Puppeteer

Než se konzole PlayStation 3 kompletně ztratí z myslí vývojářů a přestanou se na ni vydávat nové hry, potrvá to pěkných pár let. Její nástupce už je však na cestě, takže se dá počítat se značným úbytkem titulů exkluzivních, neboť se s nimi Sony zaměří právě na PlayStation 4 či alespoň handheld PS Vita. V přípravě ale stále ještě několik kousků výhradně na tuto stárnoucí krabičku, jíž byste napočítali dobrých šest let, je. Donedávna šlo kupříkladu i o kousek Puppeteer. Ten už však na trh dorazil a nyní si jej bezproblémů může zahrát kdokoliv. My se každopádně rozhodli podívat na to, zda se vám jeho zahrání vůbec vyplatí, nebo nejde o nic speciálního a bez větších výčitek jej můžete přehlédnout. A právě to bude tématem dnešní recenze.

 

 

Hru mělo na starosti SCE Japan Studio, které musí podle jeho her znát každý, kdo se kdy alespoň přiblížil k některé z konzolí PlayStation. Éra úplně prvního herního zařízení jej možná minula a jeho vývojáři na něj stihli vydat jen jediný titul, což si ale snadno vynahradili spolu s jeho nástupcem. Jen málokomu budou neznámé legendární hry jako ICO či Shadow of the Colossus. Za zmínku rozhodně stojí i spolupráce na sérii Siren, která to dotáhla dokonce až na PlayStation 3. Zde už však můžeme mluvit o velkých kusech včetně RPG Demon’s Souls nebo zvrácenosti jménem Kung Fu Rider. Mnozí tvůrci z tohoto studia se nicméně podíleli i na oblíbeném kousku Gravity Rush určeného pro PS Vitu a následně začali pracovat na hrách pro PS4, kde se představí třeba s titulem Knack či free-to-play sci-fi RPG Deep Down. Zkušenosti by tu tedy byly. Odrazily se ale při tvorbě Puppeteer dostatečně?

 

 

Na úplném začátku hry se dostáváme ke kolenům nechvalně proslulého medvědího krále, který se snaží získat duše dětí proto, aby je následně mohl nutit k práci v jeho zámku. Náš hrdina je však v něčem jiný. Král mu jeho věrnost nevěří a nehodlá riskovat, že by jej podvedl a v nestřeženém okamžiku bodnul dýkou do zad. Jeho hlavu mu proto sní a zbytek těla odhodí pryč. To už se ale na scénu dostává Ying-Yang, kočka, která se s naším hrdinou spřátelí a rozhodne se mu pomoci s postavením se zpátky na nohy a získáním zpět jeho hlavy. A tak začíná naše dobrodružství. Není naštěstí tak bezhlavé, jak by se mohlo zdát. Kutaro, naše postava, si totiž na svých cestách místo hlavy může nasadit prakticky cokoliv, na co narazí. Ani to mu však jeho situaci nijak výrazně neusnadní.

 

 

Puppeteer si geniálním způsobem zakládá na asijské mytologii, a pokud znáte alespoň její základy, hru jako takovou si užijete mnohem více než ti, kteří nemají ani tušení, co je kupříkladu čínský zvěrokruh. Dokonce i ten má v tomto kousku své postavení. Každý z dvanácti bossů, s nimiž se budete muset v průběhu hraní vypořádat, totiž představuje jedno ze zvířat v něm, takže počítejte s tím, že podstoupíte nerovnoměrné souboje proti obrovskému hadovi či překrásnému čínskému drakovi. To celé bylo následně zasazeno do prostředí loutkového divadla, o němž se zmiňuje, čehož jste si asi už všimli, již samotný název titulu. A i v tomto směru hra exceluje. Fascinující práce s postavami a přechody z kulis do kulis vám nejednou vyrazí dech a díky nim se do hry bezproblémů ponoříte.

 

 

Z pohádky kolem vás vás nedokáže vytáhnout ani střízlivá realita týkající se toho, že nikdy nemáte tušení, kde vám hlava stojí. Nakonec si z nich však ještě budete moci udělat hotovou sbírku. Najít si svoji novou hlavu, která je krásnější a originálnější než ta předešlá, totiž není vůbec tak obtížné, jak by se mohlo zdát. Čas od času se na vás doslova posypou z odpadkového koše. Může jít o všechno možné od lebky kostlivce přes pavoučka až po úplně obyčejný hamburger s drobnýma očima navrch. Celkově můžete mít připravené až tři hlavy zároveň a každá z nich bude značit jeden z vašich životů. Když ale jednu ztratíte, dostanete ještě pár sekund na to, abyste se ji pokusili získat zpátky, protože by přece nebylo dostatečně „cool“, kdybyste místo hlavy neměli vždy připraven banán.

 

 

Soubojový systém je zde podobně prostý jako v prakticky každé další platformovce, na kterou narazíte. Pouze v tomto případě na rozdíl od Maria protivníkům na hlavy neskáčete ale stříháte je svými obrovskými nůžkami, díky nimž máte šanci zachránit uvězněné duše dalších dětí. Nepřátelé příliš velkou dávkou inteligence nedisponují a většinou nejsou originální ani vzhledově, což vám však nijak vadit nebude, protože Puppeteer o zabíjení dalších potvůrek v žádném případě není, a pokud si chcete zahrát brutální akci, v níž ostatní budete stříhat do hola, pravděpodobně jste si spletli adresu, ačkoli by se to samé nedalo v žádném případě říct o boss fightech.

 

 

Každý z bossů v závěrečných částech jednotlivých lokacích je totiž něčím výjimečným a už na pohled vás zaujme tak, že si s ním budete chtít pohrát co nejvíce. Možná, že ani v tomto případě k dispozici nic kromě nůžek nemáte, čehož si ale ve výsledku ani nestihnete všimnout. Na každého z nich je vždy potřeba přijít s nějakou novou taktikou, která  sice není ani trochu složitá, což si ale neuvědomíte, dokud na ni nepřijdete. Pravou podstatou těchto soubojů je však skutečně jen to, proti čemu stojíte. Překrásná stvoření vymodelovaná do detailů a stavící si na již zmíněném čínském kalendáři vám, pokud máte alespoň trochu uměleckou duši, brzy učarují a na rozdíl od jiných her se na zdejší závěrečné fighty začnete pro jejich inspirativnost a krásu těšit.

 

 

I ostatní části hry jsou každopádně vždy něčím, pokud se tedy zrovna nezabýváte zabíjením před vás postavených stráží, výjimečné. Někdy půjde o pouhé scenérie, na které se budete moci s úžasem podívat, jindy se však začnete soustředit jen na určitý objekt, který je něčím specifický a který z celku dělá to, čím je. Tu a tam se Puppeteer snaží hráčům hraní ozvláštnit i drobnými puzzle hádankami, jež zde jsou každopádně opět pouze pro efekt a nijak si kvůli nim své mozkové závity roztáčet muset nebudete. Celá hra vás prakticky jen vede za ručičku a nabízí vám sérii předem připravených scén, s jejichž pomocí je vám vyprávěn chytrý příběh spojený s úžasným zasazením, což je tak trochu i věcí nepříjemnou, protože hrát hru s vědomím, že vás nečeká žádná pořádná výzva, bezesporu nechcete.

 

 

Hned poté vás už ale tato pohádka opět vrhne zpátky do příběhových pasáží a vy budete v takovém stavu, že si ani na nic stěžovat chtít nebudete. Zaposlouchat se konečně budete moci po čase zase do výborně padnoucího hlasu vypravěče, kterého by snad jedině Morgan Freeman zahrál lépe. Celou hrou vás navíc doprovází i líbezný soundtrack hrající stejně jako zbytek hry na pohádkovou notu, což se ne všem musí líbit, ačkoli i přesto bezesporu uznáte, že to k celkovému vyznění hry padne jako ulité. Potvrdí vám to koneckonců i grafická stránka mající velmi neobvyklý nádech snažící se věrně ztvárnit téma loutkového divadla. Tvůrci prostě a jednoduše věděli, co chtěli, a nemohli to vyjádřit lépe.

 

 

Puppeteer je kouskem velmi jednoduchým po všech směrech. To mu nicméně nijak neubírá na poutavosti. Dokonce i příběh na první pohled vypadá zcela obyčejně, každopádně při hlubším pohledu na něj zjistíte, že mu sekunduje  fantastické pozadí spojené s asijskou mytologií. Hratelnost je naneštěstí jednoduchá až příliš a mnohem raději bychom se setkali s tím, že by nás z hraní vytrhlo i něco jiného kromě skvěle zpracovaných závěrečných bossů. Příjemná audiovizuální stránka pak už jenom dotváří neobvyklý obrázek, jakým tato hra je. Z naší recenze si odnáší 75 % s tím, že si ji někteří hráči doslova zamilují, avšak jiným na ní něco nesedne už na úplně první pohled. Ke které z těchto skupin patříte vy?