Přesně před deseti lety se na Sony PlayStation Portable neboli PSP objevila roztomilá 2D hříčka od japonských vývojářů z Pyramid a Japan Studio. Rozvířila zatuchlé vody plošinovek a na obrazovky handheldů přinesla odlehčenou zábavu. Právem titul získal několik ocenění a na dlouhou dobu se stal jedním z nejlepších her pro PSP. Bohužel se na něj poněkud pozapomnělo, což se tvůrci rozhodli změnit. Jeden by si mohl říct, že je poslední dobou těch remasterů a remaků až příliš, ale u Pataponu jde spíše o určitou povinnost vůči fanouškům. Navíc jak se říká – účel světí prostředky. Právě z toho důvodu zavítala na naše, tentokrát už televizní, obrazovky remasterovaná verze. Jak dopadla a má cenu ji kupovat za plnou cenu?
Pod příslibem lepších zítřků
Nejprve si shrňme příběh. Národ malých Pataponů ztratil svého boha – vás, a nezbylo mu nic jiného, než se po stovkách let vítězení a prosperity ukrýt zpět do stínu. Najednou se ovšem ukáže, že nejsou tak docela sami a jejich Všemocný se vrátil. Právě v tu chvíli je jen na hráči, jak své obdivovatele povede. Děj je roztomilý, hravý a možná až lehce infantilní. Nepřekvapí, ale ani nezklame a první housle hraje jedinečná hratelnost. Samozřejmě nechybí pravidelné vysvětlování pomocí náhodných textů, na které postupem hrou budete narážet.
Hlavní cíl Pataponů je posvátný objekt, jenž jim má navrátit tehdejší prosperitu a štěstí. Přetahují se o něj s nepřátelským kmenem Zigoton Empire a postupně postupují zemí, aby svého úhlavního nepřítele porazili jednou provždy. Jak se jim to povede, to už záleží jen a jen na vás. Jako jediný problém hry vidím předvídatelnost. Přece jen se jedná o poměrně jednoduchý děj, který vás zrovna dvakrát nenutí hru si zopakovat. Fanoušci tak mají o důvod méně novou verzi pořizovat.
Na malé i velké obrazovce
Největší problém hry tkví v technickém stavu. Ano, před deseti lety byla grafická stránka více než dostačující, PSP hru zvládalo bez problémů a hratelnost byla v té době nevídaná, ale dnes je už prostě jiná doba. Byť se jedná o remaster, již v úvodu hry si všimnete nepřiměřeně roztáhlého menu a sníženého rozlišení. Během hraní se sice nejedná o nic extrémně rušivého, ale přesto jsem čekal mnohem víc.
Za celou dobu jsem nezaznamenal náhodné záseky či pády snímků za sekundu. I bugů bylo úplné minimum. Jedná se tedy o vcelku slušný port, který ovšem nenabízí nic navíc. Žádnou super novinku, inovaci či vychytávku. Pokud vám nevadí, že hra vypadá téměř totožně jako v době původního vydání, pravděpodobně si pár procent k finálnímu hodnocení ještě přičtete. Přesto si měli vývojáři přece jen dát více záležet a remasterovanou verzi pro PlayStation 4 vyšperkovat výrazně, ale výrazně více.
Při bubnování jde frustrace stranou
Pokud je něco, co si zaslouží kladné hodnocení, pak je to hratelnost. Své poddané po celou dobu řídíte pomocí velkého magického bubnu, díky kterému vydáváte po sériích určité tóny, a nutíte tak Patapony, aby pochodovali vpřed, bránili se či bojovali. Zatím co vaše bubnování doplňují pokřikem, vy se snažíte mačkat tlačítka na ovladači ve správném pořadí i rytmu a docílit tak dalšího pochodu. Nejedná se o nic náročného a jde jen o to naladit se na správnou vlnu. Přesto se nevyhnete občasné frustraci. V některých případech jde dokonce o metodu pokus – omyl, jelikož vám nic jiného nezbývá. Brzy si na nezvyklý styl ale zvyknete a naopak vám v průběhu hry bubnování vykouzlí úsměv na tváří.
Celý koncept je nadmíru jednoduchý, ale konec konců, v jednoduchosti je přece krása. Spoustu popěvků si vyloženě zamilujete a nejednou vás dokonce překvapí nepřítel za zády, který vás donutí zběsile bubnovat a rychle se tak dostat do bezpečí. Brzy zjistíte, že je třeba brát hru s humorem a nadhledem, jinak si ji zkrátka neužijete. Příběh vám potrvá zhruba patnáct hodin a pokud si potrpíte na opakování levelů a dovádění věcí k dokonalosti, máte se na co těšit. Dohromady vás čeká 33 misí, slušný arzenál vybavení i materiálu. Cestou si také odemykáte popěvky, které můžete využívat dle libosti. Své poddané ale musíte i náležitě krmit. Zvláště před každou misí je třeba je nasytit, vylepšit jim výbavu díky předmětům z cest a postupně si tak vybudovat svou malou, ale šikovnou armádu.
Svým způsobem se stal Patapon revoluční hrou. Přinesl osvěžující hratelnost, dlouhou herní dobu, příjemné prostředí a na titul pro handheld neotřelý příběh. Po letech bych se nebál tento počin od Japan Studio a tvůrců z Pyramid označit za živoucí legendu, jež se zapsala do srdcí mnoha hráčů. Už jen z toho důvodu mě nedávno vydaný remaster zklamal. Nejen, že nepřinesl nic nového a vlastně se jedná jen o pouhý port, ale tvůrci se neobtěžovali ani s přizpůsobením technického stavu a grafiky moderním standardům. Co tehdy fungovalo je dnes zastaralé, a to remaster sráží k zemi.
Nezapomenutelná legenda díru do světa neudělá
Jedinou útěchou je ve finále cena. Ta se pohybuje kolem patnácti dolarů, tedy necelých čtyři sta korun. Pokud si tedy chcete zavzpomínat na staré dobré časy a nevadí vám, že si zahrajete to samé, jen na větší obrazovce, potom směle do toho. Máte-li doma ovšem pořád PSP, je lepší sehnat si původní verzi a užít si ji tak, jak byla původně zamýšlena. Jen škoda, že vývojáři odbyli nadšené fanoušky, kteří se na novou verzi dlouho těšili. Tímto si hra, respektive její remasterovaná verze, odnáší pouze 60% a nezbývá než doufat, že se pro příště studio poučí. Někdy je lepší nechat danou značku u ledu, než se za každou cenu snažit vytvořit remake nebo remaster, a zbytečně tak zklamat příznivce. Nebo je to jenom bysnys?
