Patapon 2

Není tomu ještě ani rok, co jsme recenzovali nadmíru zajímavý a originální počin jménem Patapon, který zamířil exklusivně pouze na platformu Sony PSP. Ještě společně s LocoRoco, které je také od stejných tvůrců – japonského Sony – jde zatím o vůbec nejlepší a nejoriginálnější počiny pro tento handheld. A zatímco na LocoRoco 2 jsme museli čekat poměrně dlouho a nedávno jsme ho pro vás zrecenzovali (viz. tento článek), druzí Pataponi přišli o poznání dříve po původní jedničce. Abych se ještě trochu vrátil k původní loňské recenzi. Tam jsem se v samotném závěru rozplýval nad tím, jak nás Patapon dostal svým námětem, zpracováním, hratelností i originalitou. U dvojky samozřejmě přichází jeden zásadní problém – prakticky nikdy nemůže být tak originální jako původní díl, pakliže nepřijdou úplně razantní změny. A hned v úvodu můžeme prozradit, že nepřišly. Ostatně proč by se také takhle rychle měnilo něco, co výborně funguje? Přesto pro nás tvůrci přichystaly nějaké ty zajímavé novinky a právě ty bych vám rád v této recenzi představil.

Vezměme to ale hezky po pořádku. Hned ze začátku nás Patapon 2 mile překvapil návazností na jedničku. Zkrátka do hry jednoduše a rychle proniknou jak úplní začátečníci, tak ostřílení fanoušci originálu. Navíc máte-li na svém PSP ještě nainstalovanou jedničku, pak dvojka jednoduše nakopíruje vaše nastavení, nick, apod. a hurá pokračovat dál. Příběh se opět točí okolo maličkých jednookých válečníků, jimž jste pomyslným bohem a vůdcem. Před samotnou ostrou akcí a představením všech novinek jsme se ještě dočkali krátkého tutoriálu nebo spíše opakování, kdy si znovu protrénujete staré známé pohyby. Je asi dobré zmínit celý princip hry, pakliže se s touto značkou setkáváte vůbec poprvé.

Žánrově se Patapon 2 řadí mezi rytmicky hudební strategické hry. To všechno v hezkém a stylovém 2D kabátku. V praxi to vypadá tak, že ovládáte svoji armádu maličkých Pataponů, s nimiž musíte chodit z levého okraje obrazovky do pravého a to všechno pomocí speciálních hudebních příkazů. Jednotlivá tlačítka na PlayStation Portable (křížek, kolečko, trojúhelník a čtverec) se tak mění na konkrétní rytmy vašich bubnů – pon, pata, chaka a don. Jejich správnou kombinací a načasováním pak určujete jednotlivé rozkazy, a pakliže se trefíte do správného rytmu, pataponi to rázem provedou. O jaké příkazy se vlastně jedná? Inu, v tomto směru žádné razantní změny – chůze, útok, obrana, apod.

A teď už k opravdovým novinkám. Ty kupodivu nenajdete ani tak přímo ve hře, jako hlavně mezi jednotlivými misemi v „základním táboře”. Mne osobně přitom asi nejvíce zaujali hrdinové. Kromě klasických maličkých pataponíků máte v misích na pomoc i tyto lepší, zdatnější a urostlejší vojáky. Ti přitom disponují různými speciálními útoky. Před každou akcí musíte opět vybírat přesné složení vaší armády, včetně hrdinů. I mezi obyčejnými vojáčky se objevilo pár nových jednotek. Kupříkladu speciální letec na ptákovi, robot nebo magií oplývající. Ti nás ovšem nezaujali až tolik, jako zmíněný hrdinové.

Další novinkou, tentokrát už opravdu nikoli přímo ve hře, ale mezi jednotlivými levely, je propracovaný systém úrovní. Na speciálním Vývojovém stromě můžete za nasbírané peníze vylepšovat různé atributy. Vybírat lze opravdu z mnohých, jako například různé schopnosti odolávat útokům proti bossům i běžným protivníkům, ale také vlastnosti vašich pataponů. Zlepšit jim pomocí těchto tak trochu RPG prvků můžete třeba i počet životů, odolnost nebo naopak sílu útoku. Každopádně jde o zajímavou featurku, ovšem působí na nás malinko zapadnutě. A mnozí hráči si chtějí užívat především při samotném hraní a nemají o podobné piplačky navíc zájem.

V každém případě v Pataponu opět samozřejmě nezmizel onen problém, který jsme viděli už v jedničce. Ten pramení z toho, že se jedná o ryze hudební hru, a proto ji nemá vůbec cenu hrát bez zapnutých zvuků. Ostatně a ani byste se patrně příliš daleko nedostali, protože je zapotřebí poslouchat předlohu v podobě zpívání pataponů a podle rytmu pak bubnovat pro rozdávání příkazů. V hudbě však nevidíme ten největší problém (přeci jen vzít si sluchátka není až takový problém), horší už je nutnost absolutního soustředění. Patapon 2 si skutečně nezahrajete jen tak bokem, ale musíte pečlivě naslouchat a dle toho mačkat tlačítka. S tím je spojena i relativně vysoká obtížnost, která byla také typická už pro jedničku. Ve dvojce se navíc ještě zvýšila přítomností hrdinů, kvůli nimž musíte ještě lépe načasovat bubnování. S tím je také spojený i speciální Fever mode, také dobře známý už z jedničky. Aneb speciální mód, který se aktivuje pakliže dokážete na sebe navázat několik přesně trefených rytmů. Přidány byly do něj i speciální útoky hrdinů, resp. právě pouze ve fever módu útočí hrdina lépe než obyčejní vojáci.

Po vizuální stránce si určitě hra najde své příznivce i odpůrce. Ostatně přesně podobný postoj bude mít každý i k hratelnosti. Patapon 2 opět rozhodně není pro každého a dle našeho názoru může buď absolutně nadchnout, nebo naopak zklamat a to všechno hned v prvních pár minutkách hraní. Grafika je opět pouze 2D, ale nám se moc líbí. Dostala si nás totiž hlavně svým specifickým kresleným stylem, který se podobá také LocoRoco. Po stránce hudební nemáme už vůbec co vytknout, jedná se přeci právě o hudební titul, a proto ho tvůrci v tomto směru doladili do nejmenších detailů.

Velká skupinka fanoušků jedničky volala po nějaké formě multiplayerového hraní. A tvůrci jim to splnili. Tak tedy společně ještě s dalšími až třemi hráči můžete procházet speciálně vytvořenými levely. Ty jsou o poznání náročnější a dělané prostě na míru tomuto módu. Všichni zúčastnění jsou navíc odměněni (samozřejmě v případě úspěchu) nějakými materiály. V těchto nových soubojích také vystupují hrdinové každého z hráčů a vůbec nejzajímavější jsou bitvy proti ohromným bossům. Zkrátka za tuto část velmi chválíme, jen škoda, že jsme se nedočkali i soutěživého multiplayeru, v němž byste si to mohli rozdat proti svému kamarádovi a porovnat tak sestavu a sílu zvolené armády. Snad někdy příště.

Druhý Patapon rozhodně nezklamal. I když samozřejmě nadšení není stejné jako v případě jedničky, kdy jste neustále objevovali nové věci, byli mile překvapeni a celou hru jsme doslova hltali. Inovací opravdu nepřišlo tolik, takže bychom možná Patapon 2 nazvali spíše hodně kvalitním datadiskem. Hru určitě doporučujeme i těm, kteří neměli s jedničkou žádnou osobní zkušenost, protože to vůbec nevadí. Takže ve finále nejde o takové překvapení, novinek je poskrovnu, ale nové úrovně jsou parádní a jde o výbornou hru. Navíc na míru dělanou PSP a určitě po ní musí šáhnout všichni majitelé této konzole, vzhledem k tomu, jak málo her v této době vychází. My hodnotíme zaslouženými 75%. PON, PON, PATA, PON.