Pirates of Caribbean: The Legend of Jack Sparrow

Doba největší slávy mořských pirátů je již dávno pryč a mnozí by jedním dechem dodali, že je i zapomenuta, což by byl obrovský omyl. V porovnání s jinými, daleko výraznějšími fenomény současnosti se již sice zlotřilí piráti rovnat nemohou, ale jak dokázal vysokorozpočtový hollywoodský snímek z roku 2003, filmovému publiku mají stále co nabídnout. Pochopitelně mluvím o slavných a hvězdně obsazených Pirátech z Karibiku: Prokletí Černé perly, kde se rolí hlavních postav ujala natolik zvučná jména jako Johny Depp, Orlando Bloom či půvabná Keira Knightley. V současnosti čeští diváci s napětím očekávají příchod plnohodnotného pokračování do našich kin, které si svou premiéru v zahraničí již odbylo.

Trochu netypicky tak přichází souběžně s druhým dílem hra inspirující se teprve tím prvním. A tak si po zhruba tříleté pauze od premiéry filmu budeme moci na vlastní kůži vychutnat dobrodružství nebojácného piráta Jacka Sparrowa, bojujícího za znovunavrácení té nejlepší a nejrychlejší lodě, Černé Perly, které se zmocnil prokletý Barbarossa. Ten také po velkou část filmu drží v zajetí dceru guvernéra, jíž se snaží mladíček Will Turner vysvobodit. O nekvalitní dějové linii se tedy v žádném případě mluvit nedá, což by mohl být dosti významný plusový bod pro autory – ti ale bohužel nedokázali tuto výhodu správně zúročit a to je rozhodně škoda.

Film versus hra
Recenzovat hru podle filmu, to si prostě doslova žádá srovnání originálu s kopií, i když to vždy nemusí být pro herní protějšek až tak bezbolestné (což dokázaly nedávné Auta, kde hra při porovnání dopadla doslova katastroficky). A tak jsem tento hollywoodský trhák po více než dvou letech oprášila a musím říct, že se mi i podruhé líbil a po celé dvě hodiny mě dokázal s nadšením v očích udržet u obrazovky, což se ale o herní adaptaci říct rozhodně nedá. Vinu na tom v žádném případě nenese technické zpracování, řadící se k jedněm z nejlepších stránek hry, ale spíše hratelnost.

“Slibný” začátek
Právě na tomto místě se sluší poznamenat, že Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly jsou přímo ukázkovým multiplatformovým dílkem a to rozhodně ne v dobrém slova smyslu. Ba právě naopak – autoři se totiž nějakými PC hráči ani v nejmenším nezaobírali. Že po mě hra chtěla mačkat kolečko, jsem ještě pochopila. Vzkaz, který se však objevil následně, mě totálně uzemnil. Zmáčkni tlačítko Use a následně toč levou analogovou páčkou (??!!). Jako vtip opravdu dobré, ale chci vidět toho, komu se levou analogovou páčku na klávesnici skutečně podaří najít – mě hledání potřebné kombinace kláves, která ostatně není popsaná ani v Options, vydala na několik dosti nepříjemných chvil a to chuti dále pokračovat v hraní určitě nepřidá.

Dost už kritiky, přistupme k faktům. Celou singleplayer kampaní vás provede dvojička herních hrdinů (Jack a Will, někdy Jack a Elizabeth). Za touto volbou autorů stojí zcela jasný záměr – v kterékoliv misi se totiž budete moci rozhodnout, zda ji projdete sám nebo využijete možnosti kooperativního mutliplayeru. To ale vyžaduje přítomnost stejně naladěného kamaráda, jež je ochoten trávit horké letní odpoledne mačkáním se s vámi u stejné klávesnice.

Ať už v kooperaci či ne, čeká na vás rozsáhlá kampaň v několika rozličných lokacích. Ty jsou rozmístěny po mapě, odemykají se postupně a v každé z nich se nachází jedna nebo více lokací. Vše začíná popravou obou hrdinů, přičemž zbytek příběhů je vlastně takový flash-back vyplněný spoustou krátkých úvodních filmečků prošpikovaných vtipnými hláškami.

Souboje, souboje a zase souboje
Hlavní herní náplň tvoří souboje, kterých si v Pirátech užijete do sytosti. Základem je dvojice zbraní. První z nich je prostý meč, který vám bude dělat věrného společníka již od samotného začátku. Posléze se k němu připojí vrhací zbraň, která je u každého charakteru jiná. Zatímco Jack hází po nepřátelích bomby vytvářející oheň v místě dopadu, Will se vyžívá v házení sekyrkami – každá z těchto schopností je pak využitelná v jiném okamžiku, tudíž je dobré, že se mezi oběma charaktery můžete volně přepínat. Na jednu stranu vyplňují mečové souboje největší část herní doby, na tu druhou se jedná asi o největší slabinu hry. Ačkoliv se autorům podařilo zakomponovat do konceptu několik málo RPG prvků, různá komba, speciální pohyby a mnoho dalšího, stále zůstaly boje pouhým frenetickým mačkáním tlačítka myši bez většího smyslu, a to je možná škoda. I když máte k dispozici tolik alternativ jako je krytí se nebo speciální útoky, stejně ve většině případů využijete pouze dva nebo tři základní, jakékoliv jiné by vás akorát zdržovaly.

Akční adventura? Tak napůl.
Přetvářet akční adventuru v pouhou bezmyšlenkovitou rubačku pomáhá také přístup nepřátel. Ti se na vás valí zpravidla ve velkém přečíslení, což mimochodem znamená, že bude většinou nutno věnovat pozornost hned několika z nich, což znemožňuje všechny vaše pokusy o nějaký alespoň částečně se měnící se styl boje. Lehkým odreagováním jsou bossové, kteří jsou zpravidla od okolního dění nějakým způsobem odizolováni, disponují několika druhy zbraní a zabít je nebude až tak jednoduché. Naštěstí jste vybaveni hned několika životy, tudíž ani tři smrti v řadě nejsou žádný problém – otázkou však zůstává, jestli je to dobře nebo naopak špatně. Ze zabitých protivníků vypadávají zlaté mince, které je třeba sbírat. Za ně si nakupujete nové bojové schopnosti, speciální útoky a další, které se při postupu hrou odemykají.

Vzhledem k tomu, že se jedná o akční adventuru, je samozřejmé, že se na své pouti skrze hrou setkáme s nějakými těmi logickými puzzly. Pokud ale zrovna nejste v adventurním žánru nějak zběhlí, nemusíte se obávat. Hádanky v Pirátech ukryté hravě zvládne i šestileté dítě. Kromě otevírání dveří, pokládání výbušnin a několika dalších podobných úkonů vás nečeká prakticky nic. Občas vás snad vedle logických miniúkolů z šedi průměrných soubojů vytáhne drobná minihříčka jako třeba ta, kdy se postavíte za kanóny a ostřelujete přijíždějící lodě či musíte při tikotu neúprosného časového limitu honit po domě jednoho z hlavních nepřátel.

Umělá (ne)inteligence
Co se týče oné kooperace, v případě že parťáka po ruce nemáte, nastává problém – po bok se vám postaví počítačem řízený hrdina. Fyzicky tedy o parťáka a potřebnou podporu v bojích nepřijdete, ovšem ve výsledku je to stejné, jako byste ho neměli. Zvolením “ne” při otázce na kooperaci by mnozí očekávali, že vám místo reálného hráče bude zdárně sekundovat postava ovládaná počítačem. Tento odhad se ale po několika málo společných soubojích ukáže jako zcela mylný. Během toho, co vy likvidujete jednoho protivníka za druhým, váš kamarád se od začátku trápí s jedním jediným, s nímž mu nakonec budete muset ještě pomoct. Někdy dokonce jen tak stojí, jako by se nechumelilo a z bezpečné vzdálenosti sleduje, jak se na vás valí již pátý protivník. Stejně bídně je na tom i inteligence vašich nepřátel, což se ukáže zejména ve chvílích, kdy bojujete proti nějakému bossovi. Drobní nepřátelé se totiž bez ustání respawnují, možná až nezdravě často a tak se může vlivem parťákovy neaktivity a obrovského přečíslení nepřátel stát, že sérií po sobě jdoucích smrtí se námi ovládaný hrdina odsoudí ke stejnému konci jako nedávná polská turistka sražená bleskem na jednom ze slovenských vrcholů. A že není podobná smrt nic příjemného, platí i v případě Pirátů. Vlivem absolutní linearity si totiž budete muset vytrpět podruhé, potřetí, počtvrté neustále to samé – v přesných časových intervalech přibíhající nepřátele atd.

Grafika a použitelné sudy
Pokud je u těchto Pirátů z Karibiku nutno něco pochválit, pak je to především zpracování. Okolní prostředí, vaši protivníci i samotní hlavní hrdinové takřka jako by z oka vypadli filmovým předlohám – dokonce ve tváři Jacka i Willa hravě poznáte samotné herce – propojení s filmem pak pomáhá třeba také propůjčený hlas Johnyho Deppa, který stejně jako ve filmu namluvil jednu z ústředních postav, Jacka Sparrowa. Dokonce se autoři pokusili zpracovat interaktivitu s okolním prostředím a tak budete moci ve svých bojích využívat barely povalující se u cesty, porážet dřevěné konstrukce, na nichž stojí nepřátelští střelci atp., což je třeba také pochválit.

Mírně nad průměrem
Celkově mám z Pirates of the Caribbean: Legend of Jack Sparrow značně smíšené pocity. Podíl na tom do jisté míry nese několik výtečných rysů hry, kde jasně dominuje příběh následovaný celkovým zpracováním a promyšlenými komby. Na druhou misku vah však je třeba položit až přílišnou linearitu, po chvíli nudné souboje a stále stejné logické úkoly. A jakže tento souboj pozitivní a negativní stránky dopadl? Vítězství slaví první zmiňovaná, ovšem vítězství pouze těsné, což ostatně vyjadřuje hodnocení 56% – ze šedi průměrných akčních adventur tedy hra vybočuje jen opravdu o fous, což je rozhodně škoda.