Section 8

Multiplayerové hry jsou mezi hráči velmi oblíbené. Jenže jak se ukazuje, na co si hráč jednou navykne, to už jen těžko, přetěžko mění. Na jedné straně můžeme jmenovat World of Warcraft, který bez nejmenšího zakolísání dominuje on-line světům již několik let, nebo hry které jsou dnes prezentovanému titulu přece jen bližší, jako třeba na našem webu dlouhodobě nesmírně populární Call of Duty nebo jinde hodně hraný Counter Strike. Co myslíte, má Section 8 šanci stát se podobným titulem, nebo se těmto modlám alespoň přiblížit? Pro dnešek si tedy odpusťme dlouhé úvody a vrhněme se rovnou do víru sci-fi akce.

Hra je rozdělena na dvě části, přičemž ta multiplayerová je z nich dominantní, jinými slovy Section 8 je především multiplayerovou hrou. Obsahuje ovšem i singleplayerovou kampaň, která je ovšem s herní náplní prvně jmenované v podstatě shodná. Začneme tedy popisem singleplayeru, který a proč to nenapsat naplno hned na začátku, na celkem hodně místech drhne. A je to překvapující, a ač by se to nemuselo zdát, ono “drhnutí” se projevuje mnohokrát i ve hře po internetu, ačkoli pokaždé jsou na vině jiné okolnosti. To vám ovšem prozradíme až na konci článku… ehm… ale ne, dnes pokračujeme v nastoleném stylu a naplno si prozradíme hned všechno, a bez zdlouhavého napínání. Pokaždé je na vině především inteligence, v případě multiplayeru musíte narazit na spoluhráče, kteří umí hru hrát, a nepobíhají zmateně po mapě jako králík po obědě v marihuanovém poli. Je opravdu značně frustrující, pokud se snažíte dobít důležité území a vaši spoluhráči buď obdivují texturu na stěně nebo pravidelně vbíhají do náručí po zuby obrněným nepřátelům. V singlu vás zase nepotěší, pokud si vás zmatený nepřítel nevšímá, je mu jedno, že do něj pálíte ze dvou metrů a nebo když si vaši spoluhráči počínají jako obyvatelé ústavu pro mentálně postižené na odpolední nedělní vycházce. Tak, to jsem si jen musel drobně ulevit a pokračujeme v transparentnějším popisu samotné hry.

Představte si vesmír za několik desítek let, kdy lidstvo konečně zvládne kosmické lety a technologie se zlepší o několik “světelných” let. Jak by asi vypadal takový voják budoucnosti? Pokud vás jako první napadne, že bude mít super výzbroj a k tomu nějaký megasuper bojový oblek, máte o této budoucnosti stejné představy jako herní vývojáři. Jejich představy jdou naštěstí ještě dál, takže nám předkládají velmi efektivní způsob, jak se dostat na samotné bojiště. Jste totiž vystřeleni přímo z kosmické lodi a prožijete si brutálně rychlý průlet atmosférou, přičemž posledních pár stovek metrů máte možnost let přibrzdit a zvolit si místo hladšího dopadu. Pokud to neuděláte, zase tolik se neděje, jen jste díky dopadovému šoku o dvě vteřinky později připraveni k boji. Zatímco v single kampani můžete na místo dopadu navigovat jen velmi zhruba, v MP si můžete zvolit zcela přesně, kam vaše obrněná maličkost dopadne. To je mnohdy velmi důležité, protože při správném “spadu” nepřátelům do zad, jim můžete uštědřit několik nepříjemných ran. A z druhé strany mince, občas se vyplatí kontrolovat nejen okolí vedle sebe, ale zvednout zrak i k obloze.

Samotná postava má poměrně zajímavé možnosti pohybu, z nichž některé mi ovšem ani po několika hodinách intenzivního hraní nesedly. Jde především o extra zrychlený pohyb. Postava má tři různé varianty pohybu. Ta základní je z mého pohledu extrémně pomalá a postavy se doslova plouží. Při soubojích tak není zase takový problém někoho zasáhnout, pokud na vás totiž střílí, plouží se stejně pomalu, jako vy. Pokud se pohybujete se stisknutou klávesou shift, začnete sice sprintovat, ale vše je uděláno příliš těžkopádně, takže chvilečku trvá, než se postava konečně pohne, stejně jako při zastavení je znát jasně citelná prodleva. To je především při soubojích ve stísněnějších prostorech iritující, protože rychle se přesouvat mezi možnými úkryty v podstatě nejde a pokud vás začnou ostřelovat protivníci, máte rázem pocit zpomaleného šneka. Třetí nejrychlejší možnost pohybu je vhodná především pro překonávání dlouhých vzdáleností. K její aktivaci ovšem nedojde okamžitě, ale pokud sprintujete, začne se odpočítávat několika sekundový čas, váš superoblek se zřejmě potřebuje nastartovat a po této době se obraz přepne do pohledu třetí osoby a vy konečně svištíte s větrem o závod. Jak jsem psal, mě tento systém nevyhovoval, připadal mi příliš těžkopádný a unavující. To ovšem neznamená, že zrovna vám může dle popisu sednout, čímž si hru jistě užijete o řád více.

Popsaným během ovšem nejsou možnosti pohybu ještě vyčerpány, k dispozici máte i jetpack, takže není problém v mžiku vyletět i do výšky několika poschoďové budovy. Jeho použití je naopak velmi příjemné, rychlé a efektivní a mám skutečně důvodné podezření, že autoři pohyb po vlastních končetinách schválně omezili, aby vás donutili jetpack používat v co největší míře. Na výběr pak máte rovnou z několika povolání, přičemž jedno si dokonce můžete vytvořit jako šité sobě na míru. Tím se dostáváme k dalším možnostem hry, protože ty jsou celkem široké. Zapomeňte jen na pouhopouhé bezmyšlenkovité střílení. Herní náplň je vcelku obsáhlá, i když pořád jde jen o úkoly typu tady přehoď pět přepínačů, zlikviduj dvě střelecké věže, ubraň reaktor a mezitím stále odolávej náporu neodbytných protivníků. To je na jednu stranu celkem fajn, protože hra tím dostává především v multiplayeru vydatnější šťávu, na druhou stranu se opět musím vrátit k informacím napsaným na začátku. Obrovskou měrou závisí na tom, na jaké lidí na serveru narazíte. Nepochybuji o tom, že až se hra trochu zaběhne tak za pár týdnů nebude problém narazit na spoustu dobře hratelných serverů. Současná zkušenost je ovšem diametrálně odlišná.

Po grafické stránce hra na první pohled nevypadá zase tak špatně, pokud ovšem začnete zkoumat detaily, budete zklamáni. Sice chápu, že v multiplayeru o nějaké super vydesignované prostředí zase až tolik nejde, ale jen holé pláně doplněné obrovskými budovami? A k tomu občas nějaký ten plamen a dým, aby šel počet snímků co nejvíce dolů? Na to, že toho k vidění není zase až tolik mi pak hra přišla až příliš náročná na hardware. Na GeForce 275-GTX počet snímků v některých chvílích padal až k hodnotám kolem 20 za vteřinu, což by se při tomto typu hry stávat nemělo. V krátkosti tedy grafiku definujme jako ucházející a postačující svému účelu, ovšem nijak úchvatnou. Mírné zklamání na vás čeká i po audio stránce, zvuky zbraní jsou zkrátka takové nemastné neslané. A když už jsme u těch výraznějších zklamání, shrňme si v tomto odstavci i další. O slabé umělé inteligenci v singleplayeru jsme si již psali. Proto berte v potaz i informaci o značně kolísající náročnosti, která z dětsky jednoduché, v určitých momentech graduje až k nehratelné.

A nakonec jako vždy obvyklé shrnutí celé hry v několika větách. Section 8 je klasickým zástupcem hry, která je sice poměrně zábavná, ale nepřináší nic navíc a v určitých aspektech spíše pokulhává. Na pár hodin sice dokáže zabavit, ale v dlouhodobějším hledisku je vhodná jen pro ty, kterým naprosto dokonale sednou její herní vlastnosti. Velkou díru do světa tak hra bohužel neudělá a je velká škoda, že tvůrci odpískali PC demo (majitelé Xboxu 360 ho již naleznou na Xbox Live), takže případní zájemci si nebudou moci hratelnost vyzkoušet na vlastní kůži. Hodnocení 70%