Rise of the Triad

Začněme ale od začátku. Jakožto příslušník týmu H.U.N.T. jste společně s vašimi kolegy vysláni na ostrov San Nicolas, který se nachází nebezpečně blízko Los Angeles a navíc je domovem velmi zlé organizace The Triad, která by „Město andělů” nejraději vymazala ze světa. Jak už asi tušíte, příběh je tady podobně jako v ostatních „pradávných” hrách jenom proto, aby vám dal záminku k nesmyslnému zabíjení stovek nepřátel a kdybyste si ho náhodou nevšimli, nic hrozného by se stejně nestalo.

Co se vašeho arzenálu týče, mimo obyčejnou pistoli a samopal se můžete těšit na raketomety, naváděné střely, napalmový granátomet/rotačák nebo třeba magickou baseballovou pálku. Jedná se tak o celkem slušnou nabídku a troufám si tvrdit, že momenty, kdy vpálíte do davu nacistů dobře mířenou raketu, obstojí i v porovnání s dnešními frenetickými střílečkami.

Další zajímavou součástí vašeho arzenálu jsou „powerupy”, které se nachází různě poschovávány po jednotlivých levelech. Zmíníme například „powerup” „hand of god”, díky kterému budete moci vraždit desítky nepřátel jenom s pomocí vaší ruky nebo třeba vylepšení, které z vás na chvíli udělá velmi rychlého psa, roztrhávajícího každého nacistu na jednu ránu. Hlavní ale je, že vám tyto „boosty” vykouzlí i po všech těch letech úsměv na tváři.

Co už ale není tak úplně úsměvné, jsou vaši nepřátelé, které v duchu původní hry reprezentují zástupy všemožných nacistů, jejichž umělá inteligence by mohla kandidovat na post nejtupějších nepřátelských vojáků v herní historii. Je tak celkem normální, že vaši oponenti po většinu času buď stojí na místě nebo na vás bezhlavě nabíhají, mají tendenci vidět přes zdi a hlavně disponují „robotickými” reflexy, díky kterým se na vás při vstupu do nové místnosti sesype zeď kulek ještě dříve, než se vůbec rozkoukáte.

Tento fakt navíc umocňuje hloupý level design, který velmi často nedává žádný smysl a troufám si tvrdit, že se jedná o jednu z věcí, která mohla být v minulosti ponechána již navždy. Situaci také moc nepomáhá, že jednotlivým úrovním chybí kontrastnější zpracování a například celá první kapitola se odehrává čistě mezi budovami z betonu.  Přidejte si k tomu ještě fakt, že vaši nepřátelé nosí vojenské uniformy a dost často budete tápat po tom, odkud na vás vlastně střílí a to je v rámci frenetické střílečky docela problém.

Dalším nepříjemným přešlapem je rozmístění jednotlivých „checkpointů”, které zastává docela podstatnou roli, protože manuální ukládání není možné. Hodně frustrace tak zažijete v situacích, kdy úspěšně projdete poměrně velkou část úrovně, následně vás rozseká jedna z pastí a pak zjistíte, že poslední „checkpoint” byl až na začátku levelu, protože autoři z nějakého důvodu došli k přesvědčení, že je to ten správný „hardcore”.

Situaci ohledně „level designu” tak zachraňují hlavně spousty tajných místností, které jsou po většinu času přecpány bonusy a hlavně spoustou skrytých vtipů od samotných autorů. Máte tak alespoň motivaci procházet jednotlivé „levely” důkladněji a ten pocit, když najdete bonusový level, je i po všech těch letech k nezaplacení.

Přesuňme se ale od hry pro jednoho hráče do „multiplayeru”. Ten je díky spoustě gravitačních plošin, kterými se můžete nechat vystřelovat do značných vzdáleností a přemrštěné rychlosti hráčů poměrně zábavnou záležitostí. Další výhoda je také v tom, že zatímco nepřátelé v kampani jsou naprosto „vypatlaní”, v multiplayeru se nad tímto faktem nemusíte pozastavovat a mód pro více hráčů se tak rázem stává překvapivě zábavnou součástí této hry.

Co se grafického zpracování týče, Rise of the Triad vás grafickými efekty doopravdy neuchvátí a jak už bylo zmíněno, samotnému prostředí chybí kontrastnější zpracování a smysluplný level design. Všechny tyto problémy by se však daly odpustit, kdyby nebylo neustálých problémů s „frameratem”, které jsou zapříčiněny jak špatnou optimalizací, tak i dalšími chybami v samotné hře.

Po většinu času se nám tak zdálo, že se samotná hra „seká”, což je v rámci frenetické FPS ve které navíc běháte neuvěřitelnou rychlostí dost velký problém. Snížení detailů na minimum, aplikování patche a aktualizace grafických driverů sice trochu pomohly, přesto všechno se ale nedá říct, že by se jednalo o stav, který by byl lidskému oku příjemný a samotní autoři prohlásili, že jsou si toho vědomi a pracují na opravách. 

Rise of the Triad je ve svém jádru dobrá frenetická FPS, která potěší hlavně fanoušky původní hry. Bezpochyby měla potenciál stát se i v dnešní době uznávanou frenetickou střelnicí, jenomže obsahuje příliš mnoho nedodělků, špatnou optimalizaci, hloupou umělou inteligenci, primitivní animace, archaický level design, nesmyslné rozmístění „checkpointů” a spousty dalších drobností. Bohužel nám tak nezbývá nic jiného, než udělit finální hodnocení 55 %.