Serial Cleaner

Serial Cleaner pochází z polského nezávislého studia iFun4All, které tak má na kontě zatím jen tři hry (stránky studia zde). Studio se pyšní slušnou kreativitou při vytváření názvů. Jejich vůbec první titul například nese název „Red Game, without a great name“. Stejně tak dnes recenzovaný Serial Cleaner zaujme již svým hravým názvem. Samozřejmě odkazuje na podobnost se „serial killer“ (sériový vrah). Právě pro sériové vrahy totiž budeme pracovat, ačkoliv to nezní, kdo ví jak lákavě. Zároveň hrozí, že sériový vrah bude chtít důkladně zamést stopy a nakonec teoreticky zabije i nás. To už je ale zkrátka riziko podnikání.

 

 

 

Staneme se sympatickým chlápkem z 80. let, který stále ještě žije se svou milující matkou. Ne, že by si nemohl dovolit vlastní bydlení. Sami si jistě umíte představit, jaký balík musí dostávat za takhle obtížnou a navíc nelegální činnost. Problémem ovšem je, že náš hrdina vášnivě zbožňuje box. Nejen, že ho hluboce prožívá při sledování živých TV přenosů, ale dokonce na něj i sází. A právě to je černá díra na peníze, které mizí rychleji, než je zdrávo. Potřeba financí nás tak motivuje v této nehezké “prácičce” pokračovat. Samozřejmě nemůžeme plnit nějakou zakázku každých pár dní. Tolik sériových vrahů v okolí zase není. Jednou za pár měsíců nám však někdo zavolá s nabídkou, kterou zpravidla přijmeme.

 

Ještě než zazvoní telefon, čeká nás obvykle nějaký ten rychlý rozhovor s matkou, sledování boxu či podobná krátká událost. Můžeme si také přečíst noviny nebo se projít po domě. Za zmínku zvláště stojí naše sbírka důkazů z kriminálních činů. Ty máme hezky vystaveny na poličce, takže můžeme kdykoliv zavzpomínat na určité zakázky. Otázkou je, zda je tahle sbírka nejlepší nápad. Co když na nás policie dostane podezření a prohledá nám dům? Pohybování po našem domě či rozhovory s matkou jsou bohužel jen nezajímavou herní omáčkou. Hlavní náplní jednoznačně zůstavají samotné mise.

 

 

Vzhledem i stylem pohybu titul povážlivě připomíná Hotline Miami. Na rozdíl od této drsné akce se však v Serial Cleaner chováme jako hodný beránek. Žádnému strážníkovi, který hlídkuje na místě činu, nesmíme zkřivit ani vlásek. Oni se k nám samozřejmě stejně nezachovají. Jakmile nás některý z nich spatří, okamžitě naším směrem začne sprintovat. Jakmile nás dožene, jednou ranou nás omráčí a je vymalováno. Ne každý policista se však hrne do akce. Narazíme i na náčelníka, který pouze dohlíží a maximálně tak zapíská na píšťalku, což však přivolá všechny policisty v okolí. Ačkoliv je to trochu překvapivé a především nerealistické, i poplach lze snadno přestát. Stačí skočit do nějakého úkrytu, ať už je to vysoké rákosí nebo pouhá skříň. Přestože policista může být za námi jen pár centimetrů, jakmile se před ním schováme, začne se rozhlížet a dělá, jakoby vůbec netušil, kde bychom zrovna mohli být. Po pár vteřinách se nakonec vrátí na svou pozici.

 

Abychom byli přesní, ochránci zákona málokdy hlídají stále na jednom místě. Často se tak potulují po své dráze, kterou samozřejmě při troše trpělivosti lze vypozorovat. Nejdříve jsem se snažil zapamatovat si, kudy přesně chodí jaké stráže. Dále je třeba si pamatovat, kdy se kam dívají. Není totiž žádnou raritou, že se najednou zastaví a okamžitě ohlédnou zpět. Zde při tolika policistech moje paměť již selhávala a tak jsem často zariskoval. Nejvíce riskovat se samozřejmě hodí v okolí zmíněných úschoven, protože při nejhorším do nich jen skočíme. Ale pozor! Strážníci jsou obecně rychlejší, takže pokud jsme od úkrytu daleko, nemusíme tam stihnout doběhnout. Druhou možností jak se chlupatého zbavit je několikrát zahnout mezi předměty, domy či jinými neprůhlednými projekty. Jakmile nás totiž ztratí z dohledu, už neví, kam jsme se poděli.

 

 

 

Když už víme, jak odvést naši prácičku přímo pod nosem policistů, aniž by nás poslali rovnou do chládku, je nejvyšší čas upřesnit, co přesně tu vlastně máme dělat. Úkoly se trochu mění, avšak základním cílem bývá zabavit všechny důkazy, zlikvidovat těla a umýt krev. Těla během zlomku vteřiny zabalíme do igelitového pytle a už můžeme s nebožtíkem na rameni utíkat. Zpočátku budeme mrtvé donášet od auta, abychom je odvezli. Později se naskytnou jiné možnosti zpacifikování těl, ať už je to hození těla do akvária masožravých rybiček nebo do rybníka krokodýlovi. Občas máme dokonce na i vybranou, kam tělo uložit.

 

Hra nám vlastně dává možnost řešit dané mise hned několika různými způsoby. Je jen na nás, které využijeme. Když už si třeba pamatujeme, jak se pohybují a dívají stráže v horní části obrazovky, můžeme tudy klidně tahat těla i z oblastí, kde je blíž jiná lokalita pro likvidaci těla. Posledním úkolem a to tím nejvíce nechutným, je uklízení krve. Ta je rozplizlá v nejrůznějších koutech mapy a u každé mise nám je sděleno, kolik procent krve musíme umýt. Může to být 50 % nebo klidně 90 %. A jak že krev vlastně uklidíme? Snadno. Stačí z kapsy vytáhnout cosi, co vypadá jako vysavač a ten krev dokonale odstraní. Jen s ním musíme popocházet, abychom uklidili co nejvíce procent. Hra nám přitom přímo ukazuje, kolik procent jsme již uklidili. Za sebe můžu říct, že jsem si vždy vyhlídl několik skvrn a ty uklidil, zatímco ty příliš hlídané jsem ignoroval (pokud to samozřejmě procentuálně stačilo.

 

 

Po pár misích se nám na mapě začnou objevovat zkratky. To znamená body, do kterých můžeme skočit a okamžitě se objevit na druhém konci zkratky. Může jít například o kanály nebo nějaké tajné místnosti. Policisté tudy neumí projít, takže to lze využít také jako skrýš. Některé objekty na mapě můžeme dokonce posouvat. Menší bedny zvládneme sami, ale za pomoci jeřábu lze hýbat třeba i velkým kontejnerem. Na pohyb předmětů reagují i policejní hlídky, které okamžitě změní svou trasu. Někdy lze hlídače pomocí objektu dokonce i uvěznit, takže alespoň od některých máme klid.

 

V tomto titulu musím pochválit, že každé prostředí je kompletně jiné. Podíváme se do hudebního klubu, do přístaviště, prádelny nebo třeba chýše u jezera. Možná by jen nemusela být většina map laděna do žluté, abychom si užili více pestrosti. Výjimečně na mapě najdeme nové oblečení pro naši postavu, takže se na příští mise můžeme hezky vyparádit. Hra také nabízí řadu výzev, což je vlastně hraní určité mise se speciálními požadavky. Tak například „nekonečný úklid“ vypadá tak, že těla uklízíme tak dlouho, jak jen zvládneme. Musíme jich samozřejmě shrábnout co nejvíce. Jiná výzva zase odstraní všechny úschovny, takže je nutné se opravdu pořádně soustředit.

 

 

Serial Cleaner je obtížné hodnotit. Pokud hledáte originální pobavení na kratší dobu, s touhle herní hříčkou rozhodně nešlápnete vedle. Počáteční nadšení však během několika málo hodin začne uvadat, jelikož děláme neustále to samé dokola. Hráči vyžadující spoustu hodin zábavy a široké možnosti si tak oprávněně mohou stěžovat na brzkou stereotypnost. Připočteme-li však líbivou grafickou stránku, prima hudbu a atmosféru, hodnotíme na hezkých 73 %. Serial Cleaner najdete na Windows, Mac OS X, Steam OS, Linux, PlayStation 4 a Xbox One.