Rayman Raving Rabbids

Představte si toho dle vás nejděsivějšího a nejbrutálnějšího počítačového hrdinu všech dob, který se vám jasně ukotvil v paměti. Uberte trochu z jeho moderní výzbroje, místo do supermoderního přilnavého a odolného oblečení jej potáhněte bílou heboučkou kůži a jako třešničku na dortu mu na hlavu umístěte dvě bílá ouška. Přesně takovéto postavy se totiž budou ve vašich nočních můrách objevovat po vyzkoušení nového Raymana. Bílí králíčci jsou zkrátka dobře všude kolem a jen vyčkávají na vhodnou chvíli, aby vás unesli …

Vítejte ve světě plném bláznů a šílenců
A přesně tak dopadl oblíbený počítačový hrdina, Rayman. Tento kreslený sympaťák má za sebou poměrně úspěšnou herní kariéru, především v arkádovém žánru, a tak rozhodně netušil, že když se jednoho dne vydá na piknik do přírody s kamarády, bude záhy vyrušen bandou bílých blázínků a zatáhnut do jejich malého šíleného království, kde je vše tak trochu postaveno na hlavu.

Spojte si tedy své nejšílenější sny a představy spolu s grafickým a designérským uměním Ubisoft Bulgaria a dostanete skvělou představu o tom, kde se v kůži Raymana ocitnete. Nic se ovšem nevyrovná chvíli, kdy poprvé vstoupíte na skvěle zastřižený trávník obrovské arény, jejíž hlediště je beznadějně zaplněno malými bílými králíčky kteří křičí, mávají, zkrátka do posledního dechu fandí. A komu ptáte se? No přeci vám, který se stanete ústřední postavou jejich děsivých pokusů a bláznivých miniher.

Dojení krav, mrkvový džus a řada dalších
Tyto minihry pak znamenají hlavní a zároveň jediný obsah hry, což naštěstí není díky jejich úctyhodném počtu (kolem sedmdesátky) vůbec na škodu. Všechny tyto jsou pak rozděleny do skupinek po čtyřech, z nichž každá čtveřice je zasazena do jednoho dne, během něhož proběhne vždy jedno testování vaší maličkosti právě v popisovaném obřím stadionu. Zde se totiž nachází čtvero malých a jedny obrovské dveře. Ty drobnější jsou vstupním bodem k minihrám, velké se otevřou po splnění alespoň trojice z nich a obsahují jakousi závěrečnou zkoušku v podobě zabíjení králíčků vždy v odlišném prostředí, mezi nímž nebude chybět továrna či třeba hřbitov. Propůjčenou zbraní budou záchodové zvony, jež mají opravdu magickou moc – stanou se totiž zároveň předmětem, jež pomůže našemu kreslenému hrdinovi na svobodu.

Popsat do recenze alespoň větší část miniher by byl takřka nadlidský úkol. Pro vás tedy úplně stačí vědět, že se častokrát setkáme s úkoly hudebními, kde se Rayman stane tanečníkem a na vás bude vyzkoušet si, jak dobré rytmické cítění ve skutečnosti máte. Zajímavé, ovšem již ne tolik zábavné, jsou závodní kousky, v nichž se proháníte na hřbetu obrovského čtyřnohého zvířete. Z trochu jiného soudku jsou naopak klasické bludišťovky, představující plochu plnou nástrah, které je třeba překonat s malou kuličkou nakláněním herní plochy na všechny strany a to za poměrně krátký časový limit. Navíc si vyzkoušíte třeba zábavnou variaci na všeobecně známé hry, chození se zavázanýma očima s reagováním na zvukové signály, skákání přes švihadlo a spoustu dalšího.

Primárně pro Wii, bohužel
Společně s mini-hrami je třeba zmínit jednu velkou slabinu celé hry, respektive její PC verze. Je nepopiratelné, že s ní autoři mířili primárně na novou konzoli Wii s originálním ovládáním, bez něhož je hold hratelnost minimálně poloviční. Místo frenetického mávání speciálním ovladačem a zběsilého mačkání tlačítek si totiž budete muset vystačit s poněkud nešikovnou myší a klávesnicí. A tak se ve většině miniher budete muset smířit s tím, že vítězství lze dosáhnout jedině frenetickým ježděním myši nahoru dolu či mačkáním některého z tlačítek, z čehož si místo zajímavého herního zážitku odnesete tak maximálně vykloubené zápěstí a bolavý prst. Cesta pak nevede ani přes nabízenou klávesnici, která je zase v mnoha případech daleko nepřesnější než myš a tudíž hůře použitelná.

Ke slovu přijdou i slabší chvilky
Pokud se tedy nad to, že je z hry cítit Wii na sto honů povznesete, čeká vás alespoň po několik úvodních minut zajímavý herní zážitek, příjemná hratelnost a radost z objevování nových a nových miniher. Nastane ovšem den pátý a pomalu ale jistě se vám do mozku začne vkrádat myšlenka – tohle tu už přece bylo. A ono doopravdy, ač zdánlivě plníte pokaždé lehce odlišný úkol, ovládací principy zůstanou nezměněny, což s sebou přináší nepříjemný pocit nudy.

Co se cílové skupiny týče, dosáhli autoři poměrně vyrovnaného výkonu, díky čemuž můžete Rayman Raving Rabbids nabídnout třeba i mladším sourozencům, kteří se u hry budou bavit asi nejlépe. Obtížnost je nastavena optimálně vysoko, díky čemuž se vám většinou alespoň ty tři nezbytně potřebné mise dokončit podaří a v počátečních fázích leckdy i čtvrtou, což vám propůjčí nový kousek do šatníků, zajímavou písničku do jukeboxu, to vše na krácení chvil v útulné cele, jež se stane vaším dočasným domovem.

Humor, humor a ještě jednou humor
Pokud je třeba něco na hře pochválit pak je to takřka nevyčerpatelná studnice humoru. Co se designu králíčků týče, autoři si skutečně vyhráli a na jejich obličejích tak dokázali vykouzlit ty nejroztodivnější a nejbláznivější grimasy, které s radostí a třeba i zcela nečekaně provedou přímo před vámi, když vyskočí z některého z rohů obrazovky.Rudé oči, vyceněné zuby a k tomu ještě celá řada důmyslných převleků. Srandovní je kupříkladu adaptace známého Sama Fishera, objevujíc se často v závěrečných misích za velkou bránou.

Multiplayer – studnice zábavy?
Leckdo by mohl opáčit, že podobná hra je jako stvořená pro multiplayer na nějakou pozvolna umírající party, která potřebuje nějakou tu zábavní injekci jako sůl. Bohužel ale nebyla hra několika hráčů alespoň na PC zrovna moc dotažena k dokonalosti a tak se častokrát omezuje jen na to, že s kamarádem děláte to, co jste v singleplayer kampani dělali úplně sami – jako příklad může posloužit mise, kde máte brýle potápěčů naplnit mrkvovým džusem. A tak jeden z vás střídavým mačkáním kláves ctrl pumpuje džus a vy pohybem myši zamiřujete jeho proud. Pak jsou zde třeba závodní kousky, v nichž ovšem nesoupeříte najednou, nýbrž rozhoduje nejlepší čas a u myši se střídáte.

Grafická stránka Rayman Raving Rabbids nepatří k té kartě, na kterou by autoři vyloženě sázeli. Spíše se vydali cestou jednodušší, díky čemuž hra sice dobře vypadá, k současné špičce se ovšem neřadí. Zkrátka a dobře se nese v příjemném Raymanovském duchu, přičemž hlavní hrdina je vybaven dokonce několika dostupnými kostýmy, které z něj udělají třeba diskofila. Zajímavé jsou také spojovací filmečky, v nichž samozřejmě hlavní roli hrají potrhlí králíci, kteří jsou bezkonkurenčně nejoriginálnějším a nejvýraznějším prvkem hry.

Celkově slušná kompilace miniher
Co dodat na závěr? Ti kdo znají Raymana a jeho hry již z dřívějška bude možná trochu zklamán, neboť s těmi hopsačkami má společného asi tolik co stará babička s profesionálním fotbalistou. Celkově je ale hra příjemně dlouhá, nabízí slušnou zásobu miniher, s nimiž si vyhrajete i poté, co je dokončíte v samotné kampani. Škoda jen onoho nedotaženého ovládání pro PC a vkrádající se pocit stereotypu ještě před dosažením poloviny hry. Pro majitele konzole Wii lze nového Raymana každopádně doporučit. Na své přijdou i počítačoví hráči, jež se ovšem musí smířit s poněkud ochuzenou hratelností. I přes to si 66% zaslouží.