Operation Thunderstorm

Dávno by se řeklo, že druhá světová stránka a její námět je téma zcela probrané a další hry nemá smysl do nich zařazovat. Přesto se stále objevují nové a nové hry necyklující momenty a události tohoto neveselého času. Jednou z nich je i dnes recenzovaný kousek Operation Thunderstorm od City interactive, který někde můžete najít pod názvem Mortyr IV, což značí, že se nejedná o samostatné dílko, ale pokračování ne moc kvalitní série Mortyr.

Příběh Operation Thunderstorm tedy zapadá do již dosti vyčerpaného tématu druhé světové války, konkrétně do roku 1942, kdy německá expanze je v plném proudu a zaplavuje celou Evropu. Jednou ze zemí, která se zatím úspěšně brání je Spojené království, které je za kanálem relativně v klidu. Vládá Velké Británie však nespí a spřádá plány na jednu z nejnáročnějších operací proti nacistickému německu. Cílem této diverzní akce je zabít tři z hlavních držitelů režimu – Josepha Goebbelse, ministra propagandy, Heinricha Himmlera, hlavy jednotek SS a zakladatele koncentračních táborů a Hermana Goeringa spolutvůrce gestapa a velitele vzdušných jednotek. Podle textu už vás asi napadne, co bude náplní vaší mise.

Vaším ztělesněním bude tajný agent MI6 Jan Mortyr, vysazený hluboko za nepřátelskými liniemi. Jako osamělý mstitel se vypravujete do centra Německa, abyste splnili zadaný rozkaz – eliminaci všech tří velitelů. Jeden z nich se nachází ve Francii, druhý ve svém Bavorském zámečku a třetí v tajné továrně v Polsku. To jsou také lokace, do kterých se v rámci hry podíváte. Bohužel všechny lokace jsou si zoufale podobné svým designem a tak je v podstatě jedno, zda dobýváte hrad, nebo bloudíte v podzemí továrny. Vždy jdete jedním koridorem, který se každou chvílí rozděluje na dvě cesty, aby se zase za chvíli spojily v jednu jedinou. Tím, že se ve hře pohybujete sami si autoři moc pěkně zjednodušili práci a nemusí vám do cesty klást pomocníky nebo ostatní vojáky. Vždy bojujete pouze sami.

Na to že jste tajný agent a měl byste nepozorovaně operovat na území nepřítele zapomeňte hned na začátku. V rámci cesty kterou podniknete musíte zlikvidovat vše co vám vleze do cesty a jediné stealth momenty jsou, když z kulometem s tlumičem zastřelíte zpoza překážky nepřítele, který však ve smrtelné agonii svým výkřikem stejně zavolá vše kolem. Ač autoři anoncovali dokonalou umělou inteligenci poháněnou neuvěřitelným enginem, nepřátelé jsou příšerně tupí. Umí v podstatě jediné tři věci – naběhnout přímo pod střelbu, utéct dozadu a schovat se za nejbližší roh. Je však třeba autorům přiznat invenci, především v jejich pohybech. Nepřátelé jsou schopni střelby zpoza rohu, vystrkují zbraně a střílí naslepo a také umí jen tak vykouknout. Bohužel to moc nepomáhá, protože stejně zemřou první salvou vašeho kulometu. Navíc jejich množství není takové, jako by člověk čekal v tajné německé továrně na superzbraně. Ochranka čítající kolem dvacítky vojáků je spíš k smíchu než pro strach.

V nabídce jsou klasické zbraně, které můžete znát z mnoha jiných her z druhé světové války a zde se hra poměrně drží reálií až na to, že zbraně neuvěřitelně pomalu nabíjí a to vůbec nekoresponduje s náplní hry, která je prostě koridorovou akční střílečkou. Když vám náboje dojdou přímo ve chvíli, kdy máte před hlavní tři nepřátele a na posledního vám bude chybět jediná kulka, budete proklínat toho, kdo to tak nastavil. V takové chvíli je smrt na dohled a většinou stačí několik kulek a je hotovo. Lékárničky neexistují a je aplikován oblíbený a divný systém -schovej se a vyléčí se ti i prostřelená noha. Stačí se schovat za první sloup a jste v pohodě. Zbraně unesou celkově málo nábojů, ale naštěstí se zbraně všude povalují a tak není problém měnit je za chodu.

Zubaté budete hledět do tváře i v některých nevyhnutelných případech, kdy otevřete dveře a duchapřítomný nácek na vás hodí zapálený (aniž by vás čekal) kanystr, který záhy exploduje. V takové chvíli nemáte šanci jakkoliv uhnout a pouze budete čekat na nahrání posledního uložení. Checkpointy jsou naštěstí rozesety poměrně hojně a tak se nevracíte o moc velký kus zpět. Podruhé již většinou na zapálený kanystr vyzrajete, protože přesně víte co se stane. Úrovně jsou totiž naprosto skriptované a kde jste viděli jednou nepřítele, bude i podruhé. Zbraně jsou neuvěřitelně přesné i na velkou dálku a zpětný ráz v podstatě neexistuje. Přesnost lze ještě zvýšit přiložením zbraně k líci a přesným zacílením, pohyb v takovém pohledu je však nepoužitelný. Občas můžete krom střelby využít také klasické granáty.

Celá hra se skládá z devíti misí, tedy tři pro každou kampaň, a jejich mise většinou spočívají v obyčejném postupu dále, občas proloženými ničením některých objektů nebo zabitím někoho nezajímavého. Stejně tak jak jsou jednoduché souboje s lokálními protivníky, tak i hlavní protivníky během chvíle prostě ustřílíte. Video předěly mezi misemi snad nemá ani cenu zmiňovat protože postavy jsou neuvěřitelně toporné, hranaté a celé filmečky postrádají náboj a jakýkoliv děj.

Grafický engine zaspal minimálně pět let a celá hra velmi připomíná stařičký Return to castle Wolfnstein míšený s prvním Call of Duty. Prostředí je přísně hranaté a na některém screenshotu můžete vidět, jak „krásně” jsou kulatá kola na bicyklu. Okolí celého prostředí je minimálně detailní a nebe je pořád jednobarevné bez náznaku mráčku nebo slunce. Mnoho do vínku nedostal ani kolizní systém a nezřídka uvidíte mrtvého nepřítele zpola ve stěně nebo zapadlého ve dveřích. Dveře jsou jedna z mála věci, které je možné zničit (pouze ty dřevěné). Mimo to jsou to ještě různé ploty a zábradlí a také občas některé bedny nebo skříně. Možnosti nastavení hry jsou minimální a když nám hra zahlásila, že pro rozlišení 1280*1024 nebyla testována a tedy není doporučeno, dost jsme znejistěli. Nicméně poté vše běželo v pořádku s plným nastavením a bez jakéhokoliv cukání.

Zvukově hra není bohatá a je sice pěkně německy dabována, ale dabing zní trvale jako ze studia a vůbec nesedí do prostředí, kde je zrovna pronášen. To celé dotváří titulky, které jsou vykreslené stejným fontem jako píšete ve Wordu a to i stejnou velikostí, takže na větší rozlišení jsou nečitelné.

Operation Thunderstorm v sobě snad neobsahuje jediný nápad, který bychom již někde neviděli a ani příběh není nijak zajímavý. Celou hru budete mít hotovou zhruba do pěti hodin a to zcela víkendovým tempem. Jako hra pro jednoduché pobavení na jeden zamračený jarní večer by však mohla leckomu stačit, především díky budgetové ceně, kterou jistě získá. Pokud však hledáte chytlavou střílečku s akční a nápaditou hratelností, musíte se podívat zcela jiným směrem. Operation Thunderstorm si od nás odnáší 40%, protože sice není žádný zázrak, ale jedná se o poměrně neodfláknutou hru.