Rogue Warrior

O akční hře Rogue Warrior se mluví již zhruba od roku 2006, kdy byla tato, původně takticko-teamová akční hra, oznámena jako horké želízko v ohni next-gen stříleček. Pak se po ní na nějakou dobu slehla zem až jsme se dozvěděli, že opratě nad vedením přebrala společnost Rebellion, která má na poli stříleček a obecně akčních her docela slušné jméno. Tímto přechodem se typ hry změnil na prostou akční střílečku a ze hry zmizely všechny taktické části. Jako vydavatel hry figuruje velká společnost Bethesda, která si od hry zřejmě slibovala velký úspěch. Tuto střílečku tedy nyní máme před sebou a můžeme se na ní podívat.

Příběh hry nás postaví do role válečného veterána Richarda Marcinka, syna česko-slovenských emigrantů, který v armádě a v jednotce SEAL prošel různé zásadní vojenské konflikty v historii světa. Hlavní postava vychází ze stejnojmenného hrdiny knihy, kterou napsal sám Marcinek a ač ji sám obecně prezentuje jako fikci, odborníci se shodují na tom, že sám autor minimálně některé hlavní mise sám prošel a tak je jeho kniha velmi autentická. Hra se tady zakládá na nejznámější z jeho knih, která se věnuje právě období v jednotce SEAL. Příběh nás tedy zavede od ničení severokorejských raket až do ruska, kde budeme rozplétat nitku po nitce konspirační pikle a odhalovat zlé úmysly některých postav.

Hlavní hrdina je trochu jiná postava, než na které jsme zvyklí. Je poměrně starý, zarostlý a hlavně hrozně nesympatický. Vzhledem k množství animací, kterými je hra protkaná, uvidíte tvář hlavního hrdiny takřka stále a osobně si nemohu pomoci, ale vedle různých Freemanů, Samů Fisherů a Solidů Snaků vypadá tenhle, ač je založen na reálné postavě, velmi tuctově a já jsem si k němu během hry nedokázal najít vřelejší vztah. U vás to možná bude jinak. Filmové fanoušky potěší, že hlavní roli namluvil herec Micky Rourke, kterého můžeme znát například jako Marva z filmové adaptace komixu Sin City nebo z řady dalších filmů včetně připravované akční pecky příštího roku The Expendables.

Po několika úvodních animacích se dostanete do hry a ihned přijde první rozčarování. Hlavní postava ovládá všechny možné pohyby, ale neumí skákat. Nevzpomínám si na jinou hru akční hru, kde by hlavní hrdina nemohl skákat. Z toho plyne, že veškerá vaše cesta poplyne v jedné rovině a povětšinou v jasně ohraničených koridorech. Pokud narazíte na místo, kde se překonává výškový rozdíl, bude tam výtah, žebřík, nebo lano pro spuštění dolu. Nemůžu si pomoct, ale u moderní akční hry je to prostě nedostatek. Vynecháme li tuto „drobnost”, umí hlavní postava různé skopičiny. Umí se například klasicky přitisknout na zeď a vykukovat společně se zbraní, střílet a házet granáty za roh. Hodně to svými pohyby připomíná Gears of War, odkud hra zřejmě čerpala. Dále můžete provádět různé smrtelné údery, které využijete na blízko. Po stisknutí tlačítka v těsné blízkosti nepřítele se provede jedna z mnoha animací okamžitého a většinou dosti brutálního zabití. I když je animací více jak deset, začnou se brzy opakovat a i když jsou poměrně krátké, nebude vás bavit na ně dokola koukat.

Jak bylo řečeno již na začátku, hra sklouzla od svého původního záměru, taktické střílečky, do klasické a opravdu velmi koridorové střílečky. Povětšinou jste vedeni jednou jedinou cestou, ze které nemáte možnost vybočit, už díky nemožnosti skákat. Hratelnost hodně připomíná staré automtovky jako Time Crisis, kde vámi automticky pohybuje počítač a jen na určitých místech narazíte na odpor nepřátel, se kterými se vypořádáte a pokračujete dále. Zde sice svůj pohyb ovládáte sami, ale pocit při hraní je velmi podobný. Nepřátelé jsou poměrně hloupí a to i na prostřední obtížnost, sice se schovávají za překážky, ale každou chvíli vykukují a velmi sporadicky se přesouvají do dalších míst. Pokud jim pod nohami přistane granát, většinou čekají na výbuch, nebo běží přímo v ústrety vaší zbraně. Občas tedy umřete, ale celkově není hra moc velká výzva, především díky tomu, že stále víte, kam máte jíž a přesně víte, co ke dělat.

Zbraní je ve hře celá řádka a krom pistole s tlumičem, se kterou začínáte, můžete sebrat různé samopaly, kulomety, ostřelovací pušky a řadu dalších reálních zbraní. Jejich střelba je hodně arkádová a není problém brokovnicí trefit na dvě desítky metrů nepřítele přímo do hlavy, nemluvě o nabíjení, které spočívá ve vyhození patron a vložení jediné nové, která symbolizuje celý zásobník. Dnes jsou hry na trochu jiné úrovni a tohle jsou věci, kterých si člověk všimne. Zásadní zbraní je nůž, který využijete pro instantní zabití na blízko, většinou zezadu, což spustí zmíněné animace.

Nepřátelé jsou k vám často samoúčelně natočeni zády, takže využití nože se přímo vybízí. Pokud už k vám rovnou zády nestojí, pohybují se kolem výbušného sudu nebo přímo čekají na hod granátu. Znovu opakuji, že hra je neuvěřitelně jednoduchá a navíc ji dohrajete velmi snadno za tři hodinky herního času a to je za plnou cenu dost málo. Velmi vtipnou věcí je mechanika vyhodnocení zásahu, kdy není problém jednoho vojáka zabít velmi smrtelnou střelou do kolena, zatímco druhý tvrdošíně přežije tři výstřely brokovnicí do hlavy. Stejný problém je s krytím, kdy je voják za rohem, vy vidíte více než jeho polovinu a přesto ho netrefíte, protože hra ví, že je prostě za rohem.

Grafická stránka hry není vyloženě ošklivá, ale je hodně chudá. Noční lokace vypadají poměrně dobře, využívají světelných efektů a dá se na ně koukat. Jakmile ale vejdeme do osvětlených lokací, nebo se hraje ve dne, uvidíme v plné kráse velmi strohé herní kulisy, minimum předmětů, které by nějak hru oživovaly a také poznáme, že řada textur má velmi nízké rozlišení. Hlavní hrdina není špatně vymodelován a vlastně jeho pohyby jsou to, co bychom na grafice mohli vyzdvihnout. Na zvukové části hry je nejzapamatovatelnější prvek poměrně ostrá mluva. Sprostá slova jsou pomalu v každé druhé větě a ač do pusy hlavního hrdiny zřejmě patří, často nám přišlo, že je to přehnané a velmi samoúčelné.

Jakmile dohrajete singleplayer hru, což jsme si řekli, že zabere zhruba tři hodiny, máte k dispozici pouze multiplayer, který nabídne deadmatch pro osm hráčů a jeho týmovou variantu. To je prosím u plnohodnotné hry naprosto vše. Neočekávejte žádné další mody, rozvoj osobnosti nebo rozsáhlé statistiky. Navíc multiplayer skoro nikdo nehraje a servery zejí prázdnotou.

Jak jste již asi sami usoudili z předchozích odstavců, Rogue Warrior se moc nepovedl. Z toho důvodu je poměrně pochopitelné proč Bethesda, která je vydavatelem, hru nijak moc nepropaguje. Hra je celkově slabá, krátká, graficky nevýrazná a navíc za plnou cenu. Pokud vyloženě nemusíte, Rogue Warriora si rozhodně nekupujte a utraťte peníze trochu lepším způsobem, například za hodinku paintballu, váš zážitek bude lepší. My Rogue Warrior hodnotíme 40% a dáváme od něj ruce pryč.