že byste si nemohli i s nejnáročnější obtížností poradit bez toho, že byste o hře věděli každý detail a měli perfektně zmáknuté všechny strategie, což se tak trochu očekává. Na snazší obtížnostní stupně navíc všechny nepřátelské lodě skolíte i s nejzákladnější taktikou, proti níž ze záhadného důvodu nejsou schopny nic udělat.
Při pohledu na vizuální kabátek hry je zcela očividné, že byla stavěna tak, aby ji v první řadě byly schopny utáhnout tablety. Celkově nám PC verze nesedí v tom, že působí spíše jako port. Nemá dostatečný počet nastavení a zcela automaticky očekává, že ji budete mít zájem hrát v okně. Grafická omezení se projevila také na vzhledu textur, od nichž bychom čekali více. I přes to všechno se ale kolikrát stalo, že z nepochopitelného důvodu začala padat FPS, což je na tom všem snad nejhorší. Audio stránka bohužel titul zachránit potenciál neměla, takže se prohlášení, že po technické stránce titul skutečně strádá, nevyhneme.
Kdybychom měli Sid Meier’s Starships popsat jedním slovem, pravděpodobně to bude „minihra”. Zábavné bojování a plnění rozmanitých úkolů sice působí dobře, nezbavíte se každopádně dojmu, že by mělo jít o pouhou část něčeho mnohem většího. Dokážeme si představit, že by se titul ukrýval někde ve střevech Civilization: Beyond Earth, kde bychom jej brali za fantastickou součastku, sám o sobě bohužel příliš pevně nestojí. Zklamání pramení hlavně z úrovně umělé inteligence, technické stránky a nedostatečné životnosti. Za pár pěkných nápadů si z naší recenze nicméně 60 % odnáší. Věrní fanoušci her od Firaxis by nad koupí měli zauvažovat především v případě, že vlastní tablet a nevědí, co by si na něm měli zahrát. Vzhledem k absenci multiplayeru a dalších módů, jež by prodloužily zážitek z hraní, se však na PC nejedná o titul, který by vás jakkoliv vytrhnul, neboť rozhodně není určen k tomu, abyste u něj úsměvem na tváři seděli deset hodin v kuse.
