Rain

Encyklopedie déšť popisují jako jev v atmosféře spojený se srážkami vypadávajícími z oblaků. Pro člověka jde však o něco docela jiného. Různé kultury si na něj vytvořily různé názory. Jedny jej považují za symbol neštěstí a špatné nálady, jiné kapky vody padající z nebe vítají s úsměvem na tváři a pravidelně čekají na to, kdy už se déšť konečně spustí z nebes. Různé pocity, jež při něm obvykle míváte, se pak zaručeně projeví i při hraní nedávno vydané hry pod názvem Rain. V té se mokrého oblečení a zneuctěných vlasů totiž nezbavíte doslova  ani na vteřinku. Může ale hra, která si zakládá výhradně na deštivém počasí, vůbec ve skutečnosti fungovat a zabavit člověka tak, že se od ní nebude chtít ani na vteřinku odtrhnout? Právě na tuto otázku si odpovíme v dnešní recenzi během toho, co budeme tuto exkluzivitku určenou pro konzoli PlayStation 3 držet pod mikroskopem.

Titul byl vyvíjen za spolupráce Acquire Corp. a SCE Japan Studio. První ze jmenovaných studií pravděpodobně na základě jeho her znát nebudete. Přesto by za zmínku stály výborné série jako Tenchu, Way of the Samurai a Shinobido, na nichž pracuje již přes deset skvělých let. Co se tvůrců z SCE Japan Studio týče, na povídání toho máme poněkud více. Většina z jejich her sice nebyla vyvíjena pouze u nich, což ale na jejich podílu na práci nijak neubírá. Vrátit bychom se tak myšlenkami mohli k legendám ICO či Shadow of the Colossus. Následovala účast u počátků série Siren stejně jako výpomoc s kusem Demon’s Souls. Případně si můžeme zmínit i hry Gravity Rush, Tokyo Jungle, Soul Sacrifice, Puppeteer nebo teprve vyvíjené The Last Guardian, Knack a Deep Down. Je toho vskutku dostatek. Můžeme však Rain označit za zářez, jímž se budou jeho vývojáři chlubit ještě celé roky, nebo při výčtu her, na nichž pracovali, raději upřednostní jiné ze svých kusů?

Tvůrci se v Rain pokoušejí odvyprávět příběh bezejmenného chlapce, který se vzbudí uprostřed noci a za oknem zahlédne siluetu překrásné dívky. Není však sama. Hned za ní se potácí obrovské monstrum vypadající na to, že ji hodlá zabít. To samozřejmě nemůže nechat jen tak. Náš hrdina proto vybíhá ve svém pyžamu do deště a dvojici pronásleduje až do obrovských zářících dveří. Když jimi projde, uvědomí si, že je něco v nepořádku. Je neviditelný. V dešti je jeho silueta vidět perfektně, každopádně v momentě, kdy se dostane do místa, kam kapky vody nedopadají, z ničeho nic zmizí a zanechává za sebou pouze jemné otisky bot. To ho ale nijak neodradí od jeho původního cíle. Musí záhadnou dívku dohonit a zachránit ji. Příšer mu naneštěstí v cestě stojí ještě mnohem více a nebude to jen tak se přes ně dostat bez toho, aby se sám nedostal do ohrožení života. Pomůžete mu s tímto nelehkým úkolem?

Řídícím prvkem celé této hry, bez něhož by se ji snad ani nikdy nevyplatilo vytvářet, je atmosféra. Jeden by řekl, že vzhledem k tomu, že hra sleduje příběh zamilovaného chlapce chovajícího se jako správný a nebojácný rytíř, pravděpodobně bude značně dětinská a naivní. Opak je pravdou. Déšť padající z oblak neuvěřitelně pomáhá vykreslit každý z děsivých či alespoň neobvyklých momentů, jichž byste v této hře mohli nalézt doslova hromadu. Chvíle strávené s ní si proto užijete a do jisté míry si budete jenom dávat další a další doušky chytrého příběhu nemajícího žádný zájem o to, aby jej někdo stavěl pod zájmy hratelnosti. Vzhledem k jednoduchosti příběhu se naneštěstí nemá atmosféra příležitost dostatečně projevit a délka hry tomu také příliš nepomáhá, což je nám trochu líto, ale ani sebemenší náhodou to neznamená, že bychom mohli atmosféru a pocity, jež jsme z ní měli, nějak upozaďovat. Tato hra totiž v žádném případě není kusem, který byste si zahráli více než jednou či nanejvýš dvakrát. Vše se vám dá skvěle dohromady už po pár hodinách, s blaženým pocitem odejdete a budete mít jasno v tom, že se v tomto deštivém světě už nikdy znova naukážete. S tím musíte počítat, když do hry poprvé vejdete, protože právě s tímto přístupem si Rain užijete nejvíce.

Pár slov bychom nicméně měli věnovat i hratelnosti, bez níž by se samozřejmě neobešla žádná hra. Rain se na ni sice příliš nesoustředí, každopádně i přesto je originálním způsobem nabídnuta hra s hrdinovou neviditelností. V základu si stačí zalézt pod střechu a neuvidíte z něj absolutně nic ani vy, takže se musíte orientovat za pomoci oklepající se trávy či pozorování hrdinových stop. Když vyjde na déšť, naráz jej ale uvidíte stejně jako protivníci, jež jej budou mít v tu ránu chuť zabít. S tím je spojena řada pronásledování, která jsou fantastická svým neobyčejným způsobem, protože je právě při nich vyprávěn příběh chlapce. Musíte se tak soustředit na slova ukazující se na budovách, jež míjíte, i na směr, kterým běžíte, abyste nenarazili. Funguje to překvapivě dobře a překrásné momenty, kdy se kupříkladu schováváte pod těla velkých zvířat podobných žirafám, jež jsou také v základu neviditelná, snadno zabrnkají na vaše city.

Kromě utíkání před monstry vás ale čeká i spousta menších či větších hádanek. K těm už však máme určité výhrady. Abyste se dostali přes určitou lokaci, je třeba využití vaší inteligence a schopnosti orientace. Čas od času se před vás však postaví taková překážka, která je doslova nepochopitelná a vy tím pádem nevíte, co máte dělat, a několikrát se ztratíte, než vám hra konečně poradí, co po vás chce, ačkoli jste o tom předtím neměli ani zdání. Pár momentů se tak stává doslova nekonečnými, zatímco jiné proběhnete téměř okamžitě, protože vám hra nedává moc na výběr a vede vás přímo napříč příběhem bez možnosti odbočit do vedlejší uličky a prohlédnout si ji. Zdejší puzzle by nicméně díky dešti bylo možné vyřešit mnohem zajímavěji a tak trochu z nich máme pocit, že je ve hře v tomto směru ukrytý nevyužitý potenciál.

Po grafické stránce Rain vypadá výborně. Temné prostředí tomu samozřejmě značně napomáhá, každopádně až se do hry dostanete, už od první sekundy vám bude jasné, že o grafiku tu prostě a jednoduše nejde. Když už, mnohem více se titul zaměřuje na audio, s nímž si vývojáři poradili fantasticky. Soundtrack hráči dokáže doslova učarovat a vzhledem k tomu, že je jím nahrazen i dabing, ještě mnohem více vás do sebe pohltí a vy nebudete mít tušení, jak se z jeho drápů dostat. Zároveň také doplňuje atmosféru a napomáhá v jejím účinku na hráčovu mysl. Rain si prakticky celý svůj úspěch postavil na atmosféře a několika drobcích příběhu, což mu každopádně vyšlo překvapivě dobře a jiné hry by se od něj mohly jedině učit.

Pokud si od nás tento drobný kousek zaslouží v nějakém ohledu obdiv, v každém případě jde o jeho schopnost naservírovat hráčům na talíř precizní prostředí, decentní příběh a výborný audiovizuál tak, že se jím necháte unášet až za hranice hry a skvěle si tak odpočinete. Pasáže zakládající si na řešení hádanek nás bohužel pohltit nedokázaly, i když máme jasno v tom, že se ve hře i v tomo směru skrýval velký potenciál, do nějž se ale tvůrci báli pořádně píchnout. Hra je navíc nesmírně krátká a pořádně se do ní tím pádem nestihnete vložit a už budete vykopnuti zpět do krušné reality. Z naší recenze si tak odnáší 80 %. Pokud máte rádi skvostnou atmosféru a nezáleží vám tolik na hratelnosti, budete Rain milovat. Vy ostatní každopádně s klidem hledejte dále a možná se vám již brzy podaří narazit na hru, jež pro vás bude skutečně jako stvořená.