Prostředí 3D Unity je vám pravděpodobně dobře známé, nejen proto, že už se s ním dnes můžeme setkat takřka na každém rohu, jelikož hry z prostředí 3D Unity už dávno nenahrazují jen flashovky na herních webech. Ba naopak – ambice i potenciál tohoto prostředí, o kterém nás přesvědčují hry vydávané, jako na běžícím páse stojí za povšimnutí. O tom vás může, ale také nemusí přesvědčit dnešní recenze, protože jednou z těchto her je i Pain Train. Když pomineme, že se hra neodehrává ve vlaku, ale stanici metra – je název poměrně příznačný.
Hra se vám může na první pohled zdát velmi primitivní a jednoduchá, ale nenechte se tak rychle oklamat první dojmem. Je sice pravdou, že ve hře žádnou hlubokou filosofii nenajdete a jádro gameplaye není nic složitého. Podstatou hry je prostřílet se každým levelem, kterých na vás čeká celkem 12. Přičemž prostřílet se takovým levelem obnáší několik věcí. V první řadě se nenechat zabít, což může být v praxi poněkud obtížnější než na papíře, zničit všechny spawnery (generátory), které plodí zombíky, a nakonec se vypořádat se závěrečným kyborgem, těžko říct zda je možné ho nazvat bossem.
Přesto, že celá záležitost může znít opravdu banálně, hned první úroveň vás přesvědčí o opaku. Nepřeháníme, když řekneme hned z kraje, že Pain Train je ryzí hardcore hra pro náročné. Nabízí přitom hned 3 obtížnosti, s tím, že za těžkou se dá považovat zcela upřímně hned ta první. Třetí obtížnost „nightmare“ už vyžaduje skutečnou znalost hry, zejména levelů, protože se takřka nemůžete zastavit. Celý level tak musíte rychle proběhnout přesně tak, jak je třeba, jinak si můžete být jisti, že se setkáte s neúspěchem – a to je rozhodně výzva.
Co by vás možná na první pohled nenapadlo je, že hra může mnohým pamětníkům připomenout legendární Soldier of Fortune. Není bohužel přítomen tak „exciting“ fyzický model, abyste mohli zombíkům ustřelovat hlavy a končetiny, ale jakmile se vám do rukou dostane brokovnice – vzpomenete na má slova a pochopíte, o čem jsem mluvil. Celou hru přitom začínáte s obyčejnou pistolí, přičemž zbraně jsou řešeny tak, že čím více zombíků zabijete (čím více uděláte killů), tím se postupně a automaticky dostáváte k lepší zbrani. Počet nábojů je přitom neomezený a nakonec sama hra vám v tooltipech doporučuje střílet, co to dá.
Pistolky, která vás donutí mířit přesně, se zbavíte pravděpodobně ještě během prvního levelu. V podstatě by vám měla vydržet na několik desítek killů, přičemž jí hned vzápětí následuje brokovnice. Tu si poměrně oblíbíte. Nejen, že dělá opravdu slušné rány, ale navíc je se svým rozptylem neskutečně efektivní. Nezapomeňte však na dvě věci. Pro maximální efektivnost střílejte vždy zblízka a pozor na přebíjení! Taková brokovnice se nabíjí poměrně dlouho a během pár pokusů zjistíte, že člověk umírá nejčastěji právě při něm (obklopen zombíky).
Kromě brokovnice se můžete těšit také na klasický samopal, který jistě oceníte. Nedisponuje sice logicky takovým rozptylem, jako brokovnice, nicméně je velmi přesný, silný a navíc má v zásobníku 30 nábojů. Těšit se však můžete i další zbraně, včetně několika skrytých, které můžete získat v bonus levelu – první se vám otevře, jakmile udělíte 100 headshotů. Upřímně nám však ve hře chybí možnost nějakého melee útoku nebo odstrčení. Hodil by se jak přitom zmíněném přebíjení, tak například při zablokované cestě. Existuje zde ještě jeden aspekt, který se výrazně podílí na náročnosti hry, a kterým je osvětlení.
Celá hra je totiž dost tmavá, a to prosím bez možnosti nastavit si gammu nebo brightness (leda na monitoru samozřejmě). Tmavá natolik, že určitá zákoutí jsou ryze temná a vidět v nich jde opravdu špatně. To vás příliš nepotěší v momentě, kdy zjistíte, že někteří zombíci jsou pouhá torsa, která se plazí po zemi, aby se vám mohli zakousnout hned pod kotník! Právě ti totiž nejdou v těchto temných zákoutích na podlaze vůbec vidět, a tak se kolikrát leknete, co mi to sakra ubírá zdraví, zatímco na podlaze je u nohou schoulený hnusák. Už jsme se zmiňovali, že tahle hra je hardcore? Ubrané zdraví vám totiž nikdo nevrátí – dokud neuděláte pár killů…)
Nejen, že ve hře nenajdete žádné lékárničky, ale marně byste hledali také funkci „save“. Jakýkoliv postup není možné uložit a asi vás nepřekvapí, že jedna smrt znamená absolutní konec. Tím absolutní je míněno to, že i když zemřete například v desáté úrovni (celkem jich je 12), můžete začít úplně od znova, a to můžete věřit, že se vám fakt bude chtít… Jak je však vůbec možné přežít až do desátého levelu? Díky kouzelné klávese SHIFT. Tou totiž sprintujete, a pokud chcete ve hře zaznamenat vůbec nějaký postup, bude potřeba se jí naučit ovládat. Díky sprintování se totiž vyhnete celé řadě poškození a úderů/kousnutí od okolních zombí (kteří jsou vždy a všude), což je právě klíčem k tomu, jak přežít a dosáhnout tak vyšších levelů – nezastavovat se a být neustále mobilní.
Ona mobilita trochu souvisí s tím, jak jsou dimenzované levely, což vás může mírně zklamat. V zásadě se totiž všech 12 úrovní odehrává v jednom naskriptovaném levelu (stanici metra), s tím, že každá úroveň však otevírá nějakou předtím nedostupnou část. Celá stanice metra se tak postupně rozšiřuje a zvětšuje, což s sebou přináší těžší obtížnost. Všude je více zombíků, ale také je třeba zničit více spawnerů (generátorů). Pro konkrétní příklad – zatímco první úroveň se odehrává v podstatě jen na jedné platformě, kde je potřeba zničit 2 generátory – třetí úroveň přidává další generátor, který už se nachází v místnosti, kam se musíte vydat po schodech dolů.
Generace a rozšiřování úrovní přitom není náhodné, ale konstantní, což umožňuje se jednotlivé levely naučit nazpaměť – a následně je jen proběhnout, resp. záměrně utíkat na pozice generátorů, ty rozstřílet a rozdat si to se závěrečným kyborgem. Ten na vás bude čekat na konci každé úrovně, a vlastně od něj nečekejte nic světoborného, kromě toho, že je neskutečně otravný. Upřímně, tenhle moment bychom vývojářům vyčetli asi nejvíce. Potom, co totiž konečně zničíte všechny generátory, které spawnují zombíky, objeví se kyborg, který je opět napojen na další generátory, které mu propůjčují nesmrtelnost. Je tak krajně otravné běžet ničit další generátory (přičemž je nutné utíkat před zombíky a také před ním samotným) – následně ho jen rozstřílíte.
V zásadě se tedy jedná o jednouchou hru, která je však podstatně náročná, a to přesně podle vzoru staré školy. Pokud se ptáte, co vám tato hra může nabídnout, jsou to v zásadě dvě věci – za 1) výzvu a za 2) prostý ventil a odreagování. Víc opravdu nehledejte. Naskýtá se tak otázka, zda může taková hra v dnešním spektru vůbec obstát, a tím se dostáváme k důležitému detailu, kterým je její cena. Celá záležitost totiž stojí pouhý 1 dolar a navíc nabízí poměrně velké množství achievmentů, což achiev hunteři jistě ocení. Hru samozřejmě nelze v žádném ohledu srovnávat s mainstreamovými tituly, nicméně přihlédneme-li ke všem kontextům, kterými jsou její cena a účel (odreagování, výzva a sbírání achievů) mohla by tahle záležitost dostat klidně celých 60 %. Dát si jí takhle na večer na 20 minutek, totiž nemusí být vůbec špatný nápad…
