ShootMania Storm

V momentě, kdy se tvůrci série TrackMania rozhodli přesedlat na žánr FPS a vytvořit několik dalších kousků s obdobným úspěchem u profesionální i odpočinkové vrstvy hráčů, jako měl jejich černý závodní kůň, vznikl titul ShootMania Storm. Ten se po několika měsících strávených ve fázi beta rozhodl ukázat v celé své kráse a dokázat každému, kdo na něj pohlédne, že se vývojářské studio Nadeo nemělo v žádném případě u závodních her zastavit a že udělalo dobře, když se rozhodlo věnovat čas i ShootManii. Mnoho hráčů na to však má i přesto opačný názor a jen čas jej dokáže změnit. Má ale potenciál to zvládnout už tento kousek, nebo bude třeba, aby tvůrci vybrousili techniku a teprve po pár úporných letech vývoje odhalili něco, nad čím se zastaví dech skutečně všem hráčům?

Francouzští tvůrci se do herního průmyslu poprvé zabořili v roce 1999 se svojí sérií Virtual Skipper, s níž jsme se rozloučili při příležitosti vydání pátého dílu v roce 2007. První TrackMania se na druhou stranu dočkala své chvilky slávy až v roce 2003, přestože se k ní zaručeně vrací značně větší počet lidí než ke druhé a zároveň mnohem méně úspěšné sérii, kterou mělo tehdy Nadeo na starosti. V jejím případě následovalo neuvěřitelných devět různorodých pokračování, z nichž jsme se naposledy dočkali kousku TrackMania 2: Canyon. Nyní jsou na programu práce na dvou rozšířeních s názvy TrackMania 2: Stadium a TrackMania 2: Valley. ShootMania si ale i přesto dokázala vyhradit pozornost velké části studia jenom pro sebe, tudíž nás moc zajímalo, s čím se nakonec ukáže, což nám teď bylo konečně prozrazeno.

ShootMania Storm si skutečně velké naděje s tím, že by uspěla na poli singleplayeru, nedělala, tudíž ve hře po této položce ani pátrat nemusíte. Žádná totiž neexistuje. Jedinou věcí, jež se před vás díky tomu postaví, je tak multiplayer a obrovská klání mnoha hráčů v něm. Tvůrci však poněkud nadcenili schopnost hráčovy orientace a zapojení se do hry mající ve skutečnosti vcelku snadno pochopitelné pricnipy, takže je třeba počítat s absencí jakéhokoli hlubšího tutoriálu a ani speciální sekce hry určená pro začátečníky nijak nedokáže vaše znalosti okolo hry vyzdvihnout natolik, abyste se po pár hodinách strávených v ní dokázali dostatečně bezproblémů připojit k ostatním „pravým” hráčům, kteří již mají vše kompletně v malíku.

První chvíle hraní jsou doslova zmatečné a nejednou jsme narazili na hráče, kteří v chatu úpěnlivě prosili o vysvětlení toho, co by měli dle pravidel hry dělat. Nikdo je totiž nepřipravil a stupeň vysvětlení ze strany hry skončil u představení tlačítek určených pro ovládání spojeného s každým načítáním hry, což je výhodou jedině v případě, že se ke hře vracíte jednou za čas a aby toho nebylo málo, zároveň trpíte už ve svém mladém věku senilitou, což se sice může stát, ale byli byste natolik nešťastný případ, že byste se pro jistotu do ShootManie ani neměli pouštět. Naštěstí je zdejší komunita slušnější než kde jinde, nikdo vám do žádných zvířat nadávat nebude a naopak se dočkáte přátelského uvítání do hry a vysvětlení všeho, co je potřeba.

I když se o to nepostará hra sama, je dobře, že alespoň někdo k tomu vůli má. Poté, co jsme si museli projít podobným sledem událostí, jsme se už ale plně začali věnovat hře a konečně odhalili to, díky čemu ji má tolik lidí rádo. Nejde o to, jak je obtížná a jak neuvěřitelně těžké je se jí dostat pod kůži, skutečné nadšení pramení z multiplayerových prvků zásobujících vás nutností tvořit alespoň niterné známky taktiky, možnost neomezené komunikace s ostatními hráči a relativně obtížně zvládnutelná hratelnost, která je ale i přesto dostatečně jednoduchá a je možné si ji vytrénovat postupným hraním bez toho, že byste neustále umírali kromě jiného i díky tomu, že máte vždy někoho, kdo vám kryje záda. Stejný podíl na tom má každopádně i nabídka hry. Obsahuje totiž až překvapivý počet map a různorodých prostředí, k čemuž se však teprve dostaneme. Vezměme to nejprve celé popořádku.

Hratelnost si ShootMania nastavila z pohledu zvládnutí všemožných situací na vcelku základní obtížnost. Všichni hrdinové jsou na tom stejně, nikdo nemá vyšší level než ostatní a jediné, co máte vždy po ruce, je brnění zajišťující vám možnost schytat více než pouhou jednu ránu. Schopnost zamířit a zabít protivníka je každopádně otázkou tvrdého tréninku, bez něhož to nepůjde. V tomto směru si hra vede skutečně dobře, i když pravdou je, že na druhou stranu uhýbat bude hračka pro každého, neboť rychlost odvíjení hry a pohybu charakterů je neskutečná. Pokud vám ale i přesto stačit nebude, existuje možnost sprintu, s nímž vše dostává úplně nové rozměry. Co se problémů s pochopením toho, jak zabíjet nepřátele, týče, ničeho se bát nemusíte, nicméně, což už bylo zmíněno, skutečný kámen úrazu přichází s mapami a obzvláště pak s určitými herními módy na nich.

Veškeré mapy nabízí své vlastní originální prostředí a strukturu, kterou jinde neuvidíte. Napomáhá tomu i fakt, že si mapy mohou hráči tvořit sami, nicméně ani základní balík přímo od vývojářů zde není beze smyslu a první momenty strávené ve hře nic jiného ani potkat moci nebudete. Hra nabízí hned několik různých herních módů, z nichž tím nejdůležitějším je souboj týmů, při němž se snaží obě strany navzájem přebírat základny v podobě věží. Není to ale tak jednoduché. Hra má totiž několik fází, z nichž tou první je prosté zabrání prvních kusů. Následuje střídání útoku a obrany. Když váš tým brání, nemůžete zabírat věže protivníků a naopak. Pokud se vám nic po určitou dobu nepovede, vystřídají se role a jede se nanovo. Užít si každopádně můžete i v boji všichni proti všem, načež je hra ještě akčnější a zbrklejší.

Dohrání každé hry vás odmění určitým počtem bodů do vašeho výsledného skóre fungujícího na podobném principu jako u TrackManie. Titul si zakládá na žebříčcích, přičemž podívat se na své staty můžete v rámci světa, kontinentu, státu a dokonce i města. Sice neplatí, že by se jednalo o nejdůležitější prvek hry, avšak návštěva editoru si také zaslouží svoji část z doby, po kterou budete Shootmanii hrát. Ten je sám o sobě způsobný i k novým uživatelům a příjemně sedne do ruky každému, kdo si rád vyhrává se vším, co je mu nabídnuto. Otázkou však je, nakolik se cítíte býti pohlceni detaily, protože pokud by perfektní křivky a dokonalé drobnosti byly vaším denním chlebem, u Shootmanie pravděpodobně pojdete hlady ještě než si pořadně zapamatujete, co kde je a jak se co dělá.

Jedná se ale skutečně pouze o detaily v možnostech vylepšení a vystavění jednotlivých map. Z pohledu grafiky hra nijak špatně nevypadá a aby toho nebylo málo, bezproblémů ji rozjedete i na starších počítačích, které si prošly svým a už jen zoufale žadoní o vysvobození v podobě závěrečného vypojení ze zásuvky a rozložení na neprodejné díly. S tímto kouskem si budou nuceni ještě alespoň chvíli počkat, každopádně v případě, že se nehodláte vzdát nejostřejšího a nejkrásnějšího obrazu, nebylo by od věci si připravit krapet nadprůměrnou herní mašinku, s níž to celé nakonec pojede jako po másle. Na druhou stranu zvukovou kartu raději ponechte v zásuvce a ani se neobtěžujte její instalací do počítače. Zde by totiž zůstala zoufale nevyužita, neboť pěkné písničky střídají kusy rvoucí uši a mnohem lepší nápad, než nasadit headset, je tak vložit si do všech otvorů klasické špunty a naplno pustit vlastní MP3 přehrávač, neboť s ním si hraní užijete ještě o trochu více.

Kdybychom se na ShootManii podívali z pohledu e-sportu, zjistíme, že tvůrci již vynaložili dostatečné úsilí na prosazení hry turnajem o $100,000. Její skutečné kouzlo však bohužel spočívá pouze na této úrovni a odpočinkoví hráči si mají možnost najít desítky alternativ, s nimiž si užijí o mnoho více. Hra totiž nenabízí nic skutečně poutavého a zatímco jednoduché principy spojené se složitostí  různorodých strategií u profesionálních hráčů zabodují, my bychom žádali kus originality a výjimečnosti, čehož se nám zde jaksi nedostalo. Hru proto oceňujeme hodnocením 65 % s tím, že pokud máte rádi přesně to, co vidíte na obrázcích a ve videích kolem, ShootManii Storm si zamilujete, ale pokud očekáváte něco více, zklame vás na plné čáře.