PlayStation Vita Pets

Je to malé, je to chlupaté, má to ocásek, štěká to, hrabe to, čichá to, olizuje to a bude to vaším nejlepším přítelem až do smrti. Je to pejsek. Nebo raději štěně. O všemožné potvůrky se můžeme díky hernímu průmyslu starat již od roku 1996, kdy vyšlo úplně první tamagotchi. Za tu dobu se každopádně událo mnohé a i hry kompletně změnily svoji tvář. Dnešní mladé generaci by už tři tlačítka a pár desítek pixelů s vybledlými barvami skutečně nestačily, kvůli čemuž se Sony rozhodlo na svoji kapesní konzoli přijít s jejich novodobou verzí. Ta vystupuje pod názvem PlayStation Vita Pets a na Vitě si ji můžete zahrát již delší dobu. Konečně se na ni ale dostalo i u nás, a pokud jste se pro její koupi stále ještě nerozhodli, třeba vám s tím dnes pomůžeme.

Na téma starání se o elektronického mazlíka se rozhodli podívat tvůrci ze studia Spiral House. Většinu her, které vytvořili sami za sebe, pravděpodobně znát nebudete, což vám ale snadno vynahradí sladká slůvka jako LittleBigPlanet, EyePet, Motorstorm a Stuntman, což jsou tituly, na nichž se alespoň drobným dílem podíleli. Právě EyePet má k dnes recenzovanému kousku poměrně blízko, takže se na věc vývojáři dokonce nepouštěli ani s prázdným žaludkem a zkušenosti už po kapsách tu a tam nalézt mohli. Ty ale rozhodně nejsou vším a zapotřebí je jít do kompletně nové hry s nápadem v hlavě a hlavně také plánem, který se při plavbě k cíli neztratí v moři jiných her stejného stylu. Povedlo se s těmito problémy při tvorbě PlayStation Vita Pets vypořádat?

Kdyby nám představitelé Spiral House čirou náhodou zaklepali na dveře, podstrčili pár korun a poprosili nás o výběru názvu k této hře, pravděpodobně bychom po tom, kterým je finální produkt označován, nesáhli. Tak trochu nám v něm nesedí slovíčko „Pets”, jež bychom s klidem vymněnili za „Puppies”, nebo bychom třeba zapřemýšleli i nad prachsprostým „Dogs”. Přímo ve hře se totiž ničeho jiného než psích mazlíčků nedočkáte, takže pokud jste na straně předoucích koček, ihned po koupi byste titul odhodili do kouta. Jestliže vám ale do představy ideálního domova sedí spíše tvor honící se za vlastním ocasem a šťekající na všechno, co se pohne, hra si pro vás připravila čtyři různé rasy, z nichž máte hned po odstartování na výběr.

Kólie, dalmatin, husky, zlatý labrador. To jsou možnosti. Každá z ras se jinak chová, má jiné hlášky a jiný hlas, takže už jen samotná volba ovlivní všechen čas, který se hrou následně strávíte. Rozhodně byste se tak měli pozastavit a pořádně rozmyslet, kdo vám přijde nejroztomilejší a kdo se nejvíce hodí k vám a vaší osobnosti. Jak se jednou pro adopci jednoho ze štěňátek rozhodnete, ocitnete se rovnou v domě, odkud je prakticky vše řízeno. Nyní přichází čas na základy, bez nichž se tamagotchi obejít nikdy nemohlo. Zde na vás bohužel neleží nijak velká zodpovědnost, a pokud pejska necháte pár dní o hladu a bez hraček, po příchodu zpátky do hry žadnou mrtvolku nenaleznete, pouze nebudete mít tolik bodů, o nichž to tady vlastně i celé je.

 Obrovským problémem PlayStation Vita Pets je, že i když budete zpočátku hraní milovat a mezi vámi a vaším mazlíčkem se vytvoří neroztrhnutelné pouto, velmi brzy se činnosti, které s ním můžete dělat, začnou opakovat a z ničeho nic vás hra přestane bavit. Samozřejmostí je postupné odemykání dalších a dalších možností, dost na to, abyste se zabavili více než na pár hodin, jich však nebude nikdy. I když tedy čas od času rádi zaskočíte pejska pohladit, nasypete mu do misek granule a vodu a necháte ho chvilku aportovat, během vteřinky nebudete mít co dělat. Hra sází na to, že vás opakování stále stejných věcí každý den bude bavit donekonečna, ve skutečnosti vás to však už po týdnu omrzí a následně začne dokonce i frustrovat. Body získané za každodenní příchod do hry a mazlení se se štěnětem lze totiž využít pouze za drobnosti a pravé dobrodružství nikdy nezažijete, ani kdybyste se vydali najít a vykopat tajemný poklad, o němž hovoří jedna z knížek v knihovničce.

Konkrétně je vám za zmíněné body umožněn nákup oblečků pro vašeho pejska. Můžete si jej sice upravovat do nekonečna, roztomilejší než takový, jaký je obyčejně, však nikdy nebude. Celá hra je tak pouze o rutině a hraní by mělo být přesně tím, co vás ze skutečné rutiny vaše života vymaní. Je sice možné, že titul zdárně simuluje skutečné chování a starání se o psa, spíše vás od něj nicméně odradí, než abyste si po pěti minutách ve hře utíkali jednoho skutečného koupit do zverimexu. Chtělo by to nějaký náboj. Chtělo by to něco, co vás u hry udrží a kvůli čemu byste se pravidelně vraceli s úsměvem na tváři, k čemuž se vývojáři ani zdaleka nepřiblížili. Roztomilé hafání, tvářičky, oblečky a povídání drobného tvorečka totiž ničeho nedosahuje, ať se to snaží, jak jenom chce.

Po grafické stránce titul na druhou stranu vyniká. Na poměry konzole vypadá naprosto fantasticky, a pokud by to bylo možné, nijak bychom se nebáli si jej později zahrát i na televizní obrazovce skrze plánovaný PlayStation TV. Hra navíc plně využívá všech funkcí konzole, což musíme v každém případě ocenit, protože se to většině her v minulosti nedařilo. Když zde kupříkladu chcete svého pejska přivolat k sobě, je možné skutečně pouze říci jeho jméno do mikrofonu Vity a on se v mžiku objeví u vás. K některým hrám a aktivitám se pak využívá třeba zadní dotyková plocha či obě kamerky, díky nimž můžete vašeho pejska vyvenčit i ve skutečném světě. Na soundtrack sice příliš pozor dávat zřejmě nebudete, dabing je však zpracovaný výborně a celkově tak po technické stránce PlayStation Vita Pets můžeme jedině pochválit.

O audiovizuálu hry každopádně v žádném případě nejsou. Kdyby ano, moderní AAA kusy by bez váhání rovnou mířily ke hvězdám, zatímco by indie vývojáři leželi s brekem v koutě, protože by se na jejich hry hráči dívali s odporem a při hraní by si měli chuť vydloubnout oči z důlků. Kdyby ano, PlayStation Vita Pets by v našich očích uspělo bezproblémů. Takto jde bohužel o zcela neoriginální hříčku, která vám vydrží na pár hodin, načež vás přestane bavit, protože časem přestane dodávat dostatek nových aktivit, na něž byste se se svým mazlíčkem mohli vrhat, takže jsme se jí rozhodli udělit hodnocení 50 %. Kapesní konzoli od Sony se po vydání PS4 začalo vcelku dařit díky funkci Remote Play. Pokud jste si kvůli ní Vitu koupili i vy a chtěli byste nějaký kousek, jež vyšel exkluzivně na tuto konzoli, na cesty, poohlédněte se jinde. Pets vás totiž v žádném případě neuspokojí a ani zdaleka nejde o to nejlepší, co lze na handheldu nalézt.