Dlouhé měsíce jestřábím zrakem sleduji vše okolo originálního vesmírného titulu No Man’s Sky. Jednak proto, abych vás, naše čtenáře, mohl o všem pečlivě informovat, ale taktéž protože tahle hra patřila mezi pro mě ty nejočekávanější hry roku.
S vědomím, že vývojáři přišli s opravdu výborným nápadem, jsem se těšil ještě více na desítky hodin objevování tajemného vesmíru a všeho v něm. Nenechal jsem se odradit ani stovkami prvotních negativních recenzí hráčů. Tohle prostě měla být hra, na kterou jsem čekal.
Zajímavostí je, že hra nabízející téměř nekonečný vesmír, má jen 2-3 GB. Údajně kvůli tomu, že hra vše generuje v průběhu hraní. S chutí jsem spustil hru a nějak nemohl uvěřit, co jsem viděl. S každou další minutou, kterou jsem ve hře strávil, mě však přepadalo větší a větší zklamání. Tohle je opravdu ono?
Nejdřív mě zarazil zmatený systém inventářů. Je třeba pochopit, že zde máme inventář lodě, inventář své osoby a řadu kolonek pro zbraně (avšak bohužel ne dolním či hodním panelu, ale jaksi v menu). Pokud jsme tedy daleko od své vesmírné stíhačky a těžíme materiál pomocí laseru naší pistole, primárně vše absorbujeme do “sebe”. Brzy se nám tak naplní inventář do maxima. Naštěstí lze teleportovat své věci do inventáře lodi. Opačným směrem však itemy neproudí. Znepokojuje mě však, jak prťavý inventář vlastně je, a to jak u hrdiny, tak v lodi. Sice později získáme další sloty, avšak až příliš často nastává problém, že není kam potřebný materiál dát. O to palčivější problém to je, když zde existují desítky až stovky materiálů. Jeden typ potřebujeme pro nabití zbraně, jiný jako pohon pro loď, další pro náš oblek či podporu života a nechybí ani potřeba doplňovat hyper-pohon. Neustálého dobíjení snad všeho, je poněkud otravné. O to víc, že k tomu vždy potřebujeme nějaký druh materiálů, kterých je možná až příliš mnoho. Člověk se v tom tak poněkud ztrácí. Díky málo místu v inventáři je pak problém mít u sebe všechny potřebné materiály. Neustále tak vyhazujeme to, co zrovna nepotřebujeme, abychom uvolnili místo pro něco, co zrovna potřebujeme nutně vzít. To vše proto, abychom za deset minut onen vyhozený materiál zase sháněli.
Různé materiály jsou i jinak vzácné. Jen výjimečně třeba narazíme na planetu, kde se vyskytují skály ze zlata či jiného drahého kovu. Na takové planetě ale můžeme strávit klidně dlouhé hodiny těžbou, která vynese obrovský majlant. Samotná těžba je však poněkud nudná. Je třeba jen stát a paprskem ničit onen kámen, občas dobít zbraň a jinak nic. Osobně se mi zdají být činnosti ve hře poněkud ekonomicky nevyrovnané. Pokud stereotypně těžíte, můžete si vydělat milióny a koupit si výrazně lepší loď již za pár hodin hraní. Naopak pokud budete třeba přepadávat jiné lodě a ničit je, nedostane téměř nic. Stejně tak zdlouhavé je vyhledávání trosek jiných lodí, které jsou často jen o malinký kousíček lepší a navíc je třeba je od základu dlouze opravovat. Výsledkem je, že buďto hráč desítky minut až několik málo hodin drží tlačítko myši, aby vysílal laser a nudně těžil … nebo si užívá všech činností, jež hra nabízí, ale tím pádem zase nemá peníze na novou loď. Nová loď je přitom to hlavní, jak své postavení vylepšit.
Ze základních materiálů se logicky craftí složitější věci, které jsou potřeba k dalšímu craftění. Zase nastává potíž s málem místa. Začátečník taky bude zpočátku tápat nad ovládáním, které je na PC poněkud matoucí a zbytečně zdlouhavé. Když například chceme kupovat či prodávat věci v rámci obchodování, musíme neustále vyjíždět do menu a volit “nakupovat” nebo “prodávat”. Nevím, proč to prostě není jako záložky v rámci jednoho okna. Stejně neintuitivní je manipulace s inventáři, předměty v nich a samotné craftění.
Zmiňované vesmírné plavidlo však nemáme k dispozici hned od začátku. Prvních asi dvacet minut tak musíme shánět různé suroviny pro opravu své první lodi. Zpočátku je hráč vlastně poněkud zaskočen celkovou složitostí hry. O to více je šokující, že hráči není nic vysvětlováno pomocí tutoriálu. Postupem času se však na vše dá zvyknout a po první hodině až dvou, jsem si hru užíval výrazně více.
Grafická stránka je moc nádherná. Jistě sami vidíte na přiložených snímcích, jakými překrásnými barvami hra oplývá. Zajímavé je, že se hra po jejím startu nikdy nenačítá, ať už se vydáte kamkoliv. S tím však možná souvisí nedotažená optimalizace.
Osobně jsem pak jako fanoušek hvězdné brány, Star Wars atd., očekával o něco zajímavější světy. Sice narazíme na tvory, které jsme nikdy neviděli, avšak řada rostlin, zvířat i robotů se až zbytečně moc podobá obvyklým tvorům z planety Země. Proč mají prakticky všechny zvířata čtyři nohy a ocas a létající potvory vypadají úplně jako ptáci? I člověk s horší fantazií by dokázal vymyslet něco originálnějšího. Úplně zbytečně je pak po téměř celém vesmíru (v lodích, na vesmírných stanicích a podobně) jen jedna jediná živočišná rasa, která tak vypadá v podstatě stejně. Člověk pak má pocit, že všude mluví s jedním a temtýž živočichem.
Na prakticky každé planetě pak létají droidi, kteří skenují vše kolem. Pokud se necháme oskenovat, začnou po nás tihle robůtci ihned střílet (mimo to obvykle přivolají posily). Je tak třeba utéci nebo je sestřelit. Znovu nerozumím, proč jsou všude totožní roboti. Sice jedenkrát přijel jakýsi tank, ale za asi deset hodin hraní jsem narazil na jen stejné droidy.
Alespoň že se autoři hry inspirovali existujícím sci-fi standardem v oblasti vesmírného cestování. Kromě klasického letu s možností turba (tedy zrychlení) máme k dispozici skok do hyper-prostoru. To se hodí pro cestování ve vesmíru, kde jsou vzdálenosti poněkud velké. Onen skok by možná mohl mít možnost přeskočit cestování, protože hráč pak někdy může jednu, dvě, tři minuty čekat, až na dané místo docestujeme. A to opravdu dvakrát zábavné není.
Naše vesmírná loď se poněkud špatně ovládá. Pokud chceme přistát u základny na planetě, budeme mít co dělat při zaměřování. Je třeba letět nad daný bod a stisknout příslušnou klávesu. Loď automaticky přistane. Jelikož však nevidíme pod sebe (a to ani trochu), často skončíme úplně jinde. Pokud vás napadne jednoduše vzlétnout a zkusit to znovu, můžete tak učinit, avšak každý vzlet vzhůru ubere přistávacím tryskám 25 % energie. Ano, i ty tak třeba neustále doplňovat.
Po celém vesmíru jsou rozmístěny prapodivné tajemné kameny, ale i celé prastaré stavby. Slouží zejména k naučení jakési vesmírné řeči. Pokaždé se naučíme jen jedno jediné slovo. Při komunikaci se zmíněnou rasou, například při obchodování, se nám pak z jejich neznámé řeči automaticky přeloží slova, co známe. Zpočátku tak z celé věty rozumíme třeba jen jedinému slovu. Pamatuji si, že jakýsi tvor na mě hovořil a z celé věty jsem rozuměl jen slovo “vysoko”. Dále jsem měl na výběr, zda mu poskytnout potravu či něco na pití. V takové situaci nezbývá, než to střelit od boku a počkat, zda obdržíme odměnu.
Neuvěřitelně otravné je neustálá hláška, že není volný slot. Proč autoři vytvořili tolik druhů surovin (které jsou však pěkně označeny dle periodické tabulky, takže se hráč i přiučí), když hráč každých deset minut musí třídit inventář, aby se tam ono potřebné vešlo? Inventář je navíc sdílen s inovacemi. To znamená, že pokud si chcete například vylepšit sprintování (tzn. prodloužit výdrž), musíte si ji dát do slotu inventáře, takže na suroviny máte ihned ještě méně místa.
Jedním z největších taháků hry je získávat stále lepší lodě. To můžeme učinit buďto tak, že najdeme nějakou ztroskotanou, přistaneme u ní, přesuneme do ní své věci a vezmeme si ji. Bohužel však taková loď má zpravidla všechny části (pohon, hyper-pohon, štíty, zbraně…) zničené. Kupodivu do nové lodi nelze přesunout fungující systémy z předchozí lodi, a to ani když jsou zcela totožné. Novou loď je tak třeba dlouze opravovat. Druhou možností je dostat se na místo, kde přistává hodně lodí. Tak se tomu děje na různých střediscích na planetách nebo ve vesmírných stanicích. Stačí jednoduše přijít k lodi a nabídnout výměnu lodí. K dispozici je i srovnání lodí. Částky k zaplacení však nejsou zrovna malé.
Přestože tahle hra láká především na průzkum odlišných světů, překvapivě toho na nich nelze moc dělat. Identifikovat rostliny a živočichy je téměř k ničemu a tak většinu času jen těžíme suroviny.
Občas jen narazíme na ony tajůplné kameny, jež učí cizí řeč, ale i ty jsou všude stejné. Různé základny, z čehož některé máme přepadnout a vyloupit, zatímco jiné slouží k obchodování, se taktéž příliš neliší. Hra je tak poněkud stereotypní v tom, co lze v tomto herním vesmíru vlastně dělat.
Ve hře nechybí ani vydatný dostatek chyb a bugů. Při automatickém přistání se kokpit lodě sám otevře a panáček tak rovnou vyskočí z lodi. Dopadnout by však měl na planetu vedle. Vícekrát nám však hrdina odletěl do různě vzdálených míst, při čemž jednou jsme museli jít asi 80 minut, než jsme došli zpátky k lodi. Cestou jsme bohužel nenarazili na ono zařízení, jež umí loď přivolat. Jindy jsme zase propadli skrz jakousi díru v zemi hluboko pod mapu. Zpátky se již nelze dostat.
Přestože jsem již od oznámení hry věřil, že budu přední fanoušek hry, možná jsem toho od Hello Games, ne přiliž zkušeného studia s jen patnácti zaměstnanci, čekal prostě moc. Naštěstí hra zaujme svou výtečnou grafikou, zdařilou hudbou a touhou prozkoumat mnoho světů. Přestože si většina hráčů od začátku myslela, že hra je multiplayer, bohužel tomu tak není a tenhle vesmír tak nakonec působí poněkud prázdně. Celkově si tak od nás hra nezaslouží více než 70 %. Nemůžeme ji však doporučit za onu vysokou cenu, za kterou se prodává, tedy 60 euro, asi 1700 Kč.
