Operation Flashpoint: Red River

Jak možná víte, herní série Flashpoint má kořeny v naší domácí kotlině. Před pár lety kolem toho, kdo vlastně práva na další pokračování vlastní, byl docela šrumec. Nakonec práva připadla vývojářům ze studia Codemasters, takže na minulost a srovnávání s úplně původním Flashpointem dnes moc nedojde. Jen si připomeňme, že ten byl ve své době opravdovou špičkou svého žánru, tedy realistických vojenských stříleček a mnozí na něj nedají dodnes dopustit, i když různých chyb a bugů byste našli požehnaně. Zároveň nesmíme opomenout ani skvělou ochranu proti kopírování, která je velmi inovativní i dnes, kdy jste mohli i s nelegální kopií hrát, ale po pár hodinách naprosto degradovala umělá inteligence a zábava byla tatam. To je ale minulost, my se budeme věnovat už jen přítomnosti. Do jaké míry Codemasters těží z dříve vybudované slávy? Je současný Flashpoint znovu realistickou střílečkou, která neodpustí žádnou chybu nebo spíš nevázanou střílečkou?

Hned na začátku je třeba zdůraznit, že jsme měli k dispozici verzi pro Xbox 360. Je totiž dost dobře možné, že verze pro PC je na tom o poznání lépe a to hlavně z důvodů, které jsou dány samotným hraním na konzoli, jako je pomalejší ovládání a méně detailní grafika. Ale to už bychom zbytečně předbíhali, takže pěkně popořádku. Hra je opět střílečkou z vlastního pohledu. Stanete se členem bojové jednotky, která operuje na území státu Tajikistán v roce 2013. Na výběr máte ze čtyř různých povolání, absolvujete krátký trénink a hra vás po chvilce vrhne do prvního konfliktu, respektive hned začnete velet své malé bojové jednotce. Tady jsem začal mít první zásadnější problém, hra je totiž docela hodně ukecaná a to ne zrovna způsobem, který by mi vyhovoval. Navíc jsem hru v prvních chvílích překřtil na simulátor převážení. V podstatě před a po každé akci jste naloženi na nějaké vozítko (korbu auta, vrtulník) a dlouhé minuty někam vezeni. Aby u toho hráč nezešílel, vojáci během převozu tlachají, ale dialogy nejsou nijak zvlášť zábavné ani objevné, takže jsem pokaždé spíš čekal, kdy už to skončí a začne nějaká akce. To ale není všechno. Vojáci v podstatě pořád kecají i během akce, až to začne být značně obtěžující.

Bohužel mě osobně nevyhovoval ani systém válčení, jak jej hra předkládá. Téměř vždy se totiž bojuje na střední až velmi dlouhé vzdálenosti. Xboxová verze není po grafické stránce nijak prvotřídní, objekty v dálce nejsou nijak ostré a je obtížné je rozeznávat. K tomu jen na okraj zmíním menší perličku. O velikonočních svátcích jsem byl delší dobu z domova, a abych mohl hrát, vzal jsem si Xbox sebou. Ovšem bez monitoru, a byl tak donucen hrát na staré analogové televizi. Výsledek? Hra je absolutně nehratelná, protože nepřátelé nejsou vůbec vidět a střílíte tak pouze do prázdna. Pokud tedy stále připojujete Xbox k staré televizi, na hraní Flashpointu rovnou zapomeňte. Ono to ale bohužel na pořádném LCD monitoru připojeném přes HDMI není o moc lepší. Důvod je ten, že barva prostředí je hnědá a barva vojáků je o trošku hnědší. Většinou jsem tak seděl těsně u LCD, mžoural do něj a snažil se rozeznat, kde ten nepřítel teda vlastně je. Můžete namítnout, že skutečný voják v boji je na tom velmi podobně. To je jistě pravda, ale tady je to dáno nedokonalostí hry a je to tím pádem velmi úmorné až obtěžující.

Hra vás v tomhle nenechá na holičkách a nabízí tak alespoň ukazatel, odkud vlastně útok přichází a jak přibližně daleko od vás nepřátelský voják je. Neméně záleží také na tom, jak dobře s vámi umí vojáci vaší jednotky spolupracovat. Máte k dispozici sérii příkazů, od povelů k pohybu a zastavení, přes přemístění na určené místo, až po napadení a obsazení budov, podpůrné palby atp. Ne vždy ovšem vše funguje jak má. Hra totiž ne všechno nechává pouze na vás a spousta situací je ovládána pomocí skriptu. Třeba v jedné misi velíte třem jednotkám. Dva vaši nejbližší bojovníci vás poslouchají na slovo a další jednotky se schovají u cesty a ostřelují povstalce. S vaší pomocí jich valnou část zastřelíte, pár v dálce přeživších už nemá cenu zbytečně hledat. Dáte všem jednotkám povel přesunu na určené místo, ale nic se nestane. Pokud ale ujdete jen pár metrů a minete předem “vyvolený” bod, vojáci se najednou sami od sebe k vám přidají. Nezmění se nic jiného na bojišti, prostě jen spustíte skript a to působí, zvlášť v podobné hře, jako pěst na oko.

Ani inteligence vašich nejbližších spolubojovníků není nijak oslnivá. Pokud jim nařídíte, že se mají schovat uprostřed zdi, aby byli chránění před ostřelovačem, velmi často se různě ošívají kolem rohů a nějakou kulku tak určitě pocítí. Je to strašná škoda, protože v určitých pasážích hry velmi dobře poznáte, jakou chtěli autoři hratelnost vlastně mít. Je pár okamžiků, které jsou vážně skvělé. Většinou když dobýváte několik budov postavených za sebou, kdy se třesete o každý metr, plánujete postup, jednu jednotku necháte obsadit budovu a sami je třeba zajišťujete z dálky. Tehdy máte pocit, že opravdu o něco jde, že jste v bitevní vřavě a pokud uděláte několik chybných kroků, možná za to zaplatíte i životem. Jenže klasická mise vypadá tak, že vás dlouho někam vezou na korbě, vystřílíte první vesničku, pak jdete po svých několik dalších minut, kdy se nic neděje (tedy vaši spolubojovníci zase melou páté přes deváté), objeví se kdesi v dálce další povstalci, vystřílíte je, zase někam dlouho jdete, nasednete na korbu náklaďáku, který vás odveze do další mise.

Otřesná občas bývá umělá inteligence nepřátel. Opravdu by se nemělo stávat, abych se prostřílel až k budově, vylezl do patra a těsně za dveřmi klečel partyzán, zády ke mně a pomalu se jako na verpánku otáčel mým směrem. Nepřátelé občas zkolabují i na kratší vzdálenosti, kdy je ostřelujete, oni vás sice jednou zasáhnou, ale pak si dají na pár vteřin pauzu, ani nepokračují ve střelbě. Až to vypadá, že tvůrci neměli ani jinou možnost, protože zaměřování na gamepadu je o dost složitější, a s myší byste byli zásadně rychlejší, tak vám alespoň tímhle způsobem dávají šanci. Na druhou stranu se zase dost často najdou skuteční ostrostřelci, kteří vás bez problému zasáhnou na brutální vzdálenost a vy v podstatě nemáte šanci je dostat, pokud vás tedy nebaví dlouze lovit kdesi v dálce dva malinké pixely.

Hra ale není jen o negativech. Sem tam narazíte na misi, která je opravdu povedená, spoluhráči poslouchají a nemotají se jako po litru vodky, a protivníci nejsou supermani, co na jeden výstřel mají jeden zásah. Některé situace jsou navíc velmi autentické. Viděl jsem mnoho videí z Afghánistánu, natočené přímo v akci spojeneckými vojáky. Pokud jste nějaké také viděli, až ve Flashpointu dojdete k nízké zídce a kdesi v dálce po vás bude pálit desítka protivníků, budete se cítit, jako že jste opravdu tam. Jenže ve skutečnosti byste viděli i záblesky od výstřelů, nebo střelný prach. Ve hře budete zase jen lovit někde schované pixely. Pokud vás ovšem zrovna taková hra baví, tedy několik desítek minut hledat dalekohledem schované protivníky, postupovat metr po metru a říkat si, že oni ti živí vojáci v boji přece taky někdy zazmatkují, budete se u hry bavit daleko víc než hráči, kteří mají raději akčnější pojetí hry. Zároveň se nenechte zmást dojmem, že Red River je nějaká otevřená hra, která vám dává neomezené možnosti pohybu. Není tomu tak, pořád je to „tunelovka” jako je tomu třeba v Call of Duty, ale prostředí je značně rozlehlejší, takže tato skutečnost tak moc nebije do očí.

Ve zkratce řečeno, Red River si mé sympatie nezískal. Hra je příliš rozbředlá, už od začátku se často vleče jako šnek a nic neříkající neustálé a přitom úmorně dlouhé tlachání vojáků tomu nepřidá. Dojem, který ve mně převládá je ten, že podobná hra se konzole zkrátka nehodí. Je to především kvůli zcela průměrné a nijak detailní grafice a převažujícímu boji na delší vzdálenost, kdy soupeře musíte lovit kdesi vzadu mezi dvěma pixely. Autoři chtěli na jedné straně vytvořit realistickou vojenskou střílečku, na straně druhé jim to pro většinu hráčů pomalejší ovládání na gamepadu a nic moc grafika nedovolila. Přesto pokud chcete ochutnat jiné válčení, než nabízí přímočaré Call of Duty, jinou šanci na konzolích v podstatě nemáte. Jak již bylo řečeno, my jsme hráli verzi pro konzoli Xbox, pokud tedy můžete, spíše sáhněte po verzi pro PC. Naše hodnocení: 65 %