Šustění listí, vzdálené klokotání vodopádu, ale jinak ticho jako v hrobě. Ani vám, ani nikomu ze čtyřčlenné jednotky není právě do zpěvu. Právě jste přes hledáček svého samopalu zkontrolovali větve na pravé straně cesty, když v tom se v korunách ozve klokotavý smích, který nemůže být z tohoto světa. Nervózně se podíváte na bratra ve zbrani po své levé ruce. Ten je strnulý a ani se nehýbe, protože nevidí, že mu uprostřed hrudi svítí tři červené tyčky. Lov začíná.
Také cítíte to jemné mrazení v zádech? Predátor je kultovní klasika, ale zatím tu nebyl herní titul, který by kombinoval z jedné strany pohled mariňáka, jak se snaží přežít při plnění mise, s možností hrát přímo za postrach, který možná dodnes budí Arnieho ze sna. Predator: Hunting Grounds tak možná vyplní jeden mezičlánek ve filmovo-herní historii.
Žánrově hra spadá pod asymetrický multiplayer. Pokud jste někdy hráli Evolve, víte, co máme na mysli. Na jedné straně na vlásku visící život hned čtyř vojáků, na straně druhé mimozemský dravec s nadpřirozenými schopnostmi, který to bere jen jako běžný lov. Hned na začátku každé rozehrané hry si můžete vybrat, za koho se pokusíte splnit svůj úkol. Nemusíte se bát, za patnáct minut bude po všem a svůj výběr si budete moci zopakovat.
Pokud se rozhodnete hrát za jednoho ze čtyř vojáků, můžete si ho přizpůsobit k obrazu svému od výběru pohlaví po několik variant účesů, oblečení či maskování. Poté jste vrtulníkem vysazeni v neprostupné džungli a musíte splnit misi. Ta je triviální a skládá se z menších úkolů. Mezi ně patří doběhnutí do tábora, jeho vyčištění od tupých nepřátel, stažení dat z jejich počítače nebo obrany stanoviště před nájezdem dalších nepřátel. Po splnění několika dílčích misí opět přiletí vrtulník a v ideálním případě se na jeho záchranná lana zavěsí všichni čtyři vojáci a odlétají do slunce západu.
Jenže to by někde ve větvích stromů nesměl čekat se zapnutým maskováním náš osamělý lovec. Kdy se na vás vrhne, nikdy nevíte. Občas slyšíte zaškrábat kůru stromů, občas se jeho hrdelní klokotavé zvuky nesou džunglí jako vřeštění paviánů. Jestli ale zaútočí svou pulsní puškou s typickým laserovým zaměřováním, nebo se na vás vrhne osobně a pokusí se vás rozsekat svými kovovými drápy, je otázkou. Tísnivý efekt je ještě více umocněný tím, že v roli mariňáka hru ovládáte z pohledu první osoby, takže si nevidíte za záda. Kromě Predátora je ve hře i spousta umělou inteligencí ovládaných nepřátel v roli separatistů kryjících se v džungli. Ti ale postrádají jakoukoliv inteligenci a ve vlnách nabíhají vstříc vaší hlavni.
Pokud vás Predátor srazí k zemi a nemá dostatek času k vykuchání své trofeje v podobě vaší lebky, může vás některý z vašich kolegů ještě zachránit podržením tlačítka ve vaší blízkosti. Mariňák i Predátor má u sebe i lékárničku, kterou si sám může píchnout pro povzbuzení. Stejně tak má mariňák ještě možnost vzít si do dvou kapes další vybavení, jako jsou klasické i omračující granáty. Pokud v roli mariňáka umřete, neztrácejte naději. Vaši kolegové stále mohou splnit část mise, která jim dovolí zavolat si posily a vy se tak znovu objevíte na bojišti.
Za odehrané mise se načítá level samotné postavě a zvlášť levely zbraní. Využívali jste po většinu zápasu brokovnici? Tak samopal nedostane ani bodík. Zatímco vylevelovaná postava má přístup k lepší zbroji a zbraním, levely zbraní zas otevírají možnosti jejich úpravy, jako je prodloužený zásobník s větší kapacitou nebo laserový zaměřovač. Nebo se na vás usměje štěstí a najdete pěkný nový šátek v jedné z beden, které dostáváte za splněné mise. Nebo si je můžete také koupit za virtuální měnu, což se ve výsledku, pokud nespoříte na konkrétní věc, vyplatí více, protože v bednách jsou vždy tři věci najednou. Nutno dodat, že ve hře nejsou žádné mikrotransakce a ani za virtuální měnu nelze zakoupit žádná vylepšení, která by hráče zvýhodňovala. Všechna efektivní vylepšení pro boj v džungli je potřeba si odemknout přes levely, tedy jen hraním.
Hraní za Predátora obrací herní zážitek úplně naruby. Je to podobný pocit, jako když čekáte v divadle na představení a šli byste podívat za oponu na připravené jeviště. Jako Predátor z pohledu třetí osoby máte jasný úkol – najít a zlikvidovat všechny čtyři mariňáky. Zpočátku tedy vůbec netušíte, kde jsou, a nejlepší je jít za zvukem střelby. Naštěstí má predátor svou termokameru, se kterou je po chvíli určitě naleznete, pokud tedy neměl mariňák za ušima a hned zpočátku mise se nenatřel blátem.
Sice se můžete dopravit k lovné zvěři po zemi, ale v kůži predátora je rychlejší pohyb korunami stromů. Škoda, že se dá lézt jen po konkrétních stromech, na kterých je vyznačená červená cestička. Predátor se navíc neumí zastavit v polovině kmenu, aby se třeba tak skryl před odhalením. Volně se pohybuje vlastně jen po větvích, skoky mezi nimi, stejně jako vertikální pohyb po kmeni dělá automaticky. Střílení pulsní puškou, stejně jako zapnutý mimetismus berou Predátorovi energii. Pokud se vybije, nemůže náš lovec chvíli střílet, schovat se za ochranné zbarvení nebo utíkat. I Predátora je možné zabít, za což si střelec odnese bonusové body navíc.
Samotné prvky hry zní velmi dobře a vlastně nejsou vůbec špatné, kdyby tu nebylo hned několik ale. Prvním z nich je odfláknutá grafická stránka hry, která vás praští do očí hned po prvním spuštění. Obraz je u verze pro Playstation zrnitý, až to vypadá, že hra jede v nižším rozlišení a snaží se to maskovat přes nějaký filmový filtr. Druhou věcí jsou doskakující textury. Například při přeostřování během zaměřování je vidět, jak vzdálené objekty teprve doskakují na svá místa. Přitom mapy nejsou příliš veliké. Navíc tvůrci museli počítat s tím, že ustrašení hráči v kůži vojáků budou při sebemenším pohybu ve větvích prozkoumávat své okolí přes hledáček samopalu.
Všechny mapy jsou zasazené do pozdního odpoledne. Barvám tedy vévodí přepálená oranžová, odlesků je minimum, zato ve větrem ohýbané vegetaci pořád přeskakují čtverečkované stíny. Kdyby si hra za takových grafických podmínek držela na konzoli framerate, byli bychom ochotni to možná zkousnout. I ten se ale v klíčových momentech občas propadá a sráží herní zážitek o další stupínek dolů.
Tam, kde vizuální zážitek divákům nepřeje, dopomáhá alespoň ten audiovizuální. Původní hudba z filmu od Alana Silvestriho velmi dobře podtrhuje tísnivý pocit při hraní za lovnou zvěř. Kromě klasické úvodní melodie slyšíte i typické zvuky, které vyluzuje Predátor. A když se mise blíží ke svému konci, ozve se dnes již kultovní: “Get to the Choppa!“
Bohužel velmi kostrbatý je i pohyb postav. V roli mariňáka je zaměřování nepřátel opravdu tvrdý oříšek, protože pravý kloub na ovládání kamery, který je v jiných hrách velmi citlivý, najednou v Predator: Hunting Grounds připomíná svou citlivostí Dualshock první generace. V mnoha případech je tak zásah do protivníka jen věcí náhody nebo zaviněn velkým rozptylem výstřelu z brokovnice, než přesným zaměřováním. Stejně tak je to s pohybem samotných postav. Zatímco u mariňáka nějaký ten úkrok stranou navíc asi ničemu nevadí, v kůži Predátora seknout zblízka do pohyblivého cíle je téměř nemožné. Jak se Predátor efektně pohybuje vrcholky stromů, o to hůř se ovládá na zemi. Proběhnout s jeho mohutnou postavou třeba jen dveřmi za svou kořistí je úkol na dva tři pokusy. Možná právě proto autoři přistoupili k pohybu po stromech po předem nastavených cestičkách a možnost volného pohybu po větvích zamkli jen na některé z nich.
I v asymetrickém multiplayeru platí pravidlo “kdo si počká, ten se dočká“. Pokud chcete hrát za mariňáka v náhodně postaveném týmu, je čekací doba sotva půl minuty. Na Predátora se čeká téměř pět minut. To jsou aktuální cifry, které nejsou překvapující. Přitom upřímně můžeme říct, že hraní za mariňáka je v mnoha ohledech lepší a atmosféričtější než hraní za Predátora. Pořád se jedná o skvělé čekací časy, než měla hra před pár dny, kdy se časy pohybovaly na trojnásobku doby.
Predator: Hunting Grounds je rozporuplným zážitkem a zároveň dvě hry v jedné. Na jedné straně máme tísnivé hraní za mariňáka, na straně druhé skákání s Predátorem po otevřené mapě a pokoušení se najít a zabít pár vojáčků. Nebýt opravdu ošklivé grafické stránky, špatné optimalizace a kostrbatého ovládání, možná by si hra zasloužila lepší hodnocení. Třeba nás autoři překvapí a alespoň některé neduhy odstraní v budoucích záplatách a v té chvíli si hra zaslouží o bodík navíc (o dva, pokud jste fanoušci).
