Red Baron Arcade

V roce 1980, kdy světu „počítačových" her vládly těžkopádné automaty, vyšla nenápadná hra od Atari pojmenovaná Red Baron. Hra byla pojmenovaná podle charakteristického červeného letadélka, což tehdy hráči nemohli docenit, protože automat byl monochromatický. I přesto si však našel své fanoušky a o celých osm let později se dočkal nemakového pokračování, které již vyšlo na regulérní počítače a udivovalo především, na tehdejší dobu, velmi propracovanou vektorovou grafikou s detailně modelovaným kokpitem. Nejeden fanoušek letadélek si vzpomene jak na své 486 po nocích létal a bojoval ve vzdušných soubojích. Ne nadarmo si hra Red Baron odnášela vysoká, devítková hodnocení a často i ocenění hra měsíce. Skoro souběžně vyšel i druhý díl, který však již tolik nepřekvapil a odnášel si spíše sedmičková, průměrná hodnocení.

O dalších deset let později se tentokráte Sierra rozhodla vzkřísit legendu o rudém baronovi a přivést jí především na Xbox Live Arcade, Playstation Network, ale také na PC jako budgetovku. Jak může být jasné již z předchozí věty, nejedná se o nijak rozsáhlou hru, ale spíše o hříčku určenou pro rychlé, nenáročné pobavení a zaplácnutí několika desítek minut volného času a ani na disku vám nenadělá žádné pozdvižení. Je to skutečně malá hra.

      

Celá hra se skládá z 24 velmi arkádových misí, které si můžete proletět některým ze zhruba dvacítky letadel z první světové války, mezi nimiž najdete takové kousky jako Albatros D.III, Pfalz, legendární Fokkery, Junkers nebo Siemens (ano, ta firma co dělá telefony, dělávala i letadla) a nebude samozřejmě chybět samotný Rudý Baron (neboli Fokker Dr.I). Před první misí máme k dispozici pouze prvně jmenovaného Albatrose a postupným plněním misí se nám otevírají další a další kousky, které si můžeme vždy před misí zvolit. Každé letadlo má jiné hodnoty parametrů. Zdraví slouží jako ukazatel výdrže vašeho letadla proti nepřátelským střelám, rychlost symbolizuje jak rychle dokáže vaše letadélko manévrovat, síla definuje jakou účinnost mají zbraně, boby určují počet bomb, které může letadlo současně nést a energie ukazuje, na jak dlouho dokáže letadlo krátkodobě zrychlit. Je třeba si zvolit dobrý stroj s co nejvíce vyváženými hodnotami, což může být docela problematické při prvním spuštění mise, kdy naprosto netušíte o co ve hře půjde. Naštěstí můžete mise spouštět stále dokola a zvolit si kvalitní kousek pro souboj ve vzduchu, obranu, nebo útok na pozemní cíle, kdy je třeba mít na palubě co nejvíce bomb a nemuset stále hledat zásobárny. Příjemné je, že každé letadélko vypadá malinko jinak a vesměs jsou všechna hezky vymodelovaná, takže je na co koukat.

      

Cíle misí jsou různé, ale jejich splnění je vesměs stejné – uhýbat nepřátelům, střílet, házet bomby a dobíjet. Budeme tak ničit nepřátelské bombardovací vzducholodě dříve, než zničí město, budeme ničit kolony obrněných vozidel, nepřátelské bombardéry a letky, případně budovy, letiště a technické zázemí hluboko v týlu nepřítele, nebo naváděl spřátelenou artilerii na nepřítelovo letiště. Aby byla nějaká možnost to splnit, umí každé letadlo střílet kulometem a házet bomby. Kolik unese bomb definuje parametr, o kterém jste se už mohli dočíst a počet nábojů je stejný pro každé letadlo. Jakmile zásoba některé zbraně dojde, je třeba vyhledat powerup, které se objevují v oblasti mise ve formě zelených štítů a okamžitě vám doplní jak bomby tak náboje. Druhý typ powerupu okamžitě doplní zdraví a energii pro krátkodobé zrychlení, kterým se dá uniknout z nepřátelského obležení. Často to využijete, kdy vám dochází zdraví a powerup je nedaleko – v té chvíli budete vděční za tuto vlastnost.Rychlost letadla se dá regulovat ve třech krocích kolečkem myši, ale velký rozdíl to není.

      

Nepřátel je často obrovská přesila, ale ani vy nejdete do bitvy sami. Buď jste součástí větší letky, nebo máte pár wingmanů, o které se musíte starat a jejich ztráta znamená ukončení mise. Na konci většiny misí můžete potkat nějakého speciálního protivníka, většinou pojmenovaného velitele jinak bezejmenných nepřátel, se kterým se musíte utkat. Specialitou takového „bossáka" je například velmi dobré manévrování, silné zbraně, nebo velká výdrž, ale vesměs nejsou větším problémem. Co musíte v misi splnit je přehledně zobrazeno v rohu obrazovky, kde se i odečítá, kolik zbývá sestřelit letadel, nebo zničit budov.

Krom střílení a bombardování je možné v každé misi sbírat několik sběratelských erbů, které se vám pak zapisují do tabulky a pomáhají vám otevírat nová letadla. Těchto erbů je v celé hře dvacítka a ne vždy je snadné je získat. Někdy se nachází v těžko dostupném místě, kde je třeba velmi dobře manévrovat, nebo se dokonce nachází na některém z protivníků, kterého je třeba sestřelit pro získání erbu. Jelikož se jedná primárně o Xbox Live Arcade hru, dostaly se i do počítačové konverze achievementy, neboli bonusové úkoly, jejichž splněním získáte dané ocenění. Těch je dvanáct a obdržíte je například za sestřelení několika cílů jednou salvou, sestřelení padesáti letadel, získání všech erbů a případně za aktivity v multiplayeru.

         

Multiplayer je k dispozici až pro osm lidí a především tehdy využijete možnost libovolně si přebarvit letadlo, což v single hře nemá vůbec smysl, maximálně to může potěšit vaše estetické cítění, protože přebarvit lze každičký detail v pěti různých oblastech a zvolit lze z třiceti barev. V multiplayeru lze hrát tři klasické mody – deathmatch (velmi zábavný, ač dosti stereotypní díky stejným zbraním, ale zase je k dispozici dvacítka letadel), team deathmatch a capture the flag (velmi zajímavá hříčka). Velmi vyvedené je ovládání, které okamžitě přejde do krve a které se spoléhá více méně pouze na myš. Je k dispozici ve dvou variantách easy a realistic. Při volbě easy je ovládání velmi citlivé a reaguje velmi rychle na pohyby myši. V nastavení realistic se letadlo chová tak, jak by se opravdové chovalo a především zatáčení je více pozvolné a nedají se provádět takové akrobatické kousky. My osobně jsme si oblíbili easy nastavení, protože je s ním hra taková akčnější a zábavnější. Krom toho některá letadla dokážou po dvojím stisku mezerníku udělat looping s otočkou a rychle tak změnit směr letu o 180°.

      

Po vzhledové stránce se jedná o solidní průměr a především letadélka vypadají opravdu k světu. Okolní krajina není nijak zázračná, ale neurazí a při rychlé a dynamické hře ji ani nebudete nějak vnímat. Fyzikální model dostává hodně na frak především při srážce vašeho letadla s protivníkem, kdy se obě zastaví a jakmile se rozklíní, letí si pohodlně dále. Model poškození je vidět snad jen při ničení vzducholodí, které se rozbíjejí v několika krocích a jakmile hoří, vynikne i vnitřek. Při hraní potěší hezky poslouchatelná hudba, která se však hodně opakuje a časem ji možná rádi vypnete. Velmi pozitivní na Red Baron je jeho nenáročnost, kdy i na mém, dočasně silně oslabeném stroji, který je nucen běžet pouze na integrovanou grafiku běžel velmi slušně a krom velkých explozí se nijak necukal, takže lze hru doporučit i majitelům notebooků, třeba jako příjemné oživení nudné cesty vlakem.

        

Red Baron je hra, na které nemá smysl hledat chyby, protože se nejedná o plnohodnotnou hru, ale o zábavnou budgetovku, která za svou cenu pár stovek (v severní Americe, kde zatím hra vyšla, stojí 20 dolarů, což je zhruba 350kč) přinese zhruba čtyři hodinky slušné zábavy a při sbírání všech bonusů i více. Pozitivní na hře je, že ji lze hrát stále dokola a testovat různá letadla na různé typy misí a v neposlední řadě je tu zábavný multiplayer. Pokud hledáte hru, kterou si můžete zahrát deset minutek než půjdete spát, můžeme Red Barona s klidným svědomím doporučit. Za nás hodnotíme 70% a odcházíme s pozitivním pocitem.

Prosím omluvte sníženou kvalitu screenshotů, grafika musela do reklamace a tak jsou screeny pořizovány na integrované v nižším rozlišení a detailech, než jsou maximální hodnoty. To platí i o videu.