Need for Speed: Pro Street

  

 

EA nemají ve zvyku přicházet ve svých zaběhnutých sériích k přílišným inovacím. Názornou ukázkou budiž všechny jejich sporty, které jsou rok co rok takřka totožné. A ani série Need for Speed se mnoha změn během svého dlouholetého působení na herním trhu nedočkala. Od prvního dílu se jednalo o závodní hru, která se odehrávala na hranici zákona (resp. silničních předpisů) a byly pro ni typické honičky s policií. Alespoň takto tedy působila na mne. Mladší hráči si možná již tyto krásná léta nepamatují a mají celou sérii spojenou s ilegálním závoděním, tuningem a nočními ulicemi měst. Ano, právě tento přechod byl doposud největší změnou a uskutečnil se v díle Need for Speed: Underground. Poté následovalo ještě několik dalších titulů a právě u nich byly přeci jen změny spíše kosmetického rázu, přestože šlo vesměs o kvalitní a zábavné hry. Nutno tedy podotknout, že vysoká prodejnost byla určitě zapříčiněna i masivním marketingem ze strany EA. Nyní nás však již rok lákali na Pro Street a to snad ještě více než kdy jindy. Není se také čemu divit – museli nás na nové změny připravit, protože kdybychom o nich nevěděli dopředu, asi bychom skutečně dostali po prvním spuštění hry šok. Pojďme se do toho pustit!

  

Legalizace

Snad úplně nejzásadnější inovací je legalizace celého závodění. Právě určité překračování všech možných předpisů a zákonů bylo vždy pro celou sérii typické – od prvního dílu až po poslední před rokem recenzované Carbony. A najednou přišly Pro Street a je tomu konec! Ano, nyní se ocitáme na úplně legálních závodech. Fandit nám budou diváci rozesetí podél tratí, všechno moderuje komentátor a o policisty zavadíme tak možná v civilu. Samotné závodění tedy probíhá na vymezených legálních tratích, dost často dokonce i na k tomu určených okruzích. Občas se přesto dostaneme do města, ale nečekejte kličkování v běžném provozu, nic takového. Díky tomuto principu je mi hodně líto, že vymizela volnost jízdy městem mezi závody i při nich. Pravda to nebylo v počátečních dílech typické, ale tento prvek se mi dost líbil. Zkrátka mohli jste si volně jezdit, různě po městě brát závody či přejíždět mezi obchody a to všechno v Pro Street zmizelo. A jak tedy probíhá získávání závodů? Inu v základním módu (kariéře) postupujete a zúčastňujete se různých závodů, přičemž se vám postupně otevírají další. Vždycky se stačí jen posunout jedním kliknutím na další, potvrdit a můžete závodit.

  

Závodní den

Na konci předchozího odstavce jsem lehce popsal celý systém, nyní si ho rozebereme maličko podrobněji. Nepřihlašujete se na samostatné závody, ale vždy na celý event, který představuje jeden závodní den. Na něm se všichni shromaždují (jak diváci, tak závodníci) a odehrávají se v rámci něho samotné závody. Vaším úkolem je vyhrát, případně ovládnout daný event. Toho docílíte získáním potřebného počtu bodů, které se vám přičtou za umístění v závodu, (ne)poničení auta a čas (resp. získaný počet bodů, podle toho o jaký typ se jedná). Takto probíhají běžné závodní dny a po vyhrání a ovládnutí určitého počtu těchto „srazů" se vám odblokuje větší akce – Zúčtování. Pokud obstojíte i v něm, získáte přístup k novým autům i tratím. Pro upřesnění ještě raději osvětlím rozdíl mezi výhrou a ovládnutím. Jak jsem řekl, oboje je závislé na získaném počtu bodů. Ovšem pro pouhou výhru jich stačí méně a občas ani není zapotřebí všechny závody vyhrát (stačí většinu), kdežto abyste dané „území" ovládnuli (a získali respekt), musíte skutečně předvést maximum. Když jsme nakousli druhy závodů, pojďme si o nich říci bližší informace. Ostřílení a Need for Speed znalí hráči nebudou příliš překvapeni, protože se jedná víceméně o známé kousky. Úplně běžné závody představuje Grip, nechybí závody na čas (kdy jede každý sám za sebe) nebo oblíbené a originální režimy Drift a Drag. Jen pro připomenutí – v prvním zmíněném musíte co nejdelší dobu, v co největší rychlosti nejvíce smykovat, Drag je potom klasickým sprintem. Ten je vcelku netradiční, protože v něm máte jediný úkol – v pravý okamžik řadit vyšší rychlostní stupeň. Dokonce jsme se v něm dočkali i malé inovace v podobě rozehřívání pneumatik před závodem. Tím samozřejmě nabídka nekončí, například v módu Závod na nejvyšší rychlost se sčítají dohromady dosažené rychlosti při projetí kolem jednotlivých radarů. Taktéž dobře známé z předchozích dílů. Jedné novinky jsme se i tady dočkali. Režim se jmenuje Boj o území a v něm je trať rozdělena na jednotlivá teritoria. V každém zvlášť musíte zajet co nejrychlejší čas, abyste dostali maximum bodů. Každé teritorium může v jednu chvíli vlastnit pouze jeden závodník – ten co ho zajel v posledním kole nejrychleji. Docela jsme se při těchto závodech bavili a jde přeci jen zase o něco maličko jiného. Docela mne zarazila obtížnost, kdy všechny závody kromě Driftu a Dragu jsou hodně jednoduché a naopak tyto dva módy možná až přehnaně těžké, alespoň tedy pro mne. Pro lepší představivost o samotných herních módech doporučuji zhlédnout videa v tomto článku, která jsme pro vás natočili.

<iframe src="http://www.n-joy.cz/video/nfs-pro-street/mnwFF1jBt6gfZTCb/embed" width="368" height="310" frameborder="0" scrolling="no" title="NFS: Pro Street"></iframe>

Vlastní video z NFS: Pro Street, v němž můžete vidět módy Drift a Drag.

Přechod od arkády k simulaci?

Ani náhodou. Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo očekával přechod od arkády k simulaci. Zkrátka když se tvůrci vydali směrem, jakým se vydali, navíc přidali model poškození (o němž si řekneme později), vše by tomu nasvědčovalo. Ovšem pravý opak je pravdou a stále se jedná o čistokrevnou arkádu. Tomu napomáhají především dva faktroy – ovládání a fyzika automobilů. Ony oba tyto prvky jsou do značné míry provázané a je u nich vidět, že nikomu nešlo o reálné zpracování, ale o zábavu. Naštěstí mohu konstatovat poměrně dobře zvládnuté ovládání, kdy i na klávesnici máte nad automobilem naprostou kontrolu. A bez ní by to právě kvůli možnosti poškození (resp. zničení) ani nešlo. Fyzický engine ve hře popírá snad všechny opravdové zákony. Například takřka nemáte šanci otočit auto na střechu. Stejně zvláštně působí situace, když lehce nabouráte (skutečně stačí jenom ťuknout) ve vysoké rychlosti, protože se nijak nerozhodí směr jízdy. To jsou zkrátka takové podle mého názoru nejhlavnější poznatky, které byste neměli brát jako mínus hry, pouze jako fakta. V tomto směru mne nejvíce štvalo, že v jakékoli rychlosti, pokud lehce zatočíte, auto vypadá, jako by chtělo jít do smyku, i když to se nikdy nestane. V souvislosti se zatáčením jsem objevil další, pro mne osobně nedostatek – i při mírném zatáčení totiž auto hrozně zpomaluje, přestože máte nohu úplně na plynu, resp. prstem zmáčknutou šipku vpřed. Skutečný nesmysl.

  

Automobily

O tom, že v Need for Speed: Pro Street najdeme plně licencovaná auta nemohl nikdo snad ani pochybovat. Tentokrát pocházejí od širokého množství automobilek, počínaje Hondou, Nisanem, přes německé BMW a Audi, až po Porsche či Lexus. Celkový výčet firem by byl hodně dlouhý, od každé z nich si však můžete většinou koupit jen pár nejznámějších kousků, což bohatě stačí. S automobily je spojena i další z novinek Pro Street. Při samotném nákupu totiž musíte zvolit, pro jaký druh závodů bude právě ten který plechový mazlíček určený. Již tedy nevlastníte jeden vůz, se kterým byste jezdili všechny závody. Svým způsobem je tato změna (chcete-li inovace) pochopitelná, protože zkrátka na drag potřebuje mít auto odlišné parametry než na drift. A alespoň vás tento systém nutí kupovat a zkoušet větší počet vozů. Samozřejmě káry si můžete kupovat vždy mezi jednotlivými závodními dny za vaše v závodech poctivě vydělané peníze (nikoli body). Navíc občas můžete dokonce i nový automobil vyhrát.

  

Tuning

Když už se bavíme o autech, chvíli u nich ještě zůstaňme. Přestože prošlo Pro Street absolutní legalizací závodění, tuning zůstává v plné své kráse. Tak tedy stejně jako nakupujete nové vozy, můžete ty stávající vylepšovat. Celkově se tuning dělí na dvě podskupiny – výkonnostní a vzhledový. K tomu ještě výkonnostní by šel dále dělit na samotný výkon auta a pak na jeho ovladatelnost. Každému je asi nadmíru jasné, že na různé typy závodů musíte vylepšovat auta různým směrem. Tak například pro drag je zapotřebí tuningovat výkon motoru a zrychlení, při driftu vám nejvíce pomůže lepší ovladatelnost. Pakliže se v tuningu příliš nevyžíváte, stačí nakupovat celé balíčky buď pro výkon nebo pro ovladatelnost. Všichni ostatní ale jistě ocení možnost nakupovat si všechny součástky samostatně, velmi podobně jako u minulých dílů Need for Speed. Samozřejmě když nevíte co s penězi, můžete si zkrášlit svůj vůz i po vzhledové stránce.

  

Model poškození

Na možnost poškození, respektive úplného zničení auta, jsme v dnešním článku narazili při řešení otázky reálnosti. Pojďme se k němu nyní ještě vrátit a trochu podrobněji si ho rozeberme. Skutečně jak bylo slibováno, po dlouhých letech jsme se ho dočkali. Po pravdě řečeno se docela divím, že se ve hře objevuje i po vizuální stránce, protože jednotliví výrobci automobilů vidí kdekoli velmi neradi svoje auta zničená. Právě na tento fakt se například mnozí vývojáři vymlouvají při otázkách proč není právě v jejich hře zabudovaný. A jak se nám poškození aut v Need for Speed: Pro Street osvědčilo v praxi? Zkrátka představuje poměrně zásadní změnu při závodění, protože jde o dosti důležitý prvek. Ať už nabouráte do protivníků a nebo do okolních zábran, auto se poškodí a čekají vás sankce. Ty spočívají vesměs ve dvou základních věcech. Tu první pocítíte okamžitě, protože se týká ovládání a výkonu auta, přičemž oba tyto faktory se zhorší. Druhý důsledek je ztráta určitého počtu bodů, které (v kariéře) za každý závod obdržíte, jak jsme se ostatně zmiňovali o několik odstavců výše. Samotné zničení poznáte i při pohledu na vašeho nablýskaného benzínového mazlíčka. Opět zde však musím zmínit fakt, že jde o ohromnou arkádu. Pokud totiž jedete dejme tomu 100 km/h a byť jen lehce se o něco opřete, nemusí se to na voze vůbec projevit. V reálu něco podobného raději nezkoušejte, protože byste toto „opření" možná nemuseli ani přežít. Model poškození zde tedy je, jakžtakž funguje, ale je víceméně hodně benevolentní. Přesto si musíte dávat sakramentský pozor, abyste nebourali a nepřišli o body nebo dokonce auto rovnou nezničili. Ano, dokonce i to je možné a v tom případě pro vás závod končí. Tvůrci naštěstí mysleli i na opravování vozidel, takže po každém závodu si musíte sami automobil opravit. Tedy sami – samozřejmě ho nezačnete ručně kladívkem vyklepávat, ale musíte vydat hotovost ze své pokladny. Celkově inovaci v podobě modelu poškození rozhodně vítám a přestože od reality má neskutečně daleko, jde o zajímavý prvek, který hezky osvěží hratelnost.

<iframe src="http://www.n-joy.cz/video/nfs-pro-street/QTZeT0wMKExjOkDg/embed" width="368" height="310" frameborder="0" scrolling="no" title="NFS: Pro Street"></iframe>

Vlastní video z NFS: Pro Street, v němž můžete vidět módy Závod na nejvyšší rychlost a Rychlostní závod.

Next-gen grafika

V podstatě skoro až do vydání demoverze jsme vůbec neměli představu, jak nakonec bude vypadat grafické zpracování. Jistě, autoři nás v průběhu roku krmili různými obrázky, ty však měly od in-game screenshotů hodně daleko a nic se z nich nedalo vyčíst. Osobně jsem byl na zpracování zvědavý a natěšený, přestože právě vizuální stránka pro mne není zdaleka tím hlavním kritériem při hodnocení. Nebudu vás již déle napínat, grafika je skutečně boží a opravdu ji s klidným svědomím mohu označit za „next-gen". Při nastavení maximálních detailů a rozlišení 1280×1024 jsem se na ni opravdu nemohl vynadívat. Celé prostředí zvládli tvůrci bravurně vymodelovat i otexturovat a celkově mi sedí použitý styl. I modely samotných aut vypadají hezky a věrohodně, vytknul bych snad jen přílišnou lesklost karoserie, jak bylo zvykem i u minulých dílů. Mile překvapen jsem byl i z diváků, kteří postávají a fandí kolem tratě, protože i oni vypadají a chovají se zkrátka „živě". Alespoň tak na vás působí, když kolem nich projíždíte ve vysoké rychlosti a to je přeci hlavní. Co se týká různých mini-videí před závody, taktéž nemám co vytknout, ba naopak. Především oceňuji fakt, že jsou vytvořeny ve stejném enginu jako celá hra a tudíž přechod mezi nimi do fáze kdy můžete svůj vůz ovládat je naprosto plynulý. Hodně velkým lákadlem po technické stránce byl unikátní „kouřový" systém. I ten je hezký, ovšem možná s ním mohli lehce šetřit, protože od pneumatik se kouří opravdu neustále. Jak jsem tedy zmínil na začátku tohoto odstavce, grafika pro mne není rozhodující (jak ostatně můžete poznat na finálním hodnocení), přesto jsem s ní téměř naprosto spokojený. Navíc to všechno při zachování rozumných hardwarových nároků: procesor 2.8GHz, grafickou kartu 128Mb s podporou PS 2.0 a 512MB RAM. Samozřejmě na podobném stroji si neužijete vizuální stránku, ale hru si zahrajete. Pro příště by snad mohl být jen vylepšená grafická stránka poškození vozů.

  

Chybičky, které zamrzí

Různé bugy a chyby se objevily již v demoverzi a bohužel i v této finální verzi. Zkrátka je vidět, že pouhý rok na vývoj skoro nové hry je příliš málo i pro obrovskou společnost jakou EA bezpochyby je. U mnohých hráčů se tak objevují problémy například s grafikou hry, i když to lze vyřešit stažením nejaktuálnějších driverů. Já jsem měl zase maličko jiný problém – několikrát hra bezdůvodně spadla nebo se úplně zasekla. Jak jsem později zjistil, za to všechno mohl patrně volant, na kterém jsem hrál. Když jsem totiž zkoušel ovládání na klávesnici, nic podobného se nestalo, a proto už jsem u ní zůstal. Zkrátka s vydáním Pro Street se možná maličko ukvapili a nestihli se vychytat různé bugy a maličkosti. Vánoční trh se však blíží, takže se musel nový díl dostat na pulty obchodů chtě nechtě. Doufejme tedy, že různé problémy (především nekompatibility) opraví v blízké době patch. Abych v tomto odstavci pouze nekritizoval, dodám ještě, že hra vychází v počeštělé verzi, tedy s přeloženými titulky. U závodních titulů sice většinou příliš češtinu nevyužijete, na druhou stranu rozhodně potěší, že na tuzemské hráče EA také myslí. K překladu nemáme výhradu, ostatně při tak malém počtu textů asi ani nebylo co zkazit.

  

Zvuková stránka

Hudební doprovod bývá vždycky silnou stránkou Need for Speed a ani tentokrát nejsme zklamáni. Musím ale jedním dechem dodat, že tentokrát se jedná o odlišný styl a některé zvuky mi po chvíli lezly na nervy. Samotná hudební skladba, jež hraje v menu i při jízdě, se mi zalíbila. Zkrátka přestože podobný styl hudby nemám rád a samostatně bych si ho nepustil, k rychlému závodění se výborně hodí. Ostatně není nic jednoduššího, než si pustit některé z okolních videí a poslechnout si ji. Na druhou stranu když nejste přímo „zažraní" do hry, možná to tolik nepocítíte. Když jsme u těch zvuků, stojí za zmínku dvě věci, které mě skutečně štvaly. Na každém závodním dnu je komentátor (stále stejný), jež neustále povídá a povídá. Dokonce i v průběhu samotného závodu. A k tomuto frajírkovi mám hodně výhrad. Tak zaprvé se mi nelíbí jeho „cool" styl mluvení, neustále se opakuje a jeho hlas se pro mě stal noční můrou. EA umí vytvořit dobré komentáře (viz. herní série), tady se to ale nevyvedlo. Především nemůžu slyšet jeho velmi častou hlášku při začátku závodního dne: „Let's get this party started!" Druhé mínus z oblasti zvuků vidím ve smykách. Ať jedete jakoukoli rychlostí a jen lehounce zatočíte, ihned za sebou auto dělá stopu od pneumatik, vidíte trochu kouře a především vydává nepříjemné pískání. Taktéž doporučuji kouknout na video, resp. spíše si poslechnout ono video.

<iframe src="http://www.n-joy.cz/video/nfs-pro-street/sNUnuFyNUFuIzRfE/embed" width="368" height="310" frameborder="0" scrolling="no" title="NFS: Pro Street"></iframe>

Vlastní video z NFS: Pro Street, v němž můžete vidět mód Grip.

Jak dopadla velká revoluce

Recenzi máme takřka za sebou, nyní mi zbývá ten patrně nejtěžší a na druhou stranu dost možná nejdůležitější úkol – vznést finální verdikt. Musím se přiznat, že v průběhu hraní jsem měl značně rozporuplné pocity. Chvílemi jsem se skvěle bavil, jindy mě ale zase byť třeba pouhá maličkost neskutečně naštvala a zklamala. Ve finále se ale určitě jedná o nadprůměrný titul, který ale na úplný vrchol bohužel dosáhnout nemůže. Některé chyby jsou značné (jak bylo řečeno v recenzi) a především závody se vám hodně rychle ohrají. Přeci jen když jste si mohli volně projíždět městem, přemisťovat se mezi jednotlivými obchody a měli jste v rámci možností takřka absolutní volnost, byla to větší zábava. V Need for Speed: Pro Street jste v tomto směru neskutečně svázáni a volnost nemáte žádnou. Líto je mi i chybějícího silničního provozu, včetně policistů. Škoda, že EA nepřišly raději s novou závodní sérií a Need for Speed nenechali skutečnými a dobře známými NFS. Zkrátka díky známému jménu mají prodejnost jistou a do budoucna, zdá se, nekoukají. Těšil jsem se hodně, ale hra si více než 79% bohužel nezaslouží. Teď jsem jen zvědavý, jakým směrem se EA vydají v dalším pokračování a co nového přinesou.