Prototype

Standardní superhrdinové, ať už jejich superschopnost spočívá v čemkoli, mají jedno společné: jsou mnohem méně zajímaví než padouši, proti kterým den co den neúnavně bojují. Alex Mercer, ústřední postava third person akce Prototype, je ovšem jiný. Bezskrupulózně jde za svým, nebere si servítky a netrápí ho výčitky svědomí, ne ne. V honbě za ztracenými vzpomínkami neváhá brutálně zlikvidovat všechno a všechny, kteří mu stojí v cestě. Zatímco ostatní hrdinové až nezdravě často řeší složité morální otázky, Mercerova čistá duše je zcela prosta dilemat. Je mu úplně volný, jestli zrovna zabíjí slizkého mutanta nebo nevinného kolemjdoucího. „Účel světí prostředky,“ prohlašuje sebevědomě hlavní protagonista. Jistě, je to přístup sobecký, egoistický, možná i zvrácený – ale má něco do sebe. Vždyť pravidla a konvence nás jen zbytečně omezují v rozletu…

 

 

Hra startuje okamžikem, kdy si děsivá, testosteronem nabitá hromada masa jménem Alex probíjí cestu Manhattanem. Oblohu halí narudlé mraky, všude zní sirény, křik umírajících, tříštění skla a praskání drceného kovu. Vzduchem létají karmínové spršky krve; je jí tolik, že byste na rudo vymalovali barák a ještě by vám zbylo. Ve stylovém entrée ochutnáte, co všechno hlavní hrdina dokáže, aby vzápětí následoval střih a děj se posunul o osmnáct dní zpět. Náš antihrdina se probudí na chladném kovu pitevního stolu, s úplně vygumovanou pamětí a armádním virem v krvi. naakžen virem, jenž dává nositeli tak silné schopnosti, že by Superman závistí zezelenal. Infekční zhoubu někdo vypustí i do ulic, kde z lidí nadělá bezduché zombíky a velké slizké mutanty, kteří dokážou pěstmi rozmlátit tank. Ale nebojte, to Alex umí taky.  

 

 

Alex vlastně zvládá tolik činností, že jenom prostý výčet by zabral polovinu článku, takže se v dalším textu omezíme jen na ty nejvýznamnější. Opomeneme-li epesní prolog, začínáte relativně skromně. Dlaní sice prorazíte hrudní koš civila, co se na vás křivě podíval, ale k zajímavějším kouskům se dostanete až o něco později. Za každé obzvlášť efektní kombo či splněnou misi jste ohonorováni evolučními body (evolve points, EP), za něž prostřednictvím upgrade menu nakupujete schopnosti nové, případně vylepšujete ty stávající. Jak už jsme řekli, schopností je fůra, některé jsou samozřejmě jen do počtu, ale pro většinu z nich lehko najdete smysluplné využití.

 

 

Zejména přebírání cizí podoby a vzpomínek hraje důležitou roli. Relativně často musíte infiltrovat vojenské základny či vládní zařízení, a k tomu potřebujete obličej oprávněné osoby. Obvykle ji najdete v okolí místa, kam se máte dostat, obklopenou strážnými. Podle představ tvůrců byste se k oběti měli opatrně přiblížit a někde v ústraní ji zkonzumovat (ano, zkonzumovat: pro dotyčnou osobu nejde o nic příjemného). Snaha obohatit jinak těžce akční titul o stealth prvky vypadá na papíře docela pěkně, ale skutečnost je úplně jiná, horší. Faktem totiž je, že na plížení a opatrnost se můžete s klidným svědomím úplně vybodnout. Stačí prostě vlétnout do hloučku nic netušících postav, v následné vřavě sníst toho pravého a poté se na chvíli stáhnout do ústraní, dokud nezruší poplach. Pak se v kůži oběti beze spěchu vrátíte na místo činu, aniž by dementní vojáci pojali sebemenší podezření, a uděláte, co potřebujete. Jinak řečeno, cesta drsňáka je výrazně zábavnější a záživnější než cesta tichošlápka. Ne snad proto, že bychom si libovali v násilí, nýbrž proto, že stealth akce v podání Prototype není příliš propracovaná. Nicméně při obtížných útěcích před pronásledovateli určitě oceníte možnost “půjčit” si obličej nevinného občana, čímž nepřátele setřesete. Tedy pokud nedisponují speciálním detektorem odhalujícím zmutovanou DNA…

 

 

Nedostatek hloubky či uvěřitelnosti se dá vytknout i prostředí velkoměsta. Nebude to poprvé, kdy jsme nuceni konstatovat, že svému řemeslu, tedy tvorbě virtuálních městských zástaveb, nejlépe rozumí v Rockstaru. Všichni ostatní (s čestnou výjimkou bývalých Illusion Softworks) za autory GTA daleko zaostávají. New York v podání Radicalu vůbec nezaujme, ulice jsou jedna jako druhá, bez zapamatováníhodných míst. Šablony budov se až příliš často opakují, úroveň detailů textur kolísá. Ale na druhou stranu, pokud nejste placeni za to, abyste si podobných detailů všímali, bude vám to srdečně jedno. Když totiž vylepšíte své schopnosti na maximum, přestane na nedokonalém Novém Yorku záležet, jelikož vaši pozornost jistě upoutá parádně zpracovaný parkour, který Alex bez námahy předvádí. Sledování Alexe, jak skáče, sprintuje a plachtí se jen tak neomrzí. Pokud k tomu ještě přičtete výtečně zpracované souboje, kdy “hrdina“ elegantně dělá z prostoduchých nepřátel krvavou fašírku, dostanete úžasné kombo. Prototype překonává i Web of Shadows, což sice byla hloupoučká ptákovina, ale techniku pohybu v ní tvůrci zpracovali výtečně. 

 

 

Kromě svobodného cestování městem za pomoci vlastních sil lze využívat i armádní dopravní prostředky. Jistě chápete, že i obyčejná okružní jízda New Yorkem v obrněném tančíku může přinést mnoho zajímavých zážitků. Ulice kypí životem, doprava je hustá jak se na americkou metropoli sluší a patří, takže pořád máte co drtit pod pásy. 🙂 Při destruktivních kratochvílích však na sebe snadno upozorníte příslušníky armády či mutanty, což končí zběsilými honičkami. Bohužel, zpočátku zábavné třenice jsou v pozdějších fázích hry docela frustrující, protože Alexovi jde téměř neustále někdo po krku. A urputní pronásledovatelé, vybavení detektory, často ukončí vaši bídnou existenci: vězte, že laťka obtížnosti není nasazena nijak nízko. Občas by tvůrci mohli ubrat plyn, protože když akce ne a ne skončit, hra upadá do stereotypu (a vy do zoufalství) .

 

 

Snad i díky vyšší obtížnosti vám Prototype nějakou dobu vydrží, v New Yorku najdete tuny věcí ke zdemolování, 31 příběhových misí a spoustu nepovinných vedlejších úkolů, jež slouží především k získávání EP a odemykání nových schopností. Kdo chce spatřit všechno, co hra nabízí, pár hodin mu to zabere. Design misí je standardní a až na jednu výjimku žádná nepřekvapí. Především vedlejším úkolům by neškodila větší nápaditost a „odvaz“ ze strany designérů. Přece jen probíhání checkpointů či zabíjení monster/lidí v časovém limitu není nic extra. Když už Alex umí vrhat těžkými předměty, proč nezavést třeba střelbu na cíl? Nebo hod člověkem do dálky? Zábavných hříček by se při troše fantazie dala vymyslet spousta, a jisté odlehčení by Prototype určitě neuškodilo. Koneckonců, i soustředěnou destrukci lze brát s nadhledem.

 

 

Některé z nepovinných kratochvílí nicméně stojí za pozornost. Zaujala nás tzv. Web of Intrigue, což je jakási paměťová síť, postupně vytvářená absorbováním vzpomínek ostatních. Po New Yorku se potuluje asi 200 lidí, kteří mají v nějakém ohledu co dočinění s vaší postavou. Jejich konzumací postupně skládáte spletitou mozaiku informací o sobě samém. V jednoduše zpracované obrazovce pak lze vzpomínky přehrávat a sledovat vazbu jednotlivých flashbacků na ostatní.

 

 

Z trůnu akčního krále nadcházejícího léta sesazuje Alexe hned několik poměrně výrazných nedostatků. Akci samotné toho nelze příliš vytknout, masakrózní ekvilibristiku Alexových pohybů si zamilujete. Potěší také drobné detaily jako například průběžné informace s vyčíslením škod, které jste dosud napáchali; nebo když skočíte ze střechy mrakodrapu na chodník a beton se pod vámi proboří, nelze než ocenit krásný efekt. V ostatních ohledech však Prototype inklinuje spíše k průměrnosti, což chtě nechtě musíme reflektovat i v našem hodnocení – 70%