Outlast: Whistleblower

Napřed vás uvítají vaše pracovní povinnosti, protože i na dovolené občas potkají programového inženýra nepříjemné chvilky spojené s otravnými šéfy. Takže jste prvně voláni k opravě programového kódu, který spouští celou sekvenci projektu Walrider. Walrider je tajný projekt společnosti Murkoff Corporation, který si klade za cíl pomocí nanotechnologie, která je implementována do hostitelského těla, vyvolat super bytost, jenž vypadá jako duch a má nepředstavitelnou brutální sílu. Po vytržení z lehkého lelkování nad klávesnicí terminálu, vás pošlou zpět do serverovny, kde máte svoji pracovní stanici. Ale protože jste před tím tajně rozeslaly pod krycím jménem Whistleblower maily novinářům, které prosíte o zajištění očitých svědectví událostí, které se v léčebně psychicky nemocným dějí, máte očividně velký problém. Šéf ochranky vás pošle do laboratoří, v kterých se testuje spojení nanotechnologií s tělem hostitele. Test se ovšem nevyvede zcela dle představ vědců a jste uvolněni ze spárů nemocničního lůžka, na kterém jste svázáni. Uchopíte videokameru, která je vedle vaší postele a jdete prozkoumat celou situaci. Bohužel vás po pár krocích čeká smrt a nenadálé ukončení vašeho ozdravného pobytu v léčebně Mount Massive. Děkujeme za návštěvu. Vaše tělo bude spáleno a vaší rodině odešleme kondolenci. Děkujeme za pochopení a přejeme vaší rodině upřímnou soustrast.

Tak nějak začalo (kromě té smrti) mé seznámení stahovatelného přídavku (klidně bych jej označil za datadisk) pro horor, který se řadí mezi to nejlepší, co jsem v daném žánru za poslední roky hrál. Samozřejmě jsem ve hraní pokračoval dále, než jsem celý přídavek dokončil, ale zdá se mi, že je kůže programátora jménem Waylon Park křehčí, než kůže hrdinného novináře z původní hry. Novinek je ale rozhodně více. Podíváme se také do nových i již navštívených lokací a očekávat samozřejmě můžete i nový příběh. Ten se odehrává před událostmi původního hororu Outlast (recenze), ale také souběžně s příběhem původní hry a dovysvětlí události, které se staly po originálním příběhu.

Datadisk Whistleblower můžete hrát, i když nemáte dohranou původní hru. Jednoduše si ho spustíte z menu hry, ovšem tuto možnost nedoporučuji z důvodů výše zmíněných. Bylo by také vhodné zmínit délku tohoto datadisku, který vám vydrží něco kolem čtyř hodin. Pokud budete hrát na nejtěžší obtížnost a budete hledat všechny dokumenty a hledat všechny záznamy, které můžete pořídit, k původní hodnotě si ještě jednu hodinu přičtěte. Kdyby takových hodnot dosahoval Daylight, byl bych nadmíru spokojen. Ale vraťme se k recenzování této intenzivní atmosférické jízdy, která nejednomu hráči přivodí téměř infarktový stav. Sám jsem několik pořádných šoků při hraní zažil a musím konstatovat, že i když u datadisku vydržíte zhruba o polovinu méně, než nám nabídla původní hra, zážitek je daleko koncentrovanější, a tak si budete do trenek cvrnkat daleko častěji než u Outlast. Whistleblower navíc střídá klidnější pasáže s nervy drásajícími, v kterých jsem měl společně s manželkou co dělat, abych hru nevypnul.

Kromě běžných lekaček na vás totiž čekají tři bossové, kteří jsou opravdu nekompromisní, brutálně sadističtí psychopati. Ti vás budou nahánět, tiše vám u toho vykládat, jak s vámi naloží a nakonec vás stejně dostanou – ať už svým překrouceným postojem k životu a smrti nebo hrou na kočku a myš (a můžete hádat, kdo zastane roli malé bezbranné myšičky). V jedné scéně se mi dokonce udělalo lehké nevolno – nápověda: tato scéna si ve vyobrazení naturalistického násilí s ničím nezadá s mučící scénou v GTA V. Dokonce bych i napsal, že ji přebíjí. Autoři z Red Barrels si asi řekli, že hra stejně dostane hodnocení 18+, tak proč se do vyobrazení násilí pořádně neopřít. Nikdy jsem nebyl a nejsem žádný puritán, ale docela mě šokovalo, když jeden chovanec ústavu Mount Massive Asylum masturboval nad hromadou mrtvých rozčtvrcených těl. Zkrátka si myslím, že autoři hry tentokrát v některých pasážích přestřelili pomyslnou čáru soudnosti. Samozřejmě každý hráč může mít na tyto dvě konkrétní scény jiný názor.

Po grafické stránce hry vývojáři nic neměnili a ani nemuseli, protože hra vypadá pořád velice dobře. Naprostou špičkou je pak ozvučení hry, které nemá konkurenci a zajistí dokonalou atmosféru plnou strachu a momentů, na které budete i po dohrání datadisku Whistleblower ještě dlouhou dobu vzpomínat (třeba písnička, která se line z rádia vedle zohavené mrtvoly ženy v porodní poloze). Hra obsahuje také velmi povedený dabing, takže i po této stránce není co vytknout. Je trochu škoda, že ve hře si neužijete mnoho momentů, kdy se můžete schovat a vyčkávat, co se bude dít. Datadisk je totiž více akční a málo kdy si můžete oddechnout. Outlast byl v tomto směru vyváženým příkladem akce a kradmého schovávání se před šílenci.

Co bych datadisku ještě vytknul, jsou nahrávací časy, které jsou zbytečně dlouhé. Naštěstí jich není tolik, takže moc hráče neotravují. Jinak se jedná opravdu o povedený přídavek, který je bez jakýchkoliv technických chyb. Outlast: Whistleblower vám na harddisku vaší konzole PlayStation 4 zabere 3 GB místa. Vzhledem k pořizovací ceně 231 korun se jedná o jasnou volbu pro všechny fanoušky původní hry a také pro ty, kteří chtějí prožít ten nejintenzivnější hororový zážitek, který si jen dokážete představit. Proto hře Outlast: Whistleblower uděluji velmi pěknou známku 82 %, kterou si zasloužil hlavně svou atmosférou nasycenou strachem z neznáma a intenzivním prožíváním utrpení hlavního hrdiny.