Railway Empire

Railway Empire má na svědomí studio Gaming Minds, vydání pak zaštituje Kalypso Media Digital, které můžete znát třeba díky hrám Tropico. Hra vyšla 26. 1. 2018 na PC (včetně podpory Linuxu a MacOS), stejně jako konzolích Xbox One a Playstation 4.

 

Ve hře samotné se ujmeme vedení železniční společnosti. V první řadě stavíme koleje a spojujeme tak jednotlivá města, průmyslové budovy, doly, plantáže a třeba i kravíny. Kromě toho pak budujeme mosty přes hluboké rokliny a vykopáváme  tunely skrze nezdolatelné hory. To však ani zdaleka není vše. Budování železnice je totiž jen jednou částí Railway Empire. Vaší povinností totiž bude také postarat se o chod firmy, tudíž najmete personál, případně pořešíte spory mezi jednotlivými zaměstnanci, stejně jako vyvinete nové technologie, které vám poskytnou náskok před konkurencí. Nesmíme zapomenout ani na investování. Špatný nápad tak není postavit ve městě vlastní fabriku nebo třeba univerzitu, která vám zajistí rychlejší výzkum. Možností je skutečně mnoho.

 

 

 

Z toho vyplývá jedna věc, Railway Empire je velmi komplexní tycoon hra. Na první pohled se může zdát, že jde o dětskou záležitost. Grafika je téměř komiksová, postavy komické, ale za touto hravou a pitoreskní fasádou se skrývají složité a sofistikované principy, pro jejichž zkrocení budete potřebovat při nejmenším několik hodin hraní.

Skutečně, pokud nemáte zkušenosti s podobnými hrami, důrazně nedoporučuji pustit se do hraní bez počátečního tutoriálu (který je součástí kampaně). Já to vyzkoušel a začátek byl slibný, přeci jenom spojit dvě města kolejemi, koupit první lokomotivu a určit jí trasu, to není nic kdo ví, jak obtížného. Jak ale přišlo na složitější mechanismy (stavba tratě, správa společnosti), začala mě hra pomalu dohánět k šílenství. Anebo spíše má ješitnost a opovrhování tutoriály. Nezbylo než si projít návod, který hráče pomalu, ale důkladně, zasvětí do hry.

 

V sofistikovanosti je ale krása. Až si pomocí výzkumu zpřístupníte silnou a rychlou lokomotivu, tu obsadíte kvalitní posádkou, získáte prvotřídní vlak, který doslova zahanbí veškerou konkurenci a vy pocítíte úžasný pocit zadostiučinění, jež vám běžná hra stěží nabídne. Taky tím získáte lepší možnosti pro zbudování expresních linek, které jsou lukrativnější, což doprovází i lepší pověst. A jelikož váš kapitál poroste a při troše štěstí (či s trochou sabotáže, přepadení, podplacených novinářů…) bude hodnota konkurenčních společností malá, budete si moct koupit jejich akcie a tím je zcela ovládnout. Tomu se říká sladké vítězství! Spojit několik měst a fabrik, postavit pár mostů, to přece svede každý. Ale zvítězit v drsném konkurenčním boji a prosadit svou firmu, to už je jiná liga.

 

Už jsem to tady několikrát zmínil, ale je třeba si to říci narovinu: konkurence je zlo. Možná že zprvu se k vám bude chovat hezky, dokonce vás bude zvát na „čaj a sladkosti“ (toto si nevymýšlím, opravdu s touto nabídkou jedna osoba přijde), ale nikdy si nemůžete být jisti ohledně jejich úmyslů. Budou si najímat sabotéry a bandity, aby ničili vaše vlaky. Ba co víc, zaplatí i špehy, aby okopírovali vaše technologie, či podplatí novináře, aby o vás napsali lživý očerňující článek. Naštěstí ty samé praktiky můžete použít i vy.

 

 

 

To vše vás neskutečně vtáhne do hry a najednou zjistíte, že onen složitý tycoon je vlastně dost chytlavý a zábavný. Zprvu jsem měl rozporuplné pocity a trvalo mi, než jsem si zvykl na specifickou grafiku a herní mechanismy. Pak mě ale hra zcela pohltila. Vybudoval jsem svou železniční síť a vyslal na ni své „železné koně“. Z malé vesničky se mi povedlo vybudovat velkoměsto, které se pro mě stalo zlatým dolem. Jenže najednou se mi do města napakovala konkurence s drzou hláškou „Je tady dost místo pro dva, nemyslíš?“. Výnosy poklesly, investice byly zmařeny. Nezbylo, než to konkurenci oplatit a najmout sabotéry…

 

Jak je už asi zřejmé, konkurence je zde opravdu silná a budete mít co dělat, abyste ji porazili. Například vývojáři v jednom ze svých videí vysvětlovali, jak funguje umělá inteligence konkurence při budování nových tratí. Nejdříve jednoduše vytvoří koleje mezi bodem A a B. Poté přijde na řadu přizpůsobení trati terénu. Moc strmé stoupání zpomalí vlaky, moc ostré zatáčky je přinutí přibrzdit. Jenže pokud se třeba rozhodnete vybudovat násyp, abyste zarovnali příkré stoupání, připlatíte si. Stejně tak tunely a mosty jsou docela drahou záležitostí. Je tak třeba najít kompromis mezi rychlostí a cenou. Tohle vše si umělá inteligence propočítá během mžiku. Ba co víc, dokáže takto vybudovat složité tratě plné výhybek, vedlejších kolejí či překladišť. Jenže se stejnými problémy se musíte vypořádat i vy…

 

Další podstatný prvek, který tvoří jeden ze základních pilířů Railway Empire, je zasazení do Ameriky v převážně 19. století. Tedy do doby budování megalomanské transkontinentální trati napříč Amerikou, ale i do doby úplně prvních parních lokomotiv, anebo třeba do období občanské války. To vše vytváří velmi pěknou kulisu. Až budete v novinách číst o tom, že byl překonán vlakový rychlostní rekord (popř. že jste ho překonali právě vy), můžete si všimnout, jak se v nich píše i např. o občanské válce. Vskutku působivé. Samozřejmě nelze hru považovat za historickou, poněvadž vytváří dosti idealizovaný obraz o historii, takže jsem třeba nenarazil ani na jednu zmínku o čínských dělnících, kteří ve vysokém počtu umírali při budování transkontinentální železnice, ani o indiánech, kteří v mnohých případech byli vyvražděni. Na druhou stranu všichni tak nějak chápeme, že zrovna historie není to, kvůli čemu bychom tuto hru hráli.

 

Ale i zde samozřejmě nějaké ty nedostatky přeci jen vyplavaly na povrch. Předně mám pocit, že v Railway Empire je sice krásně propracovaná správa vlastní společnosti, ale samotné stavění tratí bylo značně zjednodušeno. Skutečně, koleje totiž pokládáte jednoduchým způsobem: Kliknete na bod A a pak na bod B. Koleje se samy položí, máte pak možnost trať upravit, nicméně vzhledem k tomu, jak tato manipulace probíhá, nemáte takovou volnost v budování jako třeba v Mashinkách. Tento způsob je sice rychlejší, nicméně je svým způsobem lehce svazující. Já osobně bych preferoval, kdybych měl příležitost si s kolejemi, mosty, tunely opravdu vyhrát. Zároveň ale pro někoho toto bude určitě příjemnější než se piplat s každým pražcem. Každopádně co již lze považovat za vadu je neohrabaná manipulace s kolejemi. Jakmile je totiž položíte, špatně se zpětně mění. Vlastně jediný způsob, jak je editovat, je jejich zboření. Tudíž i kdybyste celou trať chtěli posunout, byť jen o metr (což se stává docela často), musíte ji srovnat se zemí a postavit kompletně znovu. Ještě horší je to s vedením paralelních kolejí. Můžete vést bez problémů třeba 4 rovnoběžné koleje, jež tak budou tvořit de facto jeden celek. Nicméně pokud budete chtít postavit most, můžete přes něj vést jen dvoje koleje. Pro ty zbylé budete muset postavit už jiný most (nebo mosty), ba co víc, tento most nemůžete postavit hned vedle prvního mostu, musíte tedy vybudovat vedlejší trať.

 

 

 

 

Za zmínku stojí ještě jeden dost nepříjemný bug, na který jsem narazil. V rámci kampaně se mi stalo, že konkurenční vlaky mohly projíždět skrze sebe. Toto je jakýsi mód, který si můžete aktivovat v některých režimech pro snížení náročnosti. Nicméně já ho měl vypnutý, tudíž jsem musel každou trať promýšlet, stavět vedlejší koleje atd. Jenže konkurenci vždy stačila jedna kolej a v jeden okamžik po ní mohlo jezdit nekonečně mnoho vlaků. To dosti stěžuje hru, poněvadž zatímco vy v některých městech už budete potřebovat velká (a tedy i dost drahá) nádraží, protihráčům bude stačit to malé nejlevnější, protože všechny vlaky jednoduše mohou zajet na jednu kolej. Předpokládám ale, že to bude rychle opraveno (pokud se již tak nestalo).

 

Abych to vše shrnul, Railway Empire je hra velmi propracovaná a sofistikovaná. V některých aspektech je složitější, nicméně vývojáři si toho byli vědomi a hru doplnili o intuitivní nápovědu, která vás po přiměřených krůčcích většinu věcí naučí. Každopádně skutečné pochopení všech herních mechanik (např. toho, jak funguje systém návěstidel) určitě zabere několik hodin, pokud tedy nemáte dostatek zkušeností z podobných her. Pokud vás ale sofistikovanost neodradí, určitě titulu zcela podlehnete. Hra je totiž dost zábavná, ať už jde o humor či řešení různých problémů. To vše je okořeněno prostředím Ameriky 19. stoletím (podíváte se tedy i na Divoký západ) a vývojem fascinujících parních lokomotiv, u kterého vnímáte sebemenší technologický pokrok. Jsou tu i menší problémy, které omezí celkovou hratelnost, týkají se zejména samotné stavby železnice. Avšak nejde o chyby, které by položily celou hru na lopatky. Od nás si titul odnáší krásných 80 %.