Omerta: City of Gangsters

Mrkněme se krátce na začátky dnes recenzovaného titulu. Píše se 1. únor 2013 a v Evropě vychází Omerta: City of Gangsters pro Windows a Xbox 360 (majitelé Mac OS X si musí ještě nějaký čas počkat). Jeho tvůrci Haemimont Games za sebou mají úspěšné hry jako Tropico 3 či Tropico 4. Omerta: City of Gangsters však od prvních okamžiků budí dosti rozdílné reakce, jejíchž většina směřuje ke kritice díla. Dost ale bylo omáčky, pusťme se do vlastního posudku.

 

 

 

Začínáme. Nejprve je nutné vybrat si postavu, konkrétně její vzhled. Na výběr je pouze ze šesti obličejů, čímž se volitelnost vizuální stránky postavy uzavírá. Od vývojářů bychom očekávali více obličejů nebo volbu alespoň typu postavy či barvy obleku. Dále hráč odpovídá na několik otázek (např. přezdívka v dětství), čímž se tvoří jedinečná životní cesta hlavního hrdiny. To odráží i jeho schopnosti a dovednosti, takže je třeba dobře vybírat. Na závěr už jen zbývá vybrat si zbraň. Někomu více sedne nůž, někomu zase pistole. Námi právě vytvořená postava emigruje do Ameriky, aby zde rozjela svůj nový život. A ne ledajaký, jelikož život mafiána rozhodně není žádná nuda na entou. Naopak, cílem je vyšplhat co možná nejvýše na pomyslném žebříčku podsvětí. Nejlepší gangster může být přece jenom jeden a jistě jím chcete být zrovna vy.

 

 

Omerta: City of Gangsters si získala pozornost také díky unikátnímu hernímu systému, který není tak úplně běžný. O to více hráči ocení tutoriál, který všechny herní principy poctivě vysvětluje. Tady je třeba dávat dobrý pozor a kdo rád přeskakuje tutoriály, může se ocitnout v nelehké situaci a vůbec nebude tušit, co má vlastně dělat. Obzvláště těžkou práci pak mají hráči, kteří si dosud neosvojili nějaký ten světový jazyk. Čeština totiž chybí a herní princip bez tutoriálu bude chtít hodně času a trpělivosti.

 

 

 

Vrhněme se ale na představení dvou hlavních součástí titulu. První na řadě je strategická část, kde při pohledu na celé město ovládáme skupinku gangsterů. Vůdcem je pochopitelně naše hlavní postava, další členové gangu se pak jednoduše najímají. Každý má samozřejmě svou cenu a každý den si automaticky strhávají svou taxu. Jednotlivým gangsterům zadáváme úkoly, které začnou okamžitě plnit. Jejich nasazení je maximální a k cíli každého úkolu doslova sprintují. Na úkoly se posílá vždy jen jeden člen (vyjímaje boje), čímž je na omezenou dobu zaneprázdněn. Hráči tedy nezbývá, než využít volné členy gangu. Pokud jsou zaúkolováni všichni, je zkrátka nutné trpělivě počkat.

 

 

 

Město se skládá z domů, mezi kterými jsou jak obyčejné obytné domy, tak stanice policie, sídla politiků, celebrit a informátorů. Nejdůležitějším domem je samozřejmě vila našeho gangu, kterou lze za určitý peníz vylepšovat. A to jak po stránce funkční, kdy v domě lze skladovat více zboží, tak po stránce vizuální. Co takhle náš teplý domov vylepšit novým bazénem, krásnou zahradou či prvotřídním vybavením pokojů? Design sídla je však jen jakýmsi drobným zpestřením. Peníze je totiž třeba stále do něčeho investovat, aby i nadále špinavá prácička vynášela slušné finance. Ano, právě peníze hrají v průběhu hry podstatnou roli a tak je třeba si je neustále opatřovat. Málokdy se ovšem bude jednat o legální cestu a naši mafiánští hoši raději vyloupí nějakého souseda nebo udělají nájezd na obchod, aby “zabavili” všechno zboží. Takové chování běžní občané asi jen sotva ocení a tak se gangu snižuje dobrá pověst. Nelegální cestou lze však získat jen špinavé peníze, kterými nelze zaplatit úplně vše, přestože na většinu obchodů jsou dostačující. Někdy je tedy zapotřebí peníze vyprat, což ale vůbec není žádná legrace.

 

 

 

O většině domů toho do začátku moc nevíme a tak je třeba podplatit informátora, ať už k tomu použijeme pár láhví piv nebo nějakou tu kačku. Následně získáme informace o řadě domů, čímž se nám otevírají možnosti k interakci s nimi. Obyčejné domy lze jednoduše vykrást nebo je koupit a využít je tak pro byznys. Co takhle otevřít vlastní výrobnu piva, lihovin nebo střelných zbraní? Tím získáme zboží, ale to je ještě samozřejmě třeba někam prodat. A tak je třeba koupit další dům a získat tak hospodu či prodejnu zbraní, aby šlo všechno hezky na odbyt. Pořádně tučné zisky pak slibují obchody s dalekými, neznámými obchodníky. Právě ti často nabízejí velmi slušné ceny. Někdy chtějí zboží prodat, jindy zase naopak koupit. Občas se objeví i situace, kdy jeden chce určité zboží prodat levně a druhý zase draze koupit. V takových situacích si pak hráč říká, proč vlastně má něco vůbec vyrábět?

Je třeba si dávat pozor na policejní sbor, jehož záměry se zobrazují na pěti hvězdičkách. Jakmile se naplní pátá hvězda, máme co dočinění s některým z můžu zákona. A to už začínají opravdové problémy, které mohou skončit i ukončením hry. Řešením samozřejmě může být dobrá známost na policejním oddělení nebo mezi politiky. Na to je však třeba myslet předem a nenechat se překvapit až houkačkami před barákem. Image gangu vylepší také dobré vztahy s oblíbenými celebritami a tak je i těm dobré čas od času šoupnout nějakou tu bankovku.

 

 

 

Druhá část hry je mnohem akčnější, přestože strategický nádech má taky. Do boje naklušeme s členy gangu, které před samotnou bitvou označíme. Samotná bitva je rozdělena do tahů, ve kterých má každá postava určitý počet bodů pohyblivosti a jiný počet akčních bodů. Body pohyblivosti, jak jistě sami tušíte, slouží k pohybu postavy po mapě. Ačkní body jsou zase určené k útokům a speciálním schopnostem. Jakmile gansterovi dojdou body, musí ukončit tah a řada je na další postavě. Pozor, princip tahů tady nefunguje stejně jako v Might and Magic. Zde je pořadí postav předem určeno a každá postavička ukončuje tah sama za sebe. Pokud nějakou lokaci teprve prozkoumáváme a nevidíme ještě nepřítele, střídají se na tahu pouze naši mafiáni. Jakmile však někoho objevíme, do pořadí tahů se zařadí i tento nový nepřítel. Vybavení i speciální schopnosti jednotlivých postav se velmi různí. Zatímco jeden musí běžet až k protivníkovi, aby ho svým nožíkem či baseballovou pálkou poranil, střelci si to pálí pěkně z dálky. Útoky ovšem nejsou jistotou, ale u každého zásahu vidíme procentuální šanci na zásah. Nechybí ani možnost kritického zásahu či zvolení si libovolného talentu při dosažení daných levelů. Takový talent pak může být vyléčení sebe nebo spojence či zvýšení šance na vykrytí příchozího útoku. Po každé vyhrané bitvě se každé postavě vylepší schopnosti, při prohře se pak zase zhorší. Důležitou úlohu hraje také krytí, které výrazně zmenšuje nepřítelovu šanci na zásah. A tady přichází další trable, jelikož místa ke krytí jsou často absolutně nepochopitelná. Z jedné strany krabice se schovat lze, ale jakmile vyběhne nepřítel z druhé strany, máte smůlu, protože z druhé strany krabice se už krýt nejde. A to už vůbec nemluvíme o stále se opakujících mapách, které po čase velmi nudí.

 

 

 

Omerta: City of Gangsters od nás dostává pouhopouhých 55 %. Vyslechněte zdůvodnění. Herní princip je fádní a hráče bohužel zabaví jen na krátkou dobu. Při hraní se zkrátka využívají stále ty stejné, postupně stále nudnější herní mechanizmy. Fanoušci tohoto neobvyklého žánru si titul jistě užijí, zbytek publika však touto hrou bude spíše opovrhovat. V budovatelském rámci stačí postavit výrobnu piv, hospodu a jen čekat, až bude financí dostatek. V tahové části pak stále dokola klikáme na nepřítele a čekáme, zda dříve zemře on nebo naše postava. Co dodat, snad se vývojářům povede jejich příští kousek o něco více.