Ve vodách obchodně-pirátských námořních realtimovek nepanuje zrovna velká konkurence. Zajímá-li se proto o kupčení s komoditami či korzárství, můžete v současnosti sáhnout jedině po Port Royale 3: Pirates & Merchants, kterýžto počin podle všeho poměrně věrně zobrazuje éru, kdy to na mořích skutečně žilo. Problém je ovšem v tom, že ani v dobách, kdy to na mořích „skutečně žilo“, obchodovalo se a koráby plující pod vlajkami s lebkou a zkříženými hnáty ukrádaly počestným obchodníkům spánek, nebyla realita námořního života příliš zajímavá. To třetí díl Port Royale vynikajícím způsobem zachycuje – jde totiž o docela nudnou záležitost.
Základní premisa hry nevypadá nezajímavě: jste ztroskotanec, jenž hledá své štěstí pod žhavým karibským sluncem, ve vodách plných možností a příležitostí. Tvůrci si nicméně představují hledání štěstí tak, že po většinu herní doby zíráte na globální obrazovku, kde si nic moc neděje, případně zíráte na domovské obrazovky jednotlivých přístavů (kterých není málo), kde se toho děje ještě méně, a čas vám pomaloučku plyne pod rukama.
Před startem kampaně, která by vás měla připravit na sandboxovou hru či multiplayer, si můžete zvolit kariéru obchodníka či dobrodruha. První herní režim vás postaví na dráhu budoucího magnáta, jenž se z nuly vypracuje na ekonomického (a tedy i faktického) vládce karibské oblasti. Druhý mód, určený milovníkům akce, vás připraví na dráhu bukanýra neohroženě křižujícího výsostné vody nepřátelských států (můžete si přitom zvolit, zda získáte tzv. Letter of Marque, tedy oficiální oprávnění vydané určitým státem k napadání cizích lodí, či zda učiníte svým nepřítelem každého a všechny).
Můžete sjednotit Karibik, napadat pirátská doupata, budovat pirátská doupata, podmaňovat si města ekonomicky i silou, dát se na politiku a stát se guvernérem. Škála aktivit, jimž se můžete v PR3 věnovat, není zrovna zanedbatelná, problém inherentně prostupující celým titulem ovšem spočívá v tom, že provozování žádné činnosti, jakkoli lákavě zní, se nedá označit za zábavné. Není přitom úplně jednoduché napřímit ukazováček a říct “tady udělali soudruzi vývojáři chybu”, nezáživnost prostě prorůstá hrou jako kořeny zemí: od úvodního filmečku až po závěrečné titulky.
Vinu lze zřejmě přičítat zejména nešťastným designovým rozhodnutím či ne zcela povedenému interface, který jako by byl navržen tak, aby měl člověk co nejvíce problémů do hry proniknout, pochopit ji a využít toho, co nabízí, k prospěchu svému. Připravte se na nadbytečné klikání, dovedně schované ovládací prvky a provádění nadbytečných úkonů (např. pokud je loď v přístavu a chcete s ní provádět jakékoli akce, musíte se do přístavu přepnout z globální obrazovky, což začne nemálo obtěžovat už v okamžiku, kdy počet lodí flotily překročí číslo jedna).
Přestože si tvůrci dali (zřejmě) velkou práci s tím, aby vás prostřednictvím filmečků a tooltipů zasvětili do tajů pirátění i obchodování, ve výsledku si nikdy nebudete jisti, co se po vás vlastně chce (nepočítám-li ultimátní cíl vydělat spoustu peněz a získat lásku krásné dívky či stát se obávaným mořským vlkem a získat lásku krásné dívky). Dostanete volnou ruku, jenže nevíte, co si volností počít. Když k tomu pak přičtete designové nedostatky, jen těžko se hledá motivace – pokud nemáte tu správnou náturu – proč u PR3 trávit čas (jedině snad proto, že neexistuje srovnatelný titul mladší jednoho roku).
Zobecňující plky se nyní pokusím ilustrovat na konkrétních příkladech. Pokud jde o game design, představte si, že jste vysláni na misi, kdy musíte najít a zachránit ohrožený konvoj. To je nepochybně chvályhodný cíl. Abyste ho ovšem dosáhli, musíte spoléhat na vágní instrukce, které hra bezvýjimečně udílí. Dostane se vám tak třeba zadání, že předmětný konvoj se nachází “severovýchodně od Tortugy”, což vzhledem ke skutečnosti, že vaše lodě mají nevelký dohled (field of view), znamená, že budete jako blbci dlouhé minuty křižovat oblast severovýchodně od Tortugy, než konečně onen kýžený konvoj naleznete. To je tristní jednak proto, že kdybyste si dali tu práci a vylezli do strážního koše skutečného korábu, budete mít “výhled jako prase”, a jednak zkrátka – i kdyby předchozí část souvětí postrádala oporu v realitě – nelze než označit za stupidní herní mechaniku, která vás nechá bezcílně bloudit po hladině oceánu. Když se konečně dostanete k zachraňovaným a tedy nevyhnutelně i k těm, kteří vám proces zachraňování hodlají znepříjemnit, dostanou se ke slovu zbraně. Soubojový systém bere v úvahu, kolik lodí máte, jejich vybavenost, připravenost obsluhy kanónů a další faktory, což je super. S čím se ovšem příliš nepočítalo, je vaše osobní zapojení, a tak jsou námořní půtky spíše pasivní záležitostí.
Pokud jde o kupeckou složku hry, nebude asi překvapením, že tato část spočívá na principu “levně nakup, draze prodej”. V PR3 ovšem problém spočívá v poněkud maniakálním pojetí nabídky a poptávky: jakmile někde začnete nakupovat určitou surovinu, její cena začne strmě růst. Budete-li nakupovat rozumná množství zboží (tedy taková množství, abyste naplnili lodní sklad), budete tak činit za takovou cenu, že toto zboží už nikde jinde neprodáte beze ztrát. To činí z obchodování na jednu stranu výzvu, na stranu druhou však hra člověka nutí do neefektivního využívání kapacity své flotily. Situace se nicméně zlepší v okamžiku, kdy pendlování mezi přístavy ponecháte na starosti automatice (lodím lze nastavit trasy, po nichž mají plout, a suroviny, s nimiž mají obchodovat), a upřete svou pozornost na samotnou produkci zboží. V okamžiku, kdy se vám podaří dostat se na samý počátek výrobního řetězce, penízky se začnou hezky sypat a pokud nebudete zahálet, bude se jich brzy sypat ještě víc. Aby k tomu však došlo, musíte se popasovat se systémem popularity, kdy abyste mohli v přístavních městech stavět výrobní manufaktury, musíte si získat přízeň tamních obyvatel a vládnoucích struktur. A přízeň si získáte obchodováním nebo plněním námořních misí…
PR3 je dobře navrženo v tom smyslu, že cesta ke štěstí je dlouhá a zrádná, ale pokud vytrváte, své místečko pod sluncem si v Karibiku najdete (koupíte/vybojujete). Problém spočívá tom, že tvůrcům se nedaří dát k takovému hledání motivaci. Hra určena velice specifickému obecenstvu – ještě donedávna jsem se domníval, že k tomuto obecenstvu patřím, ale studio Gaming Minds a producent Kalypso mě vyvedli z omylu. Port Royale se bude líbit těm, kdo nečekají vzrušení, nemají kam spěchat a netouží současně po nějakém hlubokém zážitku (žádný ze dvou herních modelů se nedá označit za propracovaný). 45%
