Když se tvůrci ze studia Obsidian Entertainment v září roku 2012 rozhodli se svým novým projektem pod názvem Pillars of Eternity vypravit na Kickstarter, jen těžko mohli očekávat, že s ním sklidí takový úspěch. Přestože mu zcela jednoznačně pomohlo renomé tvůrců, jež se proslavili už v roce 2006 titulem Neverwinter Nights 2, po němž pracovali na několika dalších velkých značkách včetně série Fallout, hlavním důvodem, proč na sebe projekt strhnul tolik pozornosti, bylo, že měl potenciál vyplnit obrovskou díru, která se v průběhu let vytvořila na trhu CRPG. Původní Pillars of Eternity slibovalo návrat k legendám jako Baldur’s Gate, Icewind Dale či Planescape: Torment. A své slovo hra dokázala dodržet skutečně na výbornou. Ke stvoření druhého dílu tak už žádného Kickstarteru zapotřebí nebylo. Jak si nové Pillars of Eternity II: Deadfire ve srovnání se svým předchůdcem vede?
Za branami novinky čeká stejný svět, v němž jsme si hráli na zachránce lidského pokolení naposledy. Pro návrat se rozhodl dokonce i náš drahý hrdina, který se i tentokrát může pyšnit sadou nadlidských dovedností, jež mu umožňují nahlížet do duší ostatních lidí a číst si v jejich vzpomínkách. Pár let však od našeho někdejšího dobrodružství uběhlo. Jak už to tak ale bývá, šťastný život až do konce není ničím, na co by se dalo spoléhat, a když se z ničeho nic k životu probudí zlovolný bůh, jenž byl dlouhou dobu považován za mrtvého, a ukradne našemu hrdinovi kus duše, je téměř okamžitě jasné, že další dobrodružství je na obzoru. Hlavní příběh titulu velice příjemně využívá veškerých témat, která jsou pro žánr obvyklá. V tomto ohledu se tvůrci rozhodli vsadit na jistotu, a pokud se alespoň trochu ve světě Pillars of Eternity vyznáte, budete se během chvilky cítit jako doma. V opačném případě na vás ale může čekat trochu nepříjemné překvapení.
Před začátkem hry si je třeba, pokud nemáte k dispozici save file s finální pozicí, v níž se svět nacházel po dohrání prvního dílu, zvolit, jaká rozhodnutí byla hlavním hrdinou při jeho předchozí výpravě učiněna. Pokud jde však pro někoho o první setkání s touto sérií, představit si, co jednotlivé volby znamenají, je prakticky nemožné. Snadno se tak může stát, že vlivem navolení si sady nešťastných rozhodnutí se hráč automaticky odsoudí k záhubě ještě předtím, než se vůbec pustí do hry. Počáteční stav totiž v případě této hry o dalších událostech rozhoduje mnohem více než kde jinde. Vztah hrdiny k určitým rasám i postavám, z nichž se celá řada ve druhém díle navrací, ovlivňuje rozhovory a zamezuje při nich v některých možnostech, což může být pro nové hráče extrémně frustrující.
Na druhou stranu je ale pravda, že v mnoha věcech se tvůrci hráčům, kteří původní Pillars of Eternity nikdy nehráli, rozhodli pomoci. Do hry byl implementován systém obsahující veškerý potřebný lore, což je, jak mnozí z vás jistě vědí, pro hry založené na D&D extrémně důležité, aby se hráč mohl skutečně vnořit do připraveného příběhu a prožít jej spolu se svým hrdinou. Nezbytné je ale samozřejmě oboustranná spolupráce. Aby dvojka mohla tomu, kdo ji hraje, poskytnout plnohodnotný zážitek, musí jí dotyčný věnovat dostatek času a nesmí se bát hledat informace o čemkoliv, co by mu nemuselo být tak úplně jasné. Snad největší problém, bohužel, v tomto směru představuje hned úvodní shrnutí děje prvního dílu, které se tvůrci rozhodli pojmout možná až příliš stručně, takže jakákoliv snaha o vzpomínání při cestě zůstává zpravidla bez odezvy.
Bohužel však existují věci, které vás při hraní budou trápit podstatně více než tento drobný nedostatek. Jednou z nich je hlavní příběhová linie. Tvůrci si na ní dali samozřejmě velmi záležet, v určitých směrech si na ní ale dali záležet možná až příliš. Texty, které vám jsou při jejím procházení servírovány téměř konstantně, zacházejí daleko za hranice adekvátní dramatičnosti. Extrémně květnatý jazyk, emocemi napasované pauzy při čtení a poetismus všude okolo působí zpočátku výborně, časem si však začnete všímat, že je této svaté trojice možná až příliš a že měli tvůrci v určitém bodě alespoň trochu ubrat. Naštěstí, s ohledem na velikost hry, se ale nemusíte bát, že byste bez přestání pluli po vlnách hlavního příběhu. Spíše naopak. Ve hře se nachází tolik všemožných příběhových linií, že se na té hlavní budete ocitat spíše jen čirou náhodou, v čemž nám nové Pillars of Eternity imponuje.
Když bychom měli Deadfire porovnat s jeho starším bratříčkem, první slovo, které by nám přišlo na mysl, bude zcela jednoznačně „velikost”. Nemyslíme si totiž, že by existoval jediný aspekt, v němž by pokračování svého předchůdce nepřekonalo v rozsahu. Ať už jde o vedlejší questy, druhy zbraní, schopnosti postav, objem textu nebo počet možností při výběru vzhledu postavy, můžete si být jistí, že když se po hraní prvního dílu pustíte do dvojky, budete překvapeni tím, kolik nového obsahu si pro vás Obsidian připravil. Jsme současně nesmírně rádi, že se tato „velikost” projevuje jen a pouze v tom nejlepším slova smyslu. Nejde totiž o obsah, který by bezhlavě opakoval a kopíroval ten, který už byl k dispozici dříve, s přidanou hodnotou v podobě odlišné barvy. I díky tomu se nemusíte bát, že když vás Deadfire chytne, tak jej dohrajete po pěti hodinách, odložíte a do konce života už se jej nedotknete. Pravděpodobnější je spíše to, že se po oněch pěti hodinách nedostanete ani přes tvorbu charakteru. A než ve hře zkusíte skutečně vše, co chcete, uplyne hodin spíše pár desítek či stovek.
Není ale asi žádným překvapením, že z pohledu skutečných novinek Pillars of Eternity II: Deadfire tolik co nabídnout nemá. Tvůrci se primárně zaměřili na to, aby dvojka byla po všech stránkách větší, lepší a působivější jedničkou. A je pravdou, že se jim tento cíl splnit povedlo. Kdybychom však následovali jednotlivé prvky, které byly nově přidány, příliš daleko se nedostaneme. Velmi výrazné je zasazení do nového regionu, jež se nese v pirátském duchu. V souvislosti s tím tvůrci do hry uvedli palné zbraně, které, ačkoliv hraní s nimi zní na první pohled velmi zábavně a žádoucně, bohužel nefungují tak, jak by si jeden představoval. Namísto strašidelných přestřelek se často stává, že když se sejde více protivníků s puškou a zaměří se na začátku souboje na jednoho z vašich slabších hrdinů, pravděpodobnost, že se po prvním výstřelu vyhne smrti, je téměř nulová. Tento nedostatek pocítíte obzvláště výrazně v případě, že se rozhodnete hrát za jednu ze slabších tříd vy sami se svým hrdinou.
Asi největší novinkou, s níž se tvůrci v novince rozhodli přijít, je plavení se po mořích na zvětralé kocábce, která především na začátku připomíná spíše takový polorozpadlý vor. To se samozřejmě v průběhu hry mění, nesmíte si ale myslet, že byste se krátce po startu stali obávanými vládci moří. Při plavení se z místa na místo se často stává, že narazíte na nepřátelskou loď, která si vás, obzvláště v případě, že je třikrát větší než ta vaše, vyhlédne a zaútočí. Následný souboj má dvě fáze. První funguje na bázi textového souboje, který extrémně závisí na schopnostech vašich hrdinů, morálce týmu a vaší schopnosti adekvátně reagovat na pohyby protivníka. Tato část je velmi originální, a i když se jí časem vcelku přesytíte, líbí se nám, že s něčím podobným tvůrci vůbec přišli. Druhá fáze, nalodění, už představuje klasický taktický souboj, jakých na vás ve hře na vaší cestě čekají tisíce.
Úroveň, jíž Deadfire dosáhnul po stránce audiovizuální, dokáže vyvolat jedině obdiv. Po grafické stránce se tvůrci od prvního dílu posunuli o pořádný kus, což ocení přirozeně v první řadě hráči, kteří hru rozběhnou na maximální detaily. Dabing, o nějž se Obsidian postaral, je také parádní, ačkoliv s ohledem na to, jak neuvěřitelné množství textu se ve hře nachází, není možné říci, že by každé slovo, které se vám mihne na obrazovce, bylo nadabováno. Milovníci čtení si tak také přijdou rozhodně na své. Míra bugů, na něž při hraní narazíte, je snesitelná, pokud jste ale puntičkáři, možná vás občas zarazí, že se v textech místy nachází různé překlepy a chybky. S ohledem na celkový dojem, který hra vyvolává, jde však vždy o snadno přehlédnutelné drobnosti.
Pokud existuje nějaká skupina hráčů, která se v hraní kousku Pillars of Eternity II: Deadfire bude doslova vyžívat a nadšeně hltat každé jeho sousto, pak jde v každém případě o fanoušky prvního dílu této čerstvě započaté série. Nelze však říci, že by se žádní noví hráči v tomto titulu neměli šanci najít. Ve zkratce jde o perfektně zpracované CRPG, které obsahuje doslova a do písmene tunu obsahu, a pokud vám tyto dvě věty znějí jako slibný začátek pohádky, pak bychom vám doporučili neváhat a vrhnout se do hry. V žádném případě od ní totiž neodejdete se zklamáním. Své nedostatky, bohužel, Deadfire má, takže mu v dnešní recenzi udělujeme 80 %. V současnosti se hra nachází pouze na osobních počítačích, v druhé polovině roku by však měla dorazit ještě na PS4, XONE a Switch.