Shadowrun

Zatímco v některých akčních střílečkách hráči chtějí co největší reálnost a pocit, že jsou součástí skutečného boje, jinde je tomu přesně naopak. Zástupcem právě té značně nereálné skupiny her je i Shadowrun, nová akční multiplayerovka od Microsoftu. Skutečně nečekejte pomalé procházení skutečných map, věrohodné kopie opravdových zbraní ani nic podobného. Od Call of Duty, Counter-Striku nebo snad America’s Army má tento titul skutečně hodně daleko. Nejvíce by se pro vaši prvotní představu dal přirovnat asi k sériím Unreal Tournament nebo Quake. Přesto nabízí mnoho jiných zajímavých a inovativních prvků. Na druhou stranu objevily se i určité věci, se kterými jsme až natolik spokojeni nebyli. Má vůbec šanci získat solidní postavení na již velmi přeplněném trhu online FPS? Uvidíme. Nyní si to všechno pojďme postupně rozebrat.

Základní dovednosti
Jak jsem již zmínil v minulém odstavci, Shadowrun není a ani nechce být nějakou reálnou hrou. Protože jde čistě o multiplayerovou záležitost, neočekávejte ani žádný příběh. V boji máte k dispozici poměrně široké množství různých schopností a vychytávek, které je potřeba s rozmyslem používat. Abyste o nich věděli všechno co je zapotřebí, je dobré si projít poměrně rozsáhlý trénink. Ten se skládá jak z „teoretické“ části (dalo by se říci boje nanečisto), tak i z praktické – boj proti botům. Úplně v první řadě si musíte zvolit rasu, za kterou budete hrát. Docela nás překvapilo, že každá má poměrně odlišné a užitečné výhody, přesto jsou ve finále vcelku vyrovnané. Převtělit se můžete do trolla, elfa, trpaslíka anebo člověka (to se ovšem příliš nepřevtělíte). Nejzákladnější schopnosti jsou dvě – ohromný skok a teleportace. Právě ta je při samotném hraní hodně zajímavá. Nemůžete přesně určit, na jaké místo se dostanete (po čase to však již odhadnete), ale výhody v boji jsou nesporné. Navíc je možné se teleportovat i skrz zdi, o patro víš a nebo naopak níž. Nyní se pojďme zaměřit více na samotný průběh hraní jednotlivých map.

Magie v akční FPS? Proč ne.
Začátek každého kola se nese v podobném stylu jako Counter-Strike. Jen co se objevíte, šup rychle stisknout klávesu „B“ a nakupovat. Peníze získáváte jak za vyhraná kola, tak i za zabíjení nepřátel a naopak ztrácíte, pokud postřelíte člena svého týmu. K nákupu se nabízí poměrně široká škála „zboží“. Základem jsou samozřejmě zbraně, přestože nejsou mnohdy tím nejdůležitějším co máte a po smrti o ně přijdete. Tady asi nemá smysl větší rozebírání a zastavování se, protože inovativní novinky nás teprve čekají. Už jsme je lehce nakousli – jde totiž o zmíněnou magii a různé technologické vymoženosti. Ty si musíte v první řadě taktéž nakoupit, naštěstí vám však zůstanou i do dalších kol. Naťukli jsme již teleportaci a obrovské skoky, nyní se přesuňme k dalším kouzlům, o poznání originálnějším (alespoň tedy v FPS střílečkách) a zajímavějším. Chcete se v boji léčit a zároveň se mít za co schovat? Tak právě k tomu slouží speciální léčící strom, jež healuje všechny v jeho okolí (tedy i nepřátele). Dále můžete například obživit mrtvého spoluhráče. Ten je ovšem následně silně závislý na vás, protože pokud vy zemřete, on pomalu vykrvácí. V obživení nepřátel můžete naopak zabránit naprostým rozstřílením mrtvoly. Na druhou stranu si potom může vyvolat ozdravovací strom a ten ho zachrání. Skutečně možností, které můžete mezi sebou kombinovat a díky nimž můžete vymýšlet skvělé taktiky je mnoho. Dále zmiňme například kouzlo v podobě tlakové vlny na odmrštění nepřítele, další a další. Opravdu v tomto směru je Shadowrun vskutku originální a zábavný. Na druhou stranu právě podobné serepetičky jsou tím skoro jediným zajímavým.

Mapy, módy, hratelnost
Co se týká rozmanitosti map a módů, není to zdaleka taková sláva jako zmíněná magická kouzla. V nabídce módů najdete vcelku základní kousky, ovšem s jiným pojmenováním. V Extraction se každý z týmu snaží získat speciální modrý artefakt, vzít ho a „zmizet“ s ním, zkrátka něco jako CTF. Druhý mód se nazývá raid. V něm jde opět o artefakt, tentokrát však o jeho obranu, respektive z pohledu druhého týmu o útok. A poslední nám zbývá Attrition, v němž jednoduše bojují oba týmy proti sobě. Absolutní DM, tedy řežbu všichni proti všem, hra nenabízí. Tím jsme nabídku kompletně vyčerpali, takže v tomto směru skutečně nic nového nepřišlo. V základní verzi hry je k dispozici celkem 12 map, taktéž nijak vysoké číslo. Tři z nich jsou menší (pro 8 hráčů), zbytek potom pro 16 lidí. Pokud by se snad hra uchytila, patrně zanedlouho by se objevily nové kousky nebo editor na jejich vytváření určený pro kreativní fanoušky. Design základních map nás nijak zvlášť nenadchnul. Prostředí jsou si poměrně podobná a příliš nám nesedla. A jakou má Shadowrun hratelnost? Inu značně ucházející. Z počátku jsme se skvěle bavili, po určité době však prvotní nadšení pominulo. A to by se u multiplayerových her stávat nemělo. Další problém je samozřejmě s hraností, ale to nemá cenu příliš hodnotit v recenzi, protože počty lidí na serverech ukáže až čas. Přesto si myslíme, že se tento titul nijak zvlášť neuchytí (alespoň tedy na PC, na Xboxu 360 by to mohlo být lepší). Grafickým zpracováním se tvůrci příliš nepředvedli. Vzhledem k nízkému počtu map a prostředí je textur málo a jejich kvalita je (co se týká grafiky) lehce nadprůměrná, jak můžete posoudit z okolních screenů.

Ach, zase ty konzole!
Skutečně vývojářem Shadowrunu byl samotný Microsoft Games. A věřte, že na hře je sakramentsky znát, že je od nich. Kromě neustálého otravování v podobě jejich „skvělého“ Games Live na nás i nepříjemně působila jasná konverze z konzole. Menu je opět plné náhledů tlačítek na Xboxovém gamepadu. Díky tomu samozřejmě občas nevíte, které tlačítko na klávesnici tomu odpovídá, apod. Zkrátka asi každý zná nějakou nepříliš dobře převedenou hru z konzolí. Kromě toho všeho na vás ovšem čeká ještě jeden, o mnoho podstatnější zádrhel. Microsoft se pochopitelně snaží o propagaci a donucení co největšího počtu uživatelů (respektive hráčů) k přechodu na jejich nový operační systém. Z toho vyplývá, že Shadowrun si jinde než na Windows Vista nezahrajete. A tímto si myslím sám pod sebou vykopali díru, protože vzhledem k tomu, že Shadowrun je jen lehce nadprůměrný titul, rozhodně si kvůli němu nikdo nový systém nepořídí. A kdyby vás snad něco podobného byť jenom napadlo, rychle si to rozmyslete.

Překvapení od Microsoftu?
Popravdě řečeno od Shadowrunu jsme absolutně nic zvláštního nečekali. Nakonec nás určitými prvky i poměrně mile překvapil, možností v boji je skutečně požehnaně. Na druhou stranu hře chybí určitá šťáva, jednotlivé mapy se vám po chvíli neskutečně ohrají. Stejně tak zmíněných schopností si po několika málo hodinách užijete až až. Dalším zklamáním je, že ve hře nenajdeme vůbec žádnou singleplayerovou kampaň s příběhem. Hra pro více hráčů by byla poměrně zábavná pouze jako doplněk, nikoli coby hlavní náplň a lákadlo tohoto titulu. Za současného stavu patrně nenajde mezi PCčkáři nijak silnou základnu, jež by u hry vydržela několik měsíců, pořádala turnaje, apod. Ve finále máme tedy ze Shadowrunu vesměs smíšené pocity, které hodnotíme nadprůměrnými 73%. Takže žádná sláva.