Outlast

Ve hře se ujmete role novináře Milese Upshura, který byl pozván do psychiatrické léčebny odstřižené od běžného dění vysoko v horách amerického státu Colorado. Už vaše první kroky nádvořím tohoto zařízení dávají tušit, že něco rozhodně není v pořádku. Snad byste se ještě na chvíli mohli otočit a zapřemýšlet nad odchodem do bezpečí. Jenže náš ctižádostivý novinář chce získat Pulitzerovu cenu, a tak hráči nezbývá nic jiného, než se ponořit do survival hororu plného děsu, hrůzy z neznáma a boje o přežití. Bere z auta videokameru, která má noční vidění a vrhá se do víru dění. Ona zápletka není bůhví jak originální. I když studio Red Barell Games založili ostřílení veteráni herního průmyslu, bohužel se nevyhnuli klišovitému scénáři, který je provařený jak vietnamské nudle. Uznejte sami, že příběh točící se okolo experimentů na pacientech psychiatrické léčebny není na žádnou literární cenu. Ovšem tato hra aspiruje na nejlepší horor tohoto roku díky uvěřitelnému prostředí oné léčebny a jejího okolí. Ony totiž nadcházející události pro hlavního hrdinu nevypadají vůbec růžově. A začne to ihned po vstupu do psychiatrické léčebny, kdy v pokoji najdete hromadu utrhaných hlav. Jenže to je teprve začátek a Miles si za chvíli nebude přát nic jiného, než toto zařízení urychleně opustit.

 

 

To se mu několikrát téměř povede, ovšem díky sledu pěkně naprogramovaných skriptů se jeho pobyt za zdmi tohoto odporného místa nechtěně prodlužuje. A věřte mi, že být za zdmi psychiatrické léčebny Mount Massive Asylum, kterou spravuje korporace Murkoff, se rovná být v tom nejšílenějším pekle na Zemi. Nic vás nevyděsí totiž více jako bezbrannost hlavního hrdiny, který když dostane strach, hlasitě vydechuje, řve strachem a dává najevo, že má pro strach uděláno. Vývojářům hry se navíc dokonale povedlo už tak vylidněnou psychiatrickou léčebnu přivést k životu díky jejím pacientům, kteří se všudypřítomně šourají po chodbách či okupují různé místnosti. Jejich vděk patří za budování již tak napjaté a tíživé atmosféry, která díky tomu atakuje hranici naprostého šílenství s velmi silnou příměsí strachu. Nikdy totiž nevíte, který pacient na vás zaútočí a který si bude klidně ležet schoulený v temném koutě. Autoři si navíc bravurně pohráli s psychickými poruchami těchto individuí, a tak narazíte na strnule hledící chráněnce civící na zapnutou televizi, jiní chodí po potemnělých místnostech a mumlají si něco pro sebe, další jsou schouleni v agonických křečích a když se k nim přiblížíte, mohou na vás zaútočit (ale také nemusí). Úplným vrcholem, při kterém jsem musel na chvíli odložit gamepad z rukou, bylo, když se kolem mě motal jedinec ofačovaný jako mumie, který měl useknuté obě ruce a šeptal, že chce být mým přítelem a musí mi nutně něco sdělit. Neustále se mě držel a byl mi v patách. Již tak tesknou atmosféru doplňují magoři, kteří již rozbitou lebkou neustále mlátí svou hlavou do zdi a křičí při tom bolestí. Tato hra je opravdu jen pro hráče, kteří mají silnou povahu a žaludek z oceli.

 

 

Veškeré dění ve hře svazuje touha přežít a dostat se z psychiatrické léčebny ven. Jenže než nastane definitivní konec hry, budete si muset projít místnostmi pro personál, stokami, mužskou i ženskou částí léčebny (i když ženy zde nenajdete), temným sklepením, pitevnou, kinem, ale dostanete se také na venkovní prostranství skrápěné deštěm a vyhradit si ze svého života cca 8 hodin běsu a hrůzy. Celé dění se samozřejmě odehrává v noci a za účasti bouřkové fronty. Jak jinak, že? A protože jste novinář, který vše rád dokumentuje, můžete pomocí své videokamery s nočním viděním zachycovat dění okolo sebe. Pokud k tomu bude mít Miles důvod, zapíše si poznámku do svého deníku jako očité svědectví, které hodlá vynést na povrch. Tyto události většinou bezpečně rozpoznáte, ovšem i já (a to se řadím mezi herní sběratele všeho druhu) jsem bohužel nenašel vše. Dále ve hře sbíráte spisy, které většinou obsahují diagnózu pacientů, ale také různé emaily a komunikaci mezi korporací Murkoff a vedením psychiatrické léčebny ohledně tajného výzkumu a jejich pokusech na pacientech. Pokud bych vám měl prozradit něco z příběhu, pak vězte, že jistý Dr. Rudolf Wernicke, který během druhé světové války pod taktovkou Hitlera experimentoval s nanotechnologií k oddělení duše od fyzického těla hostitele, vytvořil jistý pokrok, a proto mu vláda USA poskytla azyl. V roce 2009 ho prohlásili na oko za mrtvého jen proto, aby mohl pokračovat na svém výzkumu právě v Mount Massive Asylum. Více vám již z příběhu neprozradím.

 

 

Díky použitému grafickému rozhraní Unreal Engine ve verzi 3.5 se můžeme kochat prostředím, které sice nevypadá až tak reálně, jak jsme mohli vidět například u posledního Killzone, za to ale dýchá svým grafickým stylem a hlavně atmosférou. Té hodně napomáhá filmová zrnitost a také hlavně to, že pokud se podíváte dolů, uvidíte celé Milesovo tělo, takže nejste žádnou vznášející se koulí plující chodbami psychiatrického zařízení. Navíc práce jeho rukou, s jakou například otevírá dveře či se dívá zpoza rohu a přitom se rukou opře o hranu stěny, je bravurní. Díky tomu budete s hlavním hrdinou ještě více cítit a více vás to vtáhne do hry. Vypíchnout rozhodně mohu ještě světelné efekty a ambientní ponurou hudbu. A když jsme už u toho světla – samozřejmě si ho moc neužijete, ale máte k dispozici svou videokameru s nočním viděním. Jenže právě noční vidění konzumuje baterie závratnou rychlostí a tak se do hry dostává i strategický prvek, kdy se rozhodujete, kterou pasáž místností či chodeb risknete proběhnout poslepu a v naprosté tmě a kdy si naopak na dění ve vašem okolí posvítíte.

 

 

Už jsem zmínil, že ve hře budete před krvelačnými pacienty utíkat a popřípadě se schovávat do skříní či pod postel/stůl. Ale nemyslete si, že pokud se schováte, máte sto procentně vyhráno. To ani omylem! Vašemu pronásledovateli můžete při úprku zabouchnout dveře tak říkajíc před nosem a tím ho na chvíli zdržet. Až ta bestie vykopne dveře (u nepřátel typu Walker letí celé dveře rovnou z pantů), už se třesete schovaní v šatní skříni, která čítá několik oddílů. Jenže nikdy nevíte, který oddíl váš pronásledovatel náhodně otevře. A když otevře zrovna oddíl, kde se nacházíte, následuje smrt a následné nahrání poslední uložené pozice. Hra ukládá váš postup sama pomocí checkpointů, ale můžete si hru uložit i ručně, ovšem při následném pokusu jsem se nesetkal na místě, v kterém jsem hru posledně uložil, ale právě v místě umístění checkpointu. Takže se nám do hry vloudilo i pár chyb. Také se mně dvakrát stalo, že se mi hra začala sekat a to takovým způsobem, že jsem byl donucen najet do menu PS4, hru ukončit a následně spustit znovu. Po té již vše běželo v pořádku. Naštěstí chyb je opravdu málo, takže váš hororový zážitek nebude skoro ničím rušen. Proto hře Outlast uděluji krásnou známku 80 %, která by mohla být ještě vyšší, nebýt pár technických nedodělků a neustále v hororových hrách dokola omílanému příběhu.